Vzácně je cítíme a někdy dokonce i slyšíme, jsou to chvíle klidu a ticha, kdy myslíme na své děti, když bývali ještě maličké, nevinné, dávali nám jen čistou radost, bez starostí a trápení, také mívám takové pocity milé radosti, když rozkvetou moje milované kytičky, nebo přiletí mí milí Lišajové, co letí sedm tisíc kilometrů, aby založili nový rod, zastavují se na naší zahradě na jednu, nebo dvě noci aby nabrali sílu na další cestu.
Někdy, když s dědou sedíme večer na zahradě, je krásná teplá noc a můj sedmdesátiletý manžel, položí ruku kolem mých ramen a řekne, pamatuješ, jak padaly hvězdy, týden před naší svatbou, vzpomenu si na hezké láskyplné, i ty tělesně naplněné chvilky, skoro čtyřicet sedm let dlouhého soužití a ty tóny zazní, ne nechci vás balamutit, i Italské chvíle jsme za mlada mívali, při těch, to ale nezní tak krásně.
Svatojánské noci bývají takovým zněním naplněné, když rozkvete les, co je jen malý kousek za naším domem, ta sladká vůně a tisíce světlušek, ve mě vyvolají to znění vesmírných dálek a já je tak miluji, ty pohledy na černé nebe plné třpytících se hvězd. Mám ráda, všechny ty lidi, co sedí v zařízeních, obrovských teleskopů, dívají se tam do těch dálek tisíců světelných let, na nádherný kosmos a cítím to znění, ty tóny andělské a skláním se s úctou.
Jak nepatrní jsme, tak obrovský je vesmír,
jak náš život rychle uběhne, nežli uslyšíme,
ty tóny z jiných světů , jak stárneme tím silněji znějí,
nebojím se jich dívám se s nadějí, ať znějí.
Já miluji ty tiché tóny života.
Nevěřím, že tam je temnota.
Životem, barvami to hýří.
Bůh, drží pevně tuhle kuličku.
Nenechá pro zlo, volnou uličku.
Já mu tak věřím, on ponese mě v náručí.
Jen on mé duši život zaručí.
Klikněte a přečtěte si krásný článek:
klik: Tiché tóny z jiných světů
Čas od času k nám doléhá tichý napomínající hlas, či jen z dálky se nesoucí souzvuk nádherných tónů, nebo duši lahodící kouzelná píseň. Stává se to ve vzácných okamžicích ztišení našeho nitra – brzy ráno, když nás budí otevřeným oknem radostná ptačí píseň…Čas od času k nám doléhá tichý napomínající hlas, či jen z dálky se nesoucí souzvuk nádherných tónů, nebo duši lahodící kouzelná píseň. Stává se to ve vzácných okamžicích ztišení našeho nitra – brzy ráno, když nás budí otevřeným oknem radostná ptačí píseň, nebo navečer, když se slunce sklonilo k obzoru a mění své barvy, kterými zahalí celou krajinu do ohnivě zbarveného pláště. Celá příroda se pak vykoupaná tímto světlem choulí do náruče paní noci.
Anna : prostor 