Sedm hříchů !

VYBRALA  JSEM  SI  DNES  TĚŽKÉ  TÉMA ?
Snad jen jedno se mě netýká, jinak přemýšlím dnes o všech a není to jemná záležitost. 

Hieronymus_Bosch-_The_Seven_Deadly_Sins_and_the_Four_Last_Things

PÝCHA:
Je pýchou, být hrdý na svou práci, být hrdý na svůj rod, co a kam až je to dobrá vlastnost a odkud je to pýcha zlá, odkud se již povyšujeme, abychom byli poníženi? Je pýchou, pochlubit se úspěchem a odkud to vyvolává další hřích, tedy třetí v pořadí, musí být člověk skromný za všech okolností, vždycky jsem se v mladším věku, velice ráda pěkně oblékala, když jsem si pořídila hezké šaty a doplňky, měla z nich radost a někdo řekl že mě nesluší, já mu je darovala, a to byla pýcha, dnes to vím, oblékám se skromně, nenákladně, jen pohodlně, nenosím šperky ani bižuterii, moje ruce a vlasy zůstávají jen přirozeně upravené a přesto mám občas pocit o závisti, je to pýcha? Vždy mluvím a píši tak, jak to cítím, osobně nemám pocit povýšenosti, nikdy se nevlichocuji a nemám v sobě falešnou servilnost, vyvolávám u někoho pocit, že mám v sobě pýchu?   

f-9ce566d64c585a7b00053a65

LAKOMSTVÍ:
Ne nejsem lakomá, tedy si to myslím, ale přemýšlím-li do hloubky, co vše může být lakomstvím, přestávám být tak tvrdě přesvědčena o své přející povaze. Proč mám zlost, když někdo vykácí stromy a není to k užitku a z nutnosti a zlobím se řádně, nemohu odpustit a zapomenout, vím že ten čin byl špatný, asi i nezákonný a já mám nutkání jim zatopit, jsem lakomá, když jim nepřeji, že si nahrabali? Proč mám zlost když dám někomu dárek a on ho daruje dál, tedy dá do oběhu, je to neúcta ke mně, nebo je to přirozené a zabývat se podobnými věcmi není vůbec normální, nebo je to sobectví? Proč mám zlost, když někomu vypěstuji krásné květiny, léta se s nimi piplám a on je potom nechá zahynout, mám oprávněný negativní pocit, nebo je to lakomství, protože když jednou již něco dám, mám přestat mít nárok o tom přemýšlet? Zeptám-li se kamarádky, kde máš ty Jiřiny, co jsem ti dala a ona odpoví, zapomněla jsem je na podzim vyndat a zmrzly, mám právo mít zlost? Proč se zlobím na vnučku, že ztratila drahý šperk, co dostala ode mně a dokáži se zlobit hodně a dlouho, je to hřích?  

f-9ce566d64c585a7b00053a65

ZÁVIST:
Nemít, ale i nepodporovat, jak, no řekněte, kdo mě může co závidět a co já komu dnes mohu závidět? Ano bývaly doby, kdy jsem to dokázala, záviděla jsem štěstí, když jsem ho neměla, když jsem zůstala po smrti rodičů a bratra z mé strany rodiny sama, můj bratr neměl děti, zlobila jsem se na osud, můj bráška byl o třináct let mladší nežli já a já záviděla těm, kdo nemají takovou smůlu v životě. Neumím závidět majetek, ani úspěch, v tom si připadám, že mám velkou pýchu, vždyť já mám tolik štěstí a radostí, že někdy skromně zalézám, a schovávám své radosti, abych neplodila hřích závisti v lidech kolem sebe, to i ono je hříchem, jak těžké je v sobě se někdy vyznat, když chceme být k sobě poctiví? 

f-9ce566d64c585a7b00053a65

HNĚV:
Ano mládí, je zdrojem temperamentu a ten plodí hněv, lety ale vyprchává, zklidnění a tolerance, hraničící ve stáří s lhostejností, smíření se s nešvary svými i druhých, je krotitelem hněvu, tento hřích mě přemůže již zřídka, a jistě zase má souvislost s těmi ostatními zlořády, kterým se snažím vyhnout, co prudí lidi kolem, politiku nezměním tím, že budu dštít síru a oheň, sít je kolem sebe, číst o cynismem prosáklé nenávisti, někdy se tomu nedá vyhnout, tedy by mělo být v našich silách hněv brzdit, pomáhat a podporovat to, co nese dobrou věc kupředu a hledat humor a radost i tam kde nejsou. Záporné emoce ovládají svět, každá emoce je obrovskou silou a zvrátit ji na tu správnou stranu, je jistě Bohulibé ale je to i sebezapřením a kdysi jsem kdesi dokonce četla, že je to přetvářka a lež, že člověk se má vlastně projevit tak, jak to cítí, dokonce ta pisatelka psala, že je to pokrytectví, když někdo ovládá své emoce a snad že prý, je to i nezdravé? Cha, cha, cha. Kdyby lidstvo přestalo ovládat své emoce, byl by to návrat k primitivním zvířecím pudům. 

