PRAVÝ RUSKÝ BORŠČ

NE, OPRAVDU TO NEBUDE POLITICKÁ PROVOKACE.
I když? To moje maminka učila mě, říkala, dobře si to zapamatuj, je to jediné dobré, co jsem se od Rusů naučila !

A teď, ten recept naučím já vás, že kamkoliv na světě jdeme, můžeme se buďto, přiučit, nebo získat špatné návyky a příklady. Tohle je ale moc dobrý a chutný návod, nejsem poskytovatel receptů a tak si to přečtěte jako povídání a jestli si podle toho ten Boršč uvaříte, je na vás, jen vás mohu ubezpečit, že si pochutnáte.
cooltext1166079020
Připravím si:
jednu mrkev, čtvrtku celeru, jednu petržel, dvě cibule (jednu velkou), jednu velkou červenou řepu, nebo dvě malé, čtyři brambory, hrnek velkých barevných fazolí, nejlépe čerstvě vyloupaných,  dvě zakysané smetany, kus másla, čtyři velké brambory, trochu hladké mouky (tři vrchovaté lžíce), do čajového sáčku dám, dva velké bobkové listy, deset kuliček pepře a čtyři nová koření, sůl, lžíci podravky, tu tam maminka nedávala, já ano, šťávu z poloviny citronu a hlavně maso, čím víc tím lépe, já dávám syrová vepřová žebírka.
Žebírka uvařím do měkka, vývar přecedím, maso odblaním a nakrájím na drobné kousky, dám zpět do přecezeného vývaru.
Máslo, rozpustím, zpěním cibuli, přidám na drobno nakrájenou kořenovou zeleninu, koření, sůl, krátce podusím, nežli mrkev pustí barvu a přidám brambory, podravku a vývar s masem.
V mezidobě a každé zvlášť uvařím fazole a červenou řepu, řepu krájím na jemné nudličky. Fazole, když jsou měkké scedím, řepu, ne moc do měkka, přidám i s vodou ve které se vařila, (malé, přiměřené množství vody).
Když dodržíme všechny postupy, máme všechno v hrnci, jsou to asi tak tři litry polévky, zakvrdlám nejdříve mouku s trochou vody a se dvěma zakysanými smetanami a zavařím, vypnu, podle chuti dokořením, dosolím a zakápnu citronovou šťávou. Je to pracné ale věřte že i velice dobré, my boršč jíme jako hlavní jídlo a druhý den je ještě lepší. Dobrá hospodyňka přečte a ví, nemusí vážit, na to nemám čas? Příště vás naučím další Ruské speciality.

A KLIKNĚTE SI

POCESTUJTE SI V MÝCH VZPOMÍNKÁCH.

22 komentářů: „PRAVÝ RUSKÝ BORŠČ

    1. Ne nechci se chlubit Mirku, pochutnám si nejvíc na tom, co si sama uvařím, ono mě totiž nic jiného nezbývá? Říkám to stále, „co jsi si navařila, to si také sněz„ !!! Za odkaz děkuji, nahlédnu.

  1. Boršč jsem vařila asi jednou, a moc nám chutnal. Ale měla jsem trochu jiný postup, a taky maso jsem dávala hovězí. Ale na tom asi nezáleží, zkrátka mělo by to být maso, žejo…
    Docela mě potěšilo, že jsi sem přidala slavný ruský recept na neméně slavnou ruskou polévku. Máš pravdu, teď jsme zaplaveni západní a jižní kuchyní, samá pizza, samé tiramisu (nic proti nim, pizza i tiramisu mi chutná), je to příjemná změna.
    Ale jsem na tom podobně jako ty (jako vy), tohle je polévka, u které se vyplatí uvařit jí větší množství. Takže, chce to strávníky.
    I když, zase, jsem schopna uvařit kotel polévky a jíst ji třeba dva nebo tři dny po sobě… když je dobrá, nevadí mi to.

