Genetická výbava

Hodně se dnes řeší to, že člověk se nějak mění, nemyslím tím fyzicky, ale geneticky.

Začínám tomu věřit, takové příběhy, jak děti neposlouchají, chovají se jako malá zvířátka, bez toho aby je někdo napomenul a vychovával k disciplině, úctě ke starším lidem, k povinnostem, jsem si kdysi vyslechla od manžele, po návratu ze spojených států, a říkal, buď ráda že jsi tam se mnou nemusela být. 
 Byl ubytován v rodině, jako privilegium aby poznal dokonale mentalitu, a způsob života v Americké rodině, touhu bydlet v hotelu, projevil hned druhý den, volal mě já chci domů, nebo alespoň bydlení v hotelu, na můj dotaz “ to je to tak nesnesitelné“, odpověděl, nedej Bůh, aby tato výchova v osobnost, došla i k nám. 
 Není to ještě ani patnáct roků, já čtu o podobné tolerantní výchově, jako o jediné cestě, jak mít doma osobnost, ve školkách, u těch úplně maličkých, ve školách, i na vysoké škole, je dnes dáván důraz na to N E O M E Z O V A T takzvaný vývoj dětí. 
 Jestli někdo považuje za osobnostní prvek to, že se jeho děti chovají vulgárně, drze, nevychovaně, s neúctou ke stáří, a hodnotám, tedy se velice mýlí, človíček s těmito prvky v povaze, neusměrňovaný, se v žádném případě nestane osobností ale živlem nezvladatelným. Většinou je to zjevné tam, kde někdo není sám dobře vychován, netoleruje cokoliv u jiných lidí,  že jeho děti jsou bezohledné a sobecké, netolerance je velice nebezpečný jev, vede totiž k rasismu. Je nutné rozlišit, špatné prvky ve výchově s netolerancí. 
 Touha po prosazení se, je přirozeným jevem, ne důvodem k pobavení rodiny, přátel a známých, tam kde není vymezena jasná hranice, kam až ten človíček smí dojít, je jev že nám přeroste přes hlavu zřejmý, a není čemu se smát, ba ani divit, spíše bych nad takovou rodinou zaplakala, neb terorista vyroste, a věřte staré ženě, že ne v osobnost. 
 Touha odtrhnout se od povinností u dospívajících dětí, mívá nedozírné následky, nedostatek citu, naprostá ztráta sounáležitosti s rodinou a pocit že jsem všemocná „osobnost“ a vše je v mojí moci, odtrhne děti od rodiny i od Boha, a jejich sobecká sebestřednost, již není ničím omezována. Naše deziluze a zklamání je odvetou a bezmocnou odměnou za toleranci, tu falešnou. 


VELICE HEZKÝ ČLÁNEK NA MOJE GENETICKÉ TÉMA NAPSALA LENKA, ona vůbec, moc hezky píše, tam si přečtěte, že někdy leží malý lidský život v našich rukách.
klikněte si na : LENKA

Advertisements

21 thoughts on “Genetická výbava

  1. O tom jak se děti (ne)vychovávají se přesvědčuji u nás s obou stran od sousedů, uječení, vzteklí hajzlíci kteří nejsou schopni poslechnout. A rodiče se ani nesnaží je usměrnit….Na vsi to je opravdu trochu jiné než ve městech, nicméně pokud chci tak své děti mohu vychovat ve slušné lidi….Já měla děti taky kolem dvacítky kdy člověk má stále spoustu problémů sám se sebou natož s výchovou dětí ale musím říct že děti jsou skvělé a dneska jsme kompaktní rodina která stojí vždy za tím kdo je oslabený. Ale americký způsob výchovy mi v našich podmínkách připadá značě kontraproduktivní, zvlášť když máme takovou oblibu všechno ještě přehánět a být papežštější než papež. Pak ovšem se bojím co nás od těch hajzlíků kteří se budou dostávat k moci a vymýšlet zákony ještě bude čekat….

    1. Když člověk je ve věku, jako třeba my s mužem, už toho moc nenadělá, a už ani většinou nic řešit nechce, ale generace po nás, by si měli uvědomit, že svět a život na této zemi bude takový, jaký si ho udělají, a náprava trvá mnohdy několik generací, nebylo by rozumnější chybám předcházet?