f-9ce566d64c585a7b00053a65

SMILSTVO:
Odvracím tvář a hříchy tohoto typu, ať řeší každý se svým svědomím, jestli je možné žít bez tohoto hříchu, ať každý hodí kamenem, jak řekl pán Ježíš, když chtěli kamenovat Máří Magdalenu? To jestli by lidstvo dokázalo žít bez rozlišování na moje děti, tvoje děti, naše děti, rozvodů, vražd z lásky a nenávisti, spojených s nevěrou, popřít ty zvířecí pudy plodnosti a rozumem nahradit, když to řeknu hezky, city? Tak daleko nedojde lidstvo asi nikdy?

f-9ce566d64c585a7b00053a65

NESTŘÍDMOST:
Tak to je můj nejtěžší hřích v mém věku. Tak ráda jím, tak ráda spím, tak dobře si všechno pro svou radost připravím a své související hříchy jeden s druhým propojím, když se tak pěkně najím a ten poslední mě dohoní a překoná, mám hned dva, ach jaká jsem já hříšná nádoba? Jíst do polosyta a pít do polopita, to vínko rudé, co nám pak zbude? Jak dobré ty staré zákony jsou si málokdo je vědom, jeden den v týdnu myslit na věci odříkání, odříci tělu, být alespoň v pátek lehčí, a vědět proč to dělám, pro koho a proč mě to svědčí?  Být střídmý ve všem, i v tom předchozím, je dobré, to s naší duší, ba tělem pohne, tak ani hřích poslední nás nezdolá

f-9ce566d64c585a7b00053a65

LENOST:
A že lenost, to je potvora a souvisí s těmi předtím také, znáte ho jistě znáte? Tenhle je sladký, tak málokdy mu odoláme, kdy na zítřek si práci odkládáme, je to hřích, dá se říci milovaný všemi a všichni si myslíme že hřích to není ani?

přečtěte si jak je to: KLIK

Advertisements

27 thoughts on “Sedm hříchů !

  1. Nemám sebemenší odvahu pustit se do téhle debaty, Aničko! Jsem hříšník, jako je každý z nás, kdo jsi bez viny, … Snažím se žít a jednat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ale světice ze mě nikdy nebude, dokonce se ani nepovažuji za dobrého člověka.

    1. Ale Haničko, to jistě nemyslíš vážně, každý normální člověk má tyhle zákony v genech, to jsou lidská tabu a já věřím, že je lehce dokážeš ovládat a navíc si o tobě myslím, že jsi houževnatá, pracovitá a že jsi i dobrý člověk, zlý, by totiž nedokázal, milovat přírodu a ukázat ji lidem tak, jako ty na svých fotkách?

      1. Aničko, je od tebe hezké, že si to myslíš, vyloženě zlý člověk tedy nejsem. Řekněme, že jsem hodná jenom tam, kde je to na místě! 😉
        Jinak máš pravdu, každý normální soudný člověk dodržuje určité morální zásady.

    2. To je počiatok hľadania Boha. Ak človek sám seba objaví ako hriešnika, ako vinného človeka pred Bohom, až potom začne hľadať Boha. Ježiš predsa hovorí, že neprišiel hľadať spravodlivých, ale hriešnych. Farizeji jeho doby si mysleli, že sú dobrí, nábožní, dávali desiatky, 3 krát sa postili, navštevovali chorých, vdovy. Veľké skutky a veľké zásluhy. Ale Ježiš im hovorí, že nebudú ospravedlnení! Prečo? Pretože spásu položili sami na svoje plecia! Ale Biblia hovorí opak:  

      Pretože zo skutkov zákona nebude ospravedlnené pred ním niktoré telo, lebo skrze zákon poznanie hriechu. (Rimanom 3:20)

      Spasenie je možné LEN vierou. Nie skutkami, nie svojim životom! Keď sa človek raz obráti – prežije duchovné znovuzrodenie o ktorom hovorí Ježiš Nikodémovi, potom začne konať dobré skutky z Ducha, pretože je spasený za života… Ak ale človek koná dobré skutky preto, lebo CHCE byť spasený – minul sa Kristovmu evanjeliu a chce sa zachrániť svojimi výkonmi.

      Kde je potom chvála človeka? Je vylúčená. Jakým zákonom? Zákonom skutkov? Nie! Ale zákonom viery.  A tak usudzujeme, že sa človek ospravedlňuje vierou bez skutkov zákona. (Rimanom 3:27-28)

      Človek sa ospravedlňuje BEZ SKUTKOV ZÁKONA – bez DESATORA. Desatoro má v človeku vyvolať pocit hriešnosti, má ho zahnať do kúta, aby sa konečne nezameriaval na seba, ale na Boha.

