I kaviár a šampaňské se přejí

Mít velké oči v čemkoliv, se nevyplácí, naše tělo i duše jsou chamtivé, rychle se přejí i nejkrásnějšího života.  


Znám lidi, co nejsou spokojení a šťastní, přesto že po stránce uspokojení tělesných potřeb mají vše ale znám i takové, co je jejich přáním mít takový dostatek, aby uživili alespoň  své kočky. Je to již dlouho, co při cestě za nákupy, se stavujeme u jedné staré paní, zeptat se, co potřebuje nakoupit, připadá mě jako Popelka z filmu “ TŘI OŘÍŠKY…..“, kupte mě, co vám cestou cvrnkne do nosu, hlavně aby to bylo levné, a aby zbylo na krmení pro kočičky, to je to důležité, a na mě nezáleží. Občas uděláme nákup tak, aby jí to kočky nemohly sníst, víme že nakoupíme-li maso, ryby, nebo kuře, kočiny lezoucí jí v takovém případě, když si vaří, až na hlavu, loudící neodbytným způsobem, jí stejně všechno snědí, pokud cítí že je v tom maso. 
 To je vždy hořekování, když koupíme brambory, květák, papriky nebo lilek, to se budou kočičky zlobit, co to dneska vařím, že to není nic pro ně, budou smutné, říkám vždy, když ti koupíme něco od masa a i sýry, tvaroh, stejně z toho oblízneš jen kosti, tedy dnes jsme nakoupili pro tebe, a kočkám granule. 
 Chudoba starých, osamělých lidí, je tvrdý nekompromisní ořech, nemohu psát oříšek, je to zlé, není tam řešení, osamění, a citové strádání takovému člověku nedovolí se koček zbavit, a láska k nim nedovolí se dosyta najíst, protože situace se po finanční stránce bude ještě zhoršovat, nevím jak tito nejchudší, a přijde doba že to bude kdokoliv z nás, kdo zůstaneme na vše sami, když partner odejde, budeme v takové situaci nuceni nadále žít. Je mnoho starých lidí kteří již dnes žijí, pod hranicí bídy, i té citové, neumí si vydobýt svá práva, ani na bezohledných a sobeckých dětech, ba ani na institucích, někdy a někteří, jsou potom zlí, na svůj osud , kdyby ve svém domě zemřeli, nikdo by si toho ani nevšiml.
 Často dnes rodina těmto lidem není schopna vystrojit ani důstojné rozloučení, a tak tedy musím dnes připomenout, svými slovy, další ze zákonů a přikázání, cti otce svého a matku svou, abys dlouho živ byl, a dobře se ti vedlo na zemi. Jak budeš žít a chovat se ty ke svým, tak se jednou tvé děti, budou chovat k tobě. Nedávno jsem měla na blogu komentář, o paní která je zlá na děti, bylo to v podobné záležitosti, jen z té druhé strany spektra, o výchově dětí, šlo vlastně o stejnou věc, co jsme schopni dětem dát, po citové stránce, a co jsou ony, dnes nám schopné vracet. Kdybych i nechtěla, musím o podobných věcech psát, protože je vidím na každém kroku. Četla jsem nedávno jak si, a při čem zaplakat, TŘEBA PŘI PÍSNIČCE, JAK,  A ČÍM NEJLÉPE VYVOLAT PLÁČ? Tady je důvod vážení mladí, plačte nad sebou. A dalším motem které mě hodně naštvalo, byl citát u jedné spisovatelky, o špatných rodičích, že ti vždy mají špatné děti. Rozumím velice dobře některým „filosofům“, kteří výchovu ke kázni, práci, poslušnosti, vzájemné pomoci, úctě a lásce, pokládají za omezování osobního ega.

CO VY NÁM MLÁDĚŽI !!!

TO MY VÁM MLÁDEŽI!!!

KOMENTÁŘE??? K VIDEÍM???

Reklamy

53 thoughts on “I kaviár a šampaňské se přejí

  1. Milá Annapos, děkuji za komentář u sebe. Přečetla jsem si s velkým zaujetím článeček i komentáře. Na barevném podkladu se to dost těžko čte, nevím jak to vnímají jiní ale mám s tím trochu potíž. Hodně souhlasím s Lenkou, nedokážu odhadnou přesně vztahy té paní s ostatními lidmi. Ale když se lidé znají tak si většinou mezi sebou pomáhají. Moji rodiče maji oba 87 let, snaží se oba udržet se samostatní ale je to pro ně velmi namáhavé. Kdyby byl jen jeden, mohla bych siho vzít k sobě domů. Ale když jsou dva tak se vzájemně podporují. A já je navštěvuji a pomáhám jim. Kdybychom žili všichni pod jednou střechou tak by to snad ani nešlo. Rodiče jsou hodně dominantní, bývalí učitelé. Na vše mají svůj názor a svět kolem sebe posuzují a odsuzují dle svých měřítek. Žilo by se jim mnohem lépe kdyby věci přijímali tak jak jsou a nesoudili ostatní. Mladí vstupují do života a staří z něj odcházejí. Takhle to prostě je. ti mladí jsou plni energie a touhy… berou si život za svůj. a ti staří ustupují. mě je přes padesát, ale vnímám to intezivně. to ustupování. a otvírání náruče. U lenky se psalo o stromech. Připadám si jako strom se širokou korunou. nabízím ochranu i stím všemu živému co roste kolem mě. A až mě to přeroste tak já stejně budu postupně usychat a přenechám místo dalším. Nebudu čekat na své děti. Jsem šťastná když se ukážou ale stejně šťastná jsem když se neukážou a žijí si svoje vlastní životy. Takhle to prostě je. Děti mají být samostatné. A vracet se s vlasntí vůle. Nikoliv z povinnosti.

