Prázdniny na které se vzpomíná?

Nemám již komu vyprávět pohádky, vyrostli z nich moje děti i vnuci a i pro některé mé čtenáře, již odrostlejší, to nebude zrovna realita, kterou znají?
Nevím jestli jsem se na prázdniny až tak těšila jako dnešní děti, maminka s tatínkem vstávali ráno se sluníčkem a když zapadalo vraceli se domů, neměli jsme ani plynová kamna, ani elektrický sporák, když se vařilo, muselo se zatopit, v našich velikých bílých kachlových kamnech. V zimě jsem naše kachle milovala, maminka mě ustlala na peci, jak jsme tomu lidově říkali nandala na ně polštáře a polštářky a já shora poslouchala co si dospělí vyprávějí, to jsem si hověla jako „hloupý Honza za Českou pecí„ . V létě ji ale neměl rád nikdo, když se maminka chystala uvařit na příští žňový den, pro mě, můj bratříček ještě nebyl na světě a již zase není, nikdo z nich, tak hrozně dávné a snové se mně ty vzpomínky zdají. Zatopit v těch velkých, tenkrát se mě ta kamna, v létě nepřítel číslo jedna, zdála obrovská, také již nejsou, nahradil je plyn, už za mojí maminky, tenkrát byla šťastna, s tou vymožeností zapáchající bomby v chodbě. Protože ty letošní horké prázdniny, nebo jen mám ten pocit, jsou stejně horké jako v mém dětství. Když maminka večer zatopila, pot se z ní jen řinul a já sobecky fňukala maminko nevař, já nechci jíst, říkala maminka, musíme dát zítra najíst i všem lidem na poli, oni sklízejí náš chlebíček, ty zítra přijedeš za námi a přivezeš nám studenou čerstvou vodu. Nechtělo se mě, děti se koupali v rybníce a já musela vzít kárku, naložit spoustu lahví dojít k minerálnímu prameni, říkalo se tam u kyselky, vedla tam pěšinka lesem, kolem potoka obklopeného vrbami, sklánějícími hlavy až k hladině, bylo tam šero a chládek, někdy jsem se tam i trochu bála, hlavně po vyprávěnkách o hastrmanovi. Také již není, po revoluci v osmdesátém devátém, obec prohrála spor o obecní pramen a právo staré staletí a něco, zaniklo, potok regulován do betonu nemá již romantiku, krásu, ba není ani účelný, vrby jsou vykáceny a hastrman vyhnán. Zase, jak je mým zvykem, jsem někam odbočila, tenkrát jsem naplnila lahve, každou zabalila do mokrého hadříku a vezla na pole, nebudete, nebo budete věřit? Jakou chuť má studená čerstvá kyselka na poli ve žních? Všichni zasednou do stínu panáků, postavených pěkně do řad, dají si maminčinu polévku z kvasu a vdolky, které v potu tváře večer s láskou napekla, někdo si po obědě zdříml, děvčata tichounce zpívala a obílí, žluťounce zlaté, krásně vonělo a uspávalo. Lidé odpočívali dvě hodinky, přes největší horko, potom se dali do práce i já jsem pomáhala, vázala čtverečkoví dřívka s dírkou a provlékala uzlík s provázkem, děvčata si je ode mě brali na vázání snopů, srpem odebíraly od sekačky, a další za nimi hned stavěly panáky. Večer jsme my děti a mladí skočili do rybníka. Příště vám povyprávím co bylo o žních dál.

Advertisements

47 thoughts on “Prázdniny na které se vzpomíná?