      Ale vediac, že sa človek neospravedlňuje zo skutkov zákona, ale skrze vieru Ježiša Krista, aj my sme uverili v Krista Ježiša, aby sme boli ospravedlnení z viery Kristovej a nie zo skutkov zákona pretože zo skutkov zákona nebude ospravedlnené niktoré telo. (Galaťanom 2:16)

      Nehľadajme skutky na dosiahnutie spasenia – tie nám nepomôžu. Boh od nás skutky nevyžaduje, ako sa to mnoho ľudí domnieva. Boh od nás vyžaduje vieru – dôveru, že Boh čo zapísal do Biblie, to všetko splní, lebo On nikdy neklame a nevie klamať. Ak ale človek neverí Biblii – Božiemu svätému slovu, nemá vieru. Veriť v Boha neznamená mať vieru:

       Ty že veríš, že je jeden Bôh? Dobre robíš. Aj démoni veria a trasú sa. (Jakub 2:19)

      To že existuje Boh a ty veríš že existuje je pekné, ale aj neveríš že čo povedal o smrti, o súde, o pekle, o sľuboch ktoré splní – si v pozícii neveriaceho človeka, nemôžeš mať istotu spasenie, nevieš kam ideš po živote. Ale keď veríš Bohu a jeho sľubom – nemusíš mať skutky – vierou si spasený:

       Lebo ak bol Abrahám ospravedlnený zo skutkov, má sa čím chváliť, ale nie u Boha. (Rimanom 4:2)

      Abrahám bol praotec veriacich, ale tento verš jasne hovorí, že Abrahám sa môže chváliť skutkami, môže sa chváliť svätým životom ktorý prežil pred inými ľuďmi – ale NIE PRED BOHOM. Prečo je Abrahám u Boha ospravedlnený a svätý? Pre skutky a svoj život? Určite nie, veď Abrahám bol rovnako zlý človek ako my všetci. Ale pozrime sa na úžasný verš, ktorý nasleduje:

       Lebo veď čo hovorí Písmo? A Abrahám uveril Bohu, a bolo mu to počítané za spravedlivosť. (Rimanom 4:3)

      Abrahám preto, že uveril Bohu, je dnes v nebeskej oblasti. Nie preto že konal dobré skutky, ale preto, lebo UVERIL Bohu. Český študijný preklad to prekladá takto: Abrahám uveril sľubom Boha a preto bol ospravedlnený.

      Uver Bohu, že čo zapísal do svojho slova je pravda a nič len pravda a Boh aj teba ospravedlní. On nič za to nechce. Nikdy nebudeš dokonalý človek, dobrý človek, ale Boh ťa v Kristovi zavinie do rúcha spravodlivosti a nikdy si nespomenie na tvoje hriechy.

      Lebo na kríži došlo k dvojakej zámene – Kristus, ktorý nepoznal hriech, mu bol pripočítaný hriech ľudí, ktorí Mu uveria. A naopak – ľuďom ktorí mu uveria, bola pripočítaná Kristova spravodlivosť pred Bohom.

      Je dobré, ak si človek uvedomuje svoj hriech a nezakrýva ho. Ak si hriech ospravedlňuje a hovorí, že nie je až taký zlý, Biblia mu odpovedá, že z Boha robí klamára. Keby Boh natáčal svojou skrytou kamerou tvoj život jeden týždeň, všetky pohyby myslenia, srdca, skutky keď si sám, keď niečo vidíš a reaguješ – pustil by si ten film svojej rodine, manželke deťom?

      Sme zlí ľudia, to je biblická pravda a objaviť túto pravdu a priznať si ju, je počiatkom múdrosti. Potom začne človek hľadať Toho, kto dokáže všetko odpustiť, kto dá človeku nové srdce, kto si na moje hriechy nikdy nespomenie.

      Ďakujem za prečítanie, už sa tu neobjavím. Božie slovo však hovorí, že sa nikdy nevráti s prázdnou. Toto slovo má moc, zmeniť ľudské srdcia.

      viac článkov na mojom webe, ktorý mám hlavne kvôli mojej neobrátenej rodine, známym a priateľom: http://www.archazmluvy.blogspot.sk

      Dovidenia…

      1. Já věřím, že Bůh je nanejvýš shovívavý a dobrý, spoléhám na jeho lásku k lidem a odpuštění vždy, když mám pocit, že jsem jen nedokonalý člověk. Děkuji vám pane Labuda za příspěvek k poznávání, udělala jsem na vaši stránku odkaz, kdo bude chtít, vaše slova si najde. Dobrou noc a ještě jednou děkuji.

  2. Sedem hriechov je ľudský vynález. Božie slovo nepozná pojem – sedem hriechov, ale každý hriech berie úplne vážne. Adam zhrešil tým, že neuposlúchol Boha a zjedol zakázané ovocie. Čo sa týka samotných hriechov – ľudia sa rodia zlí a skazení, ak ich porovnáme s Božou normou.

