Návštěva u gynekologa

Posaďte se mladá paní, jaký máte problém? Ano velký pane doktore, jsem asi těhotná, to je krásná zpráva maminko, říká pan doktor, pro mě ne pane doktore. No podíváme se maminko, svlékněte se, uděláme ultrazvuk a poslechneme si srdíčko toho nového života, já to ale nechci slyšet, pane doktore. Mám malé dítě, spoustu dluhů, můj manžel ještě studuje a také máme spoustu krásných plánů do budoucna, chceme cestovat, užívat si život a další dítě by nám všechny plány převrátilo, my to dítě nechceme, pane doktore. Doktor dlouho přemýšlí a potom dá té mamince jistou naději a řekne, dobře mladá paní, dám vám několik měsíců na rozmyšlenou, pokud potom, až se dítě narodí, ho stále ještě nebudete chtít, tak ho zabiji.

marie s ježíškem
Zdá se vám to kruté a cynické, ano mě také, protože jsem to ale napsala, musím si to obhájit, dlouho se nedebatovalo o potratech, je to špatné téma, v naší kultuře nepříjemné a vyzývavé. Jsem věřící člověk a hájím právo na život a to, na každý započatý život, Pár statistik jsem prošla a není to pro tuto zemi lichotivé, pro mnoho věcí v životě lidském. Bez víry a tradičních rodinných hodnot se tyhle statistiky budou jen zhoršovat. Poslední dobou na wordpress, na téma, jakéhosi zlořádu u jiných kultur a v jiných zemích, proběhla diskuse i o jiných vírách a tradicích v nich. My Ateistická země, bez víry, máme tedy v zlořádech v mnoha směrech prim. V Řecku, nebyla jsem tam několik let, nevím jistě, jestli se poměry nezměnily, v té  době ale neexistovali dětské domovy, nebo domovy pro staré lidi. Vychází to z víry a rodinných tradic. Měsíc co měsíc je nějaký případ, pohozeného zabitého dítěte, rozum se to brání chápat, když se to i stane, že je s tím ubožátkem naloženo jako s odpadky? Od pravěku, přes dávnověk a středověk, stavitelé chrámů v Balbecu a pyramid v Egyptě, ti všichni v něco věřili, jen my nevěříme v nic, nebo v nějakém procentu, možná v něco, procento věřících lidí klesá? Není v té víře přece jen nějaká naděje,  není nositelem pravidel a nepřekročitelných tabu, pro určité špatné činy?

Advertisements

27 thoughts on “Návštěva u gynekologa

  1. Bonjour ma chère Anna,

    Désolée pour se copier/coller.( mais j’ai de trop à répondre )

    Juste pour te dire un tout grand merci d’avoir été à mes côtés
    et aux côtés de notre Princesse pendant toutes ces années ♥

    Pour répondre à plusieurs questions posées sur mes 2 blogs, par MP
    ou par mail oui c’est arrivé très vite et je ne m’y attendais pas.
    Je l’explique sur mon dernier billet que je viens de publier.

    Je reviendrai petit à petit sur les blogs car vous me manquez toutes et tous.

    MERCI d’avoir été la aussi bien pour notre Princesse que pour moi-même

    J’ouvre un nouveau blog avec l’aide de mon amie Fée de la Forêt ( elle me fait ma
    bannière – pour l’instant il est encore en privé. Je t’y inviterai ( d’ailleurs je t’ai
    déjà ajouté ( ajoutée ) dans ma liste d’ami(es) mais il est bien entendu que je garde celui
    d’océane-laika avec tout c’est souvenirs

    bisous tendresse

    ps je réponds plus tard a vos nombreux messages privé, ainsi que sur mon adresse mail MERCI
    aussi pour vos sms et téléphone.

