Co je dnes za den?

Máte také někdy pocit, že nevíte čí jste?

 

Jistě se to nebude týkat těch z vás, co ještě pracují a ráno jim zazvoní budík, a oni první co udělají pustí rádio, nebo televizi, aby hned, jak se rozkoukají, byli v obraze, věděli co je nového, jaké bude počasí, co si mají obléci, a jestli si vzít deštník nebo plavky do tašky. 
 Já rentiérka, člověk na odpočinku, si mohu dovolit ten luxus, počkat až se to vyvrbí, v klidu otvírat jedno oko po druhém, probouzet se bez emocí a stresu, jestli mě něco neujede, nebo neujde? Svým svérázným způsobem, jsem tak žila vlastně celý život, téměř celý, jsem byla zaměstnána u jedné firmy, a pracovala jsem s mužem na protisměny, i když jsem jednou nebo dvakrát týdně, musela vstávat jako ostatní lidé ráno v pět hodin, nemusela jsem burcovat děti ke vstávání, za chvilku manžel přišel domů, a já byla v klidu, on je vypravil do školy, nebo školky, v podobném stylu proběhl celý náš život,  i když děti odrostli, odešli z domu, nikdy nám to nevadilo, tento styl života, jsme vedli dál, dokonce jsem měla pocit, že nám lidé závidí, tu spoustu společného volna, co máme, jen si nebyli vědomi toho, že když oni spí, my pracujeme, a když máme volno, že vlastně jsme po práci v noci, a zase pracujeme. Proč to vše píši, proto že se ty roky tohoto života, podepsaly na mém zdraví. Trpím nespavostí, často ráno musím přemýšlet, co je vlastně za den, kolikátého to vlastně je, velká únava a bolesti jsou následky, vlastně nepořádku v životě. 
 Naše modrá kulička ZEMĚ má svůj řád a systém, po tisíce let se člověk a jeho tělo učilo tomuto Božímu řádu, jeho zákonům a přikázáním, pokud je nějakým způsobem člověk nedodržuje a nectí, je to vždy špatné, a má to své následky, proč tyto věci člověk necítí v mládí, když má dost vůle a síly čelit těmto nepřirozeným věcem? Tedy aby jste mě porozuměli dokonale, jsem věřící člověk a jedno z přikázání je, pomni člověče, abys den sváteční světil, a já jsem vlastně tento zákon porušovala celý život, pracovala jsem soboty, neděle, pátky, svátky, a neudělala jsem nic pro záchranu své hříšné duše, a také svého těla? Dnes je neděle mým nejkrásnějším dnem v týdnu, i když………… Počítač je někdy mou nádobou hříchu!!! A co vy přátelé milí, světíte den sváteční? 

Tato prezentace vyžaduje JavaScript.

41 komentářů: „Co je dnes za den?

  1. Aničko, jen mimo téma odpověď na tvou otázku, ohledně oněch soutěží, které se u nás občas konají. Nejsou pravidelné a nejsou s věcnou odměnou (až na vyjímky, které potvrzují pravidlo).
    Jsou na různých úrovních, od obyčejných dětských SONB (soutěž o nejoblíbenější blog), přes průběžné akce, jako fotky nebo výrobky.
    Tak třeba v srpnu jsem vyhlašovala soutěž Vytvoř si své zátiší. Šlo o to, aby si každý poskládal zátišíčko, z věcí, které se mu líbí nebo ke kterým má nějaký vztah, vyfotil je a poslal.
    Buď ke mně na email, který jsem ve vyhlášení soutěže uveřejnila, nebo k sobě na blog, s tím, že mi poslali odkaz na ten blog a já si soutěžní fotku stáhla.
    Soutěžní fotografie jsem průběžně umisťovala k sobě a v den vyhlášení zveřejnila.
    Pod fotkami byla anketa, kde si průběžně návštěvníci mohli kliknout na fotku, která se jim líbila nejvíc. No a za pár dní jsem sečetla hlasy a vítězové dostali symbolickou odměnu v podobě ocenění.
    V podstatě nešlo ani tak o soutěž, jako o soutěžení samé a myslím, že to hodně lidí bavilo, protože jsem dostala přes padesát soutěžních fotografií. Pro další lidi to byla pěkná přehlídka pěkných fotek, tedy potrava pro oko.
    Kdyby ses chtěla podívat, můžeš zde:
    http://eumenidas.blog.cz/1209/vytvor-si-sve-zatisi-prehlidka-fotografii
    A na oceněné výherce se můžeš podívat tu:
    http://eumenidas.blog.cz/1209/ceny-a-oceneni