  1. Já to myslela tak, že konzervativní lidé se nezajímají o nové věci a zůstávají ve svém starém světě… rozhodně se neučí zacházet s počítačem a nepíší blog, protože to je něco, co spousta lidí, kteří sice umí zacházet s počítačem, ani neumí 🙂

    1. Tak teď si připadám Avi, jako pan Landovský? A čo je to to absúrdne? Běžím se podívat na Wiki, abych nebyla za blbou a neprosazovala nějaký nesmysl, já myslela že když je někdo konzerva…, nějak trvá na tradicích a je tak troch staromódní, třeba čekám od svého muže, že mě otevře dveře od auta, počká až se posadím, a pak, mě tam přibouchne prsty? A staromil, ne blbej, ne že bych byla vzdělanec, zapomínám pravopis, ten nový neznám vůbec a na počítači, vše dělám intuitivně, ne že něco umím, to co udělá můj vnuk za tři vteřiny, trvá mě, tři hodiny, ty, co umí, třeba programovat a rozumí tomu, považuji za vyšší level inteligence a klaním se před nimi. Dobrou, hezky se vyspi Avi.
      Ještě k tomu heslíčku Avi, to je na Facebooku? Pak tě musím zklamat, ze zásady děkuji, ne, mám tam jen pár ryze soukromých kontaktů a v zásadě ho nejen nemusím, ale nesnáším, je to styl „hodně mladých„ smajlíkování, místo mluvení a holé věty, mě nic neříkají ??? Tak a teď, jsem zatraceně konzervativní !

      1. No ano, konzervativní=trvá na tradicích. Což znamená také to, že nepřijímá nové věci. A la kdysi počítače nebyly, proč bych ho měl mít já, obejdu se bez toho. A beztak je to jenom zábava mladých 🙂 K tomu heslu, ne, to je heslo třeba k druhé části článku o Smyslu života. A takových článků bude postupně přibývat, i když ne moc často, protože jsou náročnější na čas (a na mozek :-)). Ti, co se přihlašují k odběru přes FB jsou nedohledatelní, protože tam často nemají uveřejněný e-mail, tak jim heslo nemůžu poslat. Nejlepší je přihlásit se přes e-mail. Ty se můžeš přihlásit jen kliknutím na follow, protože jsi také na wordpressu, u komentářů se mi objevuje e.mail na windowslife, ale zas nefungoval, vrátil se mi zpět. Nemáš ho plný? A wordpress bohužel neumí kontakty posbírat a rozeslat to hromadně.Ale přihlašovat k odběru se nemusíš, nelpím na pravidlech (jsem zastánce ducha zákona :-))), důležité je, že čteš pravidelně, což ty zcela jistě děláš :-)) Tam jde jen o to, že když tě já mám skrz follow, což mám, nemusím dohledávat tvoje příspěvky, v Readeru se mi automaticky načtou, vždy když něco napíšeš. A tak to mám všechno, co čtu, pěkně přehledně a nic mi neuteče :-))

        1. Tak to měl být humor Avi, vidím že humorista ze mě nebude, vím to již dávno, jen se i přesto, stále pokouším ? Asi měsíc běhám po fórech WordPressu a hledám odpověď na otázku co dál? Přišla jsem o reader na Google (zrušili ho) měla jsem tam kontakty za léta, jsou pryč, bez omluvy, takže pěkně postaru, musím kliknout přímo, protože jsem byla měsíc mimo, něco mně uteklo, náhrada? Je nějaký bloglines, na který se mě nedaří ani přihlásit a přenést ani znovu zaregistrovat, hlásí to jakousi smyčku a vykopne mě to, takže jsem bez readeru, tečka. Kdo poradí jsem se ptala v jednom z předchozích článků,bez odezvy, budeš to ty Avi? Do odborníka mám daleko, pokud? Tedy po lopatě?
          Záhady sítě, mě překvapují neustále, když jsem si klikla, na ten tvůj článek, poslalo mě to na face…..

