LEGRACE SE VZTAHY S PŘÍBUZNÝMI 2


Nechtěla jsem aby se debata ubírala směrem, kterým se ubírala?

tedy jsem spíše předpokládala že tam ta legrace bude, musím to napravit, a tak vám povyprávím, jak pospolitost v té naší vesničce zapříčinila, že svačinka nebyla taková jaká by měla být, a to tedy legrace byla. Byla jsem již velká holka, tak nějak kolem třicítky, v té době té dovolené nebylo tolik, já si ji musela hodně šetřit, protože pole a hospodářství se nás neptalo, jestli chceme do Bulharska k moři? Rodina zavelela a my si vzali dovolenou a hajdy, sázet brambory, Když jich bylo najaře málo, protože se také bramborami krmil dobytek, musely se překrajovat, nebo dokonce vykrajovat jen očka, a ta se sázela do vyorané hluboké brázdy, sklízeli jsme tak kolem šedesáti metráků. Tatínek šel poprosit všechny, co by mohli být ochotní, aby nám šli pomoci, a jistě celou rodinu. Sešli se u nás, dostali dobrou svačinu, čaj s rumem do desetilitrové termosky a do druhé dobrou hustou polévku, a šlo se. 
 Když jsme šli kolem domu mého muže, dívala se babička z okna, pěkně nazdobeného, již na velikonoce, vždy to bylo osení, s malovanými vajíčky, a nesměl chybět ani beránek s mašlí, jedna tetka nadhodila, babííí, dejte nám toho beránka k svačině, do velikonoc daleko, on vám stejně oschne a nebude k jídlu, upečete si jiného, babi říká, „kdepak holky, toho vám dát nemohu, ten je speciální, s delikatesní nádivkou, ten není pro vaše sprosté huby“. Tedy jsme šli dál, po chvilce, a pár metrech se tetka vrátila a beránka babičce z okna čmajzla.  O svačině jsme se chechtali, jak jsme s babi, vydupali, ale ne dlouho, on vám nějak nešel nakrájet, byl jako beton, babi nebyla lakomá, ona věděla že není k jídlu, že ho udělala jen do okna, z knedlíkového těsta, a nádivka, bylo to nedopečené uvnitř, takže nakonec se smála ona, když jsme se vraceli. 
 S babičkou jsme si užili spoustu legrace i v zimě, ony se s mojí panímámou, také někdy hašteřily, babi byla veselá, na žádné tancovačce i přes svou váhu a věk nechyběla, a také nemohla scházet u žádné legrace. Před domem mého muže, tedy bývalým, je dlouhý táhlý kopec, který se každou zimu, již od mých dětských let poléval vodou a dělala se na něm, hned jak byl první mráz, krásná klouzačka, každý, malí, velcí, tlustí, tencí, vzali co doma našli, krabice, mísy otlučené, hrnce, a různá jiná rámusící náčiní, a šli se klouzat, Přes den většinou děti a večer s rumem a grogem dospělí. Moje panímáma to moc ráda neměla, tedy když jsem já byla velká holka a již i mé děti se tam klouzávali, dnes se jí nedivím, dej jí pán, věčnou slávu, byl to rámus, celou zimu. 
 Babička jí vždycky ukradla kopu jitrnic, nastrkala je za lacl zástěry, a za podprsenku, a přinesla je na klouzandu, tam je rozdávala dětem s tím, že doma to už nikdo stejně nežere, on byl pantáta řezník, a každý mu dal výslužku, když bylo po zabíječce, a zabíjet se chodilo, v zimě i dvakrát do týdne. Jednou si takhle babi stoupla na kraj klouzandy a volá, dětííí, Mikuláš je tady, podjeli jí nohy a jitrnice se kutáleli po celém kopci, spolu s babi. Velký svátek bylo také když se po čtrnácti hodinách vyndavalo uzené z komína, na to jsme museli vždy přijet, to by nám pantáta nikdy neodpustil, kdyby jsme u toho nebyli, na to jezdila celá rodina, maso se nandalo na velký stůl a každý si vzal šrůtku kterou chtěl, a na kterou měl chuť, udili se i klobásky salámky, a dělali se cibuláky.
Josefa a Václava, to se oslavovalo takříkajíc celonárodně, po vesnici se chodilo s kapelou domů, k těm oslavencům, prodávala se tombola a lístky na tancovačku, všude, kde měli Pepíka, nebo Václava, takže zjara, a na podzim, se ve velkém slavilo, hrála místní kapela, tancovalo se na chodníku, všude bylo napečíno, a ani nějaká ta lahvinka nechyběla, a na tancovačce v sobotu, se stoly prohýbaly, i kdyby potom na chleba nebylo. Na to se tak krásně vzpomíná, Bůh jim to všem zaplať.