    1. Je suis désolé chère Martine. Mon travail ne me permet pas autant de temps sur Internet. Téléphone et SMS? (Seulement pour les travaux). Je vous aime tous les deux, mais le temps est court. J’embrasse

  2. K potratům jsem se už párkrát vyjádřila (možná i jinde než tady), neřeším je, ostatně tady už bylo několik vyjádření v komentářích, se kterými lze jen souhlasit.. Adopce dětí homosexuály se mi nelíbí ze stejných důvodů, jaké uvádíš, i když věřím tomu, že ti partneři mohou být slušní lidé, ale dítě potřebuje vzor a homosexualita zrovna vzorová není. A zabití dítěte po narození, teď, když existují babyboxy, to je neomluvitelné. Ta holka, i když dítě nechce a chce porod utajit, si už dávno mohla vyhledat informace a místo, kde babybox je, a tam dítě odložit, aby dostalo šanci.
    Ale nesuďte, abyste nebyli souzeni, se říká – a nejsme v kůži těch, co to udělali, nevíme, co je k tomu vedlo,jestli to byl momentální zkrat nebo opravdová lhostejnost. Tohle si jednou zodpoví někomu jinému, než nám…

    1. Nikdo nejsme ani anděl ani ďábel zároveň, vždy něco, a to většinou v kritické chvíli převládne, něco je nám dáno do vínku, něco získáme výchovou, tvůj citát z bible, bychom měli vzít za svůj, přidám k němu ještě jeden „Strom poznáš po ovoci„ a normu si určujeme my sami, kdo nectí základní Boží zákony, chtěl by si tvořit vlastní, mohlo by se lehce stát, že to co se kdysi pokládalo za věc mimořádnou, se stane věcí běžné normy. Že si to jednou všichni zodpovíme nepochybuji, lehce se ale může projevit to vše dříve, již tady na zemi, budeme žít jako v pekle? Před chvílí jsem se podívala na film s milovanou paní Fialovou a panem Kemrem, Divá Bára. Nevzdělanost Rychtáře, tmářství, pověrčivost a hloupost davu, se projevuje v jiné formě stále i v dnešní „osvícené„ a bohatstvím oplývající době, nic se nezměnilo, jen forma.

      1. To je pravda, některé věci se v nás drží bez ohledu na to, v jakém věku žijeme a jakého vzdělání se nám dostane. Také jsem nechtěla v žádném případě omlouvat matky, které zabijí své novorozené dítě, jen si říkám – co je k tomu vedlo? Zabít živého tvora je přece něco neskutečně nelidského (nedovedla bych utopit ani kotě, o člověku ani nemluvě), tedy pokud nejde o člověka, který je kapku vyšinutý. Taky je možné, že se některé dítě narodí mrtvé nebo zemře během chvilky, těžko říct…
        Ale pořád jsou tu babyboxy a to si v dnešní době internetu může pozjišťovat každá holka, která je těhotná a dítě nechce nebo nemůže mít. I když strach nás dokáže vyšinout úplně do jiné polohy, strach je iracionální a může nás přimět k tomu, jednat iracionálně.
        Taky se někdy neubráním odsuzování druhých, ale snažím se rozlišovat – zkratkovité jednání je něco jiného než předem připravovaná promyšlená vražda.

        1. Jistě Vendy všechno lze rozumově pobrat, jen prostě nelze to brát jako věc normální, to tedy není nikdy? Vím že mě nechceš přesvědčit, je to rozhovor a tak to beru ale i tak je možné to přiznat a dítě řádně pohřbít? Naše kočka čekala koťata, je těžké je potom udat, moc velkou radost jsem neměla, normálně, když je má mít, za námi celý den chodí a my už víme, že musíme připravit krabici, tentokrát asi vycítila, že mám nekalé úmysly, asi se okotila mimo dům a o koťata přišla, chodí deset dnů, jako tělo bez duše, mňouká a hledá je všude, na tak přiblblých místech, jako trámy na podkroví, mňouká a hledá tak žalostně, je mě jí líto, i psovi, je jí líto, neustále k ní chodí a nechává o sebe pečovat jako kotě, spí s ní a také se s ní, stejně jako my neustále mazlí, a to jsou zvířata?