          1. Na jaký článek? Na ten zaheslovaný?
            Já ti také nepovím, na WordPress fóru jsem zas hledala odpověď na to, jak kontaktovat ty, kteří se přihlásili k odběru, ale také nikdo nic… protože jinak wordpress registruje jak ty před wordpress, jak ty přes e-mail a také ty přes FB (tam jen počet).
            Co se readeru týká, mám zkušenosti jen ty nejnovější s wordpressem, nikde jinde jsem vlastně nebyla. Tam je reader hned v úvodu (dostávám se tam přes http://www.wordpress.com a když nejsem přihlášená, tak se přihlásím). Je to takové to rozhraní, kde mám přístup ke článkům těch stránek, které čtu (přes Blogs I follow – upravit), i ke statistikám a stručnému přehledu komentářů došlých.

              1. Hmm, tak už to nepoužívalo dost lidí, tak to prostě zrušej?? Bez možnosti si stáhnout kontakty (i když na té druhé stránce, na kterou odkazovali, cosi o nějaké možnosti si je stáhnout do nějaké doby po zrušení, psali). Hezký…
                To abych si šla radši zálohovat všechna data včetně článků na wordpressu. Kdo ví…

    1. Jo legrácky? A my v době kamenné? Vím, je to nesmysl oživovat dávnou minulost o které vy mladí nemáte ani ánunk, proto to ale píši, asi bych to povříslo také uměla po pár pokusech udělat a byla to výhoda, mohlo se to do mlátičky strčit sakum prásk, nemusel se vytahovat provázek, to by jsme se mohli vrátit až do středověku, k mlácení cepem na tom mlatě, dnes máme klimatizované kombajny, problém je ale v tom, kolik miliónu stojí ta ušetřená lidská práce?

  2. Danke dir liebe Anna für das schöne Video ich hoffe es geht dir gut,sind eben erst von der Ahr zurück waren wandern,so schöne Blumen und ein guter Text.Ich wünsche dir eine gute sehr glückliche Woche mit lieben Grüßen von mir.Gislinde

  3. Mimo téma- nechala jsem ti odpovď u mě na blogu, budu ji asi do hodiny mazat, takže jestli se chceš dozvědět víc, můžeš se podívat.

    1. Víš Vendy, že na sladké řeči nejsem, jsem realista, moc jsem nepochopila o čem ten můj spor s panem B. byl, všechno co jsi tam napsala je tvrdá realita doby, my s důchodu, v ní žijeme již spoustu let, pracujeme, žijeme, děláme to, co je v daných podmínkách dostupné a neustále spoléháme na pomoc Boží, v tom má pan B. pravdu, vždycky, když to vypadá bledě, přijde v poslední chvíli nějaké řešení, v tom má pan B. také pravdu.
      To že někdy je nutné vystoupit s té dané reality, říci si musím něco radikálně změnit, i když vím, že jednou toho budu litovat, v dané chvíli to musím udělat. Takhle jsme se museli zbavit bytu, neutáhli bychom to finančně a teď již nemáme sílu žít tady na horách a nemáme se kam vrátit, teď je náš život v Božích rukou dokonale a jsme staří, ty jsi mladá, plná síly a máš řeči, jako zoufalec, já ale nic zoufalého, a to jsem ti napsala na tvém životě neshledávám, to co jsem ti nabídla myslím vážně, pokud o to budeš stát?

  4. Ciao, Anna. E‘ molto bello ed interessante ricordare il tempo della nostra infanzia che, per molti aspetti, era molto diverso ma non meno vivace di quello dei ragazzi di oggi. Forse ci erano riservate attenzioni diverse da parte dei genitori ai quali non mancava la volontà di coccolarci ma solo il tempo di farlo perchè le loro giornate di lavoro erano molto più impegnative, più pesanti di quelle dei genitori di oggi.
    Ricordare la nostra infanzia è come rivedere un film in bianco e nero in un mondo in cui tutto è a colori, colorato anche quando non sarebbe necessario.
    Buona serata e buon imminente ferragosto. Un abbraccio. Osv

    1. Nikdy jsem neměla pocit ošizeného, nebo zanedbávaného dítěte, bez lásky. Neuměla jsem žít bez tělesného kontaktu své maminky a mazlit jsem se, pokud jsem to potřebovala, přišla k mamince ještě jako dospělá, tatínka jsem respektovala, a ve stáží kdy již nemusel tolik pracovat, jsem ho miloval ještě více. Máš pravdu drahý Osvaldo, svět má dnes mnoho barev, jen lásky a úcty je nějak méně?

