Brouzdání po internetu nedělám bezúčelně.
Hledám lidi, zaujme-li mě někdo svým příběhem, nebo svým psaním o životě, vracím se tam ráda a často, všichni to děláme, když máme důvod se někam vracet. Někdy a u někoho, je to kraj, který jsme si zamilovali, rodina, nebo město které se nám líbí, já se ráda vracím k lidem, těm kteří jsou mě blízcí smýšlením, a názory na život, není to vždy jen zajímavost jejich života ale okolnosti s jakými se vyrovnávají, bez předsudků a hloupé neznalosti.
Lidé žijící v úzké skupině, bez rozhledu a tím pádem, šmahem odsuzující vše, co se vymyká jejich vnímání malého kruhu světa, soudí rychle. Přečtu si komentáře i na videích, čtu je všude, nejen na blogách, běžně vžitých u nás, v Česku? Srovnávám kulturu rozhovorů na blogách, novin, i světových, a zjišťuji, že Český pisatel a čtenář (mluvím o komentářích) má omezený výhled, dívá se na cokoliv svým úzkým výhledem, tedy vidí věci jednostranně a bez rozhledu, okamžitě a po svém soudí. Poslední dobou velice rozmáhající se projevy vulgárních emocí, pocit že se za každou cenu musím projevit, když někdo udělá, nebo řekne to, co nekoresponduje s mým názorem, n e ch á p u ? I když i já, jako každý mám v sobě to Burianovské, „mě se chce něco říct„ rozmyslím si vstoupit do podobné debaty, vím, že nemohu ani vyhrát, ani ovlivnit názor těchto lidí.
Neustále mám pocit, že něco co se líbí mě, chci sdílet, ukázat jak může být život rozmanitý a pestrý a náš pohled na něj, je třeba rozšiřovat o pohledy jinýma očima, tedy očima lidí kteří prožívají na vlastní kůži to, co my vidíme z rychlíku týdenní dovolené, třeba na Djerbě, v Egyptě, nebo někde dále v Africe, třeba na safari? Chci vám představit velice zajímavý a pěkný blog:
Manželka bloguje
Jak ve dvou přežít multikulturní manželství. A ještě : KLIKNI
Anna : prostor 