          1. Souhlasím s tím, že některé věci nejsou a neměly by být normální, i když se dějí.
            Ten příklad s kočičkou byl moc dojemný, kočky to opravdu vycítí a můžou se někam zdekovat a vykotit se jinde – ta tvoje zřejmě neměla dobrý průběh, nebo koťátka na tom byly asi špatně. Pamatuju si, ještě když brácha nám zabíjel koťata (to bohužel taky musí být, protože jinak by hrozilo přemnožení), tak chudera kočinka chodila a mňoukala a hledala ty svoje malý děcka. Poslední dobou to řešíme tak, že kočku necháme zkrátka vykastrovat, ona si jednou odtrpí svoje, ale pak už je pokoj pro ni i pro nás, řešit dvakrát ročně koťata by mě bralo daleko víc.

            1. Jenom jedna z těch „obecních„ koček, je naše. Vendy, kastrovat jsme ji nedali a dnes je jí třináct let. Spoustu koček nikdo neřeší, chataři vnoučatům pořídí kotě na prázdniny, také třeba, se odstěhují, kočky nechají ve vesnici napospas přírodě, často je nakrmíme ale na to, je ještě nechat kastrovat, to bych musela být „milionářka„ na to opravdu nemám. Loni jsem o tom psala, můj muž požádal starostu, ať to řeší, on řekl že to jeho kočky nejsou a že mu do toho nic není, časem se ztratil náš opečovávaný kocour, jeho perský,(mimochodem také se živící u nás) a jeden sousedčin? Ty divoké, ty se množí dál a koťata přivedou velká, když mají hlad, ty nikdo již nezabije, na to nemáš dost silný žaludek. Navíc, jedinou z nich nechytíš, to jsou kočky zdivočelé. My ta naše, pokud je máme, vždycky nějak udáme, jsou pokud je ještě má (je stará) nádherná, a máme mnoho přátel. Sousedka, ta stará paní, co jsem o ní také psala, jich takhle krmí již dvanáct, i jí kupujeme ze svého žrádlo pro kočky, začíná to být neřešitelné? Jako mnoho věcí dnes, vysoká, když v zimě hladoví a já požádám o nějaké krmení, dostaneme jeden pytel, to zkrmíme za týden, obec má lesy, tedy je to její starost? Stará se? Ne. Co všechno dnes lidé nechtějí vědět a vidět?

  3. Příběh byl doveden ad absurdum a mě šokoval. To byl asi také účel příběhu. Jsem podobného názoru aby nebyly potraty používány jako „housky na krámě“. Snad jen vyjímečně, když by byl ohrožen život nemocné matky s následným ohrožením dítěte.
    Já vím, že někdo může říci, že se to pánům dobře mluví… Ale souvisí to s klasickou rodinou, která v dnešním světě tak často chybí.
    Na to navazuje další dnes omílané téma a to svěřování dětí homosexuálním párům. Nejsem pro diskriminaci těchto lidí a ať tedy se spolu vdávají, žení atd…
    Ale lze jim svěřit něco tak čistého, jako dítě?
    I kdyby se o něj výborně starali.
    Zastánci argumentují často, že je to pro dítě lepší než v dětském domově nebo v rozvedené rodině.
    Je to zase o klasickém modelu rodiny a mohou ho opravdu nahradit dva muži, nebo dvě ženy? To ani raději nemluvím o morálním příkladu dítěti.
    Kamarádka mě za mé názory málem proklela…