  5. Krásné vzpomínky, i když tenkrát musely děti o prázdninách hodně přidat ruce ke společné práci. Ale myslím, že právě proto se dá na co vzpomínat…co dnešní děti, co se poflakují celé dny po sídlišti od ničeho k ničemu. Zrovna v týdnu jsme s mamkou na výletě vzpomínaly na naše prázdniny, my jako děti je nejraději trávily na vesnici u babičky a dědy, celé dny lítaly venku, prolézaly půdy a holubníky. Samozřejmě pro nás měl děda i nějakou tu práci…věčně něco natírat, obracet seno, které se zdálo být nekonečné, hlídat ovce a husy na pastvě, večer co večer nahánět krůty ze stromů do krůtníků a hlavně, koncem prázdnin chodit na klásky. Tenkrát jsme samozřejmě taky brblaly, protože jsme se chtěly jít povalovat k vodě, ale práce se udělat musela.
    A jak ráda vzpomínám na černé hodinky, kdy se ještě nesmělo rozsvítit…. to se zapálila petrolejka a dospělí vyprávěli, jak to bylo dřív.

    1. Ano Jitko, dnes je život dětí, jedním velkým „zážitkem„ bez povinností, říká se že jejich osobnost je rozvinutější, inteligence se s tou mou a mých dětí nedá srovnat, ano mají úžasný přehled, jsou pohotoví, si vědomosti najít na internetu, když je ale požaduješ přímo, neumí si bez kráječe ukrojit chleba. Jedna velká erupce na slunci, a zemřou hladem a zimou, zatopit si v kamnech, rozdělat oheň, je nepřekonatelný problém pro mnohé, je to i naše chyba, podlehli jsme době a vymstí se to na dětech.

      1. Prodávám hračky, jsem s dětmi neustále v kontaktu a někdy je síla vydržet jejich přítomnost. Ano, děti mají svobodu, volnost, volnou výchovu a většinou žádné mantinely co si mohou a už nesmí dovolit. Do obchodu často vlítne uragan, bez pozdravení, na to se už tady nehraje….na co i odpovědět, vždyť nezdraví ani jejich mladé maminky, nestíhají, protože přeci mobilují, mobil u ucha i na kase, někdy mi to připadá, že je obtěžuji, když chci po nich peníze. Nedovedu si představit, jaká bude generace dnešních dětí, ta volná výchova se na nich už podepisuje teď, už ti malí špunti jsou drzí, arogantní a dosáhnou všeho co chtějí. My jako děti dostávaly hračky jen na vánoce, svátky, narozeniny, musel k tomu být důvod, protože mamka se třemi dětmi byla sama a peněz málo. Moje dcery navíc dostaly hračku sem tam i během roku, bez nějakého důvodu, prostě jen tak. A dnes vidím…lidi se k nám vracejí….přijdou 3-4x do týdne a pokaždé jen se podívat…a přesto si dítě něco vyřve, dobře to ví, že když „vydrží“, bude odměněno.
        No nic, koukám, že jsem se rozjela, ale když mně to tak štve

