BÝT MLADÁ A BOHATÁ ?

POŘÍDILA BYCH DŮM SNŮ.

Na dětičky bych se vyprdla, ale vnoučci, to je jiná záležitost. Tak si tak občas přemýšlím, sním si jako každá babka, nebo i děda o budoucnosti svých vnuků, jak a pokud by o to stáli, bych jim ráda poradila a eventuálně i pomohla. Dnes je na přetřesu dnů současných, finanční otázka tou nejfrekventovanější. Nikdy jsem se já, ani můj muž nebáli začít z nuly a dodnes jsem přesvědčena, že je to jediné možné. Mnoho mladých lidí by rádo bydlelo, má možnosti a příležitosti, jaké my jsme neměli, bojí se, obávají se strádání bez peněz, bojí se mít děti, aby je snad jednou uživili, bojí se stavět dům, bojí se začít podnikat? Jako mladí jsme vkládali většinu svých starostí, do rukou Božích, používali kalkulačku jen na to aby v blízké budoucnosti, náš plán nezkrachoval, na naší hlouposti. Pomaloučku, kámen ke kameni se skládala mosaika našeho života a vše mělo svůj čas.
Stavět rodinný dům, bych svým vnukům schválila, a všemi deseti, já bych se nebála ještě dnes, když to tak nějak logicky rozeberu a spočítám, platit někde na lukrativnějším místě byt, deset-čtrnáct tisíc, nebo hypotéku a stavět, bylo by jednoduše a prostě hned vyřešeno. Kdyby ta naše „zlatíčka„ se chtěla oženit a vdát, stála o naši radu a pomoc, mám to prokoumané, do poslední nitky a všude je tolik krásné inspirace, že přechází zrak a sny se neplní jen o vánocích. Létám po tom internetu v jednom kuse a vždycky, když najdu nějaký nápad, uložím to a sním si, jak už brzy někdo přijde a řekne, budu se ženit, vdávat, a budeme stavět.
A MY JIM UKÁŽEME: TŘEBA TOHLE  . To by se mohlo líbit nám, našim mladým asi ne už tolik, ale tohle to je : NĚCO , na I dnes, je spoustu takových nápadů, ty nápady jsou jen začátek, najdete je na mnoha místech a pak to chce začít počítat, přemýšlet a také se těšit. To těšení, je moc důležité, k němu je třeba si připravit ruce, ochotné k práci, trpělivost, nic se samo neudělá a mnoho, mnoho síly a naděje v pomoc Boží.

Tato prezentace vyžaduje JavaScript.

Proč to píši, je jaro a můj manžel má zase „své dny„ neustále kazí koncepci mé zahrady novými nápady a já nesouhlasím, kdo ke mně chodí déle, ví že předloni stavěl provizorní boudu pro kytičky, na zimu, že ji zjara zbourá, jenže nezboural, ba naopak ještě ji protáhl přes celou terasu, kytkám se to líbilo, to ano, mě již méně, mám ráda kytky na zahradě a sama je neunesu, jsou už moc těžké a tak tam zůstaly celé léto, jednou byl důvod prostý, prší, a to by jim nesvědčilo, potom že je moc velká zima v noci, letos si vymyslel nový nesmysl, a tak si tiše doufám, jak by se mohl realizovat smysluplněji, kdyby se již někdo konečně rozhoupal a praštil do toho.

DSC00357

33 komentářů: „BÝT MLADÁ A BOHATÁ ?

  1. Jsem na tom podobně jako Lenka, Aničko. Taky jsem s bývalým manželem postavila dům, ale do domu snů měl hodně daleko. Tenkrát jsme si udělaly skvělé plány s mamkou, všechno jsme promyslely a nakreslily, podle nich by byl dům účelný a útulný, ale to jsme narazily. Nic nešlo, pořád byly nějaké výhrady ze strany manžela i otce, až z toho nakonec vyšel dům, ve kterém jsem se vůbec necítila dobře. Bydleli jsme v něm asi tak 12 let do rozvodu. Pak jsem se přestěhovala do malého útulného domečku k našim a nový dům jsme prodali. Nikdy jsem toho nelitovala. 🙂
    Jinak sleduji, že to nemáš se svým manželem jednoduché, ale rozhodně nejsi sama.
    Plánovat pro mladé je fajn, ale nevěřím tomu, že si nechají do něčeho mluvit. Mají svou hlavu, svoje nároky a svůj vkus, který je od rodičů většinou úplně odlišný. To je ovšem jedno, snít o tom klidně můžeš a občas i nenápadně něco nadhodit. 😉
    Měj se fajn, přeji ti krásné májové dny. 🙂 Hanka

