Nehoršete se, ano jsme v bezpečí a teple, na rozdíl od tisíců lidí, uléhajících, někde v tělocvičně na provizorní lůžko, vžít se do jejich pocitů je těžké. Voda neopadá, naopak, v našem středo-hlavním městě Ústí… Stoupala ještě dnes, dny tmy a mlhy jsou jak z apokalypsy. Touha lidí odejít někam jinam, prodat to místo stresů, každých X let, nikdo to ale nekoupí, co jim zbývá? Beznaděj a čekání na neustále se opakující situace, kdy si to prožijí každých jedenáct let, někde dokonce častěji a opatření po poslední katastrofě jsou částečná, stát dopustí, aby si pojišťovny dovolily nepojistit, pro ně riskantní domovy mnoha lidí. Nehumánní přístup, vlastně ke komukoliv z nás, při dnešním riziku, že příroda se může zbláznit jakkoliv a kdykoliv? Také se vám, po osmdesátém devátém stalo, že s vámi pojišťovna, jednoduše a prostě, neodůvodněně zrušila starou, pro ni „nevýhodnou„ pojistku, dlouhá léta nečerpanou, poctivě a pravidelně placenou? Dívám se v posledních dnech na televizi, není to u nás běžné a každodenní, dívá se i naše zahraniční návštěva, oni rozumí příslibům vlády o pomoci, nakonec ji stejně schramstnou firmy (poplatné)…. Já na bráchu, brácha na mě. Nerozumí ale tomu, že pojišťovny nepojistí rizika přirozená, k čemu že taková pojišťovna potom existuje? Několik dnů u nás, bez slunce, má na ně vliv, nechápou tu šedivou clonu tmy a mlhy, kterou ani já nepamatuji v červnu za dlouhá léta tady u nás na horách, nemají ani chuť, na nabízený výlet do Karlových Varů, čumí na tu bednu, jak fascinovaní a to jsou tady pár dnů a co my co tady žijeme? Neustále se divím a vedu řeči o fňukajícím národě, odpusťte všichni, co se vás to týkalo a kohož se to dotklo, už to nikdy neudělám, Budu chápající, neb ne vždy, je člověk pánem svého osudu.
Vy, kdo z Česka, ke mě chodíte, jistě znáte situaci, videa sem dám i pro zahraniční přátele.
Běhá mně mráz po zádech, když slyším hlasy dětí, možný a pravděpodobný sled událostí, že je na tom mostě rodina s malými dětmi, která se baví filmováním, neuvědomujíc si nebezpečí svého konání?
BOHU DÍKY, TO BYLO V ŠEST A V SEDM, NEBE JE BEZ MRÁČKU…..
Anna : prostor 