    A když teď soutěžím u Lucerny, přečtu si zadání u ní na blogu, něco vytvořím, umístím u sebe a napíšu k ní odkaz na to moje veledílko. Ona si to pak nějak přetáhne…
    Pak bude hlasovat (někdy blogeři vytvoří něco jako hlasovací porotu) a zveřejní vítěze…

    Jinak na blogu Mléčný bar byla fantastická letní soutěž, ta už byla o ceny, ale úkolů bylo dost a docela těžkých.
    Tohle píšu mimo téma, takže tento komentář můžeš, Aničko, smazat…

    1. Takže vlastně mohu tvořit cokoliv, a u sebe, záleží jen na tom, jestli někam, tedy k tomu, co vyhlásí tu soutěž, dám odkaz na to, co jsem udělala, tedy……. je to vlastně propagace mého blogu??? Asi bych něco takového potřebovala, vkradla bych se do povědomí lidí, co ze zásady ke mě nechodí, už proto že moje postoje a věci, o nichž píši, jsou jim cizí. Co myslíš Vendy? změnilo by to mou image?
      Nemám nejmenší důvod proč tvůj komentář mazat, je to velice dobrý návod pro ty, co si chtějí zvýšit sledovanost, a každému co tohle chce, a je to středobodem jeho zájmu, přeji aby se mu to dařilo.
      Znám mnoho blogů, co mají denní sledovanost několik desítek tisíc lidí, občas se tam podívám také, nenaplňuje mě to, ba s takových diskusí mám i strach.
      Ale jsem ráda že jsem to konečně pochopila, a moc ti děkuji milá Vendy. Některá ta děvčata píší moc hezky, já si to ráda přečtu, ale žel, mám málo času na vzájemné oplácení, a tedy je to stejně jen otázka několika málo návštěv, a potom zájem o moje články stejně a přirozeně vyprchá. Díky Vendy

      Ještě chci něco dodat, mimo téma u mě není žádný rozhovor, tady…… a velice by mě těšilo, si může každý mluvit, o čem se mu momentálně chce, a já vždy a ráda odpovím, to je vlastně moje soutěž, trochu neúspěšná, ale ta dělá mě radost. Někdy sice použiji metodu, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá, a pak zase dlouho nikdo nepřijde? Ale to je zase jen o té statistice, Je mě milejší rozhovor s tebou, třeba na téma „prd v lucerně“, nežli třicet dvojslovných duchaplných frází.

      1. Ještě k tomu chození a nechození… já sem nechodím denně, pravda, někdy ani týdně, ale nikdy na tebe nezapomínám, Aničko!
        Jen si občas dávám práci, a projedu postupně všechny blogy, které mám v návštěvní knize (nebo většinu z nich) a jen to projití mi trvá třeba dva-tři dny, pokud si u nich přečtu aspoň dva-tři poslední příspěvky a napíšu nějaký komentář. Takže z časových důvodů nezvládám chodit častěji.
        Jistě, taky bych se mohla na ty blogy vykašlat a nechodit tam. Většina z nich stejně u mě byla jednou, dvakrát – a pak se vytratili. Jenže ty blogy jsou i zajímavé. Ale protože je to i únavné, budu muset udělat nějaké vytřídění.
        V další kategorii jsou oblíbené blogy, neboli Zlatíčka, a tam jsi i ty! 🙂
        Hezký večer…

