Hodně se dnes řeší to, že člověk se nějak mění, nemyslím tím fyzicky, ale geneticky.
Začínám tomu věřit, takové příběhy, jak děti neposlouchají, chovají se jako malá zvířátka, bez toho aby je někdo napomenul a vychovával k disciplině, úctě ke starším lidem, k povinnostem, jsem si kdysi vyslechla od manžele, po návratu ze spojených států, a říkal, buď ráda že jsi tam se mnou nemusela být.
Byl ubytován v rodině, jako privilegium aby poznal dokonale mentalitu, a způsob života v Americké rodině, touhu bydlet v hotelu, projevil hned druhý den, volal mě já chci domů, nebo alespoň bydlení v hotelu, na můj dotaz “ to je to tak nesnesitelné“, odpověděl, nedej Bůh, aby tato výchova v osobnost, došla i k nám.
Není to ještě ani patnáct roků, já čtu o podobné tolerantní výchově, jako o jediné cestě, jak mít doma osobnost, ve školkách, u těch úplně maličkých, ve školách, i na vysoké škole, je dnes dáván důraz na to N E O M E Z O V A T takzvaný vývoj dětí.
Jestli někdo považuje za osobnostní prvek to, že se jeho děti chovají vulgárně, drze, nevychovaně, s neúctou ke stáří, a hodnotám, tedy se velice mýlí, človíček s těmito prvky v povaze, neusměrňovaný, se v žádném případě nestane osobností ale živlem nezvladatelným. Většinou je to zjevné tam, kde někdo není sám dobře vychován, netoleruje cokoliv u jiných lidí, že jeho děti jsou bezohledné a sobecké, netolerance je velice nebezpečný jev, vede totiž k rasismu. Je nutné rozlišit, špatné prvky ve výchově s netolerancí.
Touha po prosazení se, je přirozeným jevem, ne důvodem k pobavení rodiny, přátel a známých, tam kde není vymezena jasná hranice, kam až ten človíček smí dojít, je jev že nám přeroste přes hlavu zřejmý, a není čemu se smát, ba ani divit, spíše bych nad takovou rodinou zaplakala, neb terorista vyroste, a věřte staré ženě, že ne v osobnost.
Touha odtrhnout se od povinností u dospívajících dětí, mívá nedozírné následky, nedostatek citu, naprostá ztráta sounáležitosti s rodinou a pocit že jsem všemocná „osobnost“ a vše je v mojí moci, odtrhne děti od rodiny i od Boha, a jejich sobecká sebestřednost, již není ničím omezována. Naše deziluze a zklamání je odvetou a bezmocnou odměnou za toleranci, tu falešnou.
VELICE HEZKÝ ČLÁNEK NA MOJE GENETICKÉ TÉMA NAPSALA LENKA, ona vůbec, moc hezky píše, tam si přečtěte, že někdy leží malý lidský život v našich rukách.
klikněte si na : LENKA
Anna : prostor 