  2. Tak tomu já říkám plodná diskuse. O výchově na „pěstování osobnosti“ jsem už také slyšela a moje sestra ji poznala na tzv. vlastní kůži u svého syna a jeho ženy. Vadí a vadilo jí spousta postojů a benevolence takřka ve všem, ale musím přiznat, že tomu jejímu nejstaršímu vnukovi už bude 17 let a je z něj ve finále slušný, hodný, citlivý a chytrý chlapec. Tak ono to asi nebude mít všechno stejné konce. Já jsem na tom asi jak Jarka, říkám si také, že všeho s mírou, děti jsem měla dost brzy a zvládla vše. Myslím si, že tím, že matky rodí později už právě proto nemají tolik trpělivosti a pak to dopadá jak to dopadá. Mnohé také jdou brzy do práce a děti svěří např. chůvě.
    Ale ještě dotaz k blogu. Ty k nám nesmíš chodit, či co? Já o žádném velkém omezení nevím, aspoň jsem zatím nic nepocítila při tom, co potřebuji. Hezkou neděli!

    1. Mnoho vlastností se dědí, o tom jsem přesvědčena, a to co jsem u sebe považovala za špatné to mě na mých dětech nejvíce vadilo, je to asi přirozené, málokdy však to má dobré výsledky, když se snažíme to změnit.
      Několik komentářů jsem u tebe udělala jako anonym, nezobrazilo se, dva spadli do spamu, u Jarušky to jakš takš projde, u Hanky to také většinou dělám několikrát, velice mě to štve, navíc ty vaše adminy nemohu ani poslat do „zadní třebáně“, protože bych se tam musela registrovat, a tu radost jim neudělám. Kontaktů mezi wordpressem a blog cz, není asi mnoho, nestěžuje si z vaší strany, zřejmě nikdo, těžko se něco změní. O tom že něco takového se chystá, psala Vendy již před několika měsíci, říkala že si mě nesmí dát do přátel, že jí vyhrožovali že jí smažou blog, tak docela jsem ji nevěřila, teď se omlouvám, měla pravdu. Musím ti říci že to považuji za pěkné s……o. Budete uzavřený blog, s komunikací mezi sebou, když to tak necháte, přihlašují se noví lidé z Čech, a ti k vám automaticky nebudou chodit, protože s tím budou mít nějaký problém???

      podívejte se na WordPressáky: http://botd.wordpress.com/top-posts/?lang=cs

      MÁM VÁS RÁDA DĚVČATA, MUSÍTE SE ALE OZVAT VY.

      123Friendster.Com

  3. Tak jsem koukala, ze kterého webu že se mi to ke mně lidi tolik napojují, klikla a uviděla tu stále se hýbající velmi přitažlivou (i pro mé ženské oči) sedínku a říkám si: jéje, nějaký erotický server? To už tu bylo …… A ono ne. Paní Anna o mně hezky píše. Až jsem se rděla. Děkuji za „reklamu“.

    P.S. Ta kráčející dívka, to jsi ty??? 🙂

    Ono s tou výchovou je to opravdu těžké. Každý vychovává podle svého názoru a ten máme každý jiný, máme jiné zkušenosti …….. Já jsem zastáncem laskavé a důsledné výchovy k ohleduplnosti a lásce k druhým. Jenomže takové děti se pak dostanou do mezinárodní firmy, kde má každý ostré lokty a pak na to takové děti, již dospělé, doplácejí zdravím nebo musejí odejít na místo méně placené, méně prestižní. Mnozí rodiče se snaží, aby se jejich děti dobře uplatnily, měly dobrý plat atd. atd. A jen někteří přemýšlejí nad tím, jak je vychovat k tomu, aby byly v životě šťastné, aby uměly utvářet dobré vztahy. K tomu ostré lokty nevedou. Takže výchova rodičů záleží na tom, zda se dětem snaží zajistit hlavně plný žaludek (konto) nebo srdce. Někdy je to těžké hodnocení. Jindy se pozornost vůči úspěchu a plnému kontu přehání. Ale je to proto, že ani mnozí rodiče nevědí, co je to mít naplněné srdce. A to není zdaleka jen jejich chyba.

    Jenže takhle to bylo vždy. Nyní jsem četla Jana Ámose Komenského a mluví o stejných problémech, jaké máme i nyní.

    Ale protože mi přicházejí do ruky děti už několik desítek let, mohu posoudit, že situace se zlepšuje. Ne možná ve výchově a celkově ve zhoršeném chování dětí, když je jim dovoleno kdeco, ale dnes se rodí mnohdy tak úžasné a zralé děti, že ať už jsou vychovávány tak či onak, jejich osobnost se projeví a často dávají flek (myslím v tom morálním smyslu) i mnohým dospělým. O budoucnost se v tomto smyslu nebojím. Jen ty zralé děti je potřeba podporovat, aby se necítily osamoceny.