        1. Nejdříve jsem otevřela , ten druhý komentář, ale to je jedno? Mám tě také moc ráda, vždy si všude přečtu, hlavně tvůj názor, protože je o něčem, nikomu nepíšeš takové ty řeči o ničem, toho si velice vážím, vím že je hodně dobrých blogerů, jen na to prostě nemám čas, mám hodně práce kolem domu, a hlavně jsem už unavená stará paní, která toho má nějak víc nežli už zvládá, tedy si musím vybrat co ještě je, a co už není tak důležité?

          Ještě chci dodat, že to vůbec není důležité, jestli příjdeš dnes, nebo zítra, čas je věc relativní, já se vždy těším, že vůbec příjdeš, že si pohovoříme, a ten pokec je neformální, pomalu se poznáváme, a jsme si stále blíž.

    2. No, když to tak vezmeš, tak je to propagace blogu, protože u těch soutěžních fotografií (nebo jakýchkoliv odpovědí) se uvádí odkaz na autora blogu.
      I když jsem měla v té soutěži fotky od dvou lidí, kteří blog nemají – jeden vůbec a ten druhý ho už zrušil. Takže o propagaci blogu tady nemůže být řeč, a oni soutěžili jen tak pro radost.
      A domnívám se, že stejně tak pro radost soutěžili i ostatní, protože minimálně polovina z nich ke mně stejně chodí, takže jejich blogy už dávno znám – a ten zbytek na soutěž přišel náhodou.
      Mně tady ty soutěže a různé výzvy docela baví, neříkám, že se účastním všech, spíš málokdy, ale zadání jsou někdy inspirativní. Předloni vyhlašoval jeden zajímavý kluk projekt, zvaný Devítidenní a v těch devíti dnech byly tři úkoly na zadané téma – a vznikaly povídky, básně, komiksy. Byl to skvělý projekt.
      Jde hlavně o zábavu. A taky o to, vyzkoušet si své vlastní schopnosti. Lucerna (to je blogové jméno jedné holky ze Slovenska) má už tři témata, jedno z nich je, vyrobit něco na indiánský motiv, na tom pořád váznu… Ale plnění úkolů prý může být i napřeskáčku, takže snad ještě něco vyrobím. 🙂
      A ano, kdyby ses takové soutěže zúčastnila, tak stačí, když dáš fotku k sobě na blog a na soutěžním blogu napíšeš odkaz se svou blogovou adresou.

      1. Ano drahoušku, to vše i blogování samo, chce a také zabírá, velice, ale velice mnoho času, teď, kdy konečně nastane trochu klidu a méně práce, bych se také o něco , co bych vytvořila, vlastní prací, mohla i pokusit, najdu li k tomu sílu, tedy to udělám, ráda bych dělala věci, pro něčí radost, ono to chce ale jisté úsilí a čas? Děkuji ti milá Vendy za to, že jsi pro mě motorkem co by mě popohnal:

  2. Kikou anna,

    Je passe dans ton magnifique univers pour te souhaiter
    une belle journée en ce jeudi.

    Ici pas mal de brouillard

    je te dépose ce magnifique loup en repartant doucement
    sur la pointe des pieds ☺☺

    bisous tendresse

    calinous de Laika et chatounets

  3. Myslim, ze rozumny clovek nepotrebuje prikazani. Ze slova „prikazani“ me beha mraz po zadech. Bokud je tedy preklad Bible spravny a Buh dal lidem svobodnou vuli, tak bych predpokladal, ze vedel co dela. Proc potom tedy nejake prikazani? Myslim ze spousty textu v Bibli jsou pouhou lidskou snahou jak udrzet “ prosty lid na uzde“. Jen muj nazor. Peace and love. A.

