Moje stará hlava je zmatena

Nedivte se , asi moc čtu.
Dnes je informací tolik a jedna fáma popírá druhou, že vyznat se v tom, to dá někdy zabrat, hlavě a také očím, někdo má písmenka jako já, velká barevná, někdo, většinou ti co ještě dobře vidí, vybere si písmo maličké, jako blešky, řeším to technikou. (klíček, nebo šroubek) je nastavením lupy, když je potřeba, zvětším si písmo na sto dvacet pět procent. To abych to lépe viděla, ne nejsem babička Karkulky. Někdy ale mám pocity vlka, a takové ty senzacechtivé, bych nejraději snědla. Dříve se říkalo, je to v novinách, tedy je to pravda. I televizi, a jejím správám jsem kdysi věřila, co se stalo ve světě mě zajímalo. Dnes něco řeknou, druhý den to popřou.
Fascinuje mě třeba, jak se dnes mluví o jedenáctém září a výročí této hrůzy. Velice dobře si na tento den pamatuji, kde jsem v tu chvíli stála a co jsem dělala, když to tenkrát ukázali v televizi, byl to tak bytostný pocit strachu a hrůzy, že je to začátek války, jakou prožili moji rodiče.  Dnes, když se dívám na různé dokumenty o teoriích které ti senzacechtiví, pouští do světa, vyvolávají v lidech nejistotu a chaos v myšlení, začínám si myslet že trocha cenzury, která by omezila některé blbé hlavy by neuškodilo.
Jistě, mnoho lidí řekne, ne nikdy, svoboda je nade vše, já si víc a víc začínám myslet, že mnoho lidí si ji plete s anarchií a ti si podle mě, žádnou svobodu nezaslouží, jo jóó, teď se budete bouřit, že na to, aby omezoval něčí svobodu je tady zákon? Když on mě ale připadá jako zpomalený film, když včera, u nás byl konečně udělán rázný krok, k omezení svobody lumpů, to je křiku, oni nám berou naši jedinou radost, CHLAST !!!
V čem dnes lidé hledají své štěstí, svou naději, svou radost?

Advertisements

8 thoughts on “Moje stará hlava je zmatena

  1. radost jsou maličkosti, které potěší – a z těch je složen nejen den, ale i život. Jsem abstinent – ale řešit neschopnost (jak dlouho všichni ví, že zisky černého trhu by pokryly státní deficit) prohibicí neschvaluji – z principu; pokud lidé nepřijmou za své – „moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého“ – zákony nepomohou. a zruinované „tradiční rodinné hodnoty a vazby“ .. ty je třeba opětovně budovat. Uplynulá léta zruinovala více než se zdálo …

  2. Zlehčování a bagatelizování, lidská bída, komentování hrůzných činů ve sdělovacích prostředcích, bez náznaku emoce, bez jediné slzy na krajíčku, z čeho to vyplývá, kde se v lidech bere cynizmus, a neláska k člověku? Každodenní činy, neslučující se s lidstvím, kam až to dojde?

    1. Mít něco a někoho, nač se mohu dlouhodobě spolehnout. Není princip neustálých začátků od nuly. A slušným pracovitým lidem, tvrdá ruka neuškodí, a oni se jí ani nebojí, touží již po nějakém řádu, a pořádek se na benevolenci lhostejných, s máslem na hlavě budovat nedá.

  3. Myslím, že my, kteří jsme to prožili, tak na 11. září jen tak nezapomeneme. Na tu hrůzu, lidské neštěstí a hyenismus. A zákaz pití tvrdého alkoholu? To mne také dokáže zvednout ze židle, když hospodští řeknou, že podají žalobu na stát, že vydělají málo. Jen kdyby měli oni někoho mezi těmi nešťastníky, to by asi smýšleli trochu jinak. Kdyby nebyl chleba, bylo by to horší, ale chlast? A takový? Nemám slov!

  4. já říkám Aničko,že žijeme v podivné mlhovině různé existence vymýšlejí různé teorie,lidi se přiklánějí k té které se tomu či onomu manipulátorovi podaří lidi vmanipulovat a oficialní místa mlží a mlží no a Aničko klidně mě kamenujte ja s tím zákazem alkoholu souhlasím,mám rodinu mám přátelé,známé a i když nejsme žádné násosky náhoda je blbec a všem těm vládám co před tím nelegálním pančováním zavírali oči bych naservírovala jejich medicínku,pro mě je moje radost ,štěstí a naděje moje rodina a přátelé zní to možná jako fráze ale vzhledem k moji nemoci je to to jediné co mám a co mě drží na nohou a každý den děkuji,že je mám zdravím a měj se moc krásně pa

  5. Na 11.září, si taky dobře pamatuji. Měla jsem volno, nebyla jsem v práci a seděla před televizí se zapnutým zpravodajským kanálem, takže jsem ten útok viděla doslova v přímém přenosu. Připadala jsem si jak v nějakém katastrofickém filmu a tak jsem to i vnímala. Je to divné vidět v reálu katastrofy, nebo války a smrt, ale tam nás vymoženosti a možnosti dnešního rychlého a vyspělého světa dovedly.
    A z toho omezení chlastu, už se zase dělá politikum. Jedni křičí, zákaz byl vyhláčen pozdě, jiní vyčíslují své ztráty a zlobí se taky. Máš Aničko pravdu, lidé své štěstí a smysl života hledají na špatném místě, na dně vypité láhve, opravdu není.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s