No to bylo divadlo pro duši, věříte, že jsem se poprvé v životě bála bouřky?
Bylo k večeru, kolem šesté po poledni a tma jako v pytli, zblblo to i čidla pro veřejné osvětlení, pouliční lampy nažhavily vlákna, zhasly a znovu a znovu snad pětkrát, tím ten blázinec začal, co se dělo dál, bylo jak z „Jiříkova vidění„ ?
Jak stará, chtěla jsem napsat pověrčivá baba, ale já nejsem pověrčivá, jen jsem se začala bát, tedy jsem přistoupila na praktiku, našich babiček, zapálila paškálku, na které je znak alfy a omegy všeho bití, pomodlila se za všechny pocestné lidi, co nejsou pod bezpečnou střechou domova, dívala se, co ta noc v hodinách tak brzkých znamená? Voda padala z nebe, jakoby jí Svatý Petr lil na zemi z kbelíku hektolitrového obsahu.
Vypnutím všeho, čemu hrozí v bouři zhouba, jsem pověřila muže, a já jako v poslední době často, mazala uklízet ty naše kvanta kytek, sem tam spadla i kroupa, tedy to bylo aktuální, moje krásně rozkvetlé fuchsie by nepřežili ani ten déšť, který se spustil, muž zatím dělal zbytečnou práci, protože když s tím nejnutnějším byl hotov, vyletěla elektřina v celé vesnici. To divadlo blesků po celém nebi, bych vám přála vidět, měla jsem pocit, že vidím i zelené a fialové?
Co následovalo potom, den nato, to jsou záhady mě utajované jednou provždy, pokud nemám na počítači jinou práci, mimo zábavy, usedám k němu až k večeru, Můj manžel, zastrkal vše tam, kam to údajně patří, doufám, že vás nenapadá nějaká dvojsmyslnost? A nic, aktualizace čehokoliv? NEMOŽNÉ! Přístup kamkoliv neexistující, hlášky, mě naprosto neznámé, hesla a přihlášení kamkoliv nemožné, říkám si, to je virus a skepticky chci vypnout, smiřujíc se zase s nějakým tím vyhozeným penízkem, když mě napadne zeptat se té své chytré mašinky, co ona nato? Představte si poradila a takovou blbost by jste nečekali, došla baterka, na udržení dat, roku a místa, ještě jsem se v tom musela tedy nějakou dobu pohrabat, nežli se vše obnovilo, protože předchozí neodbornou snahou jsem nadělala zmatky v heslech a dalších blbostech, ale povedlo se a za dvě hodinky mám zase nový, ještě lepší mašinku, nějak se to i zrychlilo, a to proto, že jsem smazala vše nepodstatné.
Anna : prostor 
Zatímco se nám vloni bouřky vyhýbaly a viděla jsem vždycky jen někde v dálce záblesky, letos už jsme měli tři a ta první byla taky s tmou za bílého dne a kroupami. Jinak silný vichr je pokaždé. Mám řádění živlů ráda, samozřejmně doma za oknem, ale venku bych něco takového zažít nechtěla, tvoje modlitba za pocestné byla namístě. Dnes máme od rána zataženo, teď zrovna leje jako z konve a světe div se, z okna mi padá na bosé nohy takový chlad, že si musím vzít ponožky, nebo okno zavřít.
Že by mě bylo líto, že je po vedrech, to se říci nedá, dětem jsem ty letní teplé prázdniny přála i za tu cenu nohou v ledu, to asi skončilo. U nás fouká od severu a to je vždycky předzvěst chladných dnů, Já jsem ta okna pozavírala dopoledne, aby se teplo udrželo pár dní, náš desetistupňový deficit by byl znát rychle, u vás na jihu je vždy tepleji.
Aničko, já se bojím bouřky vždy a tady jak píšeš, to musel být opravdu horor! Ještě, že se nic zlého nestalo! To jsem si oddychla, s počítačem sis poradila bravurně, je vidět, že jsi dobrá!
Libuško a Vendy, říkáte stejnou věc a já vám odpovím oběma, mám oba ty zloděje času, stolní je super stroj, proto notebook nemám moc ráda a teď je ještě stále na cestách v Řecku, už pro nepohodlnou práci a malý monitor, při mé slepotě. Pro udržení správného letopočtu, což je pro počítač klíčové, musí mít jistý zdroj, mimo ten přímý do zástrčky…. Každý stroj, dnes to již vím, řekla mě to naše chytrá hlava a tak teď i já, mohu dělat chytrou? Předtím (průserem) jsem o tom neměla ani ánung? Jo jo, vot těchnika, některé věci, co si já a můj dědule pořídíme, na doporučení mladých, je umíme uvést do provozu v jejich přítomnosti a za tři dny? PRD, čumíme na ně jako zjara, když zmáčkneme nějaký jiný čudlík, jsme v háji? Koupily jsme si hrnec a mysleli že si to ten drahý hajzl, i nakrájí sám, za ty peníze a po té propagaci, naprogramovat aby vařil, si musíme pozvat odborníka?