    1. Měníte své vyjeté koleje a názory, četla jsem vaše články i vaše komentáře, jak jste nadnesla u Lenky……… Nelíbí se mě ten tón, jakým to říkáte, padesát let, je ještě pořád mládí, odteď každý rok budete říkat, ta bába měla pravdu….
      I já jsem ráda, když mladí odjíždějí, mám děti, jen o málo mladší nežli jste vy, jak píšete? Ten shon mě vyčerpává, udělat na jedenáctou snídani takřka do postele, potom rychle oběd, něco dobrého sebou, jako výslužku, kávu a zákusek obskakovat a posluhovat jim,
      z l á s k y ?, Dát jim nějaké slušné peníze, aby neměli pocit, že do nás starých a za cestu investovali, a potom v tichosti zemřít, jo a také důstojně, bez dlouhého vylehávání, tak to myslíte?
      Ano nelíbí se nám, moc se nám starým nelíbí názory které tady říkáte a učíte ty mladé, máte povinnost, nemusíte nás staré milovat, ale máte povinnost, já osobně se stále ještě obejdu, ale ta stará paní, tak ta už ne, dokud měla peníze nazbyt, byli tady mladí častými hosty? ONA SI NEPOSTESKNE nepostěžuje, (chovala je jak miminka do vysokého věku). To jáááá mám těchto postojů, moderního přístupu a hlavně výchovy v tomto stylu plné zuby. Každému s podobným názorem na život se jeho filosofie vrátí, jako bumerang. Nebudete čekat na své děti? Vždyť vy si sama sobě lžete, jestli si myslíte že vše bude tak jak si myslíte že bude, ano, vaše široká koruna, dnes ještě obsáhne nějaký prostor, za deset a více let už to říkat nebudete.

      1. každý máme nějaké zkušenosti. věřím tomu že se předává příklad z generace na generaci. My jezdily za babičkou. já se stram o mé rodiče. nic od rodičů za to nechci a ani nečekám. nečekám od nich ani peníze a ani snídani…děti si vydělají své peníze samy. pořád mám své stárnoucí rodiče na očích a tak vím jak těžké je stáří.a kolik síly je stojí každý den. co budu říkat za pár let nevím. psala jsem že budu usychat a zbytek světa mě preroste. takhle to je.

        1. Ano tak to je Ratko, jde jen o to co předáváme, a to každým slovem, každým gestem, a zda jsme si toho vědomi, já, jinde četla vaši upřímnější řeč, že jsme školou pro ty, co ji jinde a jinak nenajdou?

  2. Dobře Lenko, napsala jsi pár velice hezkých frází, kdybych neprožila nic lepšího, nežli je život, moc by se mě líbili.
    Jsem také jedna z těch jedu bab, má to Lenko jeden prostý důvod, nerada se přetvařuji, když mě bolí nohy neusmívám se, protože mě zkrátka bolí nohy. Jsem svobodný člověk, dost dobře zabezpečený, na nikom nejsem ničím závislá, a když se peru, tak proto, že hájím něčí zájmy.
    Láska ta tělesná, tak ta mě již opravdu nezajímá, ta duševní tak ta velice, miluji Boha, a vše na téhle zemi, co je tady stvořeno, zajímá mě vesmír, jeho zákony a taje. Docela ráda bych se dožila toho, že skeptici a atheisté dostanou svůj vytoužený důkaz, že nejsme opice, nebyla by to zřejmě procházka růžovou zahradou ale vytřídilo by se dobro od zla.

    1. Moc nerozumím té tvé větě: „Dobře Lenko, napsala jsi pár velice hezkých frází, kdybych neprožila nic lepšího, nežli je život, moc by se mě líbili.“
      Fráze? Jaké fráze? Jsem psala všechno, co mám prožité. Ale je fakt, že mě – zatím – nic moc nebolí. A když, tak jenom chvilku. Chápu, že když je člověk bolavej, tak je otrávenej. Dál nechápu.

      Ateisté: Abych pravdu řekla, mnohých ateistů si dost vážím. Protože zatímco věřící se snaží dělat věci dobré, aby se zavděčili Bohu a splnili nějaká přikázání, ateisté dělají dobré věci, aniž by měli strach z Boha či se mu chtěli zavděčit, ale prostě proto, že mají v sobě onen smysl pro dobro zažitý. A ještě nevědí, že je to ta boží jiskra, kterou rozfoukali v sobě možná víc, než mnozí věřící.

      Je fakt, že mnozí ateisté se dovolávají našich zvířecích pudů a pak už je jen krůček k znovunastolení zákonů džungle. Ale ještě jsme tu my, ne? A zdaleka nejen my. Neboj, opičáci nevyhrajou. 🙂

      1. Aha, jo ták, on to asi nebyl překlep……………. „zažít něco lepšího než život“ …….. myslíš nějakou hlubokou duchovní zkušenost?
        Ale ani v tom případě bych to, co jsem napsala nepovažovala za fráze. Mně se právě po takovém „dotyku“ prožívání života velice prohloubilo a dostalo teprve tu správnou „šťávu“. Cítíš to jinak?

      2. Dobré odpoledne Leničko, omlouvám se že jsem přerušila rozhovor, a šla spát, měla jsem příští den nějaké povinnosti, dobře že jsem to udělala, do dnešního dne tady napadalo dvacet centimetrů sněhu, a já bych se již nikam nedostala, budeš li chtít můžeme v něm pokračovat.

          1. Víš Lenko, já mám často pocit, že mnoho věcí napíši nějak nesrozumitelně, ono ne všechno co mám v hlavě, jde dát na papír tak, jak bychom si představovali, často a nějakou i nepodstatnou průpovídkou, se změní smysl toho, co chci říci. A nakonec blog není pohotový čet, a ani bych to tímto způsobem asi nezvládala. Já se mnohdy po jisté době musím podívat co jsem tam vlastně řekla , a co jsem tím myslela, ne nemyslela sem to tak, že by se tě to mělo dotknou nelibě. A to vůbec nemluvě o tom, že jsi první člověk, za celou dobu, co dělám tento blog, co se mnou takto komunikuje. Ale jedno je pravda a druhé je to, co píšeme, když si myslíme že to ti druzí nečetli a pak, musí být ta paměť zatraceně dobrá?