    Čítam tu, že smilstvo nepoznáte – to je popieranie Božieho slova. Smilstvo v Biblii znamená to, keď sme neverní Bohu, keď na Boha nemyslíme, keď s Bohom nerátame. Smilstvo definuje Pán Ježiš aj ako premietanie si sexuálnych obrazov, kto sa žiadostivo len pozrie na ženu alebo žena na muža – už smilnila. Taktiež premietanie v hlave rôznych príbehov, zamilovaní, čítanie erotických kníh, alebo kníh s ľúbostnou tématikou. Ježiš hovorí, že VŠETCI ľudia sú smilníci a neverci, pretože toto smilstvo sa im odohráva v srdci a Boh bude súdiť aj to, čo sa odohrávalo v srdci každého človeka.

    Nenávisť dáva Ježiš zarovno s vraždou. Kto nenávidí brata, zabil ho vo svojom srdci. Ak vás niekto nahneval, môže ísť aj o neznámeho človeka – predavačku v obchode, vodiča autobusu, alebo o kolegu a v srdci ste pocítili pichnutie hnevu – sme podľa Boha vrahovia.

    Biblia hovorí, že kto poruší iba jedno prikázanie, bude naveky odsúdený!!! Ak budete jazdiť 30 rokov autom a neurobíte dopravnú nehodu, je to v poriadku – tak to má byť. Ale keď urobíte dopravnú nehodu, zomrie pri nej človek a rozbije sa 5 áut – nemôžete povedať – to nevadí, hlavne že som 30 rokov nič neurobil, hádam by ste ma nechceli súdiť za túto jedinú dopravnú nehodu?!

    Takto je to aj v Biblii. Ak konáte dobré skutky – je to vaša povinnosť. Boh bude súdiť to, čo ste neurobili, čo ste zanedbali, čo ste robili proti zákonu.

    Nikto do neba nepôjde, ak má hriech čo i len jediný! Denne odchádzajú ľudia do večného zahynutia, pretože Písmo hovorí: zo svojho života – NIKTO nebude ospravedlnený! Aj keby si prežil život ako Matka Tereza, ani tá nebude ospravedlnená pred Bohom zo skutkov, ktoré konala.

    Čo myslíte, prečo sa musel Boh stať človekom? Prečo sa Boh – Duch, narodil v ľudskom tele a volal sa Ježiš Kristus? Aby za nás vzal hriechy na seba a na kríži Golgoty boli spravodlivo odsúdené Božím hnevom. Boží hnev, ktorý mal spadnúť na mňa, spadol na Krista, Božieho Syna, ktoré mi ich všetky raz a navždy vzal. Podmienka je iba viera – kto tomu uverí, bude spasený, kto neuverí, bude odsúdený. Aké jednoduché.

    Ak človek odchádza zo sveta a myslí si, že ak náhodou existuje nejaký Boh, pochváli ho za prežitý život, pretože nebol vrah, nebol kriminálnik – tak sa veľmi mýli. Boh odsúdi človeka za jeden jediný hriech a nemá prístup do novej zeme a nového neba, ktoré Boh prihotovil človeku. Ja aj ty konáme tisíce a tisíce hriechov mesačne. Mnoho hriechov konáme v srdci. Na konci vekov príde súd a nezáleží na tom, či niekto tomu verí alebo neverí. Súd bude hodnotiť život každého človeka do detailov. Ak bude u teba alebo u mňa nájdený iba jeden hriech – sme stratený na večný život v tme, neprávosti, v strašných podmienkach.

    Ale ja mám zástupcu na súde, Pána Ježiša Krista, ktorý za mňa zomrel a preto som pred Bohom spravodlivý. Nie zo svojich zásluh, ale zo zásluh Kristových. Lebo Boh nám hovorí: spasenie je z viery – BEZ skutkov, aby sa nikto nechválil. Boh nám ponúka večný život zdarma, bez skutkov a zásluh, z viery v Boha a Jeho Syna, ktorí vykonali spásu a chcú iba vieru ľudí – nič viac. Kto uverí, bude zachránený, kto neuverí, bude zatratený.

    1. Začal jste dobře, že sedm hříchů je lidský výmysl, nešířím tady demagogii, jen chci říci něco o pohledu do svědomí? Lidé jsou dnes tak vzdáleni jakémukoliv náboženskému dogmatu, že si ani nejsou vědomi, že se něco, (myslím tu lidskou stránku hříchu) N E S M Í ? NIKDO JE NIKDY NEPOUČIL, je tedy dobré, že je poučíte, ono je to ale, již pozdě, on se na diskusích nikdo většinou nevrací, tedy si to, co píšete nepřečtou a já jsem věřící, já nepotřebuji být přesvědčována, mohu ale udělat jednu věc, dát odkaz na blogroll, ať se lidé poučí u vás a něco si přečtou. Já věřím v Boha, otce všemohoucího.

