ALE, BYL TO TAKOVÝ MALÝ ŽIVNOSTNÍČEK.
Málokdo ho pojmenoval jménem, utrhlo se mě jako školačce ucho u školní tašky, tatínek řekl dojdi k sedlářovi……Protože jsme s mým mužem z jedné vesnice, vedli jsme nedávno spolu rozhovor o živnostnících, o tom, jak je to v posledních týdnech všude, frekventované téma, a co to kdysi bývalo, ten živnostník, co tohle označení znamená dnes? Co si o tom myslíme my starší, si páni živnostníci, nepřejte ani vědět? Býval u nás ve vsi kovář, a to i za „komoušů„ došel jste si k němu s opravou motyčky a aby vám ji patřičně nabrousil, ale dokázal udělat i krásnou tepanou bránu, nebo lucernu na zahradu, jistě, i dnes najdete takového kováře, za sto a více tisíc, vám vyková, co vám na očích uvidí, on není živnostník, on je zlatokop. Perníkářka nepeče perníky, pro bližního svého a jeho sváteční radosti, ona chce být rovnou milionářkou a tak perníková chaloupka, stojí tisíce? V každé větší vesnici se zmrzlinář těšíval, že jakmile nastane teploučko, udělá svůj cuc na kládě, a přispěje rodině k přilepšení jejich finanční situace, ano vždycky to byla nějaká práce navíc, a navíc trochu peněz. Jít na trh, s pár kytkama, a trochou zeleniny, se nikomu dnes nevyplatí, i třeba mandl, bývala živnost, ráda bych si své prádlo donesla k vymandlování, nemám sílu tyto velké kusy prádla již žehlit. Opraváři všeho druhu, již také vymřeli, nebo odplynuli časem? Nikdo již nestojí o malý přivýdělek, aby nemusel jít natáhnout ruku pro almužnu, na úřad práce.
Tady kde v současné době žiji, není obchod, není hospoda, není nic, nic, nic, proč? Dříve se tady uživilo pět hospod, obchod, pekárna, dvě cukrárny, v každém druhém domě byla nějaká maličká živnost, co pomohla vylepšit rozpočet, je to práce, a prací, jak se dnes říká, se živí, jen blbec.
Pětkrát převzatá činnost se pětkrát prodraží, licencované služby, postavené na centrálním diktátu giga firem, to je dnes živnostníkův sen, sedět u počítače a přeprodat službu o úroveň níž, nadávat, jak tam dole, to někdo na té zdi špatně nanesl, ten drahý štuk za třicet tisíc jednu místnost, zpackal svou neodbornou prací. Víte co jste zpackaly vy ??? Páni živnostníci, pustili jste si sem k nám, do téhle malé země, nadnárodní kolosy, a teď jim budete poníženě děkovat a sloužit, protože jste nevěděli to, že čím kdo zachází, tím také schází. Když Holanďané začali u nás skupovat po revoluci skleníky, vytápěné odpadním teplem z elektráren, kytky, tam vypěstované se vyvážely do celé Evropy, i do toho Holandska. Lidé tam zaměstnaní si snad mysleli, že je budou platit v anglických librách. Oni kupci, hned po podpisu smluv, si v noci najali pár vagabundů a ty skleníky, nechali všechny roztřískat, vyplatilo se jim SAMÝM, zničit svou „vlastní„ konkurenci, protože obsadit trh, tady u nás nebylo potřeba, a jinde ho již obsazen měli.
Jak si nikde nepustí supermarkety do města, tak jako to bylo tady u nás nebudu snad ani nic říkat, každý Ital, Španěl, Francouz ví, že by to pro jeho cukrárničku, pizzerii, bageterii, a každý malý obchůdek, který ho živí, byla zkáza, jen my jich máme v každém městě pět, a to nejen potravinových, i proto jsou živnostníci na vymření. Kdyby jeli, podívali se, jak to jinde chodí nebylo by tady tolik makro-obchodů s čímkoliv, co jinde nikdo nechce ani ve výprodeji, my všichni jsme se tenkrát z těch krámů všeho druhu, mohli počůrat a mnohde ještě stále můžeme, jen na ně nějak přestáváme mít tintili, nebyli-li by bývalí, kdysi živnostníci tak hloupí, a tohle by bývali nikdy v téhle malé zemičce nepřipustili.
Řecko, Kypr, a další krachující, jsou jen příkladem toho, jak zatočit s těmi, co nechtějí poslouchat, a monopoly vpustit do svých domů. My jsme to ochotně, a hned na začátku udělali, teď všichni fňukají, nad rozlitým mlékem, kořeny jsou hluboko zapuštěny a tak vážení živnostníčci, nezbude nic jiného, nežli si do domu pustit ty velké, sloužit jim pokorně, nebo se stát armádou zaměstnanců týchž. Kolik lidí živí tyto monopolní….. Kolik lidí by uživila živnostenská základna? Zamyslel se nad tím někdo v minulosti? Lze to vůbec nějak napravit?
Anna : prostor 