  3. Vida, vida, běhá to tu už svižněji. Krása a síla je v jednoduchosti (to si myslím už dlouho). Tím nemám na mysli hloubku myšlenek a spojení slov. Tu tady vídám od začátku. 🙂

      1. Nechci příliš oponovat, ale mně to tu nefičelo. Vysvětlil jsem si to vlastní zkušeností, kdy v minulosti můj blog u některých známých taky zadrhával v posunu a to proto, že fotky měly příliš mnoho pixlíků. Když jsem je začal zmenšovat, chod se zrychlil. Tak jsem to takhle diletantsky porovnal, že asi můj přístroj tvé obsažné stránky neutáhne. Posledně jsem, aniž bych s počítačem cokoliv vyváděl, pookřál nad onou objevenou zdejší svižností, leč nevím, jestli jsem něco nezakřikl, když dnešní „rozjezd“ zpočátku moc hejbací zase chvíli nebyl. No, uvidím časem..

        1. Máš Břetislave jednu velkou pravdu, stroj od stroje, máme každý jiné podmínky, to co je třeba možné dělat s mým počítačem, jistě nemůže dělat každý, je tomu možno ale pomoci jakousi optimalizací, mít různé pomocné programy, jejich aktualizaci, a udržení počítače v optimálních podmínkách, je základ. Já jsem neudělala jediný krok k zlepšení rychlosti tvého počítače, to asi ty, nikdo jiný to za tebe nemůže udělat. Ba naopak, dala jsem tam před časem, ještě složitější šablonu, která má prohlížeč fotografií a tím že je složitější, tedy více zlobí, takže opak je pravdou.
          Je jisté že jednoduché stránky s jednoduchou grafikou ti nebudou dělat problémy, ale když potom najdeš nějaké pohyblivé a složitější ???????

          Můžu ti poradit pouze jedno, nejlepší a nejrychlejší prohlížeč je Google Chrome. Je také dobré občas smazat historii, dočasné soubory, cookie soubory, vymazat mezipaměť, a většinou se to zrychlí.
          Kdyby ti v rychlosti překážely moje mega pixelové věci, jak by jsi si potom pustil třeba HD film, ten by se okamžitě musel zastavit, to s tím vůbec nesouvisí, je to softwarem, který používáš?
          Zdravím a přeji hezkou neděli.

  4. To je pravda, můj drahý Anna, žije ve světě plném nespokojenosti je, že svět nás naplnily materiálu pokušení. .
    Strávit příjemný týden. Polibky pro vás můj drahý příteli.

    1. Děkuji milá Mane, svět si zvykl na nezájem a lhostejnost, k něčemu tak úžasnému, že si to přes celou zeměkouli můžeme říci, cokoliv, co nás trápí, neuvědomuje si jak úžasné je, mluvit a psát si, s někým, kdo je na druhém konci světa a eventuálně se dozvědět, jak tam lidé žijí, co je pro ně důležité, a co je těší málokdo tu možnost využije, říci to, jak ho těší, jako mě přátelství s tebou drahá. Děkuji ti za ně již roky. Anna

  5. Kikou mon amie Anna

    excellente journée ensoleillée en ce mardi, en espérant que tu vas bien

    Depuis hier soir Laika boite moins

    Je n’ose presque pas le dire ouf …

    je te fais plein de bisous tendresse

    gros poutoux de ma princesse et chatounets

    Regarde comme ♥ mon loup ♥ te regarde sourire … Magnifique ☺☺

    je suis entièrement d’accord avec ton écrit, mais tu sais certaines personnes sont tellement égoistes

  6. Naprosto chápu tvé zoufalství, Aničko. Ale to, co děláte, bude v konci asi ta „medvědí služba“, jak se říká. Nezdá se ti? Chápu, že nelze nepomoci, ale pomáhat takto také nikam nevede, jak píšeš o financích. Už jsem dávno pochopila, že pomáhat člověku, který pomoci vlastně nechce, je jako hodit kabát tonoucímu. Nevím, zda to má ta stará paní v hlavě v pořádku. Pokud ne, pak je nějaký razantní, byť laskavý zásah na místě. Není možné, aby paní krmila kočky a neměla jídlo pro sebe. Není možné, aby se kočky nekotrolovaně množily. Klidně se může stát, že paní upadne, bude zraněná, nedá jim jíst a kočky ji sežerou. Jsou to šelmy, žádní plyšáci ani věrní pejskové.
    Pokud se takto chovala i ke svým dětem, pak se nedivím. Lidé, kteří si neváží svého života a nesmyslně upřednostňují jiné, z nich dělají sobce a chamtivce, sami si pak připravují takové konce.
    Zní to sice krutě, ale je to tak. Miluj blížného svého JAKO sebe sama, ale ne více. Nevážit si svého života je jeden z největších „hříchů“, podle mne.