    1. Dobrý den Lenko, vždycky je to úhlem pohledu, stejně jako s tím mým motýlem, brýle a věk, mě asi nedovolí vidět něco jiného, nežli motýla v hezké přírodě.
      Děti k výchově již nemám, i v druhé generaci jsou dospělé, jsem stará paní a posuzuji život v realitě, a to mě opravňuje si myslet, že ani jako paní učitelka nemáte pravdu, protože já vidím, že za bránou školy, v rámci rodin, a na ulici se děti zřejmě projevují jinak, nežli vy píšete, a i to zmiňuji, že některé privilegované děti mají asi jinou genetickou výbavu, vysokou inteligenci a vynikající výřečnost k tomu………. aby nemuseli mít jakékoliv závazky k rodičům a prarodičům.
      Musela bych přečíst více článků na vašem blogu, abych si vydedukovala, kde vlastně žijete, já jsem z maloměsta a v současnosti žiji na odlehlém venkově, z těch několika dětí tady, nevyrostl jediný génius, je tady ale několik „živlů“, trestně stíhaných, dokonce jeden vrah, autobus, co odtud odjíždí ráno neveze nikoho do zaměstnání, z těch menších, co ještě chodí do školy, málokdo má nějakou slovní zásobu. Na upozornění, že by někdo z nich měl své babičce alespoň složit uhlí, vám bude „uctivě a slušně“ odpovězeno, co je ti do toho ty krá.o stará. Na vysokou filosofii je možná místo v Praze, kde jsou pro výchovu jiné podmínky, tady se porodnost řeší mnohonásobnými potraty. Ano máte pravdu, lepší se to, ale kde, jen tam kde jsou optimální podmínky, a i tam bych měla mnoho výhrad. Nakonec si to můžete vyslechnout každý den ve správách. Ale přesto co jsem tady napsala a po tom co jsem u vás četla, Bůh zaplať za podobné paní učitelky, jako jste vy, já až do svého stáří nezapomněla, a s láskou dodnes vzpomenu, na toho co jsme jako děti měli my, a také ovlivnil positivně můj život.

      1. Paní Anno, máte pravdu, vše je v úhlu pohledu. Ono ale nikomu nepomůže, když se soustředí na špatné věci.
        Jinak bydlím na malomestě. Když jsem před necelými třiceti lety nastupovala jako dvacetileté kuře učit na vesnici, měla jsem tam ve třídě partu kluků, kteří ve svém věku 8-9 let ukamenovali jehně. Tehdy jsem poprvé v životě viděla pornografickou fotografii, kterou přinesl do školy prvňák. 🙂 Přesto to byly úžasné děti, na které moc ráda vzpomínám.
        Jenže od těhle dětí jsem si také vyslechla větu, když jsem zvedla ruku, aniž bych jim chtěla nějak ublížit: Paní učitelko, prosím vás vytahejte mě za druhé ucho, tohle už mi dneska natrhla paní zástupkyně.
        Hodlám se zasazovat o to, aby děti byly dobře vychovávávny. Ale také „vychovávám“ dospělé. Např. se chystám velmi napomenout paní uklizečku, která se o dětech, jež chodí do námi pronajatých prostor, (chodí sem s šeptem, aby nerušily okolní kanceláře a musejí si vždy poctivě ošoupat botky o rohožku) vyjadřuje jako o „dobytku“. A to jenom proto, že jsou některé tak malé, že mají kliku nad svou hlavou a tak si skleněné dveře otevírají zatlačením na sklo a ona to musí leštit (je to její práce a dělá to jednou za týden, úkon, který trvá několik vteřin).
        Samozřejmě, když se lidem povolí uzda, projeví se jejich pravá povaha a agresivita. Úkolem nás zkušenějších je – ne si stěžovat – ale hledat cesty, jak situaci zlepšit. A někdy napomůže i obyčejný úsměv. To např. naše paní uklízečka – žena plná jedu – nedokázala za těch několik let, co ji znám. Nikdy se neusmála. Vždycky jenom nadává, ačkoli jsou to takové maličkosti, které za to nestojí. Není to zvláštní? (Tak takovéhle paní bych neuklidila uhlí ani já.) 🙂
        A taky jsem byla včera u jedné téměř devadesátileté paní, která se teprve dva roky učí se dotýkat svých dcer, které velmi milovala, ale nikdy je nedokázala obejmout a ony měly z toho těžká traumata. Ono to všechno není tak jednoduché a všichni se neustále vychovávváme navzájem a nejvíc, nejvíc bychom měly vychovávat každý sám sebe. Tak můžeme být totiž nejúspěšnější.
        Takže ano, agresivita dětí i lidí vůbec kolem nás, stoupla. Otázkou je: Co mohu udělat já pro to, aby se to zlepšilo? 🙂
        Moc děkuji za popovídání, paní Anno.

