Chce se mě něco říct

Pan Werich to říkal obráceně, mě se chce něco říct. 
Je to co cítíme pravda? Říkáme to co je pravda? A opravdu to tak cítíme?
Byla jsem si počíst na jednom blogu,  ne to bych lhala, je jich víc takových, věřte nebo ne, stalo se, početla jsem si, a začala zpytovat svědomí, jestli to co já napíši v komentářích, není jen blábolení o ničem, a že bych také často a moc ráda, na plné plíce, a na plnou hubu řekla co si opravdu myslím, nežinýrovala se, nazvala věci pravými jmény, nehledě na to, zda to bude spisovně, a správně přeloženo, a chápáno, docela se mě tam ulevilo, když jsem četla věci, o kterých přemýšlím jen tak potichoučku v koutku, a při tom mám velkou chuť, vykřičet je do celého světa. Nevím proč to neudělám a myslím si slaboduše, že jsem natolik slušná. Neeee, jsem vlastně pokrytec a lhář, dívám se na svět křivým pohledem? Přitom z duše nesnáším servilní řečičky a sladké pusinky. Občas zajdu na podobné neortodoxní blogy, a měla bych k mnoha věcem co říci a neudělám to, proč ? Protože by se mohlo říci že, vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá? Já tam nepatřím, vím to, aleeee, často a ráda bych napsala něco, souhlasného ? Snad, nevím?  Jistě asi ano, někdy zase naopak vyjádřit nelibost, přímo a upřímně, jinak by mě přece nemohlo lákat číst tyto články a diskuse k nim, tvrdě soudící ale pravdivé. Nesnáším rasismus, šovinismus, ba ani pragmatické posuzování věcí. Říkám prolhaně sama sobě, pravda je někde uprostřed, a i když je hnusná, je ji potřeba zaobalit do čistého ubrousku? Řekněte prosím, co si myslíte, má nějaký smysl se někde prát za svůj názor, říkat věci na rovinu, dělat si nepřátele, protože málokdo má rád, když se mu něco vytkne a již nejméně když někdo oponuje, pravda je věcí relativní. 
Můj kocour je dnes zrzavý a kouká na mě jako blázen, „už zase chceš přitvrzovat, vyhrožuješ tím neustále a kde nic tu nic“.  Já se ale polepším, budu od teď tvrdá jako kámen, vykašlu se na konvence, to jestli někomu budu po chuti nebo ne, vlezu všude a napíši co si myslím, a basta. Tak to říkají Italové a my…….  JEN SI TO NĚKDE NEROZHÁZET, NEPOLEPIT, HEZKY BÝT TICHO A DRŽET KROK A HUBU.

CITÁTY PANA WERICHA
Kde blb, tam nebezpečno! 
Zbabělci jsou nepochybně nebezpečný živel, ale co teprve odvážní blbci?
Člověk musí mít vždycky cíl, ale nemusí se vždycky trefit. 
Až Ti bude úzko otoč se čelem ke slunci. Všechny stíny budeš mít za zády. 
Život vždycky stál a stojí a bude stát za to, aby byl dožit. Ono se s ním popravdě ani nic víc dělat nedá. 
Přátelství je součást lidského štěstí.  
Umění je jako slunce, které se taky nikomu nevtírá. Když zatáhnete záclony a zavřete okenice, tak vám slunce do bytu neleze, jenomže je to vaše chyba,  že chcete žít potmě. 
Fanatismus je určitý nedostatek statečnosti. On je to strach přijímat svět v jeho složitosti. Fanatismus je cesta k zjednodušení života. Je to útěk před odpovědností, kterou člověk přijímá tím, že se pořád rozhoduje.

Kdyby jste viděl pane Werichu, jak my se tumlujeme, to by jste koukal !!! Mám vás stále raději, vaše Anna
Moc dobře vím pane Werichu, že pravda je jen to, co jsme prožili, a na vlastní oči viděli, je nesdělitelná, protože stejně vám nikdo neuvěří, vždycky si bude každý myslet, to své. Občas ale říci, co si myslíme, není na škodu, ono se člověku uleví a stoupne mu sebevědomí.

