vzpomínáme všichni

Myslím že ano, na své drahé, co tady již nejsou, bude svátek, nejen vzpomínání na blízké a milované, ale v pondělí bude svátek všech svatých a to je vzpomínka mě drahá na mého tatínka, náruče plné květin, vlastnoručně pěstovaných po celý rok, právě pro výzdobu kostelíčka, který tak miloval,  a odnášel květiny, nejen před tímto svátkem, na hřbitov ale také do kostela, on měl můj tatínek v tento den narozeniny a tak byl vždy dvojnásobný důvod, aby jsme se sešli, oslavili narozeniny a položili kytičku na všechny naše hroby.


Dej Bože, krásné nebe těm duším toužícím,
ať věčně chválí tebe, a dej nám přijít k nim, 
a radovat se s nimi z vítězství Kristova, 
i s kůry andělskými ve světle domova. 

A jestli tvoje děti, nedbali ve dnech svých                                            ,
účasti na oběti, a darů nebeských,
kéž jejich, 
přijímání, a živá láska tvá.
pro svatých přimlouvání, jim život věčný dá.

Letos jsme jeli trochu dříve, položit květiny na naše hroby, uklidit, posedět a zavzpomínat, se všemi co nás již opustili. Minulý víkend byl tak krásný, bylo teplo jako v létě, a vůbec nic nenasvědčovalo tomu, co se děje s přírodou dnes, napadalo spoustu sněhu, a já jsme moc ráda, že jsme tuto naši návštěvu drahých na hřbitově, udělali předčasně, oni nám tu nepřítomnost v den dušiček, jistě omluví, neb jsme již ve věku, kdy nás naše tělesno omezuje.

Reklamy

19 thoughts on “vzpomínáme všichni

  1. Krásné zavzpomínání, Aničko, krásné zamyšlení, pěkné povídání.
    I báseň jsi vybrala dobře, je pro období dušiček jako stvořená.
    Také pozadí, které máš teď na blogu, je dobře vybrané pro toto období… trochu soumrak, trochu podzimních barev.
    Taky se chystám na hrob, naštěstí jej mám blízko. Jak to strašně letí! Jsou to už druhé dušičky od smrti maminky. A stejně ji mám pořád před očima.

    1. Vidím její krásně bílé vlasy, a milý pohled, musela to být moc milá paní.
      Žádný všední den si neuvědomíme, že ta chvilka může být poslední, a že by jsme si z ní měli udělat svátek, užít si moudrost a lásku našich rodičů a blízkých, neb nikdy nevíme kdy již nebudeme moci oplatit to, co nám dali. Nikdo si nepředstaví to že, co dnes máme, zítra, nemusí tu být.

  2. Krásný článek na aktuální téma a také moc chválím úvodní obrázky. Moc povedené. Já také vzpomínám na své drahé zesnulé, ale světe div se, nechodím na žádné hroby. Vzdálenější rodina je na Moravě, tatínek měl rozptyl a moje malá dcerka také nemá hrobeček. Tak vlastně ani nevím, jak to na hřbitově vypadá. Ale zatím mne to nijak neláká se jít kouknout.

    1. Je to taková, víc nežli vzpomínka, je to i upomínka na to, že to je jediná spravedlnost na celém širém světě, ať bohatý, nebo chudý, chytrý, nebo hloupý, hodný, nebo zlý, půjdeme tam všichni. O tvém optimismu není pochyb, lidé tvého ražení a povahy jsou šťastní, a já ti to ze srdce přeji Libuško.

      1. Ano, musíme tam všichni, jen nevíme kdy. A to je dobře. Kolikrát si říkám, že někteří lidé se chovají tak, jakoby nikdy neměli zestárnout. Ale s tím nic nenaděláme. Krásné dny, Aničko!

        1. Někomu to věčné mládí sluší, umí rozdávat radost a lásku, potom mu přeji život do sta. Sobec a bezohledný člověk se dočká, že na něj dojde řada, a pozná, že život je krátký na to, aby nedbal zákonů lidských i božích.

