Mít velké oči v čemkoliv, se nevyplácí, naše tělo i duše jsou chamtivé, rychle se přejí i nejkrásnějšího života.
Znám lidi, co nejsou spokojení a šťastní, přesto že po stránce uspokojení tělesných potřeb mají vše ale znám i takové, co je jejich přáním mít takový dostatek, aby uživili alespoň své kočky. Je to již dlouho, co při cestě za nákupy, se stavujeme u jedné staré paní, zeptat se, co potřebuje nakoupit, připadá mě jako Popelka z filmu “ TŘI OŘÍŠKY…..“, kupte mně, co vám cestou cvrnkne do nosu, hlavně aby to bylo levné, a aby zbylo na krmení pro kočičky, to je to důležité, a na mě nezáleží. Občas uděláme nákup tak, aby jí to kočky nemohly sníst, víme že nakoupíme-li maso, ryby, nebo kuře, kočiny lezoucí jí v takovém případě, když si vaří, až na hlavu, loudící neodbytným způsobem, jí stejně všechno snědí, pokud cítí že je v tom maso.
To je vždy hořekování, když koupíme brambory, květák, papriky nebo lilek, to se budou kočičky zlobit, co to dneska vařím, že to není nic pro ně, budou smutné, říkám vždy, když ti koupíme něco od masa a i sýry, tvaroh, stejně z toho oblízneš jen kosti, tedy dnes jsme nakoupili pro tebe, a kočkám granule.
Chudoba starých, osamělých lidí, je tvrdý nekompromisní ořech, nemohu psát oříšek, je to zlé, není tam řešení, osamění, a citové strádání takovému člověku nedovolí se koček zbavit, a láska k nim nedovolí se dosyta najíst, protože situace se po finanční stránce bude ještě zhoršovat, nevím jak tito nejchudší, a přijde doba že to bude kdokoliv z nás, kdo zůstaneme na vše sami, když partner odejde, budeme v takové situaci nuceni nadále žít. Je mnoho starých lidí kteří již dnes žijí, pod hranicí bídy, i té citové, neumí si vydobýt svá práva, ani na bezohledných a sobeckých dětech, ba ani na institucích, někdy a někteří, jsou potom zlí, na svůj osud , kdyby ve svém domě zemřeli, nikdo by si toho ani nevšiml.
Často dnes rodina těmto lidem není schopna vystrojit ani důstojné rozloučení, a tak tedy musím dnes připomenout, svými slovy, další ze zákonů a přikázání, cti otce svého a matku svou, abys dlouho živ byl, a dobře se ti vedlo na zemi. Jak budeš žít a chovat se ty ke svým, tak se jednou tvé děti, budou chovat k tobě. Nedávno jsem měla na blogu komentář, o paní která je zlá na děti, bylo to v podobné záležitosti, jen z té druhé strany spektra, o výchově dětí, šlo vlastně o stejnou věc, co jsme schopni dětem dát, po citové stránce, a co jsou ony, dnes nám schopné vracet. Kdybych i nechtěla, musím o podobných věcech psát, protože je vidím na každém kroku. Četla jsem nedávno jak si, a při čem zaplakat, TŘEBA PŘI PÍSNIČCE, JAK, A ČÍM NEJLÉPE VYVOLAT PLÁČ? Tady je důvod vážení mladí, plačte nad sebou. A dalším motem které mě hodně naštvalo, byl citát u jedné spisovatelky, o špatných rodičích, že ti vždy mají špatné děti. Rozumím velice dobře některým „filosofům“, kteří výchovu ke kázni, práci, poslušnosti, vzájemné pomoci, úctě a lásce, pokládají za omezování osobního ega.
CO VY NÁM MLÁDĚŽI !!!
TO MY VÁM MLÁDEŽI!!!
KOMENTÁŘE??? K VIDEÍM???
Anna : prostor 