TAKÉ NA NĚCO STÁLE ČEKÁTE ?

NEČEKEJTE ! ŽIJTE !
Dny, když je ošklivo nepřetrpím, mám stále co dělat, něco mě baví, něco méně, stále ještě štepuji ponožky, babky to dělávají, vnuci, zásadně nenosí, nejsou prý socky, ne že by to bylo z chudoby a bídy, prostě mě to baví a na svou jemnou neviditelnou práci, jsem stále i pyšná. Maluji nový, velký obraz, někdy mám na svou zdlouhavou práci zlost, uklidila bych to, důvod je prostý, ten terpentýn tady páchne již moc dlouho a tak některé věci u mě plynou stále pomaleji, můj muž sice říká, že to necítí, nevadí mu to, také zvolnil tempo a zvykl si? Já, když se vrátím ze zahrady, je to pro mě jednou vůně a jindy smrádek, to jistě zná každý, to jak máme jednou pocit pohody a štěstí, nebo ne. Kytičky odkvétají a žloutnou, drobný stálý déšť a mlhy nemají rády, stále je obírám, čistím, povzbuzuji je, ať se ještě nevzdávají, ony ještě zazáří a vykvetou, tou svojí nádherou a oslaví babí léto a my snad také? Až potom je začneme uklízet, s příchodem prvních mrazíků, Je snad ještě dost času na ten spánek, zatím, je ještě něco před námi? A tak, ten další ruský zázrak.

Vykopal jsem rozmarýnu, byl to křen.
Tak to je ta nejlepší možnost, pokud ji nemáte? koupíte, ne tedy starý scvrklý dřevnatý kořen, musí být pěkně bílý, neosušený a hladký, to ostatní jsou dřevnatá polena a vy potřebujete ten křen, nastrouhat na jemňounko, pokud tam to dřevnaté je, pryč s tím a neplačte prosím vás, otevřete dvířka u kamen, nemáte? Ani dvířka od krbu? tak si zapalte tři svíčky, ty levné, ne aby jste si vyplýtvaly ty sváteční. Pokud máte zlost na manžela, nebo přítele, zavolejte na něho, řekněte přičichni si a přistrčte, co nejblíže k nosu, pořádně musíš, to je vůně. Bude to, jako když ho kopne kůň, opatrně poodstupte, první reakce je nevyzpytatelná? máte nastrouháno?
Tak mezi tím vším, jste si dali uvařit dvě červené řepy, (Větší), když je křenu hodně, ve slupce a loupat budete po vychladnutí, jestli je tak akorát uvařena, poznáte když do ní píchnete, stejně jako když vaříte brambory na salát, moc ji nepřevařte, oloupejte a na jemném struhadle nastrouhejte. Dámy, dají pozor na draze udělané nehtíky, barvu s řepy, již dolů nedostanete, tak chirurgům čmajzněte rukavice.
Nastrouháno všechno? Tak to děvčata pěkně smíchejte, oslaďte, osolte, dejte ocet, vše podle své chuti a vkusu, netrefím se napoprvé? Přidám cukr, je to moc sladké, tedy přidám ocet, je to kyselé, dám trochu soli, a tak stále dokola až, je to, to ono? Ochutnávat opatrně, má to grády, jak jste jistě poznaly, po té facce od manžela? Nandejte do sklenice s těsnícím víčkem a pozítří, a třeba ještě nějaký týden, pokud to k masu, váš drahý nesní hned, budete mít Ruskou delikatesu, co dělám já, dělávala moje maminka, i babička.

PRAVÝ RUSKÝ BORŠČ

NE, OPRAVDU TO NEBUDE POLITICKÁ PROVOKACE.
I když? To moje maminka učila mě, říkala, dobře si to zapamatuj, je to jediné dobré, co jsem se od Rusů naučila !

A teď, ten recept naučím já vás, že kamkoliv na světě jdeme, můžeme se buďto, přiučit, nebo získat špatné návyky a příklady. Tohle je ale moc dobrý a chutný návod, nejsem poskytovatel receptů a tak si to přečtěte jako povídání a jestli si podle toho ten Boršč uvaříte, je na vás, jen vás mohu ubezpečit, že si pochutnáte.

