Zvláštní zvuk, tlumený hukot, potom duss dzz, dz hůůů, strašidelný zvuk hřmící do ticha noci, a tady je tak pusto, všude tma která by se dala krájet, hmotná, hustá, jakou poznáte jen na pozadí spícího temného lesa, kde stojí náš dům, když zvěř i ptáci ztichnou a lehounce dřímají. Pokukuji po okně, i chladná pouliční světla již zhasla, nemám je ráda, dělají z lidských postav, dlouhé šedé ploužící se stíny. Myslím na to, co to jen může být, beru si deku, nevím jestli je to chlad nebo strach, tetelím se i tak trochu bojím, měsíc svítí do okna, a přes něj se ženou černé, roztřepené stíny draků, co jich je les plný, zase jsem se trochu otřásla, ne není to ten naprosto ochromující strach, jen taková lehká obava, a také trochu chladno, jakoby foukl ledový větřík, vláčející za sebou bílé cáry oparu, které tak trochu vlají a vypadají, jako tančící víly. Jsem doma sama, rozhodla jsem se, půjdu se podívat, dokonce jsem to prozkoumávala již včera ale mávla jsem nad tím rukou, nebylo to tak intensivní jako dnes v noci, kdy jsem tady v tom tichu sama, slyším i bít své srdce, sešla jsem dolů po schodišti a poslouchám tu hrůzu, naprosto mě to ochromilo, srdce se zastavilo, nemohu ani popadnout dech, příšerný zvuk, a nikdo nikde. Nakonec jsem se ale rozhodla, nebudu tady zkoprnělá strachy stát a čekat, půjdu svému osudu vstříc, vzala jsem baterku a obešla celá tuhá jako prkno, temný dům i s jeho zákoutími kolem dokola, postupně jsem rozsvítila všechna čidla, až to tady zářilo, jako o vánočním večeru, připadala jsem si jako šílená, běhala jsem od čidla k dalšímu, aby to svítilo, nikde nic, a nikdo, ani živá duše, ba ani ta strašidla a duchové se nevynořila z lesa, jen temné ostré stíny houpající se ve větru. Trochu uklidněna svým vlastním hrdinstvím, jsem se vrátila. Sedím u monitoru s plácačkou na mouchy a mám velkou chuť, praštit právě tu, co na něm létá kolem hlavy krásné slečny, dokonce mám pocit že mám mouchu i v hlavě, normálně se u nás tomu říká brouk v hlavě, u mě je to ale moucha, dokonce jsem vzteky povraždila všechny, tady nahoře. Co myslíte že bylo to strašidlo, moucha na mikrofonu sluchátek, puštěných na plné pecky do repráků. Cha cháááá
Anna : prostor 