Joj, stolní počítač mám taky (notebook mi nesedí, i když jako alternativa dobrý), leccos snad i umím, ale tohle bych nezvládla. Dokonce mám potíže se skennerem, tedy starou multifunkční hyenou, neladí totiž s windousama sedm. Synovec mi stáhnul jakýsi program, kde to jde, jenže díky neustálým aktualizacím se mi vše rozsypalo a teď mám tiskárnu k ničemu, když nemůžu ani skenovat. No, počkám, jestli nestáhne jiný program. Raději bych si koupila novou, ale situace je stejná jako s pračkou, takže musím počkat.
Když nevím kudy kam, nakliknu windowsáckou nápovědu a podporu, tedy nemám-li po ruce naši rodinnou chytrou hlavu, někdy zadám dotaz a vždycky se najde někdo, kdo poradí, komunit, co je baví radit babkám v nesnázích je hodně a někteří mladí jsou i milí, věnují mně pozornost, dokud to nevyřeším? Každou blbost, kterou k počítači koupím, přihlásím a zaregistruji, tak je mě aktualizace posílána, VŽDY KDYŽ INOVUJÍ. Někdy mě to obtěžuje, hlavě když je počítač vypnut delší dobu, pak se to tluče, aktualizuji ale pořád, jinak ti všechno časem lehne. Tiskárnu mám také starou ale softvér aktualizuji pořád, moc netisknu, dneska jde všechno poslat bez potřeby papíru, bez skeneru a faxu, bych se neobešla ani den, to potřebuji na práci.
Jo jo, kde jsou ty časy, když jsme si koupili třeba i jen blbou skříňku a doma ji jen postavili a hotovo! Dnes si musíš skříňku smontovat a nebo pozvat odborníka! Tak je to! Bohužel.
Víš co je na tom zajímavé Libuško, že i přesto má čím dál méně lidí práci, k čemu je to potom dobré, že je to skladnější? Levnější? Účelnější, Pro koho je to výhodnější, pro toho, kdo si řekne, jéééé ta skříňka je levná, málokdo však vidí deset přidaných hodnot? Naše myšlení je devalvováno, když si někdo půjčí sedmdesát tisíc, nepřemýšlí v ten moment, že vrátí o čtyřicet tisíc více? Ono to bude totiž až zítra? To je chybná výchova dnešních lidí, všechno je učí nevidět si dál, nežli na špičku svého nosu, někdy mě to připadá, že nikdo ani myslet nechce?
P.S. gratuluji k znovuoživení počítače. Podle oné baterky soudím, že máš noťas, tedy notebook… Hlavně že se podařil zprovoznit! Já takhle stála v úterý nad pračkou a tiše lamentovala, že exla, že budu muset koupit novou (pro mě dost razantní výdaj, v současné situaci). Klekla u ždímacího procesu, zkusila jsem ji spustit znovu a opakovalo se to. Až po chvilce jsem si všimla, že jsem měla zmáčknutý čudlík na máchací lázeń…
Takže po vypnutí onoho knoflíku už to šlapalo tak jak mělo. Tfuj tfuj tfuj, třikrát zaklepávám.
Bouřek se bojím už hodně dlouho, to je fakt, a takovou činu bych nechtěla zažít, co popisuješ. U nás v posledních letech jsou bouřky vesměs krátké, tak do půl hodiny nebo do hodiny, zažila jsem bouřky, co se třeba i třikrát vrátily, ale to bylo dřív. Teď jsem si všimla jiného jevu, zatímco po běžných bouřkách se vybilo napětí a vyčistil vzduch, tady zabouří, zaprší a druhý den je to zase stejné – jak v pařeništi.
Někdy mi připadá, jestli ten konec světa už nezačal.
Konec světa začal již dávno Vendy, před tisíci lety a je to i ve starém zákoně, třeba potopa světa? Archimedes a jeho zákony byly zapomenuty a opět objeveny, a to je důkaz, že se vše, když se to v té které době neosvědčí, musí opakovat? To že za náš krátký současný bům, děláme něco špatně, je očividné a bude to mít následky a my budeme zase začínat znovu a zapomeneme ty vědomosti, lehce nabyté a zneužité, ve prospěch pár lidí?
Nojo, ale po potopě vše bylo obnoveno.