    1. Udělala jsem blogerskou chybu, moc ráda bych to smazala a pojala jinak, protože k podstatě se nikdo za žádnou cenu, nechce vyjadřovat, dala jsem k dispozici svůj dobrý skutek, a připadám si teď, jako debil, jenže je to venku, a já to musím přivést na pravou míru.
      Milá děvčata, Hanko a Lenko, dát na blog osobní věci je hloupost, protože souvislosti mohu znát jen já, a vy si to všechno můžete vyložit po svém, a také jste to udělali.
      V průběhu tří generací se podmínky a lidé, vyvíjejí, stagnují, a degradují, to čeká každého ať chce, nebo ne. Jinak posoudím věci já, s citovou vazbou a jinak lidé, kteří neznají detaily, Jistě, ve vašich osobních náhledech je mnoho pravdy, je to jako když na Václaváku potkáme bezdomovce, vy ho uvidíte poprvé v životě, a já ho budu znát od dětství, nemluvím teď o tom jednom, konkrétním případu, ale všeobecně, o vztahu k člověku, a k lidem jako takovým? Většinou uplatníme své osobní emoce a zkušenosti, i já to teď udělám, Lenka píše“ Pokud se takto chovala i ke svým dětem, pak se nedivím“. Ne ta paní se nechovala, ke svým dětem sobecky, to já, já ty peníze dám jí na úkor svých potomků, protože to považuji za důležitější, moje děti mají nadbytek, ona ne. Dělám to často a moji potomci mě to A S I ??? Zazlívají, protože smýšlejí stejně jako ta střední fáze životního vývoje a tím i vy děvčata, až dojdete ke stáří, budete více solidární, se sobě rovnými, ideál je to, co píše Hanka, když je maminka s ní šťastná, a ona má pocit, že má hodného syna, to je ideál, k jakému se dochází zřídka aby všechny tři generace byli šťastné?

      1. Omlouvám se, pokud jsem šlápla do porcelánu, Aničko. Máš pravdu, nikdo nemůže znát všechny souvislosti. Ale někdy ten chladný nadhled taky může pomoci, tož jsem to riskla. Hoď po mně shnilý jabko a je to ! (já uhnu, neboj 🙂 ).
        Ne, vážně jsem jen chtěla podotknout o té sobeckosti. Já to myslela tak, že paní se chovala k sobě neuctivě a tímpádem to děti mohly odkoukat, taky se k ní nechovají uctivě. To je častá chybička děsně hodných lidí. Na to se málokdy zapomíná.
        Ale jak říkáš, já nevím, já se na to dívám obecně a zdálky. Konkrétně nemohu vědět nic.
        A tak už mlčím.
        🙂

        1. Blog dělám právě pro to, že si můžeme popovídat o věcech které by jsme třeba ani jinak neřekli, jsem moc ráda že má někdo chuť o těchto nepopulárních věcech mluvit, a vůbec si nemyslím že nemáš pravdu, a to v mnoha případech, nemám v úmyslu, po tobě nic házet, tvého názoru si vážím, protože je jedním z bodů. Je to co píšeš výjimka, která potvrzuje pravidlo? Dnešní doba je tomu hodně nápomocna. Jen náhled, je třeba jiný, nežli když my jsme byli mladí nebo děti.
          Dám ti takový hierarchický, hypotetický příklad.

          1.) Moje maminka zemřela poměrně mladá, měla jsem bratra o něco staršího nežli mé děti, tedy postarat se, o mého otce a bratra, bylo pro mě samozřejmostí. vždy jsem měla i jako dítě nějaké povinnosti a měli jsme velké hospodářství, nikdy jsem to nepovažovala za nějakou křivdu, své rodiče jsem milovala a dodnes miluji, i když již velice dlouho nežijí, ani můj bratr. A život tak rychle utíká.

          2.) Nějak jsem pominula tu stagnující dobu, co o tom píši v předešlé odpovědi, u mě se posunula rovnou do stáří, neměla jsem na ni čas, z doby vývoje jsem se posunula do doby degradace, bez doby stagnace. ( doba kdy se děti osamostatní) strašně rychle uplynula, děti zestárli a vnuci dospěli.

          3.) Já také očekávám, že mám právo na odpočinek a péči, a je mě stejně jako jsi to řekla ty říkáno, K A Ž D Ý M, my musíme rychle žít svůj vlastní život, nemáme čas se zabývat maličkostmi, my řešíme své velké problémy.
          Je možné, že se dostávám mimo realitu, protože posledních pár let mimo ni opravdu žiji? A spoléhám na informace, které mohou být zkreslené, na internet?

          Již dva roky to zkoumám a musím ti říci že, jen deset procent rodin, žije v souladu tří generací, co se na povrchu jeví, vcelku pohodově, se po hlubším rozboru ukáže, jako sebeklam, a vždy, alespoň z jedné strany je to křivda. Buď je anděl babička, máma a táta jsou špatní, protože babička se obětuje. Nebo jsou špatné babičky, protože se snaží být dlouho aktivní, soběstačné, a hlavně mladé, a je to rodinou také většinou odsouzeno..
          A nebo konečně a to je dnes nejrozšířenější, obě předchozí generace jsou líné, neschopné, nevzdělané, nic nám nedali, hlavně po té fyzické stránce, a my jim všem ukážeme, že my jsme ti mistři světa.
          Ta poslední kategorie dopadá nejhůře, pozbývá dokonale rodinné vazby, sounáležitost, schopnost něco a někoho milovat, natož obětavě přispět ve prospěch kohokoliv, i rodiny, a musím ti říci Lenko, netýká se to mladičkých puberťáků, o kterých se dá říci, oni s toho vyrostou a zmoudří.

          Mnoha těch úplně mladých co mají ideály a jsou schopni, něco udělat pro budoucnost a lepší vztahy, si vážím a věřím jim, je jich víc a víc, těch, pro které je víra cestou a poučením, že láska k lidem, ať jsou jakkoliv na konci té pomyslné hierarchie, je cestou k bohu. Nechci píchat do vosího hnízda, je to moje osobní dobrá zkušenost.