        1. Já tohle strašně nerada poslouchám… asi proto, že mám strach, že máte velkou pravdu 😦 Vidím to i jako učitelka, s některými dětmi je opravdu velký kříž. A učitelky z mateřských škol, se kterými se bavím, kolikrát říkají, že takové děti mají obvykle rodiče, se kterými je ještě větší kříž… Na druhou stranu zase potkávám děti, se kterými je řeč. Pravda je, že dnes už není zvykem absolutní poslušnost (což si myslím, že je dobře), jen spousta dětí (a ani dospělých) neví, jak říct slušně o to, co chtějí, nebo slušně říct „NE“. Takové „NE“, nebo „Já chci“ by bývalo mnoha lidem hodně zpříjemnilo život… a možná i ta vláda by nebyla tak bohorovná jako dnes (když už do toho musím zatáhnout politiku, omlouvám se.) A když už to tak beru z různých úhlů pohledu, jiný úhel třeba je ten, že je někdy těžké čelit vlastnímu pocitu trapnosti a pohledům ostatních lidí v jakémkoliv obchodě, kam přijdete s malým dítětem, které dostane záchvat vzteku, když něco chce. Hodně maminek, co znám, to prostě řeší tím, že tomu dítěti radši něco koupí, hlavně aby bylo zticha. Já to naprosto chápu. Protože, když byla moje malá výrazně malá a v obchodě řvala, že chce něco koupit (a já musela nakoupit, nemohla jsem hned odejít), tak jsem pak slyšela, že jsem jí měla plácnout. Ale já přece nemůžu malé dítě trestat za to, že něco chce, nebo za to, že ve svém věku neumí ovládat své emoce. Některé děti jsou prostě emotivnější, některé méně. A některé už v dětství mají strach dát své emoce najevo, protože to bolí. A to jim bohužel kolikrát zůstane. Má dcera se prostě naučila, že ani to řvaní jí nepomůže, a nechala toho. Maximálně se jí spustí slzy, když je jí líto, že nemůže něco mít. Kdo ale nebrečí, když nemůže mít to, po čem touží??? Tak na mě teď zkouší sofistikovanější manipulace 🙂 Ale vím, že se naučila, že nemůže mít vše, co si zamane, a že násilí není cesta k tomu, jak řešit konflikty….

          1. Avi, je to rozhovor vás dvou s Jitkou a mě se to může mluvit? Moje výchova skončila velice dávno a nedopadla dle mých představ, v žádném případě nehodlám do jejich života dnes již jakkoliv zasahovat, pomoc ve stáří nečekám, protože jak jsme si je vychovali, takové je máme, to je ponaučení i pro vás mladé a jednou pochopíte kdy a co jste dělali špatně, nebo dobře?

            1. To je právě to, kolikrát děláme to max. co umíme, kolikrát to myslíme dobře, ale teprve později se zjistí, jestli jsme opravdu dělali dobře, nebo ne. Tedy někteří to zjistí, pokud raději nebudou sami sebe přesvědčovat, že děti jsou nevděční… Ačkoliv neříkám, že možná někdy i nejsou. To nevím. Ale na nevděčnost dětí zatím moc nevěřím.

              1. Na to posoudit ty výchovné metody je brzy (mládí?), to další, bych se dozvěděla v rozmluvě s vašimi rodiči a prarodiči, tam je ta generační pravda, kterou všichni mladí uvidí teprve když zestárnou? V tomto případě není rozhodující to, o čem sebe sama přesvědčuji, nebo ne ale činy mých dětí a vnuků, myslet a říkat, můžeme cokoliv, důležité je to, co reálně uděláme v tu kterou chvíli a to, co jedni od druhých očekáváme?

                1. Já si na výchovu mých rodičů nemohu vůbec stěžovat. To byla koneckonců jedna z propastí mezi mnou a mými vrstevníky. Jestli si stěžují oni, těžko říct, neříkají nic a k žádným konfliktům vůbec nedochází. A neustále spolu udržujeme úzký kontakt, ačkoliv bydlí 200km daleko. Právě jsme se od nich vrátily 🙂

                  1. To je hezké Avi, vaše děti budou přebírat vaše zvyklosti, ponesou si to sebou životem, ale i já jsem věřila že dělám vše správně a moji drazí, nemají čas?

