Kdo oslaví osvobození a jak?

Přečetla jsem si článek, který polemizoval o tom jak a kdo vlastně,  tuto zemi osvobozoval a V KOMENTÁŘÍCH tam !!! Jaká to byla historická špína, nechat se osvobodit od masového vraha, masovým vrahem? Ať  ty zásluhy na celosvětovém míru, připisuje kdokoliv komukoliv, já vím jen jedno, kolik v naší vesnici žilo po válce vdov, po vojácích padlých na DUKLE. Jak, místo vděku a úcty, se jim dostalo bídy a strádání, jak děti hrdinů chodili v hadrech, protože vdovský důchod byl sto padesát korun. Vím jen jedno, že můj tatínek prošel tu krvavou cestu, nikdy ani za komunistů, ba ani po nich, se nedočkal vděku a úcty tak, jak je to běžné, při oslavách vítězství všude ve světě, a když přišla pozvánka na předávání nějakých těch pamětních medailí, i po „SAMETOVÉ„…. Hodil ji do kamen s tím, že on, nikomu dělat šaška nikde nebude, jen fraška, protože, to jediné to bylo.  Ocenění se nedočkal ani ve svých osmdesáti šesti letech, kdy zemřel, a kolik jich takových bylo, co se nedožili? Je to hanba téhle země. Posuzování dějinných událostí někým, kdo si přečte pár blábolů o tom, jak amíci osvobodili tuto zemi, ať mají ty zásluhy, co jim náleží a to spravedlivě a čestně, mě i památku mého otce uráží, TY DNEŠNÍ LŽI, nová zkreslování pravdy, a že Stalin přišel tuhle zemi uchvátit? Mě to pobuřuje, těch Rusů nebylo tolik, co tuto zemi osvobozovali, o Volyňských dobrovolnících se dnes mluví hanlivě. Tahle země si o své budoucnosti, rozhodla tenkrát ve svobodných volbách,  nikdo ty deseti tisíce lidí v únoru do ulic nehnal pod kulomety, i přes varování Volyňských Čechů. Oni tam, poznali tu zrůdnost režimu a tady doufali ve svobodu a demokracii. Vždycky to posouzení objektivní pravdy, i dnes, je na každém jednotlivém člověku a bude-li se dnes zase lhát a překrucovat pravda, bude se můj otec, strýcové, tety a bratranci, kteří bojovali, svůj život dali všanc, brodili se krví v mrazu a blátě, spali v zákopech s milionem vší, v boji za tuhle zemi, obracet v hrobě?

Tento můj článek je REAKCÍ NA PRVNÍ KOMENTÁŘ V TOMTO ČLÁNKU a video :  KLIK

A chcete-li si přečíst vynikající rozbor a články, tak jedině : KLIK NA PANA BAVORA 

A JEŠTĚ KLIK

13 komentářů: „Kdo oslaví osvobození a jak?

  1. Milí přátelé, jsou to fakta, ani nikdo z nás, o studium v mládí moc nestál, navést někoho, k přečtení si, zajímavého článku, se mě moc nepodařilo, no což? půjdeme někam dál, máj je v počátku a zajímavá témata jsou tady každý den?
    BÝT ČLOVĚKEM V KAŽDÉ DOBĚ, JE JISTĚ VELICE TĚŽKÉ!

  2. Dnešní generace leckdy ani netuší…. Pravda je, jak jsi psala, že by se mělo umět odpouštět, ale zapomenout by se nemělo. Dnes už to málo koho zajímá, jak to skutečně tenkrát bylo, ale do dějin by se měla zapsat pravda. A někomu za něco poděkovat nebo na druhou stranu někoho potrestat? To se u nás všechno děje s velikánským zpožděním, bohužel. Nebo vlastně vůbec ne, to je taky pravda.