          1. Ani, prožila jsi svůj život tak, jak jsi popsala.
            Můžu říct své zkušenosti? …… Upřímně? U nás vždycky někdo ležel a bylo potřeba se starat. Všechno to odřela většinou máma. Táta jí nikdy s ničím nepomáhal, hleděl si jen svých koníčků, ačkoli se máma starala i o jeho rodiče. K nim nás jako děti už pak ani nepouštěla, protože byli senilní a děly se tam hrůzné věci.
            Moji rodiče byli hodní lidé, ale znám je vlastně jen unavené, naštvané, spící, hádající se. Měli toho moc a doma bylo málo radosti, do toho hádky s prarodiči. Bylo to pro mě jako pro dítě nesmírně těžké a traumatizující období. Jakmile to šlo, dospěla jsem a odstěhovala jsem se. Měla jsem rodiče dost ráda, ale ty opravdu silné vazby mám ke svým přátelům. Tátovi jsme ke konci života pomohli, jak to jen šlo, ale stal se nesnesitelným, na mámu agresivním, v nemocnicích, když něco akutního bylo, ho nikde nechtěli, byl problémovým pacientem. Máma je zatím zaplaťpánbu jakž takž na tom fyzikcy dobře, snažím se jí volat aspoň chvilku skoro každý den, bratr a jeho synové za ní chodí několkkrtá týdně, pomáhají, co je potřeba se zahradou, s domem, já jí zase vozím občas na výlety nebo se jí věnuju, když přijede na víkend jednou za dva měsíce. Víc se jí věnovat sílu nemám. Nemohu za to, že má minimum přátel, žádného koníčka, zálibu a tedy často jen čeká, kdo kdy přijde a zda někdo zavolá. Ještě že má televizi a zahradu.
            Já nevím, jestli je to dost nebo málo nebo co bych měla dělat jiného.
            My s manželem jsme se rozvedli, děti se nám nenarodily, takže já vím, že umřu osamotě a taky se s tím musím nějak srovnat. Až nebudu moci a nebudu mít třeba na nějakou superpéči v hospicu nebo někde, tak prostě umřu, to se nedá nic dělat. Těžko rozumím tedy steskům starších kamarádek, které se bojí, že se o ně děti nebudou třeba starat. Já se bát nemusím, o mě se starat nebude kdo mít, takže jsem v klidu. Všechno je jen otázka přijetí.
            Taky si myslím, že děti by lidi neměli mít a opečovávat jenom proto, aby se o ně někdo postaral ve stáří, to se mi zdá sobecké. Když je chtěli, tak je měli a něco jim to dalo. Asi je morální povinnost svým rodičům pomáhat, když už nemůžou, ale láska a hezké vztahy se nedají vynutit. To musí vyplynout nějak ze všech stran a všechny strany se na tom vztahu podílejí, a to od začátku, do dětství. Pokud není babička příjemná, děti se k ní netáhnou.
            Přicházím do styku také s malými dětmi. Říkají mi: „Dneska jdu za babičkou tou a tou a moc se těším a zítra jdu za touhle a tu nemám rád, tam musím, ale strašně nechci. “ Cítíme to jako tyhle děti, jenom to tak jasně neříkáme. Když s někým nejsme rádi, uděláme jen povinnost a frrr pryč, mám moc práce. Láska se nedá vynutit, jak jsem řekla.

            Tak tohle je zase pohled můj. Nikoho nesoudím a nechce se mi zevšeobecňovat. Ostatně každá starší generace nadávala doposud na tu mladší a každý si své mládí tak trochu idealizuje. ………. I když já zrovna ne, pro mě bylo dětství a dospívání velice těžké. Subjektivně nazíráno, samozřejmě.

            Omlouvám se za ty litanie. Snad to bylo trochu k věci.

            1. Do této chvíle jsem u tebe četla komentáře, je pozdě ale stejně mám nepřekonatelné nutkání ti odepsat. Chci si ale pocity ze čtení u tebe nechat uležet v hlavě, je tam jedna věc, na kterou bych se chtěla nejdříve zeptat, a potom si rozmyslet jak ti odpovím. Moje pocity jsou pravdivé, láskyplné, ve vztahu k mým rodičům, s nimi i vedle nich, moje děti se mnou tu zkušenost neměli a já s nimi také ne. Dobrou noc, a hezký den Lenko

                1. Chci Lenko a to velice silně na mnoho věcí, na rozhovory, ve tvých komentářích, velice mě zajímají.
                  Zacházíte do filosofování a psychologie, jen je již trochu pozdě, protože debata skončila, proč?
                  Moc se mě u tebe líbí, jen je to dost těžká debata, některé věci na veřejnost nenosím, raději bych s tebou měla soukromý rozhovor. Pokud si to budeš přát a souhlasit, budu moc ráda na mail ale bojím se doteků s esoterikou.

                  1. Dobré ráno do podzimního lesa! Debata nekončí, kdykoli ji lze otevřít a kdekoli. Protože všechno se vším souvisí a Bůh je všude. Jinak můj mail je privatpost@centrum.cz Esoteriky se netřeba bát, nevím ani, co přesně se tím myslí, ale prozkoumala jsem kdeco, nepotřebné odložila, co bylo k něčemu jsem si vzala. Jinak strach je brána do pekla. Láska je to, co nás spojuje. Se sebou, jednoho s druhým, s Bohem. Tož tak. Děkuji.

                    1. Moc hezky řečeno, celkově jsem to myslela s tím strachem v úvozovkách, že se raději vyhnu tomu tématu. Jinak máš pravdu, proč bych nemohla otevřít i několik měsíců staré téma? Také bych byla ráda kdyby to lidé u mě udělali, některé věci co se mě jeví zajímavé, kolikrát zapadnou dříve, nežli se na ně někdo podívá?

