ŽIVNOST, CO TO KDYSI BÝVALO?

ALE, BYL TO TAKOVÝ MALÝ ŽIVNOSTNÍČEK. 
Málokdo ho pojmenoval jménem, utrhlo se mě jako školačce ucho u školní tašky, tatínek řekl dojdi k sedlářovi……Protože jsme s mým mužem z jedné vesnice, vedli jsme nedávno spolu rozhovor o živnostnících, o tom, jak je to v posledních týdnech všude, frekventované téma, a co to kdysi bývalo, ten živnostník, co tohle označení znamená dnes? Co si o tom myslíme my starší, si páni živnostníci, nepřejte ani vědět? Býval u nás ve vsi kovář, a to i za „komoušů„ došel jste si k němu s opravou motyčky a aby vám ji patřičně nabrousil, ale dokázal udělat i krásnou tepanou bránu, nebo lucernu na zahradu, jistě, i dnes najdete takového kováře, za sto a více tisíc, vám vyková, co vám na očích uvidí, on není živnostník, on je zlatokop. Perníkářka nepeče perníky, pro bližního svého a jeho sváteční radosti, ona chce být rovnou milionářkou a tak perníková chaloupka, stojí tisíce? V každé větší vesnici se zmrzlinář těšíval, že jakmile nastane teploučko, udělá svůj cuc na kládě, a přispěje rodině k přilepšení jejich finanční situace, ano vždycky to byla nějaká práce navíc, a navíc trochu peněz. Jít na trh, s pár kytkama, a trochou zeleniny, se nikomu dnes nevyplatí, i třeba mandl, bývala živnost, ráda bych si své prádlo donesla k vymandlování, nemám sílu tyto velké kusy prádla již žehlit.  Opraváři všeho druhu, již také vymřeli, nebo odplynuli časem? Nikdo již nestojí o malý přivýdělek, aby nemusel jít natáhnout ruku pro almužnu, na úřad práce.
 Tady kde v současné době žiji, není obchod, není hospoda, není nic, nic, nic, proč? Dříve se tady uživilo pět hospod, obchod, pekárna, dvě cukrárny, v každém druhém domě byla nějaká maličká živnost, co pomohla vylepšit rozpočet, je to práce, a prací, jak se dnes říká, se živí, jen blbec.
 Pětkrát převzatá činnost se pětkrát prodraží, licencované služby, postavené na centrálním diktátu giga firem, to je dnes živnostníkův sen, sedět u počítače a přeprodat službu o úroveň níž,  nadávat, jak tam dole, to někdo na té zdi špatně nanesl, ten drahý štuk za třicet tisíc jednu místnost, zpackal svou neodbornou prací. Víte co jste zpackaly vy ??? Páni živnostníci,  pustili jste si sem k nám, do téhle malé země, nadnárodní kolosy,  a teď jim budete poníženě děkovat a sloužit, protože jste nevěděli to,  že čím kdo zachází, tím také schází. Když Holanďané začali u nás skupovat po revoluci skleníky, vytápěné odpadním teplem z elektráren, kytky, tam vypěstované se vyvážely do celé Evropy, i do toho Holandska. Lidé tam zaměstnaní si snad mysleli, že je budou platit v anglických librách.  Oni kupci, hned po podpisu smluv,  si v noci najali pár vagabundů a ty skleníky, nechali všechny roztřískat, vyplatilo se jim SAMÝM, zničit svou „vlastní„ konkurenci, protože obsadit trh, tady u nás nebylo potřeba, a jinde ho již obsazen měli. 
 Jak si nikde nepustí supermarkety do města, tak jako to bylo tady u nás nebudu snad ani nic říkat, každý Ital, Španěl, Francouz ví, že by to pro jeho cukrárničku, pizzerii, bageterii, a každý malý obchůdek, který ho živí, byla zkáza, jen my jich máme v každém městě pět, a to nejen potravinových, i proto jsou živnostníci na vymření. Kdyby jeli, podívali se, jak to jinde chodí nebylo by tady tolik makro-obchodů s čímkoliv, co jinde nikdo nechce ani ve výprodeji, my všichni jsme se tenkrát z těch krámů všeho druhu, mohli počůrat a mnohde ještě stále můžeme, jen na ně nějak přestáváme mít tintili, nebyli-li  by bývalí, kdysi živnostníci tak hloupí, a tohle by bývali nikdy v téhle malé zemičce nepřipustili.
Řecko, Kypr, a další krachující, jsou jen příkladem toho, jak zatočit s těmi, co nechtějí poslouchat, a monopoly vpustit do svých domů. My jsme to ochotně, a hned na začátku udělali, teď všichni fňukají, nad rozlitým mlékem, kořeny jsou hluboko zapuštěny a tak vážení živnostníčci, nezbude nic jiného, nežli si do domu pustit ty velké, sloužit jim pokorně, nebo se stát armádou zaměstnanců týchž. Kolik lidí živí tyto monopolní….. Kolik lidí by uživila živnostenská základna? Zamyslel se nad tím někdo v minulosti? Lze to vůbec nějak napravit?