Reklamy

29 thoughts on “Chce se mě něco říct

  1. No vidíš, mě se teď stalo něco podobného. Pravda je u každého a asi nikde. Když jsem se ohradila jedné náctileté blogerce za dost arogantní koment, dostala jsem jiný který mne dost, no ,naštval. A ještě víc mne překvapilo že to nebyla žádná náctiletá ale dospělá žena, která jak psala nemá svůj blog protože by neuměla se tak odhalovat veřejně jak já. Ale co mne naštvalo bylo to, že začala do mne šít jak si dovolím odhalovat intimní život své dcery. To jsem koukala jak blázen, protože jediné co jsem řekla že tu básničku věnuji dceři která má teď zrovna taky ČERNÉ období, protože zažila dvojnásobnou zradu, od kamaráda i od lásky. Toť vše….a za to jsem to pěkně schytala. Napsala jsem ještě jeden koment ale pak jsem toho nechala, protože jsem stejně cítila že to nemá cenu a že ona žena je přesvědčená o své pravdě stejně jako já o své. Proto říkám, že pravda je všude a nikde. V edné věci souhlasím s těmi co tu píšou že by možná nebylo od věci vlastně dát odkaz, nebo napsat CO tě tak rozlítilo. Normálně to tak funguje, že každý když se někde něco jemu nelíbí nebo si myslí že by to řeklo něco více lidem napíše třeba: Na blogu….jsem četl(a) to a to a přitom mne napadlo….a máš základ pro smysluplnou debatu, kde všichni vědí o čem diskutují, ne že se jen mohou domýšlet nebo nevědí vůbec proč tě to tak rozlítilo….

    1. Těch odkazů je tady mnoho, jsou to přednášky, videa, náměty, stránky na které průběžně odkazy dávám, je však na každém si určit, co je pro něho důležité, k mojí lítosti, to nikoho nezajímá, a to je ten problém, že z lidí co u mě komentují, jen jeden se opravdu zajímá, ale také, jako já často, každý nemá tu odvahu, říci něco ostrého do očí křiklounům, kteří tam chodí umlčet slušné lidi. Na Českých blozích, není moc zvykem komentovat komentáře, a to si myslím, že je chybou.

      Tvoji báseň jsem četla, je krásná, mám za sebou dvě generace zklamaných lásek, z hlavy mě ještě nevyvanulo všechno, ani vzpomínky na to jak mládí vše vnímá citlivěji, a jak člověk v úsudku musí být opatrný, respektovat city, vážit si jich, i když sám již dojde ke věku, kdy už nejsou tak důležité, a cení si jiných hodnot. S někým si v komentářích porozumíš, je pro tebe jeho názor důležitý, s někým třeba, to není tak jednoznačné ale debata tě obohatí, protože je to jiný pohled, a přijmeš toho člověka tak jak je. S někým nedojdeš ke kompromisu nikdy, a anonymy nesnáším absolutně. Vždy je možné svou totožnost neodhalit úplně, a i tak si stát za svým jménem.

  2. Pan Werich byl bezesporu moudrý člověk a rozhodně si zaslouží úctu. Samozřejmě, že měl i své chyby, tak jako každý, ale byl osobnost.
    Četla jsem, jaká se tady rozvinula debata, je v ní spousta postřehů ze života. Sama jsem člověk dost přímočarý a někdy řeknu i něco, co mě potom mrzí, jenže ve svém věku už se těžko změním. Rozhodně nejsem taková, abych někomu úmyslně způsobila trápení, ale na druhé straně zastávám názor „oko za oko“. 🙂
    Jak už jsem takový rejpal, Aničko, neřekl to, co píšeš v úvodu, pan Burian ve filmu Anton Špelec? Cituji: „Liguére! Já něco řeknu, mně se chce něco říct, císař ….“ 😉
    Pan Werich říkal v pohádce „Byl jednou jeden král“: Chce se mi spát. Chce se mi co? Spát. …“ To jen tak na okraj. 😉
    Přeji krásný úterní podvečer. 🙂 Hanka

  3. Aničko, pročetla jsem krom tvého článku i diskusi pod ním.
    Přiznám se a ti, kteří mě znají to potvrdí, že patřím k lidem, kteří raději, než by balili slůvka do hedvábných ubrousků a kulatili slovíčka, raději řeknou pravdu rovnou do očí. Jsem někdy víc přímočará, než bych sama chtěla. Ale už se nezměním. Na druhou stranu jsem ráda, když mí blízcí řeknou svůj názor bez kudrdlinek a sladkých slůvek, než aby mi pochlebovali a pak za zády pomlouvali.

    Slova Jana Wericha jsou moudrá, měla jsem ho a mám moc ráda. Některé z jeho citátů by se našly i v mých článcích na blogu.

    Na blozích také ne vždy se vším souhlasím, ale než psát negativní komentáře, raději blog opustím a nic nenapíšu. Život je na to příliš krátký.