Ono to potom vždy nějakou dobu trvá a nakonec opět děláme jako lidé ty stejné chyby znovu a znovu. Já teď nějakou dobu sleduji Bhútánské království, král povolil a po zkušenosti, že děti se ve školách více perou, zase zakázal televizi. Je to nádherná a šťastná země, bez touhy po západní kultuře, jen přes hory je chudá a devastovaná Bangladéš, kde lidé, místo soudržnosti a práce na rýžovém poli, utíkají do dnes patnáctimilionové bídy města, ani katastrofy a hladomory je nedonutí se vrátit ke klidnému životu venkova, tak touží po té fiktivní civilizaci? Jsem jen zvědava kdy také moje boty dostanou svůj počítačový program a já je nebudu umět zavázat, nebo kdy naprogramuje někdo i mě, svět by měl začít brzdit,
V tomhle s vámi musím souhlasit, ty chyby jsou od věků pořád ty samé. Pořád dokola. Když to člověk vezme takhle, je to opravdu dost deprimující. Ale přišel starý zákon (a desatero), když to nefungovalo, přišel nový zákon (stačí láska, prostě milujte to, co je nad vámi, milujte sebe i druhé, víc po vás nikdo nechce), přišlo spousta dalších učitelů se svými cestami, jak napravit svět, všechna ta náboženství nesou nějaké poselství o tom, že lidé se mají nějak chovat, aby bylo na světě dobře. Někde se k sobě lidé chovají lépe, někde hůře, někde to vypadá, že je to lepší než jinde, ale mocenské hrátky se točí na jiné úrovni, než té, kolik území dobýt, kolik lidí pobít, kolik lidí donutit robotovat, abych se Já měl dobře, ale oni živoří a padají hlady. Dneska v civilizaci nežije většina v hliněných domech, nepracuje od rána do noci den co den, děti nechodí bosy hodinu do školy s pár knížkami, nemusí se třást strachy, s čím zase vrchnost přijde. Ty časy, které tu byly jen před nějakými dvěma sty lety bych opravdu, ale opravdu nechtěla zažít. Už vůbec ne jako žena. Možná jsme taková experimentální stanice pro ostatní svět. Aby viděli, že honba za materiálními statky a jistotami nevede ke štěstí. Už muslimové pochopili, že jejich naivní představa, že když se přestěhují do „bohaté“ země, budou se mít lépe, je naivní. Tohle jsme pochopili už mi my po 20 letech od revoluce. Teď už jen něco z toho vytěžit… já stále věřím tomu, že dějiny jsou historií hledání způsobu, jak se mít dobře. Když nějaká skupina strádá, dojde k revoluci a změně. Už nemáme otroky, nemáme podřízené sluhy, nemáme robotu. Rozhodně ne tak do očí bijící, protože dnes už to nikdo nedovolí. Jak říká J.A. Komenský, kterého si strašně vážím a proto u seben na blogu uveřejňuji úryvky z jeho Labyrintu, svět je labyrint, ve kterém se lidi marně pachtí za štěstím, protože štěstí je pouze a jedině v ráji srdce. Komenský je jen jeden z mnoha, který to věděl. A ačkoliv jsem hodně skeptická k tomu, že dnes svět prochází nějakou zásadní změnou k dobru (spíš se obávám další diktatury pozitivity a la: kdo na sobě nemaká a nezdokonaluje se tak, jak my si představujeme, tak je špatný a všichni ho odsoudí, která si nezadá s tím vším, co se mi nelíbí třeba na islámu, který tolikrát vede pouze a jedině k pokrytectví), tak věřím, že svět i skrz tuhle epizodu dojde k poznání, že ani náboženský fanatismus k ničemu nevede, ale jen svoboda, respekt, láska a důvěra (nebo víra, chcete-li). Howgh 🙂
Věřím, že to celé vaše krásné shrnutí, téměř všech fejetonků, co tady neuměle napíši, abych své přátele dotlačila k rozhovorům, nesměřuje snad, k jedinému cíli, postoji proti víře, ona sama o sobě není zdrojem sváru, to lidé si ji vykládají a přizpůsobují, aby sloužila jejich záměrům, mění ji v dogmata, většinou nesloužící většině lidí, ale úzké skupině k ohlupování? Ještě jednu větu a skončím s posledním vaším tématem. Náboženský fanatismus, kdo ho vytváří a proč, většina učení, v různých vírách světa, jsou humánní?
Moc se mě líbí vaše rubrika na téma J. A. Komenský, jeho myšlenky by se měly šířit, nejsem vzdělanec, jen si občas něco přečtu a jsem velice uspokojena, když alespoň několik lidí udělá totéž a radost mně udělá i, najdu-li to, co mohu doporučovat. Není lepší cesta, a jistě i vy ten názor máte, není nic účinnějšího, nežli výchova, nebyl ten dovětek ke jménu samoúčelný? UČITEL NÁRODŮ, ta moudrost je každodenně zřetelná? Já na svého učitele, toho prvního, s láskou a úctou vzpomínám dodnes. Dnešní děti, které toto jednou budou moci říci, budou jistě slušní lidé, dostanou do života základ se kterým půjdou životem a stejné je to s rodinou, svoboda je krásná věc, pokud si ji lidé nepletou s anarchií, ke svobodě je nutná vnitřní disciplina, o tom není pochyb, denně to vidíme, Ne?
