Máme psa, je to samorost, za celý náš život, je třetí v pořadí, psi se u nás dožívají vysokého věku a já mám obavy, aby naše Pipi nepřežila bez nás.
Všechny naše fenky, Pegy, Bára, a naše současná holka jsou své, mají různé lidské rituály o kterých mám své pochybnosti, jak a kdy je pochytily od lidí, to je otázka kterou si klademe třeba dnes? První, tedy Pegynka ta kromě řeči lidské, můj muž ji káral slovy, „ty nerozumíš česky„ ? Uměla všechno a rozuměla každému slovu. Jednou, v té její době nesebekritického chování, se vydala do světa, hledat toho jediného, nejkrásnějšího, co by byl hoden být otcem jejich štěňátek. Ten den si velice dobře pamatuji, lilo jako z konve a hledat psa, bylo úžasným povyražením pro celou rodinu, utahaní zmoklí, ucouraní v gumovkách plných vody, jsme rezignovaně čekali na její noční návrat, smířeni i s tím, že budeme mít štěňátka. Ano vrátila se v noci, v tlamě páchnoucí napůl shnilou rybu kterou se nejdříve celá naparfémovala, položila ji k nohám pánovi, jako úlitbu za prohřešek, dívala se mu dlouze do očí a čekala pochvalu, můj muž místo toho řekl fuj, ty čuně a to si tedy dovolit neměl, jak předtím pokřikoval, já jí seřežu jako psa, až se vrátí, začal jí vnucovat tu kus šunky, tu buřtíka a ona uražena nad tím jeho fuj, nevzala do huby ani kousek jídla tři dny, mohl se páníček přetrhnout, ona mu ukázala kdo je v domě pánem. Když si podobným způsobem uhnala dětičky naše druhá fenka Bára…. Náš mazel a miláček, nás nikoho nepustila ke svým dětičkám měsíc, dokonce mě prokousla koleno, když jsem se domáhala pomazlení se štěňátky, až když bylo potřeba je přikrmovat, tak nám dovolila je vzít do rukou, tedy, pod svým přísným dohledem. Naše drahá v současnosti milovaná Pipi, poslední týdny osiřelá, prý se vydala nás hledat a vrátila se prý až příští den, naše paní na hlídání, byla stejně nešťastná, jako my ve dvou předchozích případech, čekala nás s obavami a když jsem z Prahy volala, že jsme na cestě domů, radostně nám oznamovala že Pipinka, kocour Punťas, kočky Čiky a Puci, sedí od rána na lavičce u silnice a velice dobře a jistě vědí, že jsme na cestě domů a i s chůvou nás toužebně očekávají. Mám intuici, i přesto, že ještě nikdy nám Pipi neutekla, že útěk, ani tentokrát nezůstal bez následků, obavy o přežití rodu, budou neopodstatněné, i po nás? Kdo si zamluví štěňátko??? Nehlaste se všichni.
PEGYNKA PIPINKA BARUNKA
Anna : prostor 