            2. Děkuji ti Lenko za nabídnutý mail, těším se, že si občas popovídáme, máš filosofii, která mě sedí, nic sobě, ani druhým nenalhává, a to se mě moc líbí. To co říkáš svým komentářem je jediné možné řešení, to co řešit nejde, nějak dát na jinou kolej, občas se podívat, jestli to jede tím směrem kterým má, a eventuálně tu výhybku trochu přesměrovat. Když si všechny viny světa necháme spadnout na svou hlavu, tak nás to zavalí, je dobré mít s kým se podělit, a já jsem chtěla jen poukázat na to, že sobci se nedělí, a to zapříčiňuje rozpady rodin, a ty máš i jednu velikou pravdu, že trochu sobectví je nutné mít, milovat ( sebe i Boha ) je tak trochu závislost, je nutno ji rozdělit a čím více máme lidí, kteří se s námi podělí, jak o to hezké a dobré, tak i o to zlé v životě, tak je to lepší.
              A já se právě ptám, proč ve stáří, když již nemáme sílu „dávat“, a dělit se, nic už nedostáváme (většinou) ?

              1. Říkáš „milovat je tak trochu závislost“. V tom případě nemluvíš o pravé všeobjímjící Lásce, anýbrž opravdu o závislosti.
                Láska nic nepožaduje, nic neočekává ………. Láska přece není něco za něco, není to obchod. Nebo snad ano?
                Každé ráno, když se člověk probudí, má poděkovat za své nadechnutí, pak si užívat každou částečku těla, která je nebolí ( v nemocnicích je tolik bolavých). Je úžasné, když si člověk může uvařit ranní kávu, čaj. Když je něco k tomu ( v Africe se jim o snídani může ledaskde jenom zdát) a je člověku teplo, je to přímo luxus. Superluxus je, když si mohu vyjít na svou vlastí zahradu a potěšit se přírodou. A naprostým vrcholem je mít počítač a moci komunikovat s lidmi po celém světě a hlavně …… mít na to čas.
                Že mě minulý týden někdo nepustil v tramvaji sednout? Nebo že za mnou jezdí děti jednou za čas, méně často, než očekávám? No a co? To je důvod k zoufání?
                Mně jedna paní nedávno v krámě mlátila francouzskou holí. Nevěděla jsem proč, tak jsem se jí zeptala s úsměvem, jestli jsem jí něco provedla, že mě bouchá. Ona si to neuvědomila, že se kolem sebe rozhání, hlava nehlava. Tak se omluvila, já se taky nezlobila a bylo to. Mohla jsem klidně na ni hulákat, jak jsou ti staří bezohlední (a oni opravu často jsou). Klidně jsem mohla říct: „To je dneska stářeš, mají být moudří a blahosklonní a mezitím jsou to nenávistní a zpšklí tvorové!“ :-)))))
                Tak to jen tak pro odlehčenou. 🙂

                Já nevím, ještě asi nejsem tak stará, abych si mohla stěžovat na mládež, nakonec mezi nimi mám velice mnoho přátel, ale docela dobře bych si mohla stěžovat na několik jedubab ajedudědků, které jsem v životě poznala. A zase naopak se těším na návštěvu k jedné 89tileté paní, že si popovídáme o tom, kdo/co je Bůh, o japonštině, kterou se teď učí, a o zkušenostech z jejího a mého života. Když jsem tam minule byla, svítila jak sluníčko a bylo mi s ní hezky. Tedy proč bych tam nešla?

                Ono, zdá se mi (mohu se mýlit), ale ve věku TO není.

  7. Tady by docela sedělo rčení „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“. Jenže to není tak úplně pravidlem. Znám několik případů, kdy rodiče byli velice slušní lidé, ale výchova dětí se jim v určitém okamžiku vymkla z rukou. Naopak znám rodinu s pěti dcerami, rodiče byli chudí a navíc alkoholici, dcerám nedali vůbec nic (jejich oblíbená průpovídka byla: „dali jsme jim život, a to stačí“), ale ty se k nim chovaly velice pěkně a staraly se o ně až do smrti.
    Moje mamka si pochvaluje, jak se má se mnou dobře a já si pochvaluju jakého mám hodného syna.
    Je ale pravda, že osamělí staří lidé na tom nejsou zrovna dobře. Lituji tu paní, o které píšeš a chápu ji, sama bych nejspíš jednala stejně. Od vás je hezké, že se o ni trochu staráte, Aničko.

  8. To je smutné, vidím to jako neřešitelnou situaci. Je mi té paní taky líto, ale třeba by se někde v útulku slitovali a vzali si aspoň nějaké kočičky. Kocourky si může nechat. Já vím, to se mi to radí.

    1. Je tak, jak říkáš Libuško, jeden den se paní rozhodne, že ano, že ty zdivočelé kočky pochytáme, my začneme shánět klece, to není jednoduché, a druhý den řekne, je mě jich líto? Jedna konzerva se dá koupit od 11-17 korun, to je pro deset koček cca čtyři a půl tisíce za měsíc. Nevím přesně kolik činí její důchod, ale pro ni toho mnoho nezbývá.
      Už ani nedoufám, že ty desítky tisíc, co u ní mám, zas mnoho let, někdy uvidím, smíříme se s lecčíms, i s tímto, jenže to pokračuje, letos jsou to další nová koťata. I nám je jich, i jí líto, ale máme čtyři své, a psa, a také jen důchod.
      Dokud někdo kategoricky nerozhodne, můžeme tady o tom mluvit, do nekonečna, a nikdo takový není ??? Spoustu starých lidí takto žije, a nedokáže se smířit s tím, že potřebují pomoc ??? Netýká se to jen koček.

  9. Hallo liebe Anna wünsche dir einen schönen Nachmittag bin eben erst aus dem Urlaub zurück vergeht leider viel zu schnell.Morgen beginnt die neue Woche schon wieder, wünsche dir einen guten glücklichen Start Grüsse dich lieb Gislinde.

  10. Taky mi bylo líto starého morčete. Chtěli ho tehdy vyhodit, já jsem si ho vzal k sobě. Dostávalo to nejlepší, ale pořád se bálo lidí. Až na sklonku svého života bylo přítulné. Já osobně se stáří bojím, kolkráte myslím na to, jak asi dopadnu. Raději nemyslet.