    1. Před chvílí jsem to psala Libušce, myslet si můžeme co chceme, ten hloupý nápad, nastěhovat se na odlehlé místo, odkud je všude daleko, nemělo žádnou perspektivu pro život naší české mládeže, oni touží, minimálně po městě nad půl milionu obyvatel, jinak to nevidím, takže cokoliv děláme, je nám platné, asi jako mrtvému zimník ?

  2. Aničko, nestíhám to tu všechno číst ani komentovat, ale věřím, že to brzy doženu. 🙂 Povídání o domečku jsem četla. Ano, člověk by se rád realizoval ve stavbě domu. Je to opravdu jedna ze základní potřeb, něco vybudovat, něco tvořit …… Já taky pořád „stavím“ tužkou na papíře, prohlížím návrhy ….. Ten, co jsi tu uvedla, bílý …… je opravu překrásný 🙂 Ale to je věc tak asi za 20 milionů a navíc pro naše podnebí nevhodný …… ale moc se mi opravud líbil, zachytila jsem článek o něm taky před časem.
    Jenže v mé situaci stavět je nesmysl. Taky už jsem kdysi jeden dům s manželem postavila. Teď miluji bydlení v paneláku. 🙂
    Musím říct, že bych si netroufla dnešním mladým lidem mluvit do života. My jsme s manželem dům postavili a taky nám to štěstí nepřineslo. Každý svého štěstí strůjcem. Jsme rozvedeni 10 let a jsme majetkově vypořádáni, ale stejně jsem se už několikrát vzbudila hrůzou, že kdyby se mu přestalo chtít platit svou část dluhu, přijde banka ke mně a vezme mi cokoli, aby uspokojila své pohledávky, protože pod původní půjčkou je i můj podpis. Jak s někým máš děti nebo dům, jen tak se ho nezbavíš. Chvála Bohu i vám oběma, že vám to vyšlo, ale víc je lidí, kterým to nevyšlo, a třeba se i dost snažili. Dřív zas byla spousta lidí, kteří spolu zůstávali v příšerných vztazích jen kvůli společnému majetku.
    Proti tomu argument, že se dědeček nemá kde realizovat :-), vidím jako nicotný. I když tvůj názor chápu. Jenže to, co se osvědčilo ve vašem případě, nemusí se osvědčit jiným a vést k jejich štěstí. Čím víc život poznávám, tím víc mě fascinuje, že není na něj jednotný recept.

    1. Máš velkou pravdu Lenko, já to myslím vždycky, tak nějak jako jinotaj a všeobecně, máte spoustu času se nebát ničeho, spoléhat na své schopnosti a vůli něco dokázat, vy mladí, hlavně stmelit, třeba rodinu. Jistě pád někam na dno je bolestivý, člověk ale musí vstát, jít dál a obavy z budoucnosti ? Jsou většinou malicherné, když není víra a nejen v Boha, ale i v lidi kolem nás, je to beznaděj? Hezky píšeš, jak jsi překonala ty své problémy, ale stejně tě to občas budí? To je Lenko, pocit zodpovědnosti, ten člověk musí mít vždycky, i když by si pořizoval, například „jen„ kotě, natož, když začíná něco velkého……Cokoliv v životě? S receptem nepřicházím ani já Lenko, je to jen takový malý návod na život, nefňukat a makat. Jeden z manželových strýců, začínal v Americe od nuly několikrát, a nikdy to nevzdal, ani my nic nevzdáváme, nikdy?