    1. Šokovat, ano to jsem chtěla, proto že i já jsem mnohdy šokována, stále novějšími a rafinovanějšími nápory zla v lidech? Léta mám na F. jednoho z chlapců s tímto „postižením„ nikdy mě jeho životní styl nevadil, vzdělaný slušný, žijící dlouho v partnerském vztahu s vysokou životní úrovní, dokázala jsem se překonat a tolerovat, nevadil do doby, nežli si z jakéhosi výletu, do daleké země, přivezli dítě. V ten moment jsem měla jediný pocit. Kdyby to bylo normální a dílo Boží, mnoho „věřících„ se dnes podobnou filosofií ohání a zapomíná na odvrácenou stranu mince, stranu zla? Kdyby to Bůh chtěl, tak si ti hoši, udělají své vlastní dítě, Ne? Mám takových několik milých a zábavných zdrojů poučení, jedno z nich je Effelovo Stvoření světa, tam Bůh, neúnavně tvoří a čertík kazí tu krásu a rovnováhu, miluji ho i pro slovo pana Wericha. Ještě tam chybí, a kdesi v tom filmu to je: čertovo „perte se a žerte se„ Dnes na ČT2, odpoledne dávali úkazy z Janovy Apokalypsy, většinou se na to dívám jako na komerční sra..y, dneska mě to ale dostalo do kolen.

      http://www.ceskatelevize.cz/porady/10433654533-podivuhodne-prirodni-ukazy/213382554440001/

      http://www.ceskatelevize.cz/porady/10433654533-podivuhodne-prirodni-ukazy/213382554440002/

  4. Mluvíš mi z duše, Aničko. Také jsem nedávno psala na podobné téma, já to také nechápu. Jak já se vždy na dítě těšila, vždyť co je to život bez dětí? Podle mne nic. Co by za to některé ženy daly, kdyby byly matkami, ne? Tak proč, když už to dítě matka nechce, tak mu neumožní šťastně žít v jiné rodině, no ne? Dnes už to jde. A je pravda, že dnes se lidé nebojí ničeho. Nikdo nevěří v nic a pak to tak vypadá. Pravda je, že dřív lidé nebyli tak zlí a necitliví. A desatero není nic, co by nemohli dodržovat všichni, ne?

    1. Máš pravdu Libuško, nechtěla jsem tady řešit zrůdičky, co si k soudu načešou vlasy, naparádí se, a potom omdlívají při rozsudku na doživotí, když předtím zabijí, své čtyři děti? Já chtěla diskutovat o tom, že každý život je cenný i bez značkových botiček a v tom jsme zajedno.

  5. Taky jsem věřící, ale uvěřila jsem až ve svých čtyřiceti letech a když jsem poprvé přišla do jiného stavu, byla jsem studenkou třetího ročníku střední školy a když jsem maturovala, našemu synovi bylo půl roku. Tenkrát mě ani na vteřinu nenapadlo, že bych šla na potrat přestože si myslím, že by mě spousta lidí pochopilo. Ale myslím, že jsem tenkrát potraty neosuzovala. Dnes, už se na tento problém nedokážu dívat jinak, než jako věřící a stejně jako na trest smrti, dívám se i na poraty. Není na nás, aby jsme rozhodovali o tom, kdo má žít a kdo má umřít, život je Boží dar a taky patří Bohu. Jedno z přikázání je „nezabiješ“ a znají ho i nevěřící, takže tady není žádná výmluva a žádný argument pro potraty dost silný.

    1. Pochopit některý čin a souhlasit s ním, v tom je velký rozdíl, v tom si můžeme notovat, že Jaruško? Já mohu pochopit to, že stát nemá na politiku podpory rodin s dětmi, nemohu s tím ale souhlasit, to je jen jeden příklad, a další ani nehodlám psát, je toho tolik, od vzdělanosti k výchově k vyššímu principu mravnímu?

