Mám dobré dny?
Nevím jestli je dobré ráno brzy vstávat, a den začínající mlhou a chladnem chválit, asi ano, bez toho by jsme museli být negativní a ten den by nebyl nejšťastnější od samého počátku, tedy ano chválím každé nové ráno, ať je jaké je. Vstala jsem hodně brzy, po třech hodinách spánku, děvčata co ke mě chodí ví, že jsem noční můra, trpím nespavostí a tak, každá hodinka dobrá. Moc mě to chladno nesvědčí, dnes v pět hodin ráno bylo sedm stupňů. Zalila jsem všechny kytičky, celou zahradu pokropila, ono totiž tady dvanáct dnů nepršelo, voda v prameni teče čůrkem a ubývá, čekám, že až zase začne pršet, bude extrémně lít. když si udělám své na zahradě a v domě, vyndám si křeslo na zahradu, vezmu knihu a čtu Faraona od Boleslava Pruse, jsem na začátku, tedy vám nepovím jaké to je, četla jsem ho tak dávno, že jsem zapomněla hrubý děj, tedy, je to tak s knihami u nás skoro se všemi, postupně se k nim vracíme a nacházíme v nich to, co nám před mnoha lety nedokázaly říci. Máme stále ještě hodně radostí, tedy dnešní má nálada, není až tak častým jevem v našem domě. Stáří… co nás může ještě překvapit? Když necítím sounáležitost s lidmi, jdu si postěžovat svým kytkám, oni rozumí, někdy lépe nežli mnozí lidé, pohladím kočku, zkoumajícím psím očím řeknu, nic se neděje a můj muž také ví, že dnes to bude tichý den. Ztratí se mě z očí a já v křesle usnu, probudím se a je hodně hodin, čas k vaření, nechce se mě, mám jakousi halucinaci, že cítím vůni smažených masákových řízků, říkám si to je prima sen, nebyl, můj muž došel za dům, nasbíral košík hub, očistil je udělal řízky a smaženici a přinesl je na zahradu, neměla jsem ani výčitky že jsem neuvařila, jen radost a pocit blaženého klidu. Všechna politika světa, mě může být ukradena. 
Slíbila jsem vám před časem, že vyfotím moji kvetoucí voskovku, nějak se mě ty fotky nevedou, stejně je sem ale dám, nechce se mě to dělat nanovo a voskovka mě letos tak trochu zklamala, udělala pár květů a dost. Jinak ale roste a už ji neuneseme a tak na té stěně zůstane již navždy, po nás quo vadis.
Neni to nic moc ale kvete a voní, mám její kořeněnou vůni ráda, večer provoní celý dům. 
I přistavěném zasklení co kytičkám můj muž udělal, jim je dobře, i moje stará Fuchsie začíná kvést, je lepší nežli ty nové hybridy, ulomím větvičku, strčím ji do země a roste, čož ty nové neumí, ano, kvetou krásně, bohatě, jeden rok, a potom se většinou pořizují nové, je pravdou, že u nás se jim nějak líbí, přežívají třetím rokem. 
Ten bílý muškát, tedy, mám dva, ten letos dělá divy, že? 
Ono se jim holkám letos vůbec dobře daří, jen ibišek se teprve probouzí, má ale spoustu maličkých poupátek, pokvete uvidíte. 
Letos jsme také vysadili psí víno k plotu, mezi něj jsem nastrkala spoustu sazeniček Clematisů, všechny řízky se mě ujmuly, zahroužím vždy větvičku do země, zatížím ji kamenem a věřím, že zapustí kořínky, tak za pár let, jestli tady budeme, plot rozkvete. I v zimní zahradě se kytičkám daří, o tom ale nepochybujete, že ne? 
Anna : prostor 