JAK BÝVALO O VELIKONOCÍCH

Jak stárnu, a není to nic,
co by bylo nenormální v mém věku,
vzpomínám na to, že růže víc voněli,
víra byla jistotou,cukr byl sladší,
lidé veselejší a deset deka salámu,
to bylo salámu?

 

Začít svým dětstvím, nebude od věci, chci psát o velikonocích a jak jinak, nežli o tom jak jsme je jako děti milovali a jako holky I nenáviděly.  To pondělí, kdy všichni ti kluci, co nám chtěli projevit své city, to jistě přišli udělat prostřednictvím své pomlázky a řezali nás hlava nehlava. Potom časem, když se z nás stávaly slečny, nám pomohla i móda spousty spodniček, pod kolovou sukní, která to omlazování  trochu tlumila ale i přesto jsme dělaly mnohá důkladná opatření, jak se přízni chlapců ubránit, a že jich bývalo, tedy těch kluků, často přišli i z okolních vesnic, si na nás smlsnout když si splnili plán doma ve svém okolí, přišli ukázat jací jsou chlapáci,  mnohem hezčí frajeři nežli ti naši místní a často se i stalo, že vznikla strkanice, jak si ti naši místní kluci na nás činili nárok, chránili naše zadečky, aby je potom mohli sami rozsekat na cucky. 

Nad jednou stájí v našem dvoře, dost vysoko, býval seník, tam jsme se často my holky uchýlily, nanosily tam kýble s vodou a čekaly jsme, že tam bez úhony přečkáme poledne, kdy se karta obrátí a začne polívačka, pro ty neoblíbené kluky, to byla voda, pro ty tajně milované voňavka. Vždycky se sešel spolek dobrých kamarádek, nastrojených ve svátečním, tam nahoře na seně se chichotajících a tajně doufajících, že je kluci najdou a že bude veliká legrace, když se dlouho nikdo nehnal s náhradním žebříkem, ten náš jsme si vždycky, my holky šikovný vytáhly nahoru, začalo se projevovat zklamání, a hlasitějším hovorem a sem tam písnička, měla kluky upozornit kde jsme, jinak by to přece byla nuda ne? 

V neděli, v den vzkříšení, končila doba postní, jako mladí jsme tu dobu a ten den vítali s velkou radostí, jít ráno na velkou slavnostní mši, hlavně tedy v nových šatičkách a botičkách, aby nás beránek nepokakal, nebyla jen radost ze vzkříšení našeho pána, ale i zcela prozaická radost ukázat své pěkné šaty, sejít se s děvčaty před tou slávou při výzdobě kostela, kytičky u nás na zahradě, vždycky pro tu slávu vzaly za své, mnoho se jich i pro ten účel pěstovalo v domě, když bylo časné datum, kostel býval voňavý a krásný, jako jarní zahrada. V té dávné době nebylo tak mnoho příležitostí k zábavě jako dnes, tedy to vše byla příležitost a nedělní večer potom bývala vždy tancovačka, tedy jen do půlnoci, jinak ta šupačka propukla již v noci a tam. 

 O tom, že  se děvčata na velikonoce připravovala a to dlouho dopředu, malování kraslic, té nejkrásnější pro toho nejmilejšího, vyšíváním pentlí na pomlázku, nejbohatší pro vyvoleného, košík vajíček barevných, vařených, určených k jídlu, barvila se prostě, cibulovou slupkou zlatavá, trávou zelenkavá, červenou řepou červená. Hrála se také taková hra o vajíčko, to se sevřelo do pěsti a ťukalo se jedním o druhé špičkou, komu prasklo, vajíčko prohrál, děti mívali své vychytané techniky jak vajíčko vyhrát? 
Velikonoční svatý týden začínal květnou nedělí, světí se ratolesti, na oslavu Ježíšova příjezdu do Jeruzaléma, u nás v Čechách býval zvyk svěcení kočiček, zůstávaly v domě celý rok, jako děti jsme věřili, že když nás bolí v krku a sníme svěcenou kočičku, že to přejde, někdy to opravdu pomohlo, víra uzdravuje. Středa, popeleční se jí říkalo, to býval den velkého úklidu od půdy, přes stáje, po sklep, vše se po zimě muselo třpytit, být vyprané a čisté. 
Čtvrtek, řečený zelený se večer na mši připomínala poslední večeře páně,  zvony odlétaly do Říma a utichly až do soboty, v některých místech se chodí na koledu s řehtačkou, u nás to zvykem nebylo. Velký pátek bylo ticho a vědomý hlad, u nás se nevařilo a nejedlo, zato v sobotu to byl kvas dobrot a příprav, pečení, vaření, všemožných jarem provoněných laskomin na největší svátky, těšení se na noční  svěcení vody oleje a ohně, na noční vzkříšení, vrácených zvonů burácení a slavná varhanní, slzy budící hra,  to je moje vzpomínka na velikonoce bývalé. Tatínek říkával, že dříve se na oslavu vzkříšení i střílelo z děl, a velkolepě se zvonilo na všechny zvony.