        1. I já děkuji za váš názor, se kterým se ztotožňuji v mnoha věcech, je jisté že je to věc individuální, a já již nehodlám udělat ve svém věku téměř nic, jen konstatuji fakta, a ta nejsou lichotivá. Určitě bych ve vaší posici nedovolila komukoliv ovlivňovat výchovu dětí v negativním smyslu několik let, vlastně říkáte jinými slovy to, co já.
          Na jedné škole byly nástěnky, bylo tam popisována práva dětí, bylo těch plakátů hodně, nevzpomínám si kolik práv mají děti, jen vám musím s politováním říci, že tam nebyla žádná povinnost, a to je myslím zásadní chyba.

  4. Allo liebe Anna ich habe auch sehr früh Kinder bekommen und ich denke ich habe sie richtig erzogen.Aber was heute bei der Jugend abgeht da müsste man sich wieder auf alte werde besinnen,die spracheerst einmal und dann mit Schuhen im Bett, es gibt so viel ich hätte das nie geduldet.Aber du weist was ich meine .Deine Videos sind schön tolle Musik.Wünsche dir von Herzen ein schönes Wochenende lieber Gruss Gidlinde

    1. Ich verstehe sehr gut, was Sie sagen wollen, zu disziplinieren wir unseren Kindern, unseren Enkeln und weniger so habe ich heute zu disziplinieren mich, und ich habe, um unsere Kinder zu hören? cha cha cha.

  5. Bohuzel to tak je lide si mysli ze kdyz detem neco zakazou tak jim tim ublizi, ale jak se rika deti jsou produkt svych rodicu.Dalsi dost velky problem alespon tady je ze zeny zacinaji myt deti az okolo ctyricitky a potom si stezuji jak je to tezke vychovavat dite .

    1. Tak konečně někdo uhodil hřebíček na hlavičku, co vše je důležité, nežli si pořídím to, co již nelze vsunout mezi dovolenou na Bahamách a bazén na zahradě. Bez Boha se nedá toto téma uzavřít, a Boží záměr pominout, děti jsou dar i kdyby měl být danajský. Plánovat, kdy tento dar dostanu nelze, protože naše genetická výbava, jak říká dnešní doba, není na to vybavena, dar se má přijmout, když je dáván, neb potom, už to nemusí být dar, ale“ socialistická pětiletka“. Dítě které je v mládí počato, a narodí se má předpoklady daleko větší, aby se narodilo zdravé, a vývoj byl přirozený, když tedy, budeme mluvit o dnešní moderní době. V době mého mládí se děti až tak moc neplánovali, žádná antikoncepce dnešního stylu nebyla. Ale mělo to jednu obrovskou výhodu, když pomineme Boží vůli, nerodilo se tolik poškozených dětí, protože jak víme, vajíček u ženy a jejich kvalita s věkem ubývá a riziko roste. Tak tedy já věřící člověk říkám všem, kdo děti chtějí, ať nečekají až po bazénu, mají je dokud jsou mladé a jejich předpoklady optimální, a to že nebudou žít v přepychu neřešte, protože nevíte co bude zítra?

      123Friendster.Com

  6. Já jsem vychovala jen jednoho syna a někdy si říkám, že tak hodné a slušné dítě si snad ani nezasloužím. Nevím, po kom takový je, sama tedy zrovna moc hodná nejsem (možná jak na koho), i když slušná asi ano. 😉 Určitě na tom mají zásluhu moji rodiče, říká se, že dítěti prospěje, když vyrůstá s prarodiči.
    Zrovna moc neschvaluji dnešní výchovu dětí, přílišná benevolence je podle mě spíš na škodu. Někdy se výchova pořádně vymkne z rukou, vidím to dnes a denně.
    Lenčiny články znám, jdou do hloubky, jsou srozumitelné a moc pěkně se čtou.
    Zdravím tě, Aničko, a přeji pohodové říjnové dny. 🙂 Hanka