    1. Proč tedy tak málo lidé respektují, ty zákony světské, když tedy z toho jednoho přikázání, vám běhá mráz po zádech, kdo jsou to podle vás ti prostí lidé, co je, je třeba držet na uzdě, a proč nemá většina těch, co podle vás, nejsou prostí lidé, svůj vnitřní kodex slušnosti, a pokud je víra, podle vás lidský výmysl, proč to vaše MÍR A LÁSKA nefunguje, on tomu totiž chybí ještě jeden atribut, a to je víra.

      1. Dobry den. Pro me je prosty clovek ten, kdo neveri v sebe, ale v modlu. Kdyz to tem lidem pomaha je to Ok. Proc by podle vas, nemel mir a laska fungovat?

          1. Dobry den. nerad bych si delal z ciziho blogu pokecik, ovsem neda me se nezeptat: nemyslite, ze je to o nas samych. Ja osobne nikomu do ruky zbran nedavam. Podle me, by mel kazdy zacit u sebe, ale ciny ne kecy. Peace and Love.

    2. Otázka je, kolik je tady rozumných lidí. Já mám naopak pocit, že z přemíry svobody mnozí lidé zblbli a nemají kapku soudnosti, o zdravém rozumu nemluvě.
      Když se zamyslíš nad Desaterem, tak na něm nemůžeš najít nic špatného. Vlastně je to návod, jak žít. Nepokradeš, nezabiješ, ctít své rodiče, chovat se slušně k ostatním, jíst a pít střídmě, nebýt nenasytný ani v lakomství, nebýt pyšný a nadutý a světit den sváteční (nejmenovala jsem tady všechny).
      Řekni, co je na těch přikázáních zlého.
      A k tomu držení prostého lidu na uzdě – jen se rozhlédni kolem. Dnes nepotřebují dštít síru a oheň a hrozit peklem. Dnes stačí všechno zdražovat, platy nepřidávat a držet lidi na prahu chudoby. Nemusí být hrozba zatracení, stačí hrozba exekuce. Člověk, který se ohání, aby vůbec všechno poplatil, totiž nemá čas na kraviny, rozuměj na přemýšlení a eventuální akci, vzpouru. Je totiž tak unavenej a zoufalej, že má všeho plný zuby.
      To píšu jen jako obecný příklad, nebrousím tím do vod náboženství ani mystiky.

      1. Dobry den. Svobodu si lide casto zamenuji s anarchii. Cesko v tomto drzi primat. Zeptam se vas, patri lidem svoboda, kdyz nevi co s ni? Co dodat k prikazani? Plati to i pro zivocichy, nebo je clovek necim specialni? A kdyz je tedy specialni, tak cim? Reci? Manipulaci?

        1. Taky vás zdravím. Na blogu všem tykám, tak to předchozí tykání neberte osobně, prosím.
          Jestli si lidi svobodu zaměňují s anarchií, znamená, že jim chybí soudnost a ke svobodě by měli být vychováváni. Pokud by k ní měli být vychováváni, museli by se naučit ctít určitá pravidla. Ono by stačilo jedno pravidlo – chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se chovali k tobě.
          A v tom jednom pravidle je zase zahrnuto ono – nepovyšovat se nad ostatními, nekrást, nezabíjet, nelhat, chovat se slušně.
          (Pravidlo o nestřídmosti a zachování jednoho volného dne je vlastně dodatek, doladění).
          Ať chceme, nebo nechceme, nějaká pravidla dodržovat musíme, abychom se navzájem nepozabíjeli.
          Jestli je to Pravidlo nebo Přikázání, to už je jen slovo, označení.
          Jinak, platí to zejména pro člověka. Zvíře je zvíře a zápasí o svůj život a o přežití. Ale jen člověk vymýšlí rafinované úskoky, jak obelstít toho druhého, vymýšlí, jak nejdéle prodloužit utrpení, jak někoho zničit, nebo týrat.
          Mimochodem, když jsem u těch zvířat, nejednou jsem viděla záběr, kdy se zvíře chovalo k druhému zvířeti lépe než člověk. Sice není rozumem na úrovni člověka, ale citem ho občas předčí.
          Na vaši otázku, jestli lidem patří svoboda, když s ní neumí zacházet… nejraději bych odpověděla ne.
          Ale musím odpovědět, ano. A doufat, že lidí, kteří se svobodou umí zacházet, bude přibývat. I když zatím se zdá, že je to naopak…

        2. Ještě k otázce, čím je člověk speciální, zda řečí, manipulací… k této otázce se pokusím vrátit, už je dost pozdě a jsem trochu unavená, nerada bych plácala nesmysly.