AHOJ-ANNA

 

Advertisements

40 thoughts on “ŽIVNOST, CO TO KDYSI BÝVALO?

  1. Moc ráda vzpomínám na dobu, kdy jsem chodila nakupovat do malých obchůdků. V ulici jsme měli pekaře, vůně z jeho krámku se linula široko daleko, a to chutné pečivo, které tam bylo k dostání! 🙂 O ulici níž byla mlékárna, kdybych dneska vypila takové mléko, tak mě zabije, to byla síla. Další obchod s potravinami byl o kousek dál. Dělali jsme v něm nákupy na celý měsíc, vždycky se jelo s kárkou. Obchodníci všechny své zákazníky znali jménem a vždycky ochotně vyhověli. Supermarkety tohle všechno zničily, a to nemluvím o kvalitě zboží.
    Rodiče mého přítele bydlí nedaleko Třebíče, dřív tam bývala hospoda a prodejna, teď se tam dostane jen dvakrát týdně pojízdná.
    Tohle už nikdo nikdy dohromady nedá, Aničko! 😦

    1. Jsou to Hanko naše vzpomínky, někomu mohou být pro legraci a někdo by mohl říci, že toužím po návratu do jeskyně, nejsem proti pokroku, vše by ale mělo mít jistou úroveň a dostupnost pro většinu lidí. Dnešní systém ekonomiky dělá dostupným jen něco a pro někoho. Proběhnuvší rozbor páně Ransdorfových příjmů, mě například tak šokoval, že nenacházím výraz, kterým bych nazvala jeho ekonomickou situaci v jejich domácnosti, když jako rodina dokáží nasekat dluhy z půl miliardového výdělku? Jak by si představovali všichni ti blahorodí, že mají hospodařit ti s osmi tisíci důchodu? Oni přivedou na buben většinu národa, včetně sebe, nevím kam takoví hospodáři patří více, jestli do kriminálu, nebo do svěracích kazajek.

  2. Nejhorší je, že zisky z těch super mega extra giga marketů plynou do zahraničí a místní z toho mají – prd… Jednorázově zaplatí obci (podmažou starostu, radní….) a ta ve své krátkozrakosti prodá vše a po nás potopa. Naštěstí všichni živnostníci nevymřeli a lidé si pomalu uvědomují, co v nich ztratili, aspoň to tak cítím ve svém okolí… Přeji hezké jaro, snad už 🙂

    1. Máte pravdu Petře, asi bude návrat k poctivému podnikání dlouhý, věřím ale že lidé, si již dlouho dělat na hlavu nenechají, budou si dobře promýšlet, komu a za jakých podmínek zadat zakázku a kde nakoupit, tak proklamovaný TRH, konečně začne fungovat? A hlavně, nebudou bez rozmyslu žít na dluh.
      Jsem ráda, že jste se mně ozval, bylo mně líto, že jste se nějak ztratil z mého obzoru blogerů. Děkuji za přání…..

  3. Moje známá ovdověla a protože si doma neuměla ani vyměnit žárovku (vše obstarával manžel), zajistila si na tuto práci „živnostníka“ tak zvaného „hodinového manžela“. Přišel prý a vyměnil jí žárovku, utáhl kapající vodovod, umyl okna a poradil jak má platit složenky, protože ona skutečně nevěděla. Zaplatila mu za hodinu 300,- Kč a byla spokojená. Takže…,
    není živnost jako živnost a není ten kdo by si bez nich neporadil!-:)))

    1. Hodinový manžel je výborná služba, u nás v obchodě jsem viděla leták a ten chlápek snad zvládne všechno, včetně posečení zahrady a opravení děravého plotu… A tři stovky za hodinu se dají, je to jednorázovka a mít všechno v richtiku se vyplatí.