    1. Děkuji ti Hanko, že tě neodradí ani meziblogové problémy.
      S výchovou již nemusím dávno nic řešit, ale jak píšeš, dívám se kolem sebe, a mám dobrý pozorovací talent, vidím věci, které bych raději nikdy nepoznala, důvody takového vývoje, jistě všichni velice dobře umíme vyhodnotit, jen řešení zná málokdo, je to jistě nedostatkem mezilidkého porozumění, z toho vyplývající netrpělivost, něco řešit až do konce. Nedostatek lásky mezi lidmi, často nutí k povrchnosti, všichni mávneme rukou a řekneme si, mám svých starostí nad hlavu. Hodnotím dobu dávno minulou a porovnávám ji s dneškem, mám na sebe velkou zlost, když si začínám myslet že to, co jsem tak bouřlivě a s nadšením po osmdesátém devátém vítala, je pro mě dnes tak velkým zklamáním, hlavně po té morální stránce.

      Já jsem Lenku objevila nedávno, a jsem moc ráda.

      1. Aničko, od sametové revoluce a demokracie si obyčejní lidé slibovali hodně. Zpočátku všechno vypadalo slibně, ale nakonec je místo demokracie spíš anarchie. 😦 Pro ty, kdo to mysleli opravdu dobře, zbylo jen zklamání a velký smutek!

  7. Dobrý den, milí Anna, já osobně si myslím, že náš svět je čím dál horší. K dispozici je více respektu a lásky, výchova dětí již není jako v minulosti, pokud nebudeme měnit své chování tak, pak se věci ještě více chaotické .. Chybí nám zdravý rozum … jsem obejmout Pif

  8. Jádro pudla asi bude zakopané v míře pěstování té osobnosti. Nic by se nemělo přehánět, ani usměrňování a napomínání, ani naprostá benevolence a tolerance ke všem lumpárnám, které si dítko vyzpomene. Je prima vychovat sebevědového člověka, který zná svou cenu, ale zároveň by to měl být člověk slušný, respektující druhé lidi. 😉

    1. To je Jaruško Šalamounsky pojatá odpověď. Speciálně tvé komentáře si vybírám a čtu velice ráda, jsou téměř všude kam přijdu, nikdy nemám pocit, že bych s tebou mohla mít v něčem spor, věř mě že bych tě chtěla poznat osobně, je otázkou, jestli by jsi totéž chtěla i ty?
      Ne vždy to co říkáme je v souladu s tím co žijeme, a teď mluvím o sobě. Vychováme děti, ve stáří víme, jaké jsme udělaly chyby, jen je to nesdělitelné, a nikoho nemůžeme nasměrovat tak, aby neudělal stejné.
      Inspiroval mě dnes jeden článek a hlavně komentáře v něm napsané, je tak těžké někomu dát konkretní radu, proto ti velice dobře rozumím, kdykoliv, a v jakémkoliv směru, když jsem to udělala, setkala jsem se nejen s averzí, ale většinou i pocitem odporu, a aby nedošlo ke konfliktu, také se někdy uchýlím k všeobecnosti, i když to nepovažuji za správné,( U DOSPĚLÝCH LIDÍ) U dětí, je to něco jiného, o to mám horší pocit, když se dospělí někdy chovají, jako děti.
      To je vlastně to na co by můj článek měl poukazovat, že úcta ke zkušenosti, by měla být respektována, neb jinak se vše bude do nekonečna opakovat.
      Potkám-li ve svém věku lidi, a cítím že je co se od nich naučit, jsou a budou mými učiteli až do konce mého života. Děkuji ti Jaruško

      1. Ono totiž odpovědět konkrétně, je hodně těžké. Nejlépe se mluví z vlastní zkušennosti, ale v tomto právě nejsem ta správná hlava pomazaná. Vdávala jsem se brzo a prvního syna měla v necelých 19 letech, druhého ve 23, takže mluvit o nějaké cílené výchově vůbec nemůžu mluvit. Přesto z našich kluků vyrostli hodní hoši a já vlastně nevím, čím to je. Snad to mají v genech, či co? 😀

        1. Osobně si myslím Jarko, že ne ten kdo má se svým životem nějaké špatné zkušenosti, ale ten kdo má dobré, by měl poradit ostatním jak, a čím docílil láskyplných vztahů v rodině, takže ty by jsi měla mít, na rozdíl ode mne právo dávat dobré rady, možná že i povinnost.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s