    1. Přesně tak, a je to jako se zelňačkou, ta se také nevaří na jedno použití? Některé módní recepty, třeba takzvaná molekulární kuchyně, kde ze ušpiní talíř, aby tam něco bylo, tedy není můj styl a naše zdraví o tom něco napovídá, své jsme si snědli a teď budeme papat molekuly?

      1. Molekulární kuchyně? Hned jsem si byla zagůglit, tohle jsem teda neslyšela.
        A koukám, že není o co stát. Amarouny bych nechala Návštěvníkům, ostatně, i Návštěvníci rychle přivykli klasické české kuchyni a amarouny si nechávali pro případ nouze… 🙂
        Špagety chci jíst jako špagety a hovězí jako hovězí.
        A rybu s čokoládou můžu vyzkoušet normálním způsobem, ostatně, někde jsem viděla recept i na kuře s čokoládou.
        Žádné molekulární hokusy pokusy mi nic neříkají… ale obávám se, že to prorazí a budeme mít zase výkřik módy v kulinární oblasti.

        1. Jsem nenapravitelná, že Vendy, moje neustálé pokusy jsou bez úspěchu, stále chci napsat něco tak, abych vás donutila vykouzlit úsměv, kdyby se někdo přímo chechtal, tak by to byla pro mě pecka. Shledávám, jak je to těžké, humoristy miluji a obdivuji. Chodím k jedné blogerce, kde se usmívám, občas chechtám, každý její článek. Trochu jsem se předběhla, tedy o jeden článek?

  2. Hallo liebe Anna danke für deinen Besuch,Borschtsch nehme ich immer für Gurkensalat ganzt klein geschnitten an sonnstden mag ich fast alle Kräuter, und fremde Rezepte finde ich immer schön ich probiere viel aus.Wünsche dir einen schönen Abend und ein schönes Wochenende für dich.Lieber Gruß Gislinde

    1. Ich wohne an der Grenze zu Deutschland, gehen viele Deutsche für uns nach Böhmen zu essen. Unsere tschechischen Lebensmittel, die sie gut schmecken. Ich schaute auf die Karte, Sie leben weit weg, in einem schönen Land und Ihre Küche ist wohl anders als in Sachsen?

  3. Já se přiznávám, že jsem boršč nikdy nejedla a myslím, že bych si ho nedala ani dnes. Nevím, nějak není chuť, já vůbec nejsem moc polévkový tip, u nás se nic takového nevařilo a ani v přilehlém okolí. Pracné to ale je, to je vidět. Ale mně vaření potíže nedělá, vařím denně a ráda, ale nevím proč, tohle by asi nechtěl ani manžel. Kdyby mi třeba dal někdy někdo jen trošičku ochutnat pro inspiraci? Tak až budeš vařit boršč, dej vědět, já tam skočím. 🙂

    1. DrMilan
      Ježurko, já tedy nemám rád tu smetanu nakonec (nedán si ji), ale přicházíš o dost – boršč je jedna z nejlepších polévek. A jídlo bez polévky, nezlob se, ale to je kulinářské barbarství!

  4. Jejda takové chutě hned po ránu. Jak nesnídám, tak talíř boršče bych si dala. Já jsem ho nikdy nevařila, ale chodila jsem na něj kdysi na Příkopy do nějaké ruské restaurace.

    1. To bych chtěla ochutnat, jestli totéž je všude totéž, já hospodská jídla neznám, je to stejné Jitko, jako když přijde Japonec do Českého suši baru a ptá se, copak to je za Českou specialitu, ochutná a říká, kdybych měl trochu fantasie, bylo by to trochu podobné našemu suši?

      1. tak to nedokážu posoudit, jestli to bylo stejné, mně tenkrát moc chutnal. Pak jsem ho ještě měla v Moskvě, ale myslím, že chutnal stejně. Ale je to už tak dávno….od té doby jsem ho neměla.

  5. Borsc byl moji maminky nejoblibenejsi jidlo sice nevim jestli mela stejny recept ale vim ze me to nikdy moc nechutnalo.