Reklamy

27 thoughts on “LEGRACE SE VZTAHY S PŘÍBUZNÝMI 2

  1. Někdy si říkám, že by se nemělo pořád vzpomínat. Pak se člověku nahrnou slzy do očí, u Duše mu je tak nějak divně. já jsem si při čtení taky vzpomněl a jsem tak nějak rozkobrcen.
    A k tomu blogu, opravdu plánuješ skončit? Docela si rád u tebe čtu, i když komentáře moc často nepíši, to je rpavda. 🙂

    1. To nemáš pravdu Jiří, vzpomínat by se mělo ale jen na to dobré, na to teplo u srdce znám dobrý vtip, je ale s hvězdičkou, určitě ho znáš, je to vtip číslo 32.
      Milý Jiříčku, chlapče rozmilý…… Nevím jak ta písnička je dál, všichni občas máme chuť, s něčím praštit, když to udělá pár přátel, mám tendenci se nějak tak opičit, začít jinde a jinak, to bych ráda, nemám zatím na to dost síly, závisláci jsme všichni, a ještě k tomu ješitní , a komentáře??? Na množství nehleďme, nepřátel se nelekejme, jak říkal bratr Žiška. Jedna má přítelkyně skončila s blogováním, když dotáhla blog k milionu, to mám času habakuk. Přeji ti trochu toho ADVENTNÍHO splínu, je to tak milé a příjemné, když jsou lidé jednou za rok na sebe hodní. Anna

  2. Hallo liebe Anna ich wünsche dir einen schönen Tag,und ein glückliches schönes erstes Adventfest und alles liebe und gute von mir.Gruss und Freundschaft Gislinde.

  3. Ahoj Aničko, přišla jsem tě pozdravit a hlavně se podívat, jestli tu nemáš zprávu o tom, jak je u vás na horách. Meteorologové hlásí ochlazení a už i sněžení, určitě ten sníh už u vás bude a určitě je to moc krásné. Aspoň tedy na pohled. 😀

    1. Ahoj Jaruško, omlouvám se nejprve za nepřítomnost, jsem již týden trochu nemocná, dnes jsem vstala, abych se s toho bílého nadělení trochu potěšila, můj muž, se až tak jako já neradoval, uklízel to celý den, když se podíváš na některou starou fotku, uvidíš to co každý rok, je tady za jedinou noc půl metru a teď večer zase začalo hustě padat. Moc vás všechny zdravím. Anna

    1. Nechci psát odpověď v Italštině, je to dvojí překlad, a dává to někdy jiný smysl.
      Bylo mě velice líto, když jsi napsala že jsi ukončila všechny své stránky, stále ještě věřím, že je obnovíš, mám radost ze tvých nových stránek, ale i já uvažuji, že přestanu psát nové příspěvky, …..jen nebudu mazat, nebo rušit. Přeji hezkou práci, mnoho nových nápadů a krásné tvořivé invence. Anna

      1. Dobrý den, milí Anna, nemohl pokračovat v blogu, všechno, co jsem byl příliš zdůraznil, bylo příliš mnoho e-mail, překlad žádost v italštině, Lakota jazyka … pak to bylo jako práce .. Zdá se, že v kanceláře, corospondenza ..Nový blog, vše se stává méně náročná .. a tak jsem také osvobozeny od tolika lidí .. Uchovávejte pouze ty, které se mi líbí na sequire .. mají mírové večer … objímám Pif♥

        1. Rozumím, a myslím naprosto stejně, některé věci se vyřeší samy od sebe, adresáře ve Windows Live jsem většinou, také zlikvidovala, zůstalo jen několik lidí, které mám ráda, oprostila jsem se od prázdných frází, ještě by to chtělo udělat s Facebookem, ten sám o sobě je fraškou, zničil všechny osobní vztahy.
          Ale i přesto bych blog o Indiánské kultuře nerušila, lidé potřebují pohled na jiný duchovní rozměr, a jinou kulturu. Děkuji drahá Pif. Fotka na gravataru je moc hezká.