  3. Nejsem tak kovaná v historii, abych mohla napsat, že to, či ono, bylo jinak. Beru na vědomí, že nás osvodila Rudá armáda a vím, že Američani nesměli překročit demarkační čáru, protože už tenkrát, na konci války, si mocnější tohoto světa rozdělili svá území zájmu. Co se stalo, už nelze odestát, jsem vděčná, za osvobození všem kdo se postavili německé rozpínavosti a je mi jedno, jakou řečí tenkrát mluvili…

  4. A tvůj tatínek je asi jeden z mnoha dalších, kolik lidí bojovalo ve válce a po převratu byli ještě uvězněni, místo aby byli oceněni, to je jedna z věcí, které nepochopím, i když vím, že jsou. Tolik zmařených let života. Tys to viděla doma, viděla jsi svého tátu, jak ho to trápí a ta nespravedlnost ti zůstala pod kůží. Nedivím se.

    1. Ne Vendy, on se netrápil, byl to silný a dobrý člověk a celý život jen lidem pomáhal, byl živou kronikou a písmákem, kdokoliv, co potřeboval přišel za ním, a moji rodiče nikdy, nikomu, nic neodmítli, i cikánka, která nás přišla vykrást, dostala peníze a ještě jídlo pro děti. Dnešní doba především potřebuje někoho jako vzor a lidi, kterých by jsme si mohli vážit. Já v pohraničí žiji celý život. Moji rodiče doprovázeli Němce do odsunu, dali jim všechno co bylo jejich, na seřadištích jim rabovací gardy všechno vzaly. Jezdili k nám celý život a nikdy nestáli o to, se vrátit. V dnešní době jsou oni, potomci těch vyhnaných jediní, kdo na opravu památek, cest, kostelů, tady v pohraničí, udělají sbírky a nechají spoustu věcí opravit. Jediná možná cesta je, s úctou odpustit a křivdy zapomenout, položit květiny na pietní místo, nehanobit památku těch, co tenkrát něco udělali pro to, aby to peklo skončilo. A také být hluší, k těm uřvaným propagátorům nesnášenlivosti?

  5. Tady se totiž plácáme od extrému k extrému, zleva doprava, ode zdi ke zdi. Překrucovalo se tenkrát, překrucuje se dnes. Modly se kácejí a stavějí za každého režimu, ale měli by přijmout fakt, že nás osvobodili jak Rusi, tak Američané. A z každé jejich strany umírali vojácí, byli to mladí lidé, a všichni tihle padlí měli někde rodiny, mámy, táty, bratry i sestry, a jeden každý z nich se prostě domů nevrátil. Co je rodin, které ani nevědí, kde jejich dítě leží pohřbeno.
    Rusi si to podělali v 68., ale pořád bychom neměli zapomínat, že v 45. to byli oni, kdo přišli.
    A stejně tak bychom neměli zapomínat, že to byli i Američané, kdo přišli.
    Jenže tady se o jedněch nemluvilo, o druhých ano, a teď je to naopak.
    Stejně tak se zkresluje vyhnání Němců z pohraničí. Neříkám, že je nevyhnali, ale dějiny se nezastavily u roku 45, ti, co se dnes rozhořčují nad tím násilným vyhnáním, by se měli podívat i do roku 39.