    Z tohoto hlediska jsem rád, že mezi mnou a rodiči bylo vše v pořádku. ale ano, občas to zaskřípalo, ale to je asi normální ve všech rodinách. Dnes jsem rád, že jsem rád. Jak jinak
    A květák s vajíčkem a bramborem bych si taky dal.

    1. Tak jsi mě Jiří docela uzemnil, a také běžím něco uklohnit, květák to nebude?
      A s tím svědomím, je to na každém, a pro ten dobrý pocit, že jsme udělali, co jsme mohli, a co bylo možné, aby jsme jednou nedopadli stejně, je dobré udělat něco včas, kytky na hrob už nám nikdo nosit nemusí? Že Jiří?

        1. No přece s tím že bych měla jít vařit, místo toho brebentění, jak jsi nadhodil ty brambory a květák??? Musela jsem se podívat, kolik že to bylo ten den hodin, abych neměla ostudu, že je poledne, já sedím místo vaření u počítače, i to se mě stává, že zapomenu na čas, a všichni, kočičky, pejsek i páníček, tady křičí mááááme hlááád.

  11. Znám spoustu lidí a naprostá většina z nich svým rodičům velice pomáhá. Tato paní by měla mít nárok na pomoc v hmotné nouzi nebo jak se tomu říká ….. nevím, jaký má důchod a náklady, ale pokud nemá dost, od toho platíme státu na sociální politiku, aby takovíhle lidé nehladověli a v zimě se neklepali zimou, podle mne. Když to dostávají naši romští spoluobčané a když sousedka za dávky v nouzi opravila chalupu, tak …..
    Každopádně jste moc hodní, že jí tolik pomáháte.
    A kočky? Všechno má mít svou míru. Pokud paní si neváží svého života více, dokonce ani ne stejně jako kočičího, pak …… to taky není úplně v pořádku.
    A všechny tzv. obecní kočky by se měly především nechat vykastrovat na obecní náklady, jinak za chvíli sežerou celou vesnici. U nás si to jedna paní vzala na starost, má kočičí útulek, stará se o ně a oni jí přispívají něco málo na žrádlo pro ně a platí tu kastraci, aby se dál nekontrolvaně nemnožily.

    1. Ano Lenko, to je věcný přístup, a tak nějak by to mělo fungovat, je tam, ALE , TO ALE.
      U těchto hodně starých lidí, a docela bych tam již mohla zahrnout i nás s mužem, je další aspekt, a to ten, že oni rezignují, nechtějí cokoliv řešit, protože je to pro ně složité a unavující, a jak jsem někde v komentáři již napsala, a většinou to říkají, už to nestojí za to. Takže někdo by se měl postarat, a tam je ten morální aspekt věci ???
      K D O ??? Znám tu rodinu třicet pět let, kdy a jak nastal úpadek nevím? Má dceru, zetě, dvě vnoučata s rodinami, přestali sem postupně jezdit, když pán zemřel. To je jen jeden případ, kolik jich je, takových, co sedí někde, i třeba zaopatření v pečovateláku a čekají na své děti, a upnou se na to, co mají po ruce, třeba na kočky.
      Obrázky a citáty

  12. Ještě mě zaujalo to jak a proč si zaplakat, třeba při písničce – to jako existuje nějaký návod? No to mě podrž.
    Je fakt, že při nějaké písničce si taky pobrečím, když ve mně vyvolá nějakou vzpomínku a je spojena s něčím nostalgickým, občas se dojmu až k slzám u nějakého filmu (ale těch není tolik) a občas se mi tohle stane u knížky (i když to už je taky vzácné).
    Ono poplakat si přináší jednu velkou úlevu, protože slzama vyplavíme i ty škodlivé látky v těla. Ale poplakat si plánovaně, to už je fakt ujetý.

  13. Zčásti je to velká pravda, jak se rodiče chovají ke svým rodičům, dávají tím příklad pro své děti. A jak vychovávají svoje děti, tak se jim to vrací. Co dají svým dětem, to jim děti vrátí zpátky – tady už bych se pozastavila nad tímto, protože, jak známo, jedna matka uživí a vychová sedm dětí, ale sedm dětí nejsou schopny nebo spíš ochotny uživit svoji matku.
    Moje mamka vychovávala své děti po svém a myslím, že dobře. Přesto její děti vychovávají svoje děti už úplně jinak. Takže žádné vzory nepřebírají. Včera jsme řešili v práci, jak se mají děti starat o své rodiče, když j sou v důchodě, tedy jim i přispívat finančně, pokud jsou v nouzi. (To je prý zas nějaký výmysl od našich vládních představitelů). Nejsem proti tomu, ale pravda j e, že mnohé rodiny dnes mají co dělat, aby se uživily, při všech těch poplatcích a neustálém zdražování, také mnozí z těch rodin ztratili práci a novou nemůžou najít, takže se plácají opravdu na samé hranici bídy. Naproti tomu zase vidím, že každý skuhrá o peníze, ale nákupní střediska jsou stále zarvána auty a nákupní koše naplněny po okraj.
    Ale i v tomto případě nechci házet všechny do jednoho pytle, protože někdo může dělat takzvaný měsíční nákup, kdy si jednou za měsíc vyjede do marketu a holt se zásobí, čím může.
    Co je smutné, tak že po starých lidech kolikrát „neštěkne pes“. Zaujala mě zmínka o těch kočičkách. Já je mám totiž taky a i když se mi nevede nejlíp, odmítám myšlenku, že bych je měla nechat utratit, abych je nemusela živit. I kočka nebo pejsek dokážou dát člověku hodně radosti a pocit, že není na tom světě úplně zbytečný.
    I když o zbytečnosti některých lidí by se dalo polemizovat. Takový Drábek, například, nebo Kalousek, to jsou podle mě naprosto zbyteční, po kterých bych neštěkla ani já.