    1. Máš Jiří mnoho času a příležitostí nežli dojdeš do věku, kdy ti nebude dopřáno hřešit? Všichni ti tajně tvé mládí závidíme, já škodolibě i přeji.

  3. Nikdo není dokonalý a já už vůbec ne. Nemůžu říct, že žádný z vyjmenovaných hříchů by mě byl úplně cizí, byť jen v myšlenkách. Ráda bych o sobě prohlásila, že jsem za všech okolností ctnost sama, když vím, že to není pravda. Nezbývá mi nic jiného, než požádat svého Boha – uč mě chodit po tvých stezkách…

    1. Víš Jaruško, v mém věku, je to podobné, k hříchu již není té příležitosti tolik, tedy to není přednost. Nadělala jsem tolik kopanců, že i to, co mě mnohokrát bylo snad odpuštěno, znovu a znovu, toužím odčinit, není cesty zpět a má širší rodina pokud víru má, tedy snad, jen vlažně a s ohledem na tu naši, to si nikdy neodpustím, protože učit můžeš jen maličké děti, ti velcí se již nedají.
      Svědomí, je ošemetná věc a to co říkáš v poslední větě, dejš nám Bůh.

  4. čtu tvůj článek opakovaně a zaujala mě velmi tvoje vyjádření k lakomství.

    Píšeš: Proč mám zlost, když někomu vypěstuji krásné květiny, léta se s nimi piplám a on je potom nechá zahynout, mám oprávněný negativní pocit, nebo je to lakomství, protože když jednou již něco dám, mám přestat mít nárok o tom přemýšlet? Zeptám-li se kamarádky, kde máš ty Jiřiny, co jsem ti dala a ona odpoví, zapomněla jsem je na podzim vyndat a zmrzly, mám právo mít zlost?

    Chtěla bych říct, že to nepovažuju vůbec za lakomství. naopak. jsi spřejná a hodně dáváš. Vypěstovat někomu kytku stojí čas a péči… dáváš s láskou. A tvůj dar není s láskou opečován. To podle mě není lakomství. možná je to touha po moci a kontrole. ale laskavá. jakože by jsi chtěla aby se ten druhý staral o květiny stejně láskyplně jako ty. a zlobíš se když to nedělá. prostě by jsi chtěla aby to dělal jako ty. to je tak trochu mocenský tik. nevím proč není mezi hříchy 🙂

    1. Nějak se mě nechtělo se s tebou pouštět do debaty k tomu prvnímu komentáři, k tomuto ti naprosto poctivě řeknu, že máš naprosto přesný odhad a v tomto jsi i dobrý psycholog. Nekárám, mám ale zlost a to je také hřích, a HNĚV, mezi sedm hříchů nepochybně patří, ovládat hněv, je to, z nejtěžších, z, a ve hněvu jsme my lidé schopni hrozných věcí, to kdybychom dokázali v sobě potlačit, tuhle prudkou a okamžitou emoci, o kolik zvěrstev, by bylo na světě méně?
      Mocenský tik, jak jsi to zajímavě nazvala, je velice důležitá věc. Bůh nerozdává rovnoměrně? Nemusím si například vážit našeho pana prezidenta, nemusím ho ani milovat ale měla bych ho jako „MOUDŘEJŠÍHO„ protože, jak jinak by mohl být hlavou státu? RESPEKTOVAT ! A například, když si myslím, že jsem moudřejší, nežli mé malé děti, mám právo je vychovávat? Paní učitelka, když nepoužije onen mocenský tik, přerostou jí žáci přes hlavu, což se všeobecně děje. Hierarchie pravidel moci, vycházející z desatera je postačující? Například “ cti otce svého a matku svou„ ………… Naplňuje vše další, není-li z toho vycházeno, již odmalička, je každá další snaha marná, a tak je to s celým desaterem Božím.

  5. už jsem napsala komentář a smazala jsme ho . zatím si netroufám veřejně popisovat moji lásku a úctu k Pánu. Ale ze vztahu k Bohufakticky vše vychází. Když budu věřit že vše jájá a vztahovat si svět na mě, že to jájá vše tak ať chci nebo nechci pýcha se dostaví automaticky. jao pýcha na sebe, „SVÉ“ schopnosti a výsloedky ačkoliv josu to vše dary které máme užívat pro rozvoj života svého i ostatních.

    takže pýcha je vlastně důsleke zaslepenosti a omezenosti,kdy si myslím že já jsem ten/ta kdo řídí svůj život aniž bych vnímala Tvůrce. Z toho se pak odvíjí vše ostatní, protože se to opět vztahuje jen na sebe… čím víc jájá tím víc tzv. hříchů které fakticky jsou jen hloupostí. naivní touhou že skrzeva tento naivní hřích dojdu k naplnění potřeb. nedojdu . a začíná to pýchou – zaslepeností

