Trochu posmutnělé ?

Napsala Vendy v komentáři na mou říkačku. To je zvláštní, co ve mně to slovo vyvolalo, ne není to nostalgie a strach, považuji tyhle pocity za přirozené a smířlivé, kolem nás starších se vyprázdní místo, pro novou setbu, ty kytičky jsou nové, nám neznámé, někdy mají na náš vkus přespříliš pestré barvy a křiklavé vůně, to je ale přirozený jev pro ten nový život. Občas zapomínáme, že i my jsme byli mladí a barvy našich mladých životů, možná, byly ještě křiklavější, nežli jsme si ochotni přiznat, někdy vrháme opovržlivé pohledy na kulturu, na nezralé umění a stačí jedno video na YouTube a vzpomínka na to jak jsme bývali uřvaní a přebujelí, tancoval se Rokenrol a Hali-Gali. Odcházíme, postupně je naše místo zaplněno něčím novým a musí zrát a dozrát, hledala jsem pečlivě abych nějaký příklad z minulého našla, srovnávala nás starší s dnešní mladou generací, ne nejde to, je to na mě moc velký kontrast.

Jóóó,  to si moc dobře pamatuji, ty šaty jsem nosila, jen asi trochu později, ne v době, co je na videích, k nám, jak se říkalo na východ, to dorazilo o nějaký ten pátek později, móda, písničky, ano poslouchali jsme radio „laxmberk„ napodobovali jsme angličtinu a zpívali ji tak, že by nám těžko někdo rozuměl, dokonce se písničky počeštily, třeba tahle, tu jsem měla moc ráda.

Říkalo se tomu ČAJE, velký sál, živá hudba, drátěné spodničky…. Spoustu holek a kluků….. Tady již není, odešli tancovat někam, kde je nic nebolí a já si vzpomínám na své mládí a na ně, na všechny s láskou.

Advertisements

19 thoughts on “Trochu posmutnělé ?

  1. I tenkrát se lidi dovedli odvázat. Rockenroll v první ukázce byl úplně jasný! Častokrát jsem srovnávala profesionální vystoupení v tanečních soutěžích (ano, mají svoje pravidla a musí vystupovat určitým způsobem), ale tohle taneční třeštění pro radost z muziky a pohybu je mi stokrát sympatičtější.
    Viděla jsem i ukázku s Dianou (tu písničku mám ráda i v češtině), dovedl je pěkně rozhýbat. A trochu jsem si vybavila nedávné video na youtubku, když jsem dávala dohromady dárky pro Beu, hledala jsem AC/DC – a na jejich koncertech je vidět, jak dovedou lidi chytit a rozhýbat.
    Hudba má úžasnou moc pro toho, kdo jí dovede naslouchat.

    1. Milá Hanko a Vendy, mám vás obě stejně ráda, jsme tři úseky života, krátce po sobě, jsme obrazem toho, jak rychlé jsou změny v tomto století, generace mých vnuků si to již vůbec neuvědomuje a mě je líto, že budeme zapomenuti, je to jako řítící se parní lokomotiva, která mladým připadá jako anachronizmus, ono je to ale v rámci historie tak kratičká chvilka, na tak velké změny? V podstatě se ale vůbec nic nemění, mimo formy? Mládí, střední věk a konečné dojití k rozuzlení záhad a tajemstvích života, člověk vlastně potřebuje ke štěstí velice málo?

  2. Milá Aničko, tímhle článkem jsi mi udělala velkou radost. Vrátila jsi mě do časů skoro zapomenutých. Éru rokenrolu jsem moc nezažila, ale pamatuju si dobře, když se tancoval twist. Byly to tance hodně „odvázané“, ale tenkrát se určitě nevypilo tolik alkoholu a hlavně se nebraly drogy, aspoň tedy u nás. Pěkně jsem si zavzpomínala, až mám slzy v očích. Díky, Hanka

    1. Bude to asi tím, že jsi si žádný z těch „skvostů„ naší pohybové kultury nepustil, hned by tě ta depka přešla, a nohy by se daly do pohybu. Depka bývá následek premenstruačního nedostatku hormonů, kde ty k ní, ve tvém věku vždy přijdeš, to je pro mě, staruchu záhadou?

