A poklábosit s přáteli, to jsem mívala moc ráda. Interval mezi těmito posezeními se stále prodlužuje, setkání se odkládají na dobu neurčitou, a tak si říkám, jako v jedné písničce, „někdy příště „……..
Scházívali jsme se kdysi skoro každý víkend, my ženské jsme každá něco napekly, udělali nějaké ty pamlsky, každá jsme se s něčím dobrým pochlubila, naši muži probrali kde, a do čeho kopnou, aby zahrada byla příjemnější, voda zase tekla kudy má, který kámen kam přivalit, aby to působilo hezky a přirozeně, pro celé okolí, ne každý na svém písečku, společně se myslelo kam poteče voda z okapů, nebo kam všichni v zimě zaparkujeme auto, aby nám ho pluhy nezničili a také jsme na těchto věcech společně potom pracovali. Někdy jsme se veselili i bujaře, nikomu to ale nevadilo, protože všichni byli tady, nebo u sousedů, nebo u dalších sousedů, to podle toho, jak jsme se týden předtím domluvili, nějak se nám ale ty sousedské sedánky vytratili s časem, a také s lidmi, kteří jeden po druhém odcházejí tam odkud není návratu. Bývala ta naše mladší léta nějak veselejší, navěsili jsme si kolem posezení lampionky, i kytičky přinesli blíž, zapálili louče, pustili si nějakou pěknou muziku, a sedívali dlouho do noci, tolik se mě po těchto večerech stýská a připomněly mně ten čas již minulý ty hezké obrázky.
Někdo by řekl jak bych byl, nebo byla vděčna za ticho a klid, je to ale divné ticho, ani děti, letos v létě o prázdninách nevřískali, jako vřískávali ty naše. Je tady ticho a prázdno, jako na přidaném obrázku, dostala jsem ho dneska poštou, spolu s jinými stejně krásnými obrázky, napovídající mě to, co vidím i tady u nás doma, lidé se nescházejí, neklábosí, jen tak o ničem, neposedí si v klidu večera, tak jako to bývalo dříve, proč?
Ukáži vám ta nádherná posezení z různých koutů světa, ano jsou krásná ta místa ale bez života, nejsou tam totiž lidé
Jestli jste se pokochali, tak teď se pohodlně posaďte, aby jste neupadli, až to co tady napíši budete číst. Protože já jsem stará hampejznice, co občas plácá nesmysly, vystavuje na odiv nebetyčné lži, o svobodném blogování, nekonvenčním přístupu wordpressu, o jakési demokratické a nekomerční verzi, nevěřte mě, je to všechno lež.
Dozvěděla jsem se to na Italské verzi wordpressu, a jistě daleko dříve nežli já to věděli všichni zainteresovaní, tedy hlavně mnou nejvíce napadaný server blogu cz, jemuž se omlouvám, stejně jako vám všem, kteří jste museli trpně snášet moje výpady, tamo mířené, aniž jste věděli, o co vlastně jde.
V dohledné době se stane ze serveru wordpress komerčně směrovaná záležitost, oficielně to již bylo dáno na vědomí Italům, možná i v některých jiných zemích, to ale nemohu říci oficiálně, ba ani o České verzi, nic nám ještě písemně nesdělili, a tak teď rozumím opatřením která byla preventivně učiněna serverem blog cz .
Co udělám já, nevím, myšlení ze dne na den, je mně cizí, nemám pohotovost mládí, abych mohla říci tak tohle mě nevyhovuje, to je proti mému přesvědčení, s tím nesouhlasím, končím, mažu, jdu jinam, kde jsou zásady čestnější, to bych toho musela smazat hodně, musela bych smazat některé lidi na vlastní obci, městě, kraji, vládě, parlamentu, senátu. Protože ani oni tam nedodržují pravidla déle nežli rok, někdy i kratší dobu, a jak si já babka stará mám stát za svým slovem, když to co pro mě včera bylo směrodatné, dnes není pravda?
Anna : prostor 