  6. Můj postoj k potratům je v podstatě záporný. Pokud manželé (nebo partneři) děti nechtějí, neměli by je počít. Prostředků je na to dneska dost. Když děti mají, znamená to, že je chtěli a měli by se o ně řádně starat. Horší je, když dítě počne zfetovaná nebo alkoholem opojená dvojice, k tomu třeba ještě nezletilá!
    Já jsem dlouho nemohla mít rodinu, první dítě jsem potratila a mám jen jednoho syna, a to jsem odjakživa chtěla tři děti. Moje sousedka na tom byla ještě hůř. Ta měla potratů několik a nakonec syna adoptovala. Tak vidíš, někdo chce a nemůže a druhý nechce a dětí má jako smetí.
    Potrat bych schválila jedině v případě, že by byl ohrožený život matky.
    Na tohle téma by se dalo psát hodně dlouho a rozebírat všechna pro a proti.
    Ty dáváš na stránky samé vážné věci, Aničko, ale někdo to dělat musí, tak proč ne ty!
    Měj se krásně a užij si pohodový víkend. Doufám, že bude svítit sluníčko! 🙂 Hanka

    1. Nevychází ty problémy ze mě, mnoho jich řeším jen jako pokračování, nebo mou návaznost na to co čtu jinde, i vy si můžete rozšířit okruh o můj blog. http://botd.wordpress.com/top-posts/?lang=cs
      Jde o to, jestli to budete chtít číst, ono nahlížet na věci pozitivně, usmívat se na pokraji propasti, je dost pohodlné a mohlo by mně to na sklonku života, být ukradené ale není. To je můj problém a často to dám i do názvu. PROBLÉM, Když se neřeší, nemluví se o něm, násobí se a narůstá na síle, potom každý řekne “ JAK JE TOHLE MOŽNÉ?„ Že některé dříve nenormální věci, se stanou běžnými a lidé je přestanou vnímat jako nenormální a přijmou je jako součást života, omluví je tím, že to tady bylo vždycky. Já zastávám postoj, že i kdyby to tak vždycky bylo, nemusí to tak být do budoucna, je to na lidech, jestli se podmínky na Zemi, budou zhoršovat, nebo jestli bude líp?

  7. A to teda nemluvím o dětech počatých, porozených a minimálně citově zanedbaných, neřku-li týraných, nechtěli-li je původně rodiče a z nějakého důvodu se neuchýlili k potratu.

    1. Dobré odpoledne Aailyyn. Nečekala jsem, že ke mě přijde debatovat mladá generace? Pragmatické zhodnocení, a „logické„ argumenty, znám velice dobře, vždy když se řeší nepřizpůsobiví, nebo nějaký etický problém, jsem jimi utloukána, prý s ohledem na dnešní dobu? Když tedy jste přišla, kde v tom vašem komentáři je pocitová a citová stránka věci? Já vím, a u vás jsem si přečetla „nesnáším děti a nerozumím jim„ jsem učitelka. Poslední vaše věta v komentáři, o souložení, je trefná. Ano já říkám, kdo nemá zodpovědnost, dostatek úcty k životu a cit, měl by používat acylpyrin a pevně ho držet mezi koleny, ne řešit až následky, omlouvat nezodpovědnost, a zabití člověka, brát to samozřejmě, jako housku na krámě. Ano, je možné že budete argumentovat tím, že, jak říkají někteří, to ještě není člověk a já si hned odpovím, abych vám vzala vítr z plachet, když ho nezabijete, tak to člověk bude a podle vás je lépe, když to dítě bude mrtvé, nežli citově zanedbané?