  3. Vzpomínám si na sváteční romantiku na hřbitově, když jsem byla malá. Dnes to mám na hroby daleko a obstarají to jiní, já věnuji svou pozornost raději živým. Moji blízcí, které jsem opravdu znala a měla ráda, byli tak moudří, že se nechali zpopelnit a rozprášit. Nevážu tedy své vzpomínky na místo, kde spočívají ostatky, ale na to, co tu ti lidé zanechali: slova, činy, myšlenky, smysl pro humor …… mnohé z toho nosím v sobě a jsem jim za to vděčná a často vzpomínám. Ale děti bych na hřbitovy vodila, to určitě.
    Velice mě Aničko zaujalo, cos vybrala jako úvodní stránku videa. Už jsem četla ten úryvek několikrát a myslím, že mu rozumím, dost mi osobně říká.
    Taky se mi moc líbí ony básničky, co máš v pravém sloupci, čtu si je a přemýšlím o nich. Děkuji za ně.

    1. Většinou se na hřbitově setkáme se spolužáky, milými i známými lidmi, těmi koho jsme třeba léta neviděli, a tím, se to stává svátkem i setkáním přátel, potkala jsem letos kamarádku, kterou jsem od dětství neviděla, měla jsem velikou radost. Není to pro mě nutné zlo, a zbytečná práce, mám vždy pocit, že si tam mohu zavzpomínat, na rodiče, brášku, příbuzné i moji babičku a dědu, na moji panímámu, pantátu, máme tam rodinu i manželovu, jeho babičku dědu, na jednom hřbitově máme i vnoučka, někdy i poplakat, vím, že jsou právě tam, ne někde rozvátí větrem. Řídím se vírou, tak je to v ní dáno, a jistě neodsuzuji, ani neposuzuji když kdokoliv, to cítí jinak.

      „Velice mě Aničko zaujalo, cos vybrala jako úvodní stránku videa“. Té větě nerozumím, nikdy nevím co je právě na mém blogu vidět, já totiž žádnou stránku (videa) nemám? Tedy nevím co ti
      mám Lenko odpovědět? Na té liště vpravo, je pěkný zmatek, místo odkazů se tam zobrazují různé reklamní obrázkové aplikace, za to se omlouvám, nechtělo se mě s tím po výměně šablony nic dělat, nikdo se tam nechodil dívat, básničky jsou buďto moje, a potom líbí-li se ti tak děkuji i já tobě, nebo je tam uvedeno čí jsou.

    2. Tak mě to Lenko docvaklo, co myslíš?
      Je to výňatek z Janova evangelia. Jan píše svou knihu na ostrově Patmos, což je malý řecký ostrov v Egejském moři, který leží asi 70 km od Milétu. Zde byl Jan ve vyhnanství, jak sám píše …pro Boží slovo a pro svědectví. Kniha je adresována „sedmi církvím“ v Malé Asii. Jistě ti je známa pod názvem apokalipsa.

  4. Aničko, nejdřív musím pochválit obrázek, který jsi dala na pozadí stránek, krásně se hodí k nastávajícímu svátku, je takový nostalgický a uklidňující.
    My jsme si vybrali na úpravu hrobů dnešní den, protože to jindy nešlo a nejde. Byli jsme na třech hřbitovech u několika hrobů. Všechny byly zasypané sněhem a foukal tak silný ledový vítr, že se nám ani nepodařilo zapálit svíčky. Taky vzpomínáme, a nejen o dušičkách.

    1. Už mě to někdo napsal, že ten nebo onen obrázek, se buď líbí, nebo nelíbí, měním to podle vlastní nálady, tedy jako „psycholog“ chceš-li amatér, nechci nikoho ovlivnit, je to jen takový můj rozmar.
      Jsem ráda že náš den jízd po hřbitovech, byl ještě klimaticky, ale i pocitově krásný.

  5. Pregando nel ricordo sia di coloro che risplendono della Gloria di Dio „I Santi“, sia di coloro che dormono il sonno della pace „I morti“, mi unisco in un abbraccio di Amore ai tuoi cari , e ai cari di tutto il mondo che non ci sono più e al Tuo affettuoso ricordo !
    Con affetto
    Buona domenica cara Anna
    Claudio

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s