  3. V jednom s tebou naprosto souhlasím, Aničko, a sice pokud člověk platí nájem kolem deseti až patnácti tisíc (a cpe to do cizího), tak je snad lepší ty peníze cpát do hypotéky a jednou bude byt nebo dům náš, to je fakt, kdežto nájem jenom proplatíme a byt nikdy náš nebude.
    Ale dnes jsou podmínky dost horší než bývaly, především v té jistotě práce, a pak, podmínky úroků jsou taky jinačí, než bývaly. O exekucích ani nemluvě, už se kvůli nim zabilo dost lidí, protože to neunesli. Víš, Aničko, ty jsi pracovala celý život a měla stálý plat a nikdy se (asi?) nesetkala s tím, že jsi ztratila místo a nové nenašla, navíc máš stálý příjem v podobě důchodu, takže jsi zajištěná, po finanční stránce určitě. A přestože si asi nemůžete dovolit ledacos, zřejmě nestrádáte,. To neber jako nějakou výtku, ale jakési zhodnocení situace.
    Jít do nového, nejít do nového? Kdysi se stavěly generační domy. Myslím, že to nebylo až tak od věci, teda v případě, že se mladí se staršími domluvili na určitých pravidlech. Dnes každý považuje za automatické, brát si hypotéku a pořizovat nový dům či byt, případně renovovat ve velkém. Když to jde všechno dobře, a udrží si slušně placenou práci dalších dvacet let, může zaplatit hypotéku. Otázka je, udrží si tu slušně placenou práci?
    Víra v Boha je krásná a určitě posílí, když je člověku nejhůř, ale ti lidé, co pozbyli práci a potom svých domovů, těm asi moc nepomohla.
    Tenhle komentář neber ani jako souhlas ani jako nesouhlas, prosím, je to jen náhled, nebo spíš povzdech, že v dnešní době to fakt není lehký.

    1. P.S. možná jsem to napsala moc skepticky, jsem dnes v dost příšerné náladě a možná se to odráží i na mých komentářích, raději bych měla přestat a dát si pauzu… Hezký večer, Aničko.

      1. Moje maminka měla takovou průpovídku, vždycky když jsem zmatkovala a vyšilovala, řekla : “ MÁMO, CO MÁM DĚLAT, UTÍKÁ MLÍKO„ Trochu se všichni podívejte na realitu a otevřete oči.

        1. Víš, každý to vidí svýma očima. Já to vidím, že zápasím existenčně, už jsem v dluhu a nedaří se mi ho zaplatit. Co jsem měla bokem, už je utopeno v poplatcích. Přestože se snažím (možná málo, možná bych ke mě měla ty lidi dokopat nebo dovléct), nestačí to. Nechat se zaměstnat? Kde, když není práce. Takže to tluču z posledního. Nový barák? Hypotéka? To bych asi do roka skončila jako bezdomovec. Mám otevřený oči ažaž, ale opravdu jsem docela zoufalá,. takže prosímtě, neříkej mi, že se nemám ničeho bát. Mám se čeho bát. Můžu se oprávněně bát, že když se mi nepodaří umořit ten dluh, tak nebudu sedět tady u počítače a datlovat si ty sví nápady a psát po blozích, ale budu buď někde žebrat a spát v krabici, nebo skončím v místním rybníce. V zimě by to bylo docela rychlé. Zdá se ti to být zoufalé? No, jsem docela zoufalá. Ale zatím se snažím.

          1. Bojuj milá Vendy, držím ti všechny palce, nezoufej. Buď tvrdá a zarputilá, hledej další možnosti, jednou jsme dole, jednou nahoře, ale říkám ti jen jedno, vždycky je naděje, že bude líp. Nevím jestli tohle, ČESKÝ ČLOVĚK našel v bibli? Přičiň se člověče a Bůh ti pomůže.

            123Friendster.Com

    2. Celá země, dokonce celá Evropa je v příšerné náladě Vendy, přečtěte si i jiné, zahraniční blogy. Jistě, jsou tam i vyšíváníčka a vaření, jako u nás, ale hlavně také ty, zhodnocující budoucnost. A perspektiva nás má připravit na to, co bude? Dokud to ještě jde, měli by jste udělat kroky, které přinášejí nějakou jistotu, hodnoty padají na nulu a potom již nepůjde dělat nic? Bát se vlka, naříkat a čekat, až to padne i na mou hlavu ? Ano štvete mě vy mladší, moje děti jsou asi ve tvém věku….
      Stojíte na místě a čekáte odkud to přiletí, jak moc to praští právě vás. Celý život jsem měla práci, můj muž dvě, i tři, nemyslíte si vy mladí, že by jsme na stará kolena měli zvednout zadek a jít za vás bojovat a manifestovat do průvodu, že ne?

      1. Nevím, že bych stála na místě a čekala, odkud to přiletí. Ale taky nevím, co konkrétně dělat. Psát své názory je jedna věc a změnit věci je druhá věc.