  6. Máš to tu nádherné, Aničko…chvíli jsem se zadívala a zapomněla jsem na starosti. Znám Desatero a snažím se žít podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Ano, člověk občas zhřeší, ale snad nikomu neubližuju snad ze mě má Bůh občas i radost:-)

    1. Milá Amelie, desatero co starozákonní Prorok donesl lidem na svět, je Boží zákon, toto jsou již formy lidských dodatků snad by to mělo napomáhat sebereflexi, je to ale velice složité, jako člověk sám? Ano člověk hřeší denně, ale je to o tom, zda je to vědomé a chtěné? Ježíš odpustil Máří Magdaleně se slovy,“ jdi, a nehřeš více„ to je zásadní, uděláme-li chybu, aby neplodila další, ještě horší? Zastavit se, vyrovnat se s tou situací, odpustit sobě i všem a v klidu a radosti jít dál, nevršit na staré chyby ty nové? To všeobecně.

      Tobě osobně, moje drahá, milá, laskavá, obětavá. Přeji jen štěstí, radost a lásku tvých dětí. To ostatní Bůh vidí a nese tě v náručí, přeze všechna trápení.

      1. Děkuju. Vehnala jsi mi slzy do očí. Málokde na blogu si člověk může přečíst o Boží lásce k nám a o to víc si tvých stránek vážím.

  7. Taky jsem nad tím občas přemýšlela, jak daleko je to přijatelné a od které hranice je to hřích, nebo je hřích cokoliv cítit a dopřát si i tu sebemenší radost? To bychom byli jak ovce,které necítí, nemyslí, nechutnají, jen se nechají odrbat a okrást a s radostí nastavit druhou tvář. Nevím, jestli je to správné a myslím si, že není. A teď nevím, už tenhle názor není pýcha? Pýcha nad tím, že mám vůbec vlastní názor?
    PÝCHA – když něco vytvořím a ono se mi to povede, jsem na to pyšná, ať se jedná o podařený a chutný moučník nebo vytvořenou fotografii upravenou do zajímavé variace, nebo upletený svetr. Když někoho obdaruji tím svetrem nebo třeba šálou a vidím, že se dárek fakt líbí, je to pýcha? Že se mi něco povedlo a že jsem udělal někomu radost? Nechci se nechat odrbat a odmítám nabídky prodejních obchodníků, je to pýcha, že nechci přijmout jejich dobře míněné nabídky (dobře hlavně v jejich prospěch) a že se nechci nechat oškubat? Je to pýcha, když se cítím být podražena někoho jednáním a jsem z toho rozmrzelá a cítím se tím znehodnocená? Je to pýcha, nebo přirozená obranná reakce?
    LAKOMSTVÍ – tady je to asi totéž. Je lakomství skrblictví, když někdo hamouní a sedí si na majetku jak žába na prameni? Nebo je lakomství obyčejné odmítnutí dávat své peníze každému podomnímu prodejci, byť je prodej směrován na nějaké charitativní akce, ale přitom vím, že z těch peněz konečný dárce uvídí asi tak desetinu? Myslím, že tady se dá lakomství rozlišit, lakomý je ten, kdo má dost peněz a odmítá použít cokoliv z nich pro dobrý účel, asi. Lakomý je ten, kdo se odmítá rozdělit už z principu. (Mít doma lakomce, který mi kontroluje každou korunu nákupu a odměřuje mi měsíční příspěvek na domácnost, přesně propočítaný, tak toho lakomce zfleku vykopnu. A už jsme tady – byla by to pýcha? Nebo jenom stop hlouposti?
    ZÁVIST – asi jsem hodně závistivá. Ale ta závist pramení spíš z pocitu, že někdo má, aniž by se o to přičinil, že někdo má díky tomu, že jiného okradl, že někdo má proto, že je cynik a bezohledný člověk. Ale to už není závist, to je spíš HNĚV. Závidím holkám, které mají spokojené manželství, závidím lidem, kteří jsou šťastní, ale jenom závidím, nespojuji tuhle závist s nepřejícností a přáním, aby se jim dařilo dobře. Závidím kolegyním, které mají dost práce, kdežto já skomírám na úbytě, jak se říká. Je to ta výše uvedená ZÁVIST? Nebo se to týká spíš faktu, že soused má lepší jahody, lepší jablka a lepší auto?
    HNĚV – ano, tady teda hřeším hodně, protože mě vytáčí sociální nespravedlnost a bezohlednost. Vím, že nikdy nebudou všichni rovní, ale aby se jedni dostávali na dno existence a jiní nevěděli, co s prachama (ke kterým nepřišli normální prací), to mě fakt vytáčí. Taky mě hněvá, že feťáci dostanou léčení zdarma a normální člověk aby platil za všechno. Zlobilo mě, že doktoři provedli experimentální operaci na člověku, který se zdevastoval alkoholem a kouřením, kdežto tátovi nebo mámě od rodiny s podobným problémem se této exkluzivity nedostalo. Jsem rozhněvaná a často zbytečně, protože tím hněvem nikomu neublížím, jen sobě, a hlavně, nic tím nevyřeším a nic tím nespravím. Hněvá mě tedy i fakt, že nemůžu krucinál nic ovlivnit. Jediná možnost je, přestat nad tímhle přemýšlet a snažit se hledat něco jiného, pozitivního. Ovšem hrozí riziko, že tím zlhostejním vůči všemu kolem.
    SMILSTVO – no to v mém případě nehrozí, nikdy bych nepřetáhla kluka kamarádce, natož manžela.
    NESTRÍDMOST – tady asi hřeším, tojo. 🙂 Ráda jím a jím s chutí.
    LENOST – totéž. Pryč je doba, kdy jsem se honila jak šakal. Dnes je to spíš naopak, práci odkládám až do krajnosti (pokud mě nepopadne rapl a nevymaluji barák během týdne). Na tomhle bych měla fakt zapracovat… 🙂
    Nechtěla jsem tady vypisovat všechno, vidíš, a vypsala.
    V tvém článku si myslím, že spousta těch věcí, co děláš, a co cítíš, je přirozená, hříchem není. Myslím, že hříchy se stávají hříchy v případě, kdy jsou dovedené do krajnosti. Vážně, vzdát se totálně všech těchto věcí znamená, být mrtvý zaživa. Neb jen ten, kdo nic necítí, nic nechutná, nechá se vláčet životem i ostatními a jen pracuje do úpadu, asi nehřeší.
    Mimochodem, četla jsem dobrou teorii, že hřešili i světci. Přinejmenším pýchou. Předváděli svoje dobré skutky, svoje pokání, svoje sebezapření – aby bylii vidět. Předváděli je v touze zavděčit se Bohu. Takže pro něco, ne jen tak z dobré vůle. Ono i to světectví má svoje mouchy. 🙂
    Jestli tě nahněvalo, že sousedka nechala zmrznout krásné jiřiny, nebo že vnučka ztratila tvůj dárek (který jsi pro ni pečlivě vybírala), neznamená, že jsi pyšná, ale že jsi zraněná, protože jsi něco darovala a máš pocit, že pro nic. Jasně že nečekáš žádné ovace ani díky, ale byla to věc, které jsi věnovala hodně péče a pozornosti a tohle je vlastně znehodnocení tvé snahy, píle a práce.
    No, to jsem se zase rozpovídala.