      1. Milá děvčata Vendy a Ivet, jsem velice šťastna, že mám muže a ten je stále ještě mobilní, tak šikovný a pracovitý, že zatím nepotřebuji podobné služby. Ale jednu jsem si chtěla prověřit před vánoci, co by stálo nechat si vyprat koberce a potahy, předběžná cena byla asi 4000,- Kč bez cestovného, pár let to nechám špinavé a pak si koupím nové??? Hodinový manžel by asi také nebyla zrovna nejlevnější záležitost, když posoudím svou rychlost při práci a vezmu v úvahu, že bude jedenkrát rychlejší, nežli já, krát okna v mém domě, bude tady pět hodin, což je pro nás důchodce finančně neúnosné a pro půjčovacího manžela nerentabilní, jel by sem asi dvacet osm Km, tedy náklady na pohonné hmoty, čistící prostředky, daně, amortizace dopravního prostředku, atd a je to práce pro koho? Jistě…. pro Pražáka, která má maličké zakázky, má jich hodně, a i to je pochybné? Já bych zakládala, třeba družstva řemeslníků po internetu, nebo na zavolání, a to jako vedlejší činnost, protože sedět hodiny a čekat na zakázku, je nesmysl?

    1. Tenkrát ani dnes, nebylo, není a nikdy nebude vše ideální, jde jen o to, že jsme čekali víc, a on se ten zázrak nějak nekonal? Tedy jak pro koho? Kdyby to byl nějaký rozumný poměr sil, té sociální nespravedlnosti bylo o něco méně, ani bych nemukla, já jen, že je to nějak horší a horší, o morálce se nebudu radši šířit.

      1. Ale jak to jen ovlivnit? Já to osobně nevím. Pracuji někdy i dlouho přes čas, platím řádně daně a mám se jakž takž. Nevím komu věřit u voleb. Vždy se to nějak zvrtne jinak, než by člověk chtěl.

        1. Často čtu pane Oto, že se takhle lidé ptají sami sebe, ani já to nevím, nejsem zrovna vzorem, mám jen jistý názor, kterého se zuby nehty držím.
          Je to především dobrá výchova dětí, nepodporovat zlo, ve svém nejbližším okolí a víra.

  4. Koukám, jarní sestřih. U nás, za komunistů, jsme měli v domě hned dva živnostníky. Starou paní která šila a sklenářku. paní Kratochvílová šila přímo v bytě, sklenářka měla pronajatou místnost dole v domě, kde dnes sídlí reklamní agentura.

    1. Jo, Jiří, reklamy by se tenkrát asi nikdo nenajedl, dnes je to „lukrativní džob„ a moje hlava bílá nechápe ten smysl, za našich mladých let se říkalo že, dobré se chválí samo?

      1. Dnes se bohužel chválí šmejdy. Zrovna dnes jsem viděla na reklamu rwe, tedy na plyn, že má být nejlevnější. Ale nedávno ukazovali přehled největších společností, tedy čez, eon a rwe a eon byl z nich nejlevnější. Od rwe řádově o několik tisíc… a pak vidíš tuhle reklamu a víš, jak lžou.

  5. Gracias querida Anna, por tus palabras tan lindas y llenas de serenidad.
    Un excelente fin de semana.
    Cariñosos saludos para ti amiga 🙂

  6. Paní Anno ono je to všude stejné.Dnes se podniká ve velkém a ta masa jde tímto směrem.Mluvím z vlastní zkušenosti,bydlíme na vesnici,máme obchod,prodáváme porcelán,domácí potřeby,elektrospotřebiče a můj přítel je živnostník – mistr elektrikář a moc se těší do důchodu,protože ho to ubíjí.K nám chodí lidé z nouze,když něco zapomenou ale jsou i takoví,kteří tohle ještě dokážou ocenit.Když někdo staví barák,převezme to architekt,který má všechno – klempíře,elektrikáře,instalatéry,atd……
    Když to tak půjde dál,malí živnostníci nebudou.A obchod taky zavřeme a lidé,když něco zapomenou,budou muset pěkně do města.Vše je ale politicky chtěno.