        1. Máš pravdu v tom milá Vendy, že kdo nepoznal, neuvěří. Velice ráda bych ti nějak pomohla, nebo ti dala konkrétní radu, jen je to těžké, všechno co píši, jsou konkrétní rady a mám je ze života, nemohu ti víc nic poradit, nežli to, co říkám sama sobě, modli se a pracuj!

    3. Něco podobného jsem chtěl napsat i já. Plně s tímto komentářem souhlasím. Člověk nikdy neví, bude či nebude mít zítra práci. a v Boha věřím taky, v krajně vyšinutých situacích mi pomohla.

      1. Naše důvěra v Boží pomoc nás spojuje Jiří, každý máme nějaké krajní situace, množí se s přibývajícím věkem, což se tebe jistě ještě netýká? Mám vždycky před očima pana Hrušínského, jak říká, nakonec ale vstaneš…. Když nemůžeš otočit hlavou, otoč se celý. To je velká filosofie života?

  4. Hallo liebe Anna Danke für deinen Besuch,schöne Bilder sind das. Ja die Generation der Kinder und das Leben ist heute ganz anders als früher man mus es nehmen wie es kommt,ich sehe es an meinen Enkeln.Wünsche dir noch einen schönen Abend und eine sonnige schöne Woche.Grüße dich lieb Gislinde

  5. Nevím, jestli je to tím, že už nepatřím k té nejmladší generaci, ale mě se ty nově zařízené byty na tvých obrázcích moc nelíbí, zdají se mi studené a neosobní. Mnohem lépe se dívá do tvé zahrádky i na zasklenou terasu plnou květin. Tam bych si připadala jak v ráji. Vím, že to, aby to takle krásně vypadalo, obnáší spoustu práce, ale je to práce, za kterou je vidět výsledek a když si pak s manželem sednete na terasu ke kávičce, musí to být ten nejhezčí relax, jaký si člověk může představit. 😉

    1. Chtěla jsem mluvit o mladých lidech, o jejich představách, a také o tom , když řeknou, nedělejte si starosti, to ale my musíme, nemáme již tolik času, ani síly. Co s babkou a dědou se nikomu řešit opravdu nechce, hlavně jsem chtěla mluvit o tom, jak by rodina měla držet pohromadě, jistě, ještě také mohou staří lidé všechno zpeněžit a dát to cizím za péči a to je perspektiva? Možná si řekneš Jarko, že jsem sobecká ale myslet trochu dopředu, mě naučil život. Tady na horách je to opravdu jen tak, že to bude i s námi chátrat až k nule……….Vidím to kolem sebe dost zřetelně. Jitka , v komentáři před tebou je hrdá na to že pomohla vnoučkovi z bláta, já bych řekla že my tady v Česku, máme jakýsi obrácený řebříček hodnot, snad by to mělo být naopak, že nám by mělo být ve stáří pomoženo.

  6. Nejdřív slušně pozdravit. Jsem tu poprvé, čirou náhodou.Tak tedy dobré ráno všem. Ten článek je slovo do pranice. Naše generace začínala žít opravdu z ruky do huby a přesto jsme dokázali vybudovat pro sebe i své děti docela slušné podmínky k životu. Možná si to už dnes neuvědomujeme, ale doba nebyla tak dravá, jako je dnes. Byly různé půjčky, podnikové, bezúročné, mladí startovali do života bez strachu, že přijdou o práci.Půjčky se daly docela pohodlně umořovat beze strachu, že na dveře zabuší exekutor. Pravda, na byt se čekalo dlouho, to dnes ho člověk pořídí jedna dvě, má-li na to.Když nemá a vezme si hypotéku, musí mít pevné nervy. Za sebe můžu říct, že bych do takového dobrodružství dnes nešla. Vím, o čem mluvím. Vnuk se chtěl osamostatnit, půjčil si na byt, na zařízení. Stal se mu úraz, nemohl splácet, nemocenská ubohá, dluh narůstal, nakonec přišel i o práci ve městě, kde je vysoká nezaměstnanost a už se vezl. Aby mohl vracet půjčku bance, půjčil si od lichváře a to byl jeho konec. S nikým se neporadil, styděl se, do jaké situace se dostal . Kdybychom ho nevzali k sobě a nepomohli, možná by tady už nebyl. Já v sobě tolik optimismu nemám, i když pesimista nejsem, možná jsem po zkušenostech, které mám, opatrnější.