        3. Takže ještě bych chtěla přidat pár slov, co si myslím o svobodě člověka a o jeho rozlišení od zvířat. Chci říct, že nejsem žádný odborník, jen občas nad některými věcmi přemýšlím.
          Svoboda rozhodování lidem patří a patřit by měla. Ale neměli by se rozhodovat nevědomí, nepoučení a nemyslící. (Proto mi vadí přílišná svoboda a benevolentnost, která se dnes dává dětem – ty pak automaticky požadují jen svoje práva a nevidí povinnosti.)
          Stejně jako musíme chodit do školy a vzdělávat se, abychom nebyli tupci, stejně tak by se lidi měli učit i etice (což už je horší, pravda). Měli by se učit tomu, co je dobré a rozlišovat od zlého. Tohle by měli zabezpečit hlavně rodiče, ale bohužel rodičové dnešní doby jsou sami tak vymakovaní, že už nedokážou rozlišit slabost od soucitu a hloupost od dobré vůle.
          Když se člověk s plným vědomím toho, co dělá, rozhodně dělat zlo, potom, ano, je to jeho svoboda rozhodování, s rizikem, že ponese následky.
          Když se takový člověk rozhodne žít slušně a v souladu s morálkou, je to taky jeho volba.
          Vždycky můžeme volit.
          Otázka je, kolik lidí dokáže být natolik vyspělých, aby zvolili svou cestu moudře… a tady si iluze o člověku nedělám. A proto si myslím, že takové Desatero je velmi dobře sepsáno a je to vlastně návod, jak žít, a je to návod dobrý.
          Jinak, čím se lišíme od živočichů, je snad jasné. Myšlením a tvořením.
          Bohužel taky ničením a zabíjením pro nic.

          1. Myslite, ze jen clovek mysli a tvori? Me spis zajima, jestli je clovek bezhohledny a nasilny ze sve podstaty.

                1. Víte mladý muži, mám jedno takové, jak to již u starých čarodějnic bývá. Trochu mě však obtěžuje vaše utkvělá představa, že s vámi musím mluvit tady na té jedné stránce, nechcete se posunout, k jinému tématu, třeba by jsme našli něco zajímavějšího k rozhovoru?

            1. Tak tohle je otázka, na kterou nemám odpověď.
              Většina lidí bezohledných a násilných není a proč je takových pár jedinců, to opravdu nevím. Ale i když má možná někdo násilnou povahu, může ji zvládnout, pokud chce. Může „vypustit páru“ nějakým sportem, pořídit si boxovací pytel a chodit se vyřvat do lesa nebo někam na kraj moře. Jenže takového člověka ani nenapadne, něco takového dělat. Navíc ho k tomu nikdo nevede.
              Ptám se někdy sama sebe – chybí jim něcjaká vlastnost, gen, něco nepopsatelného? Někteří lidi asi vážně postrádají soucit. Ale kde a kdy se tak mění? Je to i výchovou? Určitě ano, špatná výchova může mít velký vliv na chování člověka.
              Ale kdyby se lidi drželi jedné zásady – neublížit, nebylo by tolik zla na světě.
              Nebo jiné zásady – chovej se k druhému tak, jak bys chtěl, aby se chovali oni k tobě.
              Já vím, že je to iluze a realita je jiná, ale ta realita je i výsledkem toho, že slušné zásady chování jsou v posledních desetiletích opomíjené a podle některých jedinců zastaralé.
              Jenže některé věci nejsou zastaralé nikdy.
              P.S. kdo mimo člověka myslí a tvoří?
              I když některým zvířatům bych určité myšlení taky přisuzovala, aspoň podle projevů chování, určitě jsem ale neviděla žádné zvíře namalovat obraz nebo vytvořit sochu.
              I když některé prvky (třeba stavění hnízd) dosahují dokonalosti.