    1. Těší mě že píšete, já se k vám občas podívám, psát nic nebudu, tedy tady. A snad brzy na shledanou. Občas vám sem dám nějaký námět, aby jste se nenudili, když budu pryč, Zdravím i Haničku, Děkuji všem.

    2. Víš, kdyby mě za zády pomlouvali, už by to nebyli moji blízcí. A když to za mými zády dělá někdo, kdo není můj blízký, je mě to fuk.

  4. Wünsche dir einen schönen Abend bin wieder von meinen kleinen Wander Urlaub zurück.Ja liebe Freundin das Wahrheit sollte man immer sagen doch es gibt Menschen die hören sie nicht gerne.Wünsche dir eine gute glückliche Woche Grüsse Herzlich Gislinde

  5. Ještě jsem chtěla říct, já tady melu o zdražování, bordelu, finančním vydírání, ale úplně jsem opomněla zmínit pana Wericha, jeho moudré citace a jeho slova ve videích.
    Zajímalo by mě, co by asi říkal dnes? Co by říkal na dnešní situaci, jestli by za tím viděl jen politické chyby, nebo opravdovou nenažranost politiků? Co by říkal na vyhazovy z práce, infantilní mzdy a očividnou ignoraci naší vlády k problémům obyčejných lidí? Dřív se to dalo svést na Rusy a komunisty. Na koho se to dá svést dnes?

    1. Jistě by řekl, co si myslí, bez obalu, i když ho nařklo mnoho lidí, z různých nehezkých věcí, a nikdo nebral ohledy na jeho pocity. Každý a často šlápneme do něčeho, co zapáchá, a i po umytí to cítíme, já osobně nevěřím v to, že se ušpinil vědomě, prostě ho do té žumpy hodili, on se nebránil, protože věděl, že čas, kdy to bude muset udělat nenastal, a umřel…… Věřím mu a mám ho ráda. Když budeš číst, všechno co napsal, on to tam říká, v každé době, je nadčasový.

  6. „Říkám prolhaně sama sobě, pravda je někde uprostřed, a i když je hnusná, je ji potřeba zaobalit do čistého ubrousku? Řekněte prosím, co si myslíte, má nějaký smysl se někde prát za svůj názor, říkat věci na rovinu, dělat si nepřátele, protože málokdo má rád, když se mu něco vytkne a již nejméně když někdo oponuje, pravda je věcí relativní. “
    Konec citátu.
    Problém je v tom, Aničko, že pravda je docela relativní a už vůbec není jenom černá nebo bílá. Pravda má víc stran, víc pohledů. Pokud nepůjdu do extrému, kdy pravda je jen jedna, tak v normálním životě má pravda víc úhlů opohledu.
    Říkáš, má smysl se někde prát za svůj názor. Záleží na tom, kde. Hus umřel za svou pravdu na hranici. Ale jsou věci na blozích tak podstatné, aby se kvůli nim umíralo na hranici? A vůbec věci v životě – jistě, jsou odvážlivci, kteří se kvůli své pravdě upalovali, veřejně, na protest (Palach, Zajíc). Ale to bylo jejich přesvědčení, jejich vize a dotýkalo se to společnosti. Ale má cenu dnes dělat něco takového? Představme si tu skutečnost. NMěkdo se sebezavraždí kvůli společenskému dění. A co se u nás stane? Pár dnů nebo týdnů se o tom bude mlít pantem a pak přijde na řadu další zdražování a nic se neděje.

    Ale to jsem odbočila, určitě jsi nezamýšlela diskutovat nad tímto tématem tímto směrem.
    Jestli ti jde o to, říct svůj názor, když je v rozporu s článkem – tedy když s něčím v článku nesouhlasíš, tak ho řekni. Ale jestli ti jde o to, vynadat tomu jednomu, sdělit mu svůj názor na plnou hubu bez servítků, bez ohledů, a s upřímností, která hraničí s bezohledností a necitlivostí, tak tohle si myslím, že bys dělat neměla.
    I nepříjemná pravda se dá říct zaobaleně. Pořád je to jedna a ta samá pravda. Ale ten dotyčný ji přijme lépe, když je trochu zmírněna vybranými slovy.
    Nikdo nemá rád kritiku, nemám ji ráda ani já a určitě jinemáš ráda ani ty. Ale pokud jde o oprávněnou kritiku, slušně podanou a takovou, aby směřovala k nápravě problému nebo k změně názoru, snese snad každý z nás – nebo většina lidí.
    Říct to, co si myslíme, je lepší než vymýšlet neustálé pochvaly, o kterých nejsme přesvědčeni, že jsou oprávněné. Ale měli bychom i v ýtky servírovat opatrně. Ostrá slova jsou jako trny a pokud jimi popícháme, pak mi to připadá, že nejde ani o pravdu jako o to popíchání.