Připravím si:
jednu mrkev, čtvrtku celeru, jednu petržel, dvě cibule (jednu velkou), jednu velkou červenou řepu, nebo dvě malé, čtyři brambory, hrnek velkých barevných fazolí, nejlépe čerstvě vyloupaných,  dvě zakysané smetany, kus másla, čtyři velké brambory, trochu hladké mouky (tři vrchovaté lžíce), do čajového sáčku dám, dva velké bobkové listy, deset kuliček pepře a čtyři nová koření, sůl, lžíci podravky, tu tam maminka nedávala, já ano, šťávu z poloviny citronu a hlavně maso, čím víc tím lépe, já dávám syrová vepřová žebírka.
Žebírka uvařím do měkka, vývar přecedím, maso odblaním a nakrájím na drobné kousky, dám zpět do přecezeného vývaru.
Máslo, rozpustím, zpěním cibuli, přidám na drobno nakrájenou kořenovou zeleninu, koření, sůl, krátce podusím, nežli mrkev pustí barvu a přidám brambory, podravku a vývar s masem.
V mezidobě a každé zvlášť uvařím fazole a červenou řepu, řepu krájím na jemné nudličky. Fazole, když jsou měkké scedím, řepu, ne moc do měkka, přidám i s vodou ve které se vařila, (malé, přiměřené množství vody).
Když dodržíme všechny postupy, máme všechno v hrnci, jsou to asi tak tři litry polévky, zakvrdlám nejdříve mouku s trochou vody a se dvěma zakysanými smetanami a zavařím, vypnu, podle chuti dokořením, dosolím a zakápnu citronovou šťávou. Je to pracné ale věřte že i velice dobré, my boršč jíme jako hlavní jídlo a druhý den je ještě lepší. Dobrá hospodyňka přečte a ví, nemusí vážit, na to nemám čas? Příště vás naučím další Ruské speciality.

A KLIKNĚTE SI

POCESTUJTE SI V MÝCH VZPOMÍNKÁCH.

VYPRÁZDNĚNÝ ZÁSOBNÍK?

To dnes asi každý, politická scéna? Houby, na houby, všechny jsou napůl červivé, ostatně jako naši politici, za týden se začnou vracet děti z prázdnin, ne tedy ty mé, to mám mnoho let za sebou. Počasí docela stálé a to, že někde někdo bere zákon do svých rukou a policie je benevolentně tolerantní, mě již také nevyvádí z míry, jak říká Jaruška „zvykli jsme si„?
Mám jednu novinku, přiletěli lišajové, Hanku zklamu, fotky nemám, jak já tě děvče obdivuji, tvá kudlanka je unikát, moji milí lišajíčci, ač jsou na jednom místě a v letu sají svým dlouhým sosáčkem, připomínajíc krásné kolibříky, jakmile se jen přiblížím s foťákem, frnk a jsou fuč? Ten otazník je příznačný, moje drahá polovička tvrdí, že je to tím že smrdím? ( cigárama ) oni mě ucítí na dálku a letí o dům dál. Je zvláštní, že letos se velice opozdili, poznám to jen proto, ne že bych byla nějaký entomolog a něco zkoumala a zapisovala, pravidelně ale přilétají, když kvete jeden lomikámen, chodí na něj i čmeláci a motýli, a všichni jsou vždycky zrubaní do němoty, nechávají se i hladit jako koťata, letos tedy je odkveteno, hlad mít ale nebudou, kvetou teprve teď floxy, ty ale nemají ten účinek a opilost se nedostavila. Jó floxy, to je také problém letos, ani ty vám nevyfotím, když tak ty loňské, dostaly plíseň šedou, jsou chudáci jako stará bába šedivé a ošklivé (jsou mě tak trochu  podobné), nevadí, já jim brzy pomohu, až odkvetou, „seřežu je„ a postříkám nějakým měďnatým přípravkem, a za rok, budu-li tady já i ony, uvidíme?

Dlouho jsem nemluvila o televizi, jak v minulém článku, tedy ty reklamy mě pijí krev i na mém jediném oblíbeném kanále, ne nebudu ho jmenovat, každý si domyslí, bude-li číst dál, z počátku žádné na něm nebyly a mě se to líbilo i když jsem věděla, že to nemůže vydržet? Zmiňuji se proto, že i přes spoustu repríz a věcí, které nemusím vidět, jsem za něj vděčná, ta kvanta krásných dokumentů, mě přilákala zpět k obrazovce, i když jsem se s ní kdysi rozvedla s tím, že se již nikdy nevrátím. Některé dokumenty, jsou tak úžasné, jiné zase poučné, že já mít děti, přitluču je za kalhoty k židli, aby se dívali, historie, podaná zábavnou formou, geografie a život lidí v různých částech světa, jeho krása i bída, vše tam lze vidět, hlubiny moří, korálové atoly plné nádherného života, můj oblíbený hmyzí život a ani rituály ptáků mě nenechávají chladnou, Lemčíci a jejich stavby, kouzelně vyzdobené pro oči samiček, nemáme to my lidé nějak s tou láskou zjednodušené, v poslední době, tedy, jak mnohde čtu?

Milí přátelé mého blogu, prosím, proč ignorujete mé další stránky? Nad záhlavím nahoře, někdo je již zná, někdo ne, jsou na pokračování a když tam nikdo nechodí, nebaví mě pokračovat. Udělejte klik a kuk, prosím, budu potěšena a dostanu novou chuť, do svého revmatického světa vnést elán.