    1. Nemáte pravdu Heleno, ta masa jsme my obyčejní lidé, my jsme tuto situaci připustili v dobré víře, a na nás je to napravit, jak ve sféře mezilidských vztahů, tam je pes, ve velké míře zakopán, nikdo na nikoho a na nic nebere ohledy, a i to jak za nás někdo rozhoduje tam nahoře, je jen proto, že jen málokdo, od těch malých vesniček až po Prahu, je ochoten se angažovat, proto jsou tam stále stejní lidé zabetonovaní, neodvolatelní!!! Jako to bylo, se sovětským svazem na věčné časy. A vidíte, jsou pryč!!! Stačí jen říci, tyhle lidi nechceme a tohle co pro nás děláte, nechceme také!

      http://topconspiracy.wordpress.com/2013/03/30/cenzura-ceskych-medii-sili-boji-se-mocni-revoluce/

  7. Toto je opravdu hodně aktuální téma. Není to jen na těch živnostnících, i když částečně také. Ale kdyby na jedné straně někdo „nahoře“ nepovolil tolik marketů, byli by drobní obchodníci, i když dražší. Kdyby to bylo jen o „pár“ drobných, ale oni opravdu někteří chtějí rychle zbohatnout. A tak nakonec skončí špatně. Je to takový kolotoč, ze kterého se už teď špatně vystupuje. Můj bratr podniká ve zlatnictví. V době ihned po revoluci mu bylo hej! Žil si jako baron, i když byl 6 dnů v týdnu od rána do večera zapřažený. Teď je také, ale už nejsou kšefty. Kdopak by také kupoval zlato a jiné šperky, když nemá na nájem? Bojím se, jak jednou dopadne. Do důchodu má ještě daleko a určitě ho nebude mít moc velký, protože si určitě neplatí velké pojištění. Hodinový manžel – to je určitě dobrý nápad, ale asi bych si nepozvala někoho, koho vůbec neznám, to je taky těžké.

    1. Problémy má dnes ten malý, stejně jako větší podnikatel, důvod je jednoduchý, připustil se rychlý a nekontrolovatelný rozvoj a příliv konkurence schopnějších firem, nikdo si neuvědomoval, že méně je někdy více. Když mě prodavačka, za komunistů hodila na pult troje plavky, stejně jsem si koupila jen jedny, dnes, i když mám tisíc možností, zase si koupím jen ty jedny, nemůže se uživit tisíc prodejců plavek. Centralizace zboží do marketů, vzala možnost tisícům lidí se nějak uplatnit. Ničí to zemědělství, nákup ve velkém je diktát, a my jako národ neumíme držet krok v tempu, ani kvalitě, tak rezignujeme předčasně, každý podnikatel si musí svého zákazníka vychovávat, aby si sám přišel na to, že nejsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit kupovat klumpy za pár korun, většina lidí to již vidí, a návrat od kvantity, ke kvalitě, je na těch podnikatelích.
      Důvěra v lidi se dnes ztrácí Libuško, a rady jak si dnes jsem povinna si vše prověřovat, ověřit si každou pitomost, jinak budu ošizena, je jen nezodpovědností, těch co by to měli a mají dělat především, hodí to na krk občanovi, a řeknou, že každý je sám, zodpovědný, za sebe? považuji to za jednu z největších špinavostí tohohle vládnoucího režimu.

      1. Přesně tak to říkám vždy já. Méně je někdy více a je také vidět, že trh už reguluje počty stejných krámků, pravda, koupíme si jen třeba jen ty jedny plavky. Ale na druhé straně já markety nezavrhuji, nakupuji s rozvahou většinou zboží v akci a jen to, co mám na lístečku napsáno. A neutratím za jízdu, protože buďto chodím pěšky, nebo jedu MHD, kde mám měsíční. Tak to je u nás.