              1. Víš co je ještě zajímavé Vendy, dokonce to byl kdysi hodně diskutovaný vědecký projekt, že když jsou některé opice vychovávány, a je podporován jejich talent, že jsou schopné uměleckého cítění, dokáží, třeba namalovat obraz, na rozdíl, od některých lidí, které můžeš vychovávat až do padesáti, a stejně je nic nenaučíš?

  4. No, já někdy pracuju skoro pořád a někdy zase světím hned dva tři dny jako sváteční. Myslím, že Bůh zas na kalendáři tak moc nelpí, zda odpočíváme v sobotu, v neděli či v pátek, je mu asi jedno. Důležité je abychom si opravdu odpočinuli, zastavili se a vnímali život, radovali se z něj a děkovali za něj. A to já tedy poctivě dělám. Ne proto, že to kdosi napsal jako pravidlo, ale protože je to moje životní potřeba veliká převeliká. Bych bez toho asi umřela. Zrovna dnes jsem slavila. Potřebovala jsem vypustit stres minulých dní a tak jsem si povídala s přáteli, psala na blog, povalovala se ve vaně a hlavně byla v lese … a žasla a žasla a žasla. A povídala jsem si Bohem jako s nejlepším přítelem.
    A zítra budu pokračovat – nevím jestli při výletu do přírody nebo při mytí oken (myju je jednou dvakrát do roka – v 9. patře se nemají jak zacákat ani se moc nezapráší), to je taky rituál. Dokážu si tu práci užít, žádný spěch a shon. Jsem blízko nebe a čistím okna stejně jako svou duši. Mezitím se perou záclony a všechno je pak čisté a voňavé. A k tomu si pustím nějakou hudbu či čtení z J.A. Komenského. Není to snad krásná „mše“?

    Krásně ti tu prší Ani, to bude pěkně zalito. 🙂 A už tu nikdo nekroutí zadničkou, to jsem ráda, ještě by nastydla. 🙂

    1. Moc hezky jsi to napsala, ta óda na krásu práce a odpočinku po ní, je přesně to, co nám asi bylo zděleno v těch kamenných deskách na hoře Sinaj.
      Není krásnější odpočinek, nežli po nějaké práci, a to ještě po té, co nás těší, proto je dnes tak mnoho lidí frustrovaných, žijících v beznaději, protože bez práce, kterou bychom dělali s radostí, a po ní se těšili na ten sladký odpočinek, není štěstí, a když je, je velice krátkodobé a pomíjivé.
      Tu změnu pozadí dělám často, podle nálady, to své již nezměním, to je stabilní, proto se mě ta motýlice asi líbila.
      Teď o ten déšť prosím, tady u nás je velké sucho, a dnes dokonce bylo dvaceti stupňové teplo, tam dole, v podhůří, se zase pásli stříbrní beránci, vystrčené špičky stromů vypadají jako Enti od Tolkiena, ještě deset dnů nemá pršet, a to již budeme tady bez vody. Přeji hezký a příjemný odpočinek. Anna