ODKAZ: KLIKNI  

Přání jsem dostala dnes, je krásné, nevím od koho a spadlo do spamu, Děkuji ze srdce.

Buenas noches, querida Anna!.
FELIZ PASCUA, con el amor y la paz.
Saludos y bendiciones 

Co mě prudí na blgu?

 Prudí mě „politika„ :
Každý kdo dělá „politický„ blog, má desítky komentujících lidí, kteří odborně a kvalifikovaně řeší, každý takzvaný politický a ekonomický problém, ve dne, v noci, nehledíc na odpočinek, ani na svou „OSVČ„ firmu. Pláčí, že nemohou vydělat na daně, za své černé „pasažéry„ neplatí častokrát ani pojistné, někdy dokonce ani na platy nemajíc? Pláčí, že je stát chce nějakou pofidérní politikou, ještě více ožebračovat. Dám vám jednu selskou radu vážení, vaše firma, by jistě lépe prosperovala, kdyby jste méně seděli u počítače i v hodinách, kdy normální zaměstnanec, poctivě zařezává za pár korun, nevypisovali komentáře, nevedli plané řeči a více, opravdu rukama, i eventuálně hlavou, pracovali. 
 Prudí mě berňáky: 
Jsou v „bordelu„ mají mnohaleté resty, neplní svou funkci!  Znám poměry jinde ve světě, vím jaký respekt a hrůzu tato instituce budí u střední vrstvy, u té nejvyšší, je to stejné jako u nás, na ty „intelektuálně„ nemají, ani tam, monopoly přečůrávají, celý světově deformovaný systém. Znáte nejpoužívanější požadavek „podnikatelů„ když přinesou své podklady a žádají svou, daně zpracující administrativní odbornici? UDĚLEJTE SI TO JAK CHCETE! Daně platit nehodlám, tak se podle toho zařiďte, za co vás platím? Obejít naše zákony, je u nás národním sportem, který si zaměstnanec musí odpustit, odepsat si auto za milion nemůže, kde by na něj asi, ten poctivě pracující bl..c vzal? 
 Prudí mě televize: 
Velice dlouho, se řešil zvuk na našich přijímačích, řvoucí reklamy lidem ničily nervy po mnoho let, dokonce jsem se na televizi přestala dívat z tohoto důvodu, těšila jsem se, že rozhodnutí, které to bude řešit, bude účinné, jsem naivní cvok, když jsem si to myslela, a čekala, že cokoliv v téhle zemi může být respektováno, ano, reklamy již tolik neřvou, o to více řvou upoutávky a znělky, sladěný zvuk, je pro naše televizní stanice  nedosažitelnou metou, a domnívám se, že je to jakýsi promyšlený psychologický nátlak, ne-li placený reklamními agenturami. Lidé jsou agresivní, nedůtkliví, čím dál více unavení a deprimovaní, i z neustálého přísunu negace, považuji televizi, za jeden z důvodů, mělo by se tímto zaobírat ministerstvo zdravotnictví, agresivní a depresivní jsou dnes i mladí a děti, ne jen my staří protivní, jak se o nás, nevím proč v médiích a na internetu traduje, ano, já si to pustím, s určitým záměrem, udělá to však někdo mladý, nebo děti? Často vídám děti sedící u toho krámu celý den,  lidé to omlouvají tím, vždyť jsou hodné, u  t e l e v i z e?
 Prudí mě, potravinové aféry. 
Které nikdo neřeší, proč také? Drahé jídlo je kvalitní, a ti co by to řešit měli, na něj mají, na nich se procentuálně miliardy vydělat nedají, co jedí ti, od šestého schodu dolů, je nezajímá a také to nehodlají řešit, protože, jen špatný pták sere do vlastního hnízda! Nezabývají se tedy do důsledku, televize vyprovokuje spory, bulvárního stylu, aby si zvedla sledovanost? Lidé se na novinových, televizních a jiných blogách rvou v osobních útocích, snad, aby si vybili zlost, sprostě se hádají, nic to televizní pobuřování neřeší, jen odvrací pozornost, místo doporučení k prověření Českou státní inspekcí, radě k odeslání vzorků,  a dokumentování pro tuto instituci, z tohoto problému udělali lukrativní atrakci pro sledovanost. To, že jsme smetištěm Evropy, ví každý, zapojit se do takové, nic neřešící frašky, bych se styděla, názor bych změnila, pouze v případě, milionových pokut, zavírání podvodně podnikajících firem a zjevného zlepšení poměrů. 
 Prudí mě, že o tom píši: 
Jsem ale babka upovídaná, čekám, že když si o tom všem, s někým popovídám, že se mě uleví, spokojeně lehnu, usnu, a bude se mě zdát, o největším nepříteli české ekonomiky, v poslední době mám pocit, že i lidí, JARU, LÉTU, PODZIMU, A ZIMĚ? Přijdete si popovídat?