  3. Aničko, dnešní vzpomínkový článek je nádherný. Budu o něco mladší než ty, twist jsem netancovala i když jsem ho z rádia slýchávala. Na čaje s živou hudbou si pamatuji, dnes je vystřídaly diskotéky, ale mladí se vyřádili stejně tehdy, jako dnes. Poslechla jsem si i verzi Diany u Marka. Tam měl ještě Paul Anka mladý hlas a písnička měla jiné tempo(?), ale i my jsme tenkrát byly jiné. Nosily jsme mini a kalhoty do zvonu a tupírovaly jsme si vlasy. Byly to krásné časy a je na co vzpomínat. 😉

    1. Jaruško a Marko, u nás doma, v době, jak se tomu dnes říká, mého tenegerského věku, bylo rádio permanentně naladěno na svobodnou Evropu a radio vatikan, naladit chrchlající „LAXMBERG„ bylo sporným bodem, mezi mnou a tatínkem, různé papírky od čokolád a stínítka rušení, se musela přesunovat na anténě tak, aby vůbec něco bylo slyšet a on chudák, když večer chtěl poslouchat, zase musel vše přeladit? O „svobodě„ když nikdo, nikoho v ničem, dnes neomezuje, je velice jednoduché mluvit a přesto i tenkrát a léta potom, když jsme vdávali dceru, přišla nás kamarádka, s dobrým úmyslem přemlouvat, aby se ta svatba nekonala v kostele. Kdo má svobodu v sobě, má ji vždy a za všech okolností i dnes. Prospěchářství, nečestnost, elitářství, je daleko ve větší míře dnes, v době „údajné svobody„ rozšířené a dá se říci bující, nežli v době „útlaku„ !!! Ano, je na co vzpomínat. Dnes zastávám opačné postoje, již bylo dost Americké kultury. Mladí lidé vždy něčím a proti něčemu protestují, chtěla bych i těm dnešním porozumět?
      Na čaje, jak se to dá srovnat s dnešní diskotékou, jsme se těšili a secvičili, v neděli od 14-18 to bylo přesně jako na americkém videu, bez drog a alkoholu, to byla čirá radost ze života, že to byl tedy tělocvik, po létech si neumím ani představit, jak jsem to dokázala, potom se tancoval letkis a to už asi znáš i ty Jaruško? Nahoře byl sál, pod ním hospoda a na zdi vlály plakáty v jeho rytmu, strop se houpal, až ten tanec zakázali, spadl by strop.

      dnes se také tančí? http://youtu.be/iusn-fCkb-E

      1. No jasně, že si na letkis pamatuji. Už mi zní v uších ta známá melodie a možná bych dala dohromady i ty jednoduché hopsavé kroky. Máš pravdu i na naší Střelnici se prohýbal strop a v dolejší restauraci houpaly lustry. 😀

  4. Dzięki temu wpisowi przypomniałem sobie jak uczyłem się grać na gitarze piosenkę Diana.
    Pozdrawiam i życzę miłego tygodnia.

  5. To jsou ty generační rozdíly… asi byly a neustále budou. Mladí (včetně mě, i když už nejsem zas tak mladá) by nechtěli většinou žít v těch starších dobách, protože by nám tam chyběly ty svobody, ten prostor a ty vymoženosti současné doby, a starým se zase nelíbí to, co se děje, a kam to tak asi spěje. Možná je to tak přirozené… mládí má ještě to nadšení, navzdory všemu, protože mu beztak nezbude, než tam žít. Tak se na to radši kouká pozitivně :)) Já pořád věřím, že až poznáme, že některé věci, hnané v dnešní době do extrému naproti minulosti (svoboda), nevedou tam, kam většina lidí doopravdy chce, že se konečně dobereme tomu zlatému dobrému středu.