    1. Dobrý večer Jitko. Mám takový zvyk, jít se podívat s kým budu mluvit, podívala jsem se letmo a viděla, že, máme některé vlastnosti asi společné. Nikdo nejsme bez radosti ale také bez trápení, každý nějaké to břemeno neseme. Jsem ráda že jste mě náhodu našla, já se ráda seznámím, jistě by jsme měli o čem povídat a nejen o tomto tématu. i já mám ráda kytičky a zvířátka, i když, ta domácí již nemáme, u vás jsem viděla krásné výsledky vaší práce a zájmů. Mých několik posledních vět v prvním odstavci, říká mnohé o tom, jak na věc nahlížím, je potřebná stmelená rodina a pomocná ruka, když se tyhle věci začnou, i důvěra jeden v druhého, sám, jak se to dnes děje, člověk není nic? Rodiny se rozpadají, základní smysl se vytrácí, moje téma, jak jsem doufala, mělo navodit právě takovou diskusi, jak jsou důležité rodinné vztahy a kde nejsou a vymkne se to, není to dobou, i vy píšete že se nesvěřil, i my máme problémy s přílišnou sebedůvěrou našich mladých, nechtějí poslechnout rady starších, zkušenějších? Přeji vám milá Jitko, i když tyhle starostí bývají během na dlouhou trať, aby se vše urovnalo, spravilo, a vaše pomoc nevyšla vniveč, jak se to dnes často stává, když mladí spadnou do bláta světa.

      1. Milá Aničko, i my jsme dokázali postavit rekreační domek, který je teď, na stará kolena našim útočištěm. Budovali jsme ho 25 let po sobotách a nedělích, o dovolených a to jen proto, že jsme chtěli dostat děti z města do přírody za čerstvým vzduchem. Stavěli jsme s manželem sami s pomocí švagra, který je stavař. Vždycky jsme ctili myšlenku, že rodina si má pomáhat. My jsme mu pomoc oplatili, když si sám začal budovat chalupu.Proto jsme se nevykašlali ani na vnuka a když to potřeboval, pomohli jsme. Je u nás už čtvrtým rokem a pomalu si osvojuje naše zásady. Od prvního roku svého života nevyrůstal v naší rodině , takže náš vliv se do jeho výchovy nemohl promítnout.Doufám, že pochopil, že to s ním myslíme dobře a jeho další život se už bude ubírat jiným směrem. Práci má, dnes už má i byt, sice malý a pronajatý, ale je spokojený a už pochopil, že nemusí mít všechno zařízení nové a hned. Poučil se ze svých chyb. Myslím, že ta doba přece jen trochu přispívá k tomu, jak se mladí dnes dívají na běh světa a základní pravidla. Manželství je pro ně zbytečné, chtějí být úspěšní, rychle bohatí a tradiční hodnoty hází za hlavu. Samozřejmě ne všichni, ale většinou to tak je. Tak to alespoň vidím já. Přeji Vám dobrou noc.

        1. Přeji vám, sobě a vlastně nám všem, aby si mladí nemuseli prožít jakoukoliv lekci, aby nás víc poslouchali a vědomi si toho, že cti otce svého a matku svou, je nejen část božího přikázání ale i to lidské, a končí slovy a dobře se ti bude dařit na zemi. Často přihlížíme-přehlížíme, i to co by jsme neměli, mluvím hlavně o sobě, ono se to může projevit až za hodně dlouho, kolikrát si myslíme, že jsou to maličkosti, a pýcha nás navádí ke vzpurnosti, místo projevu lásky, máme nutkání,“ říci já jsem vám to říkala „ tedy je to vaše věc, jste dospělí, ono to tak ale není, stejně vždy starosti spadnou na naše hlavy, ještě ve svých šedesáti, dokud žil, jsem tatínka poslechla, když radil, nebo i poručil? Dobrou noc Jitko a hezkou neděli.

  7. anicko mate to u vas moc hezke .Manzel to urcite mysli dobre u nas je to stejne vasek porad vymysli co se bude predelavat .Ja verim ze je nejlepsi aby se vnoucata potaraly sami o sebe ,vsak jak pises samy jste si postavili dum .Dneska mladi chteji vsechno a hned a ono to tak nejde.Hodne lidi ti rekne byly jsme mladi penez moc nebylo ale byly jsme stastny .