  5. Aničko, já jsem na směny nikdy nepracovala, ale bývala jsem v práci třeba i 16 hodin denně, když jsme měli inventuru nebo byl konec čtvrtletí, … Sedavé zaměstnání nestojí za nic, mám úplně zdevastovanou krční páteř i jiné partie.
    Směnaře obdivuji, nevím, jestli bych zvládla pracovat pravidelně v noci. To vaše míjení mělo své výhody, ale i nevýhody.
    I když pokřtěná, jsem nevěřící, ale dalo by se říct, že den sváteční světím, protože každou neděli odpoledne jezdíme k přítelovým rodičům, kde si většinou jenom povídáme. Samozřejmě dopoledne uvařím a po obědě umyju nádobí, … to se snad nepočítá!
    Od té doby, co jsem v důchodu, občas nevím, který je den, což by se ještě dalo pochopit, ale někdy mám problém vybavit si i měsíc a rok! 😉
    Zdravím tě a přeji pohodové dny. 🙂 Hanka
    P.S. Tenhle komentář jsem psala už včera, ale nepodařilo se mi ho odeslat, naštěstí jsem si ho zkopírovala.

    1. Ty jistě víš Hanko, jak já to myslím, člověk, nebo lidé kteří mají svá vnitřní dobrá pravidla, a dodržují je, nejsou a podle mě ani nemohou být zavrženíhodní, já jen že lidí kteří žádná, nejen že nemají, ale ani si nepřipustí, že by nějaká měli dodržovat, je čím dál tím více. Jakási škola života by jim neuškodila. Nechci nikoho hnát násilím, v neděli ráno do kostela, jen často mluvím o příčině a následku. V okolí slyším, jak je to možné, vždyť jsme těm dětem dali všechno, a oni se nám teď odvděčují tím, že berou drogy, kradou, okrádají třeba i rodiče, žijí raději někde pod mostem, nežli ve spořádané rodině, Oni tam totiž, pod tím mostem, nemusí dodržovat ta pravidla???

      Ten výpadek??? Vím o co šlo, o virus, smazalo mě to za pár vteřin několik rozdělaných věcí, dokonce i tenhle článek se všemi komenty, ještě že mám tak dobrou „ochranu“ , ch a cha

      Krásný víkend děvčata.

      http://www.youtube.com/embed/qXPe1y4_qic

      http://www.youtube.com/embed/uQNJJtPkc3E

      http://www.youtube.com/embed/qs3HBZC-AY8

      http://www.youtube.com/embed/MxwH9RbQzJ0

  6. Pojďme si naše dny v nejlepším možným způsobem a každý svým vlastním způsobem. Pro vás nejlepší přítel navždy.
    Polibky a předat vám skvělý týden.

    1. Argentina je převážně katolická země, je tam asi samozřejmé, že neděle je dnem svátečním. Ty jak jsem tomu já porozuměla, píšeš ve smyslu svobody, to je jistě každého svobodné rozhodnutí, jak bude žít, píši o svých pocitech katolíka, a také povinnostech dodržovat desatero. I já tebe objímám, drahá Mane

  7. Makám od pondělí do soboty, od rána do noci, pokud se mezitím nevěnuji dětem, ale to dělám moc rád. Ale můj čtyřletý syn se vždy zeptá – Tati, kdy už bude neděle? – Proč? – To nepracuješ, to si celý den jen hrajeme… Děti jsou stejně nejchytřejší. A já neděle miluju.

    1. Vždycky to za ten pocit, že nás čeká něco co se vymyká, z každodenního stereotypu, stojí. Dnes již není moc zvykem udělat si sváteční den, začít ho třeba rodinnou mší, svátečně se obléci, uvařit v kruhu rodiny sváteční oběd, u společného stolu se najíst, a trávit hezké odpoledne a večer. A děti………. Ty tyhle věci podvědomě cítí, a na jejich intuici, bychom měli dát.

  8. Vždy jsem obdivovala „směnaře“. Tedy ty, co dělali na směny, v noci bych určitě nevydržela. Ale kdybych musela, co vím? A v neděli? Je to takové volnější a když už máme volnější všechny dny, tak se někdy stane, že co nezvládnu v pátek nebo v sobotu, udělám v neděli, protože už musím „opatrně posunovat“, jak říkával můj tatínek. Ale pravda je, že v neděli většinou nedělám. Ale vařit – to ano, to za mne nikdo neudělá, ani to nejde odložit.