      1. Pocitová stránka je snad obsažena v aspektu „já to dítě chci, já mu můžu a umím dát po emocionální stránce to, co potřebuje“. Když mu to nedám, to má vyrůstat v atmosféře nelásky? To je lepší, vychovat naprosto zanedbaného tvora? Proč? Komu tím prospěju, komu bude takové dítě užitečné? To vidíte právě u těch nepřizpůsobivých, co z těch dětí roste, že parazitují na společnosti, protože se prostě plodí jak na běžícím pásu a starost žádná. Ne, něco takového vážně podporovat nemíním. Jestli má právní stát alespoň trošku fungovat, je plánované rodičovství nanejvýš rozumná záležitost. Ano, zdá se mi to lepší. Jestli vám přijde málo zodpovědné užívání antikoncepce (protože málokdo mi přijde natolik tupý, aby se v dnešní době nechránil nijak a pak ten potrat řešil, ono to totiž je i dost bolavé rozhodnutí, kterému se málokdo vystavuje zcela schválně), tak nemám co namítnout, holt nesouložit je nejspolehlivější, ale přiznávám, že to si teda myslím, že na to drtivá většina nemá.

        1. Nebo, bez vaší pomoci a vynikající „výchovy„ ve vší úctě, z něj může vyrůst další Anštajn, a kde lidé berou tu pýchu o tom rozhodovat? Ještě před narozením posuzovat, jestli, a co, z toho dítěte vyroste, nebo, jestli vůbec nebude. Nevím jak to potom myslíte s človíčkem, který je naprosto beznadějně postižený? A přes tuto beznaděj, jsou někteří lidé schopni poskytovat nepředstavitelnou péči a lásku, nezajímají je ty nepředstavitelné miliony co tečou, jak píšete. Nemohu říci, že osobně znám, matky, které se nestaraly, z doslechu ano, a z dětí jsou vynikající lidé a naopak? Jistě jste již poznala že, i kdyby bylo vašich argumentů o sto procent víc, mě prostě nemůžete přesvědčit. My jsme s manželem spolu čtyřicet sedm let a celý život jsme jinou metodu, nežli zdrženlivost, v plodných dnech nepoužili. Argumenty, jsou jen snahou omluvit si, vnitřně špatné rozhodnutí, nebo dokonce čin a můžeme potom dojít k čemukoliv, jak to bylo například v koncentrácích a pak se cokoliv stane omluvitelným.

          1. Jsou schopni poskytovat? A když prostě ne? Někomu lásku poručíte, nařídíte? Navíc si tedy nemyslím, že pokud nastane situace, že to nařídit nelze, tak z dítěte vyroste zmíněný Einstein. Velmi málo pravděpodobné, nerozvitá vloha zůstane nerozvitou vlohou. Dítě potřebuje péči, lásku, starost a vedení. Nemůžu-li mu je dát, neprospěju ani jemu, ani nikomu kolem (mám-li uvést poměrně tvrdě racionální argument.). Ale to už se opakuju a myslím, že tahle diskuse už se obstojně cyklí. Vy v podstatě nechcete slyšet racionální argumenty, podle vás jsou potraty prostě špatně a nestojíte o diskusi. Racionálně se přesvědčit nedáte, což je v pořádku a plně to respektuju. Já nikomu svou pravdu nevnucuju, akorát si myslím, že byste mi celkem neměla otloukat o hlavu můj věk. Co takhle trocha tolerance? Vy jste v podstatě světu jen chtěla sdělit, že vy jste to teda vyřešila, vy máte pravdu a my ostatní jsme tmářští hlupáci, jak jsem z vašich slov pochopila. Já argumentuju a snažím se svůj názor podložit, vy útočíte a vztekáte se. Tímhle směrem to vést opravdu nechci. A nepřekrucujme tu, prosím, fakta. Pletete na jednu kupu romské děti, postižené děti i dětské domovy pod argument o penězích. Ano, dost mě bolí zbytečné miliony věnované na inkluzi dětí našich nepřizpůsobivých, kteří o to zjevně nestojí. A taky na dětské domovy. Namísto toho by se třeba ty peníze mohly dát na to, aby a) maminky postižených dětí mohly své děti pohodlněji mít doma (i když rozhodnout se, jestli vůbec zvládnu doma mít postižené dítě považuju taky za volbu každého, danost „mám doma postižené dítě“ nemusí nastat a priori, nicméně, očekávám flame, nerozvíjejme to tedy) b) žádné dětské domovy být nemusely a mohlo docházet mnohem rychleji k adopcím. Řešení lepší i levněší, Mimochodem, antikoncepční metoda plodných dnů „občas vychází“, ale je víceménně z medicínského hlediska je krajně nespolehlivá. Opravdu bych si nechtěla představit situaci, že to náhodou nevyjde, stejně jako to předtím náhodou vycházelo.