    1. V poslední době někteří moji přátelé skončili se psaním, je mě to velice líto, i já o tom přemýšlím, jen tři články zbývají, do tří set, je to moje hranice??? Objímám tě drahá Mane i tvou krásnou Argentinu. Anna

  4. “ Přijede teta ! … přijede strýc !“
    ( hovoří otec ) “ Nu a co víc ?
    Přijede patnáct bratranců ! “

    Matka, děd, babka … jsou ve tranzu !

    “ Již přijeli … lépe se poznáme “ !

    Proboha ! osoby neznámé !
    Názory naše se rozrůzní :
    “ To nejsou naši příbuzní “ !

    Bill Schourekk křičí jak dovede :
    “ Sousedé ! pojďte sem … sousedé !

    Již přiběhli : soused Knderra,
    Frantischek Schoust, Wiktor Tuberra
    Iwo Pycz, Liborr Kubicce
    … již přiběhla celá vesnice ….
    ( snad všichni v Dolním Prdelci )

    vyhnáni byli vetřelci !

    “ Již nepozvu nikoho, ať cokoliv se děje !“
    … po rvačce otec …. celý se chvěje !

    1. Milý Fredy, řeknu ti to zkrátka,
      když ty přijdeš, zaškrábeš-li,
      na ta moje vrátka.
      je to lepší, než když přijde Jety,
      Je to lepší, nežli moje tety.

  5. To byly časy, Aničko! Vyprávění je veselé a moc krásné, vyvolalo ve mně vzpomínku na babičku z matčiny strany, byla úžasná, taky nezkazila žádnou legraci. Na své dětství mám díky ní hodně krásných vzpomínek. Škoda, že ji neviděl mýma očima i můj otec.
    Přimlouvám se, jako Jarka, za další veselé vzpomínky z tvého dětství, tady je budeš mít pěkně uložené. 😉
    Zdravím tě a přeji pohodový víkend. 🙂 Hanka

    1. Milá děvčata Hanko a Jarko, byla to nevlastní babička mého muže, a nic není růžové, ani černé, život má mnoho tváří, a ve stáří se vše změní, moje panímáma se několik let, ke konci babiččina sto dvaceti kilového života, o babičku starala s péčí jí vlastní, na sebe, při vší té dřině, neměla čas, onemocněla a zbytečně předčasně zemřela, stejně tak moje maminka, a potom, vše krásné s nimi odešlo, a už to byli jen starosti a práce, mám na všechny spoustu krásných vzpomínek, ale s naší babi to byla taková legrace, že bych musela otevřít jiný blog, a ten by byl s hvězdičkou.

  6. Jéé, to bylo krásné povídání. Za oknem je tma, nad počítačem mi svítí jen lampička a já se Aničko, díky tobě vrátila do dětství a prožila takovou malou soukromou „černou hodinku“. Máš krásné vzpomínky. Opovaž se na ně zapomenout, raději tu svojí paměť pěkně prošmátrej a dej ještě nějaké vyprávění k dobru. 😉

  7. Ano děvčata, je to tak dávno, že si někdy myslím, že to nebyla pravda, „dvakrát tady bylo pole, dvakrát tady byl les, ale takového něco jako dnes, jsem tady neviděl“, říká vodník v Lucerně. Musím se s ním ztotožnit, a udělat něco se svou pamětí, konečně na vše zapomenout? Se mě asi podaří brzy, jsem na nejlepší cestě?
    Děkuji vám Eliško, Libuško a Latryno, za návštěvu, a přeji všem hezký víkend.

  8. Tak to bylo krásné čtení a také krásné časy! V dnešní uspěchané době si to nedovedu ani představit a přece, lidé neví, o co přišli. Já si také něco pamatuji, bývalo to fajn. Aspoň ty vzpomínky nám zůstaly. Já se nejvíc zasmála, jak se koulela babča i s jitrnicemi z kopce. Úplně ji vidím.

  9. Ty mas opravdu krasne a vesele vzpominky ,ta babicka byla ale chytra a jak pises ona se smala vam.Nevim ve kterm roce se to odehralo ale pripada mi to ze jsem asi zila v jine zemi a nebo jsme odesli driv nez ta legrace zacala.Rada ctu vesele pribehy .

  10. Ahojky Anička, prepáč prosím, že sa ozývam až teraz, skôr nebol čas. Prerábali sme kúpelku a ozaj mám to telo zhuntované… Takže teraz dávam všetko do poriadku, upratujem a následne zrelaxujem, lebo som doslova „vyšťavená“ – haha. Tak ahojky a díky za návštevy môjho blogu! pá

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s