                    1. Nemají čas? Já sice nemám moc ráda to stěžování si na „dnešní dobu“, ale tady musím říct, ano, dnešní doba nám vzala čas. Obdivuju svého muže, který má stále čas na své přátele a oni na něj, je to neuvěřitelné, jak často se scházejí a jak si pomáhají. Takže to není tak, že by to bylo zcela tou dobou. Ale fakt je, že hodně lidí je v práci a pracuje a pracuje. Dnes je to složitější, jste ráda, pokud práci máte, a protože zaměstnavatelé si zvykli, že jim jeden zaměstnanec udělá práci za 2, tak šetří, a zaměstnanci se mohou předřít. Najít čas pro přátele, najít čas pro rodinu, není lehké. Hlavní je, jestli se Vám ozvou alespoň po telefonu, nebo po mailu, jestli se zajímají alespoň takto o Vás…

                    2. Jsme milá Avi velice pyšní, na to abychom prosili, neptám se, čím je to zapříčiněno, jestli dobou, nebo něčím jiným? Stránka, hrubě načrtnuta, vývoje naší rodiny, je tady, jsou tam i fotky, neodhaluji nic co bych neodhalila již dávno, můžete se podívat? A nezajímají, Bohu žel?https://annapos.wordpress.com/muj-zivot/

                    3. Ještě se vracím, i když jsem to již neměla v úmyslu, nikdy nedošlo k žádnému konfliktu, jen prostě vtahy usnuly.

                    4. Možná jste od nich hodně daleko… možná oni si myslí totéž (že vztahy usnuly)… kdo ví, nemohu říct, když nevím, jak to ve skutečnosti je… vztahy, to je zapeklitá věc…

                    5. Vidím milá Avi, že jsem našla spřízněnou a upovídanou dušičku, jako jsem já. Dělá se nám nudle, a tak pokud se vám ještě chce si povykládat, tak nový komentář prosím. Moc mě těší.

            2. Ještě jsem chtěla říct… posílala jsem Vám heslo ke své rubrice Tajemství života dle AP na e-mailovou adresu, co se mi ukazuje u Vašich komentářů… ale vrátil se mi jako nedoručený. Tak Vám ho píšu tady (key) 🙂

    1. blackeltigre a Marko?
      avespasseri , je škoda že tohle téma není pro nikoho komunikativním, Marka znám dávno, je to fotograf a jeho návštěvy jsou formální, prohlédnu si jeho fotky, ostatně pěkné, většinou i já mu napíši nějakou tu zdvořilost. Na blackeltigre si nelze kliknout, takže pro mě je to anonym, tedy nevím co bych řekla. A nakonec, jsem to i napsala na začátku, že málokomu bude tohle téma blízké, nikdo si není vědom, že je to náš chléb vezdejší? Tak ráda bych si popovídala s někým, kdo dnes žije tím polem a chlebem?

      1. Je neuvěřitelné, že píšete česky, a odpovídají Vám anglicky, německy, španělsky a italsky 🙂
        Manžel má kamaráda zemědělce, vlastně i jeho bratranec má spoustu zvířat, nedávno u nich pan včelař ukazoval dcerce včelí úly a vyprávěl jí, jak se dělá med a ji to hrozně zajímalo. Ale jinak máte pravdu, většina dětí žije ve městech a kozy vidí tak max. v zoo. To sepjetí s přírodou, včetně té práce, tu už dneska téměř nikde není. Naštěstí manžel je z poslední generace trampů, tak věřím, že jednou se dcera v lese o sebe postará a hlady nezemře 🙂 Prázdniny tráví hrou… ono asi všeho moc škodí, moc práce, hlavně když ji člověk vnímá jako nedobrovolnou, bez té radosti, kterou by z dobře odvedené práce měl člověk mít, i moc her 🙂 Když ono v tom městě té práce holt moc není….