        1. Ani já markety nezavrhuji, jeden by ale jistě stačil, potom by víc obchodníků mělo šanci na úspěch. Víš asi velice dobře, jak to ve světě chodí, market je jeden, daleko za městem, a lidé si navzájem pomáhají už tím, že já si u tebe koupím maso a ty mě necháš všechny opravy na domě, a tak si navzájem vyjdou vstříc, závislostí jednoho na druhém, k prosperitě, jeden v domě vede nějakou malou živnost, krámek, nebo kavárničku, ostatní pracují a po práci ještě pomohou s živností, Ve Švýcarsku, by si nikdo ani nedovolil, pozvat si na práci nějakou cizí konkurenci, lidé jsou solidární. Naše děti vystudují a rozutečou se po světě, kolik jich chce držet s rodinou basu?

  8. Strýc mého manžela měl pár roků na vesnici malý krámek, kde se dalo nakoupit od každého něco (mimo potravin, měl i drobné zboží pro domácnost). Krámek, už ale dávno nemá. Lidé k němu chodili málo, protože si všechno nakopili v supermarketech, cestou z práce domů. A věděli proč. Strýc měl totiž to zboží v obchůdku o malinko dražší, protože si pro zásoby jezdil také do supermarketu a aby se mu prodej vyplatil, musel o nějakou tu minimální korunku na svém zboží cenu zvednout. 😦 .

    1. Dnes je těžké “ bycha honit „ Bydlíme přímo na hranici, projde tudy mnoho turistů, dokonce jsem jednou dostala od jednoho vynadáno, zastavila se tady skupinka Němců, a ptali se na nějaké občerstvení, když jsem jim řekla že tady nic není, jeden měl k těm druhým proslov ve smyslu o líných Češích, ani jsem neoponovala a ze studu, bych tenkrát byla ochotna něco malého zřídit, odradila mě byrokracie s tím spojená, spousta nesmyslných předpisů a příkazů, zásadní chybou je, že si to již tenkrát, lidé nechali líbit. Uvařit a ve svém mrazáku udělat nějakou zmrzlinu, mít doma nějaké pití navíc, uvařit kávu, mít pár druhů sušenek, a krabici čaje, dva stolky a židle s posezením, vyžadovalo taková opatření, že by se kvůli takové maličkosti, musel přebudovat celý dům, tak daleko jsme to nechali dojít, před deseti lety, dnes mě to také neprudí, Dávno jsem svůj život přizpůsobila podmínkám. Jen když jdou kolem turisté, my sedíme na zahradě, raději zalezeme do domu.

      1. Jo, hygiena. Kde by stačila obyčejná čistota, dnes vyžadují snad sterilizaci. Kvůli schválení provozovny musíš oběhat tucty úředníků. A pak slyšíš v televizi, jak kdesi v supermarketu běhají krysy (tomu se asi nedá úplně zabránit, kde je jídlo, tam se stahují), a hygiena, která požaduje nemožnosti, nedělá nic v případě prodávaného shnilého masa nebo zeleniny. No, to asi není věc hygieny, ale obchodní inspekce, přesto…
        Ale po pravdě, Aničko, píšeš, tak daleko jsme to nechali dojít. Co bys proti té byrokracii sama udělala? Konkrétně. Aby to zabralo. Aby se to změnilo.
        Lidi se přizpůsobujou podmínkám. Tady to prostě jede tak, že přijde úřední šiml, vykadí nějakou novelu a ta se musí držet, pokud je schválená. Protestuješ? To je jediné, co můžeš. Ale nedodrž to a zbaví tě živnosti. Nebo napaří pokutu. Sama píšeš, že jste se na to vykašlali a nedivím se. Stačilo málo, aby turisti mohli dostat aspoň malé občerstvení a pohoštění. A jak je vidět, díky úřednímu šimlovi ani to málo nešlo udělat.

        1. Jde-li čistě o nás, bylo by to jen malým přilepšením, a opatření po nás chtěli, jak u pětihvězdičkového hotelu, zvláštní kuchyň, zvláštní sociální zařízení, tohle asi velice dobře znáš, byla jsem se podívat u tebe, asi to také nemáš jednoduché, my jsme měli výhodu, že jsme v důchodu, nebyli a nejsme na ničem finančně závislí, mohli jsme si ten luxus, se na to vykašlat dovolit, mnoho lidí by něco rádo udělalo ale počáteční investice, která je vždy nepřiměřená k příštímu zisku je odradí, ani já se nedivím.
          Můj dojem je, že byrokracie je přebujelá a je moc málo lidí kteří protestují, u paní Heleny jsem nechala odkaz na článek, je tam odkaz jak tyhle věci řešit, bez neustálého tlaku na kompetentní, tam nahoře, se nic nepohne, lidé jsou a budou laxní, dokud jim opravdu nepoteče do bot. Jsem zvědavá, kolik tam bude lidí?