    1. Odpovědět ti bude tak těžké, jako odpovídat sobě Vendy? Dokud je na světě jakási rovnováha, je přemýšlení o těchto věcech jednodušší, je-li narušena a převáží relativně zlo, nad dobrem, je to co si myslíme a říkáme, napováženou a mnoho lidí by si mělo uvědomit, jakou plodí atmosféru ve své rodině, svém městě, své zemi a nakonec i v celém světě? Všechno, co se lidstva týká, jestli ta celková lidská síla ducha, spěje k dobru, nebo se přiklání k té špatné straně, tím jak se myslí, píše, mluví, to, co ovlivňujeme i tím, co i činíme? A nejen, své bezprostřední okolí ale i to širší a to je ten kámen úrazu.
      Když se špatně vyspím, mám ráno blbou náladu, ani nepromluvím a můj muž je nevrlý, protože to cítí, aniž mě ještě viděl? Když rychle on, nebo já nepoužije, taktický tah, neřekne něco milého nebo já něco humorného, (tedy přetvářka) protože fakticky, cítíme naprosto jiné emoce, bude bouřka a celý den nebude k ničemu? Je to hřích? (lež) Pokrytectví? Člověk, když není schopen se kontrolovat, ovládat své špatné emoce, vychovávat sám sebe, vést své ambice správným směrem, ty kladné budovat, ty záporné utlumit, ne není to přetvářka, je to celoživotní boj sama se sebou. Kdo sám sobě nestojí za to, aby dělal něco sám pro sebe, není schopen, dělat cokoliv pro druhé? Cítí se špatně, nedoceněn a je frustrován? Kolik prožijeme šťastných, krásných dnů, nechám na vůli Boží, když na mé srdce sahá zlo, cítím to a také se někdy neubráním, vezme mě za ruku, vede mě tam, kam třeba nechci, ale jdu, a to je špatně Vendy. Rozlišit to, se učím dlouho, stále to neumím, jedno je ale důležité, že vím, co chci? A nechat svou ruku v ruce zla a jím se nechat vést? To vím, že nechci ?
      Tvá poslední pasáž, můžeš se na mě zlobit Vendy, mě připomíná odůvodnění mých dětí a vnuků, když byli malí? Proč bych já měla? když ani svatí nejsou svatí? Pro sebe Vendy, pro vnitřní pohodu a klid? Nemlčet k špatnostem je dobré, pokud si na to vydobide člověk právo tím, že sám je dobrý, jak může být příkladem ten“ kdo káže vodu a pije víno„ Ano provokuje to? Ale když každý, pohledí do svého nitra a nebude používat jako životní motto, tento citát? T A K ?