            1. Je to tak prosté, měli bychom deset dětí.
              Nemít dostatek empatie? Cítit to co tam není a vztekat se, velice se mýlíte, ani výjimečně o to nestojím. Chci jen dodat, že můj komentář u vás byl pokus o smír za projev, jak jsem odhalila něco, co jsem neměla? Když budu považovat vaše psaní, za autorskou nadsázku a to je vše.

    2. V rozhovoru z 09. 06, jsem nemínila již pokračovat Aailyyn, ale většinou je to tak, že normální žena, nakonec i nechtěné dítě bezmezně miluje, výjimky a extrémy, jsou u nás zatím, procentuálně zanedbatelné. Nerozumím proč do toho pletete Romské, nebo méně zaopatřené děti? Myslíte si, že dítě vyrůstající, ne zrovna podle vašich představ, je podřadné a že se nemělo narodit? Mám z toho takový ošklivý pocit, že takové dítě, je ve vašich očích méněcenné? Co je podle vás adekvátní, citová a sociální péče, dle čeho ji chcete porovnat, podle hmotného zajištění, to by se podle vás, neměli narodit dvě třetiny lidstva, ty totiž žijí, pod vaší představou životní úrovně, co s tím hodláte dělat, vy, jako mladý člověk, budoucnost totiž bude brzy ve vašich rukou???Já hájím jakýkoliv život i ten narozený v amazonském pralese, na holé zemi, podle vaší filosofie, je bezcenný? A hlavně odsuzuji to, co vy považujete za privilegovaný výběr? Víte čím ta vaše argumentace zavání, nepřejte si slyšet co si o takových názorech myslím!

  8. Pokud nebudou legální potraty, prostě budou ty nelegální. Budou jako vždycky byly. A to i napříč středoevropskou kulturou ještě 18. či 19. století, v níž víra původně rezonovala daleko silněji. Třeba nemanželské dítě se rovnalo stigmatu, se kterým se bylo potřeba nějak „vyrovnat“. A nebudou-li nelegální potraty, budou alespoň přeplněné dětské domovy (jejichž provoz musí někdo financovat). Děti bývaly potřeba. Hodně dětí. Vzhledem k nulovému sociálnímu zabezpečení. My máme (v zásadě) funkční sociální systém, takže nám pro přežití jedno či dvě děti bohatě stačí. Navíc je zcela jiná situace: máme z našich dětí vychovat řádné občany demokratické společnosti, což se nebejde třeba bez nutnosti potomky vzdělat, základní vzdělání na to jaksi nestačí a to ostatní něco stojí. Nelze děti prostě jen počít a nechat je svému osudu. To sociální systém složíme. (Kam vede prostě počínat děti a nestarat se o ně, to vidíme u našich nepřizpůsobivých spoluobčanů, jimž tečou nadávkách miliony korun.) Naše kultura si navíc dopřává luxus mít děti teprve tehdy, když je docela prostě chceme. Když cítíme, že jim po emoční i materiální stránce můžeme dát maximum. Zidealizovaný obrázek, že prapraprababička měla deset potomků a taky byli všichni šťastní mi zkrátka nepřipadá přenositelný do současnosti. Nepopírám, že dítě, které nechci, bych neměla vůbec počít, ale pokud bych to brala striktně, tak to v zásadě znamená nesouložit, protože většina lidí mi přijde dosti zodpovědná na to, aby minimálně slyšela o antikoncepci.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s