  9. So schöne Krokuse liebe Anna wünsche dir einen schönen Abend und Morgen einen schönen Tag,hoffenlich wird bald Frühjahr ist noch sehr Kalt.Grüße von mir Gislinde

  10. Mi querida amiga, por esta tierras tambien han desaparecido casi en su totalidad estos oficios tan maravillosos:
    A veces, me resulta muy dificil encontrar un taller para que me arregle los zapatos, o coser algo de cuero y asi en definitiva, se hace dificil encontrar estos talleres de cualquie tipo.
    Espero, hayas pasado una linda Pascua!!.
    Cariñosos saludos y abrazos apra ti amiga 🙂

    1. Krize za krizí zmítá světem, je nutné si u nás i u vás uvědomit, že přibrzdit tempo, je jediná cesta, trocha víry a vzájemné lásky, by lidem prospěla v jejich často sobeckých nadějích na lepší svět. Mám tě moc ráda Mane.

  11. Je fakt, že dřív býval pekař, býval mlékař, býval řezník, býval švec, krejčí, sedlář, kovář, a další. A každý se uživil se svou vlastní profesí. Dnes máš obchůdek a musíš tam mít všechno, ne jen chleba, ale i mléko, mléčné výrobky, těstoviny, zeleninu, ovoce, uzeniny, mouku cukr, sůl, čaje, zkrátka od každého kousek. I naše řeznictví je doplněno o několik neřeznických potravin, jako je pečivo, mléko, nějaká ta konzerva, kečup, hořčice, ale i nějaký ten sýr, zkrátka pár pochutin navíc, protože je to rozšíření služeb a je to výhodnější.
    Jak psala už Dauma, je to o lidech. Můj brácha třeba chodí hlavně k oněm Sedláčkům, protože 1.nemíní podporovat ty šejdíře v marketech a za 2. u těch Sedláčků nakoupí opravdu kvalitně. Občas, když je příležitost a výhodná akce, nakoupí i v marketu, zas tolik šprajclej není, ale jeho nejoblíbenější zůstávají právě oni Sedláčci. Stejně tak raději nakupuje potřeby do domácnosti v místním železářském obchůdku, tvrdí, že tam mají levněji než v nějakém hornbachu a vždycky tam sehnal, co potřeboval. Pro synka kupuje v místním pappírnictví pastelky, vodovky, štětce i výkresy. Zkrátka, podporuje malé obchůdky.
    S těmi řemeslníky máš trochu pravdu, dnes máš sice instalatéry, zedníky, topenáře, plynaře, ale ti jdou po velkých zakázkách, přebudování plynu, instalace ve větším. Kdyby se mělo jednat o kapající kohoutek, tak to už jim nestojí za řeč a pomož si jak můžeš.
    Ale objevila jsem službu, která se jmenuje „hodinový manžel“ a to jsou právě tihle drobní opraváři a údržbáři. Za určitou částku na hodinu (nevím kolik, každý to má asi nastavený jinak) ti opraví kapající kohoutek, vymění těsnění, zasádrují díry ve zdi, třeba pověsí obraz, vyrobí a nainstalují poličku, zkrátka takové ty prkotiny, co ženská většinou nesvede. To je, myslím, moc dobrá služba, jen doufám, že se tito živnostníci udrží a nevymřou na nedostatek zájmu a tudíž i peněz.

    1. P.S. dodávám, že v posledních letech jsem zavedla totéž a většinu věcí nakupuji v místních obchodech a obchůdcích.

      1. Zdání klame, někdo si myslí, jak se mu vyplatí nakoupit v marketu, nepřipočte si ale k ceně nákupu jízdné, nebo cenu benzínu, nákup věcí, které vůbec nepotřeboval, na který ho nachytá, dobře promyšlený systém, nepřipočítá si odosobnění mezilidských vztahů. Nákup v sezonních slevách je nákup sezonní, nikdy mě tyhle věci nevydrželi déle, stanový přístřešek, slunečník, to vždy vydrží jen jedno, nebo dvě léta, nářadí do dílny, co si můj muž pořídil před třiceti lety stále bezvadně funguje, co musel dokoupit, dokupuje, co dva roky. A jak říká něco jsem kdysi musel shánět proto, abych to měl navždy ?
        Myslím, že již dnes by každý podnikatel (slušný člověk), měl říci svému synkovi, až ty provizorní boudy supermarketů spadnou synku, nepřipusť, aby se tady stavěly nové, spolehni se na svou hlavu, na své ruce, na své srdce, a postav se na vlastní nohy.