      1. V podstatě s tebou souhlasím, chovat se slušně k ostatním bychom měli zkrátka proto, že j e to dobré. A taky abychom se navzájem nepozabíjeli, když to přeženu. Ten příklad se svatými jsem uvedla spíš pro zajímavost, ne jako záminku proto, že ani svatí nejsou tak svatí, tudíž my se nemusíme snažit. Navíc ve finále je jedno, jestli se někdo chová slušně proto že je slušný, nebo proto že mu to přikazuje desatero, výsledek je stejný – harmonické lidské soužití.
        Bojovat se špatnými náladami je někdy těžké, někdy je dobré je nechat proběhnout, ale nemělo by to probíhat tak, že svůj hněv přeneseme na ostatní a tím se ho zbavíme. Jenže ani tomu se někdy neubráníme. Zase na druhou stranu, když rupnou nervy a uspořádáme scénu (hádku), tak se někdy pročistí vzduch a ty negativní emoce se rozplynou a začneme znovu.
        Není to jednoduchý, opravdu ne. 🙂

        1. To byl moc krásný a přesně takový komentář, co mě dá sílu a radost ze života, moje milá Vendy. Mockrát jsme o tom již mluvili, že lámat přes koleno, věci, na které nemáme ani sílu, ani moc, nemá valný smysl a vůbec nejhorší je když se nám zatmí před očima, nevedeme si jak chceme, ale jak jsme vedeni zlobou. Často s tím bojuji a ten „zatracený provokatér„ ( ???) popouzí a našeptává, neřád, schovává věci A PRAVDU, máš je přímo na očích a nevidíš. Chce to hodně síly….MNOHOKRÁT ???

  8. PÝCHA: Jsem si vědom a bojuji s ní celý život.

    LAKOMSTVÍ: Někdy jsem šetrný když se kolem mne rozhazuje. To snad není lakomství? Když mám tak jsem k ostatním docela štědrý.

    ZÁVIST: Moc děkuji tam nahoře, že mě tohoto ráčili uchránit. Nejsem si vědom že bych to zažíval. Jen jednou a bylo to asi dva dny a ošklivě palčivé. To když jsem byl v práci služebně přeskočen někým jiným

    HNĚV: No, jednou za čas mě někdo vytočí. Snažím se být „splachovací“ a jsem do jisté míry i odolný. Jediný před kým nejsem imunní je moje drahá polovička…

    SMILSTVO: No, no… Snad jen v myšlenkách?

    NESTŘÍDMOST: Jak kdy, ale spíš ne.

    LENOST: Znám někdy ten pocit blaha a…a potom probuzení do normálního života…

    Ten krásný obraz je Hieronimus Bosch?

    1. Měla jsem také podobný nápad, jaký jste vlastně realizoval, a nebál se to prostě dát najevo, vyznat své pocity, chtěla jsem to udělat formou ankety, je to ale velice těžké, formulovat a najít otázky k tak intimní věci jako je hřích? Mnoho mladých (relativně, k mému věku) dnes nezná ani význam tohoto slova?Je mnohdy těžší, rozumět sám sobě, nežli jiným lidem, podívat se do svého soudícího a odsuzujícího nitra, omezit své pudy a potřeby, nebo rozvinout ty dobré vlastnosti, je to celoživotní sebekázeň? Přeletěla jsem očima komentáře, musím si zvážit, jak na ně odpovědět? Takticky, výchovně, nebo tak, jak to cítím?

      Děkuji pane Oto. Je to Hieronimus Bosch, pohledy na jeho díla jsou fascinující, budí ve mě tu správnou obavu z hříchu?

      1. tak jo, zkusím odpovědět na jednotlivé body

        1. pýcha je moje černá můra, jsem pyšná a bojuju s tím
        2. lakomství – nejsem lakomá, naopak přeju všem a nic nedržím
        3. závist – všecko mám není co závidět. snad poustevníkům jejich moudrost na skromnost
        4. hněv – naštvu se když mě někdo otravuje. když prostě otravuje a otravuje, až ho nakopnu
        5. smilstvo, nerozumím tomu hříchu nevím co znamená
        6. nestřídmost – rozumím pod tím chamtivost, jakože něčeho chlemptat víc než potřebuju. no nevím. asi ne
        7. Lenost – jo, jsem hrozně líná

        1. RATKO, já rozhřešení neumím dávat, ani k tomu nemám právo, co každý ten hřích znamená je v odkazu, sice jsem ten článek tam nečetla, já si to přečtu v BIBLI, tam jsou odpovědi, pro mě, jestli i pro tebe, se musíš zeptat sebe?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s