  6. Aničko, překrucovalo se tehdy, překrucuje se zas na druhou stranu dnes a kdoví, jak o minulosti – naší současnosti – budou mluvit další generace. Mají pravdu ti i ti. Hrůzné je to, co píšeš o tatínkovi a hrůzné je i to, že letce, kteří denně ve válce nasazovali krk proti Hitlerovi v Anglii, za komunistů pak zavřeli.
    Válka je hnusná věc a neměla by se připouštět, to bych zdůrazňovala teď a úplně nejdůležitější je podávat zprávy a fakta o tom, co skutečně bylo, na co si člověk sáhl nebo jaké má informace od rodičů a prarodičů … to jsou vzpomínky národa a ty politici jen tak nezneužijí, pokud tu bude mezi lidmi dost informací. Zaplať Pánubohu, že se teď může mluvit. Tak mluvme o tom, jak prožívali naši předkové válku a co nám o tom vyprávěli. Svědectví je nutno zachovat.
    To, že Američané čekali u Milína, je pravda. Tak zněla politická dohoda mocností. Obyčejní lidé – občané i vojáci – v tom byli jen figurky. Nerozdělovala bych svět a priori na Němce, Američany, Rusy ……. to nemá smysl. Smysluplné je získávat co nejvíce lidí pro vyznávání určitých hodnot, pro tolerantní soužití, pro svobodu slova, pro respekt vůči jiným národům, kteří se chovají též mírumilovně ………
    Je pár let po Sametové revoluci a setkala jsem se nedávno se třemi ženami – vysokoškolačkami (!!!), které po tom, co jsme si spontánně ve skupině povídali o tom, jaké to bylo za komunistů, se klidně zeptaly: „A proč jste tedy neodešli? Třeba do Anglie a Francie?“ Neuměly si představit, že za hranice se nesmělo, že tam byly ostnaté dráty, že se na hranicích střílelo, že do západní země jen tak někoho nepustili. A tohle řeknou vzdělané ženy (medicina)! Málem jsem padla do mdlob, jak rychle se zapomíná. Musíme mluvit a povídat o svých zkušenostech, dobrých i zlých. Všechny jsou potřeba. Pokud to neuděláme, pak zvyšujeme možnost, že to naše děti budou opakovat.

    1. Já Lenko, neplácám do větru, moje kratičké články jsou jen náznakem toho, jaké nebezpečí je v nacionálním smýšlení, a to hlavně v dnešní době, kdy je těmto směrům popřáváno sluchu. Pobuřování, proti humánním směrům vývoje v Evropě ale i ve světě, podávání informací, od jedné zdi ke druhé, dějinná dehonestace jedněch, na úkor druhých, je náš národní folklor, generálové Pika a Svoboda, nebojovali za Anglii ale za tuhle zemi, byli vězněni i jiní, také popravováni. Jednostranná „pravda„ rozvrací ! A vede to jen k nesnášenlivosti. Pravda je jen jedna, a to ta, co si prožijí ti nejbližší a my, to ostatní je jen papír, který toho hodně snese, velká část světa, i dnes je ve válce, v neskonalé bídě, morálním úpadku, a my jsme v „pohodě a klidu„?

  7. Ciao Anna. Conserva gelosamente il ricordo ed i cimeli che ricordano la vita onesta e patriottica di tuo padre e di tua madre. Le ferite delle guerre è difficile farle rimarginare perchè, nella tua Repubblica Ceca, come nella mia Repubblica Italiana i più furbi o i più disonesti sono stati pronti a saltare sul carro dei vincitori ed hanno oscurato gli atti di eroismo del popolo, degli uomini come tuo padre.
    Ma noi non dimenticheremo la loro onestà ed il loro eroismo.
    Buona serata ed un forte abbraccio, carissima amica. Osv

    1. Děkuji ti drahý Osvaldo, za to, jak dobře mně rozumíš, i já tobě velice dobře rozumím, tvůj boj není marný.
      Molte persone stanno cavalcando sul treno, ignaro di niente di male. Per ignoranza non commette peccato?

  8. Aničko,chápu Tvou reakci.Nebudu se k tomuto článku vyjadřovat,je mi z toho smutno.Každá válka je zlo,které nemuselo být.Můj táta prožil 2.světovou,ale nikdy o tom nemluvil.Ani jediné slovo.Pěkný den.

    1. Zůstalo mně mnoho písemností, památek, na utrpení mých rodičů a přátel. Také se jim o tom nechtělo mluvit ale proto, že se již nemohou ani bránit, ani říci to co by bylo třeba říci, aby dnes i po tak dlouhých letech, nikdo nemohl špinit jejich památku, aby se lidé neoblékali do černého „uniformního hávu nacionální„ rádoby hrdosti a nebylo jim se zájmem nasloucháno, tak někdo musí tu pusu otevřít, proto aby jiným otevřel oči. A že tady ta hrozba neustále je, o tom já Helenko nemám pochyb.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s