    1. Mnoho lidí tak žije, vlaky musí jezdit, voda téci, a světlo svítit, i doktora mnoho lidí potřebuje, třeba v noci. A tak si na začátku řekneš, chvilku to vydržím, a nakonec, je z toho celoživotní záležitost, kterou časem přestaneš vnímat, jako něco špatného, začneš v tom systému hledat pozitiva, až si zvykneš a neřešíš, protože najít lidi a kolektiv, kde se dobře cítíš má přednost. To jak někdo prožívá neděli, je věc vnitřního kodexu, a přesvědčení, jedno je ale jisté, že cokoliv děláme proti přikázáním, můžeme si jakkoliv omluvit, nějakými lidsky zdůvodnitelnými pravidly, má nakonec své následky, a můžeme si to uvnitř omlouvat, čím chceme.

      1. Ano, ale jsou daleko horší hříchy proti přikázáním, že mám den sváteční světit, to není zas tak zlé, ne? Co se všude děje kolem i u těch, kteří se vydávají za věřící, to je někdy k neuvěření.

        1. To víš že máš pravdu Libuško, vždycky záleží na tom, kam až jsme v omluvách svého chování schopni dojít a já začínám s vysvětlením tak, zdánlivě lehkého hříchu jako je vlastně, neuznání svého vlastního nároku na odpočinek, nic není samoúčelné, cokoliv v životě děláme má nějaký význam, a to že Bůh nám dal tyto přikázání, pro naše dobro, je víc nežli jisté.
          Jednou jsme spolu měli takovou podobnou diskusi, kde jsi říkala že neznáš nikoho z věřících lidí, kdo by byl špatný člověk, změnila jsi názor? Kdy a proč, docela ráda bych si na toto téma s tebou popovídala, také čtu mnoho zvláštních osočujících věcí, ale vždycky si říkám srovnej to s realitou, a pravda se ukáže, když ji porovnáš s tím, co jedna paní povídala, ať už je to v novinách, nebo televizi, já věřím tomu co na vlastní oči vidím, protože jak píšeš, ne všemu se dá věřit.

          1. Aničko, v podstatě je pravda, co jsem řekla dříve. Teď jsem měla na mysli TY NAHOŘE, kteří dělají takové lumpárny a přitom tvrdí, že jsou věřící. Jinak nic tak špatného na těch ostatních okolo nevidím. Nakonec hřeší i směnaři, že?

            1. Jistě, máte oba pravdu, záleží H L A V N Ě , na tom jací jsme lidé, nikdo nejsme dokonalý.
              Jen někteří jsou nevědomí více, a někteří méně, já si vzpomínám na jedno, za komunistů vžité heslo, kdo nekrade, okrádá svou rodinu, svou špatnost omlouvalo mnoho lidí tím, že si berou ze svého, a tím to vlastně není krádež, dnes se zase vžívají jiné amorálnosti, a jsou považovány za přijatelné, takhle si může kdokoliv, omluvit cokoliv, a v každé době to může být, poplatné, té jisté době, proto desatero považuji za základní kodex morálky.

  9. Take se priznavam ze kolikrat nevim co je za den ,protoze na tom vlastne nezalezi,kdyz se dela doma tak kazdy den je vlastne stejny.Nejlepsi na tom je ze kdyz chci mit nedeli ve stredu tak si ji udelam. Ale co je na tom uplne nejlepsi je ze se nemusi delat v noc.

    1. To že se tě tvé ovečky neptají, co je za den je jisté, ony chtějí péči každý den, když jsme doma měli hospodářství, bylo to také tak, ale většina práce se udělala tak, aby v neděli byl klid a svátek.
      Moc ráda na tu dobu vzpomínám, a také na to že na neděli bylo vyčleněno i oblečení… a na nedělní šatičky si vzpomínám moc ráda, i na nedělní obědy a večeře u jednoho stolu, dnes máme vlastně neděli, každý den? Málo co považujeme za vzácné.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s