    1. Mému muži kdysi také ne, vždycky si myslel že je to s vanilkovým cukrem a sladké, kvůli té barvě, jednou jsem ho ošidila tím, že jsem rozsvítila lampu, se žlutým stínidlem, hrozně mu chutnalo, protože tím byla barva polévky zkreslena, vždycky je v tom nějaký vžitý předsudek. Jiný kraj, jiný mrav? Napiš jednou co vaří typičtí Australané, docela mě to zajímá? Vím, že ty asi vaříš česká jídla. Zase nevím kolik je u vás hodin, přestal mě fungovat ten nesmysl na světový čas? Mám pocit, že je u vás brzy ráno, ne? Moc tě zdravím Elli.

    2. Milá děvčata, Elli, Jituš a Libuško, určitě jsem neměla v úmyslu napsat recept, to vůbec ne, to by tam muselo být, tak jako všude tam, kde se tomu věnují, nějaký rozpis a přesné dávky, chtěla jsem, třeba těm mladším, co ještě neumí vařit, podat nějakou zábavnou formou ty postupy. Ochutnat to, co vaří jinde, můžeme i dnes, jsou Čínské, Vietnamské, Ruské, a jiné „jídelny„ když do ruské přijde Rus, řekne, ale takhle to nemá chutnat, moje žena to vaří jinak, ani já s Libuškou, nebudeme mít stejné, vepřo, knedlo, zelo, máme každá své fígle a gryff, a o tom ten článek byl že jiný kraj, jiný mrav? Moc děkuji, že vás pobavil a přišli jste si popovídat, zítra si můžeme p o p o v í d a t o jiné Ruské dobrotě, co já dělám, vařit to nemusíte, jen tak o tom klábosit, je lepší, ani mě se do té Ruské speciality nikdy nechce, dá to děsnou práci a toho n á d o b í ?

  6. Víš to, že jak jsem stará, tak jsem nikdy boršč nejedla? Už jsem se zaradovala, že si ho podle tvého receptu připravím doma, ale je to opravdu hrozně pracné a to jsi říkala, že kuchyň a vaření moc nemusíš, stejně, jako já. Nicméně recept si zaznamenám a možná se k jeho přípravě přece jen odhodlám, protože ingredience jsou to lákavé a mě se sbíhají sliny už jen z toho, jak si o té přípravě a vaření čtu.

    1. Máš pravdu Jaruško v tom, že vařit by se mělo s láskou, to bývalo a bavilo mě, pro spoustu strávníků? Pro dva se vaří špatně, mám v ruce a oku stále vžité takové ty velké porce a můj muž to druhý den nemusí, já to již nemám komu nabalit sebou, jíme již velice malé porce a přesto přibíráme, můj muž, má z toho mého, celoživotního, selského stylu dnu a tedy přísnou dietu, když má záchvat, tak nad ním brečím, jsou to asi nepříjemné bolesti, takže vám poradím pár dobrot, já je již vařím zřídka? My ????? Si dáme zeleninku na páře a to ještě nesmíme každou.

      1. Můj muž naštěstí druhý den stejné jídlo neodmítá a když mu ho trochu obměním (třeba k omáčce knedlík vyměním za těstoviny), tak snad ani nepozná, že má gulášek už druhý den. Je to vděčný strávník, tak mám vyhráno. 😉
        Dnou trpěl manžela tatínek a bolesti jsou to prý ukrutné…

        1. Dříve jsem každé jídlo co zbylo namrazila do krabiček a na koleji se vnukům sešlo a snad přišlo vhod, už to nepotřebují, já uklohním nějakou dietní drobnost, opravdové vaření a pečení, tak jak to má být, nechávám na soboty a neděle, to si dám záležet. Můj muž hrozně rád dobře a hodně jedl, vždyť víš z mého psaní, z jakých selských rodin jsme, dobré jídlo, byl smysl jejich života, všechno všichni dělali jen v tom smyslu? Dnes, ze zdravotního důvodu dietujeme a to také znáš? Těžko se to vymýšlí, ještě hůře nakupuje?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s