Obrázek je pro Vendy a její vzdělání chtivou kočku, moc jsem se pobavila, když se ptala, kdo u ní, mimo jí samé, listuje v knihách?

FRANTIŠEK

 TO JMÉNO VE MĚ VYVOLÁ NĚKOLIKERÉ ODEZVY 
Všechny jsou příjemné a milé, po léta čtené knihy, ve kterých byl František, nějak zakomponován, byl to vždy hodný chlapec, nebo muž, ten nejlepší z nich je ale na obrazech vymalován, vždy tak mile, něžně a chlapecky krásně, že bych ho nikdy nemohla považovat za špatného člověka. 
O Františkovi se píše hezky a my se radujme že nový PAPEŽ, převzal své jméno právě od tohoto svatého člověka. 
   František byl pln ducha lásky. Nepociťoval upřímný soucit jen s trpícími lidmi, ale i se vším živým i neživým stvořením. Tak miloval zvláště ty tvory, u nichž mohl nalézt nějakou podobnost, nějaký vztah k Božímu Synu. Mezi zvířaty zvlášť něžně miloval jehňátka, protože svaté Písmo přirovnává našeho Pána Ježíše Krista k beránkovi. I červy měl ze srdce rád, protože přece o Spasiteli četl: „Červ jsem, a ne člověk.“ Proto je zdvíhal ze země a odnášel stranou, aby je lidé nepošlapali. Všechny tvory a živly zval ke chvále Tvůrce a nazýval je svými bratry a sestrami. A když někde, ať už na ulici, v domě nebo na zemi, nalezl něco napsaného, zdvihl to s úctou a položil na nějaké svaté nebo důstojné místo z obavy totiž, aby tam nebylo napsáno jméno Páně nebo něco, co se vztahuje na Boha. Když se ho jeden bratr tázal, proč sbírá také spisy pohanů a takové, v nichž jméno Páně jistě není, řekl: „Můj synu, vždyť v nich jsou písmena, z nichž se může přeslavné jméno Pána, našeho Boha, složit. A to dobré, co je v jejich spisech, nepatří ani pohanům, ani jiným lidem, nýbrž jen Bohu, kterému náleží každé dobro.“ Jednou šli s bratrem Pavlem kolem pole, na němž pásl pastýř stádo kozlů a koz a mezi nimi jehňátko. Zůstal stát a s hlubokým dojetím bratrovi pravil: „Vidíš toho beránka, jak mírně se chová uprostřed kozlů a koz? Říkám ti, právě tak mírně a pokorně se choval náš Pán Ježíš Kristus mezi farizeji a velekněžími.“ Když šel podruhé tou cestou a zase ho provázel týž bratr, potkali muže, který nesl na ramenou provazem svázaná dvě jehňátka na trh. Jakmile zaslechl František jejich bolestivý bekot, bylo mu jich líto a jako matka je něžně hladil. Muži pak řekl: „Proč svazuješ mé bratříčky beránky, věšíš si je na ramena a tak je trápíš?“ On mu odpověděl: „Nesu je na trh, protože nutně potřebuji peníze.“ Světec se ho tázal: „A co se s nimi pak stane?“ Nato ten muž: „Kupci je zabijí a snědí.“ „To se nesmí stát! Vezmi si místo peněz můj plášť a přenech mi ty beránky. “ Muž s radostí souhlasil a vzal si plášť, protože byl daleko cennější. Světec ho totiž dostal nový téhož dne od jakéhosi zbožného muže, aby se chránil před zimou. Když měl nyní František beránky v rukou, přemýšlel, co si s nimi počít. Tázal se také bratra. Pak je dal tomu muži zpět s příkazem, aby je už nikdy neprodával, ale pečlivě se o ně staral. 

Modlitba svatého Františka 

Pane,                                                                 
udělej ze mne nástroj svého pokoje,
abych přinášel lásku, kde je nenávist,
odpuštění, kde je urážka,
 jednotu, kde je nesvornost,
víru, kde je pochybnost, 
pravdu, kde je blud,
naději, kde je zoufalství,
radost, kde je smutek,
světlo, kde vládne tma,
pomoz mi,
abych netoužil po útěše, ale těšil.