    1. To jestli je, nebo není mou povinností, postarat se o svou rodinu, ať zpětně, nebo o generaci dopředu, je věc svědomí a morálky každého člověka, to co je v určitých zemích, a většinou chudších, nežli my, samozřejmé, to se u nás diskutuje, pokud generace minulá, nebo budoucí, pomoc potřebuje, je to jistě povinností, bez diskuse a podmiňování čímkoliv!!! A cítí-li to někdo jako újmu k sobě samému, je to sobec. Něco jiného je pokud někdo tu pomoc nepotřebuje, nebo nechce, a to z jakéhokoliv důvodu, v jiném případě, se s potřebným rozdělím o poslední kůrku.
      To, jak jsou pro mě, nebo kohokoliv, cenní a vážení lidé, kteří, by měli být vzorem, na to je Vendy velice těžká odpověď, a můj rozum je na to krátký, mám ale takový názor……. Když můj muž na něco nadává, co se mu na obci nelíbí, říkám mu, kandiduj a změň to, nic jiného dělat nemůžeš, jen začít u sebe, poslední volební výsledky ukazují, jak je nám dobře, a jak je nám to fuk, jinak by jsme něco udělali a šli volit, to ostatní jsou jen řeči o ničem.
      Zvířátka a řeč o nich, byl jen zástupný a konverzační problém, hlavní je ta neúcta, neláska, nechuť pomoci, ze strany rodiny, a takových starých lidí je spoustu, co se na ně děti vykašlou, a oni již nejsou soudní o sobě, a tom jak žijí rozhodnout.
      Nekoupila nám nic k vánocům? nechválila dost inteligenci a krásu našich dětí, tedy ať si babka umře hlady, ne teď neříkej, že mluvím nesmysly, tak zástupně se úcta ke stáří dnes bere, staří lidé jsou dehonestováni, až ke studu, že jsou staří, a nechce se jim žít. I v těch nejprimitivnějších kmenech v džungli, se ke svým stařešinům, chovají s úctou.

    2. Hlavně mě štve, že se podílíme platbou na sociálním pojištění. Tedy, nevadí mi plati sociální pojištění na dnešní současné důchodce (protože to je ten princip), ale vadí mi, že z těch peněz jsou živeni i ti, kteří nedělali, nedělají a dělat nebudou a mají tak královské sociální dávky, že by byli kreténi, aby šli dělat.
      K té kandidatuře – víš, Aničko, asi bych se v tom tak nevyznala, abych to mohla dělat. Jen vidím ty příšerné pitomosti, které pášou a které my platíme. Tak jako se nederu na místo manažera, které bych nezvládla, tak se nederu ani do politiky, protože bych to nezvládla. Ovšem oni jsou za to víc než dostatečně placeni a když se do toho dali, měli by taky adekvátně pracovat a ne jen si válet šunky a pobírat platy ve výšce, na kterou jeden člověk pracuje třeba rok.
      Jinak, u voleb jsem byla a volila jsem stranu méně známou, tudíž ani jednu z těch hlavních.
      Ale o tom jsem nechtěla psát.
      Myslím, že jestli její děti přesaly postupně dojíždět, je něco špatně. Otázka je, proč? Jsou tak pohodlní? Nebo se z nějakých neznámých důvodů rozhádali? Každopádně, je od vás moc hezké, že té paní občas vypomůžete. Tohle už je opravdu vzácné… A jestli se k ní stahují kočičky z okolí, svědčí to o něčem, žejo… aspoň o jednom člověku, který má srdce na správném místě.

      1. Víš Vendy na to se já neptám, jaký je důvod, ta paní je jeden případ ze sta, a jistě se všude najde někdo, kdo pomůže v nouzi nejvyšší, jde tady ale o princip, pro koho by to mělo být prvořadou povinností, ne pro cizí lidi, ať se mezi nimi stalo cokoliv.
        Politika, to je vlastně můj titulek, moc a sláva, jim tak rychle stoupla do hlavy, že jsou přežraní toho kaviáru a přepití šampáňa, už si nevidí ani na špičku nosu!!! Proto by ti úplně obyčejní lidé, měli občas jít alespoň na veřejné zasedání a trochu jim nadzvednout mandle, i to by bylo dobré. Oni si o nás začínají myslet, že jsme jejich podaní.

  14. Bohužel, je to tak. A ještě bych dodala, že si třeba někteří lidi řeknou, kdo ví, jak to je, když má na to, aby živila tolik koček. Je to těžké, já bych se také nedokázala jen tak rozloučit s někým, s kým žiji, i když je to zvířátko, to má také cit a dává nám lásku. Ale co s těmi kočkami, když se s paní něco stane? Skončí v útulku nebo na ulici. 😦

    1. Přesně tak, jak to říkáš, a to má ty kočky zabít, nejsou všechny její, vlastně žádná, jen si našli dobrého člověka. Kočky z celé vesnice, přivedou, již velká koťata k ní, loni jsme to měli také takhle, jen ještě dokážu zadupat, ať si obecní kočky řeší obec. Když ještě pán žil, k nim přišel pes, ze dvacet kilometrů vzdálené vesnice, a když hledali majitele, bylo jim řečeno, nechte si ho prosím vás, oni ho hrozně bijí.
      A tak je to i s koťaty I kdyby to bylo do útulku, jistě by se jí ulevilo, alespoň část koček, starostu jsem už o to prosila, že prý mu do toho nic není, jeho kocour je prý kastrovaný??? Ale letošní koťata, jako by mu z oka vypadli. tedy ne starostovi, ale jeho kocour bude ten neplatič alimentů. Letos, chudák ženská, nemá uhlí, a ani peníze na něj, celou zimu jí bude zase můj muž dělat dřevo v lese. Nikde se nedovolává ohledů, říká jen ať už umřu.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s