        1. Je tady ještě jedna skutečnost, kvůli které se lidi vracejí zpátky ke kvalitě a k menším obchodníkům – tyhlety supermarkety, které přišly s velmi nízkými cenami a za pár let zlikvidovaly aspoň polovinu normálních obchodů, dnes zdražily natolik, že ceny jsou téměř shodné, někdy i naopak. Mám možnost porovnání a vidím, že třeba naše Tesco je v lecčem dražší než třeba už zmíněný Sedláček. V něčem je zas dražší onen Sedláček a levnější Tesco. Do toho občas nějaká akce a člověk si vybere.
          Ještě záleží, jaký je rozdíl v cenách, jestli to dělá dvě koruny na výrobku, tak je mi to jedno, jestli to dělá dvacet korun na výrobku, tak sáhnu po tom levnějším, to je snad logické. Ale jinak dávám přednost menšímu obchodu.
          K tomu projetému benzínu u nákupů v marketech – právě proto lidi nakupují tolik věcí, přece nepojedou do marketu kvůli jednomu mlíku, no tak jich vezmou rovnou balík a stejně tak další potraviny. Zas jim to vydrží na delší dobu, takže nemusí takto nakupovat každý den. To bude asi hlavní motivační tah ze strany marketů, že když člověk tam jede nakoupit a jede autem, tak toho koupí co nejvíc, aby neprojel benzín kvůli pár prkotlím.

          1. Už dnes jsou lidé Vendy, kteří nemají ani na základní potraviny, natož na nějaké velké nákupy.
            Já s mužem ani jinou možnost, nežli nakoupit v marketu nemáme, do nejbližšího to mám sedm kilometrů, zlikvidoval všechny obchodníky v městečku a potom nasadil takové horské přirážky, že se mě vyplatí jet dolů do města, dvacet osm km. na velký nákup, jak říkáš, mám hroznou zlost, že si to lidi neuvědomují včas! Ten hnusný barák, zlikvidoval všechny obchodníčky za pět let, Němci co tam chodili nakupovat, tam už nemusí, mají levněji, nežli u nás a tak budeme chodit tam!
            Na streamu jsem si shlédla video, nakupovalo se tam vzhledově naprosto stejné zboží ve stejném marketu, v Německu a tady, moc jsem se pobavila, jak s námi naši Češi vydupávají, buďto ošidí váhu, kvalitu, nebo obojí, napíší že je to v akci a ono je to ve výsledku dražší, nežli v Německu, o rozdílu v platech, nebo důchodech se nebudu raději vyjadřovat, byla bych sprostá a EU, bych poslala do EE.

            1. Hezky řečeno. Taky mě hodně mrzí, že tyhle vychytávky na lidi vymýšlejí naši vlastní lidé, tedy nějací poradci, nebo manažeři… proto taky lidi ve fabrikách mají tak nízké platy, oni by měli stejné jako v zahraničí, ale naklusal nějaký přičinlivý blbeček, který nasliboval vedení, že jim ušetří peníze – tímto stylem. Sám shrábnul odměny, vedení hrabe zisky a český človíček maká u pásu jak robot a ještě se má tvářit vděčně, že je vůbec zaměstnanej a že dostane nějakou tu korunu… Dnes jsem chvíli poslouchala polední pořad s Moravcem a tam to řekli přesně – jak jsou nízké platy, není kupní síla obyvatelstva, lidi začínají šetřit, méně utrácet, obchodníci a živnostníci díky tomu nemají zakázky a práci, méně vydělávají, někteří to rovnou zabalií a lidí na pracáku přibývá. Pořád se vymlouvají na krizi, ale jaktože v jiných zemích to jde a tady ne. Tohle je náramně pohodlná výmluva, tahleta krize, a myslm že se na ni vymlouvá 90% zaměstnavatelů. Zářný příklad – mluvila jsem s jedním chlápkem, co dělá pro firmu účto, takže vidí do ekonomiky a věděl, že finančně vzrostly zisky. U téhle firmy dostávali třináctý plat, nebo aspoň nějaké odměny. O posledních vánocích jim zaměstnavatel oznámil, že žádné odměny nebudou, protože je krize. A v lednu přijel v novém bouráku. Tomu říkám totální výsměch lidem. A co oni můžou udělat? Dát výpověď a hrdě odejít? Kam? Na pracák? Nebo získat jiné místo s platem o tři tisíce nižším,než berou tam? (příklad)… takže zaměstnanci zatnou zuby, pomyslí si něco ošklivého a dělají dál.