    1. To co ti odpovím, to….. Tedy bude generační Avi? Moje dcery jsou asi o něco starší nežli ty a také vždy odpovídají na mou otázku něčím jiným (nechtějí porozumět), nežli je téma, neřeším to? Vůbec jsem nehodlala mluvit o nějakých mezigeneračních sporech, vlastně, dvě stránky se loučím, s něčím a někým, to ty ale nemůžeš vědět, „ono„ to s přečtení první věty nevyplyne? Ty se mnou vedeš pokračující rozhovor na SVÉ téma, ne na mé? Naše generace tu vaši, ani ty další, nechce měnit, vychovávat ani srovnávat, to, o co my vlastně stojíme je klid ? Vy si musíte vše prožít na svou vlastní kůži, žijte si po svém tak, aby jste jednou mohli prožívat spokojené stáří, vůbec nemyslím záporný kontrast, prostě, mladí jsou jiní a i my jsme byli jiní, nežli nás chtěl „někdo„ mít?

      1. Máš pravdu, Aničko. Když se dívám na tvůj článek touto optikou, vyznívá trochu jinak… spíše jako takové to posmutnělé vzpomínání na krásné doby mládí (a na to, co všechno člověk od té doby ztratil… ať již konkrétně, na lidech, na věcech… nebo prostě všeobecně, protože doba se mění). Chápu to tak lépe? Já totiž v tvých článcích cítím hlavně tu lítost, že dnes už to není ono a jak jsou mladí tak hodnotově odlišní, tak mívám potřebu tě ujišťovat, že tak zlé to snad ještě není…

        1. Neboj se Avi, nejsem chudák stará. Narozdíl od vás mladých si myslím, že je to horší, nežli si vy umíte představit. Mám soudnost z jednoho prostého důvodu, jde mně totiž již o h…o. Na pozitivní myšlení nemám potřebu si hrát, já žiji již jen pozitivně?

          1. Chápu. Ber to tak, že kde vidím negativní náhled na věc, mám potřebu poukazovat na to, že vždy nakonec bylo lépe a že je rozhodně lépe, než v minulosti, ale než třeba i ve valné části téhle zeměkoule, a kde vidím příliš pozitivní, až sluníčkový náhled na věc, tam mám zas potřebu poukazovat na to, že ani zdaleka to nevidím pozitivně, protože lidi mají hodně, hodně daleko do toho, aby udělali svět lepším. Takovým, aby se nám tady žilo opravdu dobře. Máš pravdu, současná situace je dost mizerná a nějakou dobu ještě bude.

  6. Ciao, Anna. Questa non è solamente cronaca di vita vissuta personalmente ma è storia di fatti generalizzati che riguardavano tutti i ragazzi, i giovani europei e non solo in quel momento della nostra vita all’indomani della fine (?) della seconda guerra mondiale. Era solamente illusoria, però, l’ubriacatura di libertà che tutti quanti credevamo di avere conquistato!
    Buona domenica. Un forte abbraccio. Osv.

    1. Milý Osvaldo, tvůj článek o Čile, i mě vrátil do minulosti a přemýšlela jsem o mém mládí, kopírovala se (tajně a ve skrytu) Americká kultura ! A : http://en.wikipedia.org/wiki/Salvador_Allende , nám byl dáván za komunistický vzor, nechtělo se nám tenkrát rozumět ??? Člověk zraje jako víno, mnoho věcí chápe jinak, ale na mládí, (u nás v Česku) Tenkrát ta doba, měla jiný vliv, nežli v Itálii, byla o několik let posunuta a vše bylo zkresleno demagogií? Mládí…. Vždy touží mít to, co mít v danou chvíli nemůže a kam jdou Ideály to jistě víš. Já doufám, že to, jak to myslím, bude přes translator srozumitelné. Také tě objímám. Anna

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s