        1. Žádná zoologická zahrada nenahradí ten pocit, vidět housátko jak se klube z vajíčka a potom je jako zlaté sluníčko podržet v ruce, když tohle svým dětem dopřejí dnešní rodiče, je to veliké plus. Nechci zevšeobecňovat, že vše je špatně není pravda, jen je to trochu jinak a změna směru cesty k lásce mezi lidmi tkví v mnoha maličkostech, dnes často čtu o právech dítěte, nic ale nikdo nepíše o povinnostech… Třeba takovou maličkou povinnost, postarat se o nějakého zvířecího kamaráda do všech důsledků, je pro děti velice poučné, dodnes bych nepozřela králíka, ty své jsem vždycky milovala, obrečela a nikdy, až dodnes nejedla?
          Já jsem Anna, nechci vám říkat aves…… a je mě trochu líto, že vás nemohu nazvat jménem. To tajemství rozhovorů je jednoduché, je to translator a nainstalovat ho je otázkou pár kliknutí, neuměle to popisuji na stránce…. https://annapos.wordpress.com/pratele/. Přeji hezký večer……

          1. Mám to taky tak nastaveno….králíci-kamarádi se nejedí. A že jsme těch zvířecích kamarádů během prázdnin vždycky mívali. Ale na králici Terezku nezapomenu…velký mazel to byl a děda nám jí na konci prázdnin dal domů….tenkrát jí nikdo nejedl a pekáč putoval k tetě. Spoustu zvířat jsme si pojmenovali a tím pádem bylo tabu je pak sežrat. Ale děda to nechápal, všechno co běhalo po dvoře, tedy kromě psů a koček, bylo jedlé a jen tak pro parádu to přeci nechová.

          2. Můžete mi třeba říkat Avi? Já se zatím necítím na to vystupovat pod svým vlastním jménem… ještě jsem si úplně nezvykla na to mluvit tak otevřeně 🙂 Myslím, že i někteří mí přátelé, kterým jsem o svém blogu řekla, mě teď vidí trochu jinak 🙂 I když vždycky věděli, že nejsem úplně normální smrtelník :-))))))) Nějak totiž nezapadám do toho běžného chodu života už od svých školních let 🙂 Kde jsem tím trpěla nejvíc, to, když vidíte, že Vás mezi sebe nepřijímají, protože nemáte stejné zájmy, stejné problémy jako oni. Vždycky mě zachraňovalo jen to, že jsem ve škole radila všem okolo a vyhrávala i v závodech při TV (tělesné výchově, ne televizi :-)), takže jsem naštěstí nezapadala do škatulky nafoukané šprtky :-))))

            1. Je to jako s krásnou holkou, člověk by řekl, že se nejlépe a nejdříve vdá, za toho nejfantastičtějšího chlapa na světě, mám zkušenost, že je to právě naopak, má to těžké, všichni se jí bojí. Ne že bych vám Avi přála rychlý život, on ale takový je, jakmile člověk dosáhne určitého věku přestane ho zajímat, co si kdo o něm myslí a začne být svobodným.

              1. Za uplynulých 20 let jsem se hodně osvobodila 🙂 Je to velká změna, kolikrát ani nevěřím, jak velká. Pokud by se člověk měl řídit třeba grafologií, tak mně se písmo od dob ZŠ a gymnázia výrazně změnilo :-))

                    1. Tenhle váš poslední komentář se mě nezobrazil v Notifications, tedy odpovídám o den a něco později. Trochu nerozumím, té souvislosti?
                      Já tím konzervatismem myslela svou špatnou vlastnost, že jakmile si udělám na cokoliv názor, špatně se smiřuji s tím, když mě něco donutí ho změnit?
                      Blog dělám z jednoho prostého důvodu, že žiji na skorosamotě a chybí mně kontakt s lidmi. Hezkou dobrou noc milá Avi……

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s