  12. Aničko, vše záleží na lidech. Třeba na vesnici musí někdo z místních být švadlenou, pekařem, mít koloniál apod. Někdo ale musí chtít ! U nás je 179 obyvatel a je tady obchod družstevní – koloniál. Když něco ve zboží chybí nebo ten výrobek normálně neprodávají ,objednají, prodávají tady na jaře i živé kuřice, na objednání králíka od soukromníka, zákusky od soukr. cukrářky apod.
    V jedné vesnici se nenajdou všechny profese, musíme se poohlédnout v okolních vesnicích. Zedníka jsme našli na farní desce u kostela v malé vesničce asi 12 km od nás.
    Taky vodaře, elektrikáře v blízkých vesnicích.
    Byla tady hospoda, ale za pět let se vystřídalo 7 nájemců z okolních vesnic. Krásně ji opravili, dodávali i obědy pro důchodce, ale do hospůdky nikdo nechodil – jen pár chlapů večer na pivo. Je samozřejmé, že si tím možná nevydělali ani na nájem a služby.
    Každý by se měl zamyslet, co on nového v místě svého bydliště může udělat.
    Až se tam po rekonstrukci nastěhujeme, tak chci svoji velkou knihovnu nabídnout k půjčování knih ( zadarmo ), budu prodávat džemy, kompoty, ovoce chem. nepostříkané z naší zahrady,
    šťávu z černého bezu, mošt z jablek apod. A také pletené a háčkované věci. Uvidím, co se chytne. Na zahradu dám ceduli s čerstvou nabídkou.
    Možná, že mi to nevyjde. Ale zkusím to.
    Jablka rozdáváme ve velkém všem známým a jejich známým, taky džemy, mošty apod.
    Ještě máme asi 5 metráků jablek. Ještěže máme na zahradě spoustu kosáčků, kteří každý den sežerou tak 3 kg jablek ( pak na faře kosáčků a ptáčků bude ještě víc než ve městě, už se na to těším).

    Aničko, měj se moc hezky a slunce v duši. Dáša

    1. Dát jeden druhému příležitost a šanci, je jednoduchý návod, obchůdek ve vsi nenechat padnout jen proto, že je pro mě jednodušší si nakoupit při cestě z práce. Lidé by se měli znovu začít učit tomu, že když tady v zastrkově, někdo něco takového udělá, nenechám ho padnout, už třeba jen pro to, že je to soused. Snažilo se tady také, po revoluci pár lidí, žel, neuspěl nikdo, je to o solidaritě, ne o závisti. Dnes se neudrží nikdo, ani s letním kioskem, a to je tady v létě, o sto procent víc lidí. Něco se tady po revoluci zrodilo, lidé, místo pohlazení, tomu děťátku kapitalistickému naplácali na zadek, vyrostl z něj lump a povaleč, těžce se bude převychovávat něco co dospělo, když to rostlo jako dříví v lese, pravidla si určoval každý, jak se mu hodilo, mnohým se to vyplácí dodnes.
      Věř mě Dášo, že sdílím tvůj příjemný přístup k životu, snažíme se s mužem žít podobně, v rámci svých možností. Pro mladší, je tento způsob života ale bezcenný, mají větší nároky na život, a tak celý vnější svět, jednou vezme zasvé, pohraničí a venkov se vylidní, stane se rezervací, alespoň kdyby se jako skanzen udržoval? Jsem ti vděčna za názor a děkuji Dášo.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s