    1. Za tenhle komentář jsem ti Eliško moc vděčná, to co jsi napsala, je živá voda na to, co chci vlastně tím článkem říci, dívám se na váš život v Austrálii, a mám pocit že málokomu tvé články řeknou tolik jako mě, nebyla jsem tam a nebudu, MÁM ALE OČI OTEVŘENÉ, váš život si umím představit a vím že práce je pro vás vším, také si ale umíte udělat radost a život si užít, já mám neustále větší a větší pocit, že my se to jako národ nenaučíme, neustálá honba za pomyslným štěstím, je neštěstí !!! Hodně by jsme se od Australanů mohli naučit. Hlavně tedy to, ŽE BEZ PRÁCE NEJSOU KOLÁČE. Myslím tu opravdovou práci, ne tu fiktivní o jakou se dnes většinou jedná? to poameričtěné heslo, že peníze dělají peníze, je mě odporné, protože hodnoty se tvoří jen prací, a štěstí není jen v penězích, žít se musí umět, kdyby nás sem tam něco nebolelo, jsme šťastní i dnes. Děkuji Elli, hezkou neděli….

  8. Aničko, promluvila jsi mi z duše. My také žili z ruky do huby, jak jsme říkali, ale nikdy by mne nenapadlo nemít děti kvůli tomu, že mám málo peněz. Ale ona je opravdu ta dnešní mladá generace trochu jiná a tak nevím, nevím, jak by se Tvým vnoučatům Tvé plány zamlouvaly. Ale třeba ano, kdoví a moc bych Ti to přála.

    1. To nevím, nevím, to sedí dokonale, moc málokdy se zavděčíme, dnes jsou mladí nároční, a my máme již jiný vkus, nenechali by si do toho mluvit, to tedy určitě, oni dnes touží, aby to bylo dokonalé, nějaká dědovo rukodělná práce, je většinou nenadchne, a mít něco ze žurnálu, to také něco stojí, ty částky jsou závratné? O tom jsem právě chtěla mluvit, jak jsou dnes mladí nároční, a není to namístě? Vidět něco v televizi, jak dizajner navrhne a za tři dny realizuje perfektní byt, je čirá utopie, velice mnoho lidí se podobných nesmyslů chytá jako ho… košile, je to hezké pořekadlo? Jistě ho znáš.

      1. Ano, to víš, že to pořekadlo nejen znám, ale taky na něj dám. Pravda je, že mají úplně jiné nároky, jiný vkus, ale na druhou stranu je to asi normální. Jiná doba, jiný pohled na všechno, nebo téměř na všechno. Ale jsou někteří taky skromnější, ale moc radit si asi nenechají ani ti ani ti druzí.

        1. Máš pravdu Libuško, proto neradíme, čekáme a času je málo v našem věku, ví Bůh na co čekáme? Ale většinou je to tak, že komu není rady, tomu není pomoci?

  9. Coucou ma chère Anna

    mon petit passage pour te souhaiter une bonne fin de semaine
    et un excellent week-end.

    Par chez nous, la pluie est de retour sniff

    bisous tendresse

    calinous de Laika

    ♫♫ A lundi ♫♫

    ton billet est intéressant je ne pense pas qu’il y a beaucoup de jeunes “ riche “ – je suis contente je peux à nouveau traduire tes écrits depuis que l’informaticien est venu

  10. Právě jste potvrdila typicky ženskou vlastnost. Ať muž udělá cokoli, vždy je to špatně. Znám to z domova. Udělal jsem – špatně. Neudělal jsem – špatně. Žít se s vámi nedá. Bez vás ale také ne. 😉

    1. Ale kdepak pane Bavor, to mě špatně rozumíte, já nechci už vůbec nic dělat na tomhle baráku, já mužíčka chci právě ušetřit, pro ta naše vnoučátka, aby nám déle vydržel, až ho tam bude potřeba, cha chá……..
      To že mě „nesmírně miluje„ tedy jako vy všichni muži, o tom není pochyb, to by se mnou nevydržel čtyřicet sedm let? Leda že by ty dva kroužky byly propojeny řetízkem z titanu?
      Možná že nějaká mladá krásná, a nové děti, by ho naplnili více nežli práce? Nedej Bůh, že bych mu podobné neštěstí přála?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s