Zcela s Vámi ve všem souhlasím, A ne, nemám nic proti víře. Právě naopak 🙂 Přesně jak říkáte, to lidi jsou na vině, neumí s tím darem, který jim byl dán, zacházet. Ani s vírou, ani se svobodou… bohužel… víra, stejně jako svoboda, za nic nemohou…
Moc děkuji že jste ke mě přišla a také že jsem vás našla. Hezký večer Anna
Einen schönen guten Morgen Anna ich Danke dir für das schöne Video wir sind wider an der Ahr etwas wandern ist ja nicht mehr so heiß da geht das mit den P.C.habe ich auch so meine Probleme aber was will man machen.Wünsche dir einen schönen Tag und ein schönes Wochenende.lieber Grüße von mir.Gislinde
Wir müssen über etwas reden? Ich mag die Interviews zu einem anderen Thema. Ich sage, reden, was du willst, nur machen es nevyvynulo in stereotip Grüße und Phrasen? Ich liebe es, wenn Menschen über das, was sie tun und wie sie reden? Ich sehr gerne Ihr Bild. Hows Anna
U nás počítač bez závady, ale jinak tu vše taky lítalo. Dokonce popoletěl i sousedův pejsek. Bouchalo to, blýskalo to, no prostě sranda.
Škoda, že nemáš fotky nebo video………..
Nebyl čas Jiří, měla jsem přízemní starosti.
Hola, mi preciosa Anna!!
Espero que esta tormenta haya pasado y sin mayores desastres!
Excelente semana para ti.
Cariñosos saludos y besos a la distancia 🙂
Sí querida Mane, fue una experiencia fuerte y especial. En otros continentes son más frecuentes estos fenómenos, en Europa, que estamos acostumbrados y todavía consideramos que son algo especial, pero el mundo está cambiando tan rápido? Muchas gracias por visitar y desde mi corazón tengo. Anna
Ciao Anna. Fotografare avvenimenti atmosferici non è mai facile. Le foto più belle sono sempre opera del caso, un colpo di fortuna: essere al posto giusto nell’istante giusto. Buon pomeriggio e serata, Un abbraccio. Osv.
Sì caro amico, tutti vogliono avere qualcosa di unico, qualcosa di unico, il primo e il migliore del mondo? Mi considero un lavoro divertente in giro i miei fiori. Abbraccio, caro Osvaldo …
U vás se přehnala taková hrůza, Aničko?! To by bylo něco pro mě, stála bych s foťákem mezi dveřmi nebo u okna a „lovila“ blesky. To jsem takhle jednou dělala doma v podkroví, když řízlo někam naproti do sídliště a tlaková vlna mě odhodila do půlky místnosti. Zažila jsem taky bouřku v Beskydech pod Lysou, byli jsme tam na chatě u příbuzných. Byl to hrůzostrašný a zároveň nádherný zážitek.
Musím ještě podotknout, že jsi velice šikovná, co se týká počítače. Já bych si s tím nevěděla rady, naštěstí mám syna, který se v PC vyzná dobře.
U nás se teď něco chystá, vyvalují se mraky a na Vysočině prý má být nějaká divočina. Třebíči se to ale skoro vždycky vyhne.
Měj se hezky. 🙂 Hanka
Vždyť to tady píši, jsem hlavně záchranář kytek, to je v tu chvíli jediná má starost, a ani ty by jsi nic nenafotila, lilo tak, že nebyl vidět protější dům. Fotky blesků mě fascinují stejně jako tebe, zrovna nedávno nafotil nějaký mistr, fotky z nově soptící Japonské sopky Sakuradžima, bylo tam v jednu chvíli deset blesků, úžasné divadlo?
Na počítač nejsem lepší nežli kdokoliv z vás, je to, když na něco příjdu, vždycky nějaká intuitivní náhoda, ne vědomost, a tak ty moje, co kdybych, se vyplácejí, zkusím, povede se, to je všechno, nic víc v tom není? Děkuji Hanko za pozdrav a už se těším na chvilku klidu, kdy se skočím podívat k tobě na fotky.
Existují lovci blesků a mají na to vybavení. Normálně se těžko podaří blesk vyfotit, to musí být hodně velké štěstí.
Jsi skvělý záchranář kytek, Aničko, v prudkém lijáku to muselo být hodně náročné. Fotit se za takových podmínek nedá, to je jasné.