    1. Proč opatrně, to mně řekni, abych nebyla vyčleněna? Abych nedělala to, co není normou? Jdu do galerie s tím že vše co uvidím, se mě nelíbí ? Ne jdu hledat krásné dílo, pochválím ho, zamiluji si ho, a brak mě již nebude zajímat, nebo řeknu, to je ošklivé a čekám, že se někdo přidá? Nepřidá Vendy, protože většina blábolí, to je krása, vnitřně se jim to nelíbí, nikomu, jenže všichni křičí, óóó to je krása, znejistím jestli to nejsou oni, co mají pravdu, jestli to já nejsem divná? Ne Vendy já si budu stát za svým, ať si Pavel nebo Petr, co se tady, v téhle zemi, budou střídat, říkají co chtějí. Přijdu-li na blog, který manipuluje s lidmi a téma je na to nastaveno, já chci píchnout, do toho hnízda, a je věcí svědomí každého, a také je věcí každého, aby si našel…… Poučeně konal. Jestli to také udělá, nebo jestli mlčí…….je jistě svobodné rozhodnutí každého, každý si musí uvědomit, jestli by neměl vyhodnotit své svědomí a zodpovědnost, a nemlčet. Nebo jsme tak dobře manipulováni, nechceme vidět, že kultura u nás degradovala, ta co za něco stojí je nedostupná. Jídlo, co za něco stojí, je nedostupné, a nebo podvod? Lidé deformují vztahy tím, že je degradovali na sex a stává se to normou, o rodině a mezilidských vztazích nebudu mluvit, to bych zabředla, nikdo neprotestuje, lékař je údržbář, neléčí, mnohdy ani nedodržuje přísahu, to co opravdu léčí, je nedostupné. Lidé servilně plácají nesmysly, nepíší tam, kde by to bylo účinné ani já většinou ne, bojím se konfliktu, není to strach jako takový, já se již nemám čeho a proč bát, je to jen občasná touha po klidu, nebo se tam chodí pohádat a vybl.t své vulgarismy, já si představím, podporu slušných lidí, a na takových místech, kde to má význam, říci svůj názor a chci aby se lidé rozhlédli, četli a učili se rozeznávat, kde pramení „špinavá voda“. Ještě chvilku budu věřit, že tady u mě to, co si píšeme my babky, čte víc lidí. Pokud se necítíš, a jsi mladší, tedy mě promiň, že jsem tě zahrnula. Přesně se pozná, kde žijí lidé kteří za něco stojí, a jsou ochotní něco dělat, taková místa poznáš a takových si vážím, mnohdy stačí jeden člověk, aby to k něčemu vypadalo, a tam jsou lidé spokojení a jsou příkladem, že to jde.

      Církevní restituce ( vrácení ukradeného ) každý řve s davem !
      Romská otázka ( lidé lžou sami sobě ) když si myslí že svět není plný daleko větší bídy a úpadku a mluvit o tom je nutné. Brzy do této kategorie spadne daleko více lidí.
      Nebezpečí konfliktů ( nikdo si nepřipouští, že by se to mohlo týkat právě jeho) je to sobecké, sebestředné, myšlení a lhostejnost.
      Afrika, Ekologie, úpadek vztahu k půdě, naprostá neschopnost, se o sebe postarat v případě nutnosti.
      Tato témata otevřeně i zastřeně jsem se snažila na blogu nastavit, přivést lidi na takovéto problémy různými formami, chtěla jsem napovědět a ukázat jak vidět i jinam a jinak, jak se tam podívat i když nemám možnost tam jet. Jsme země, jako by ji bůh tak nastavil, ohraničená horami, jen nevidíme dál, nežli za ty kopce, a náš domácí píseček, se smrskl, na přání ať sousedovi chcípne to prase, protože já takové vychovat neumím? Tolik mrtvých na silnici, zavražděných pro mrzký peníz, loupeží za bílého dne, špinavých firem, a v bídě tělesné a morální žijících lidí, tady již nejde mlčet, a fňukat, jaký jsem já, já, já, chudák, je potřeba se organizovat, začít s tím doma ve své obci, městě, a říci my slušní lidé už tady tu špínu nechceme. Někde to podobně říkají také, Bůh nás chraň, mít takové cíle. A ne aby jste si mysleli, že jdu na třešně, na ty kašlu zvysoka, ty jsme již jedli, ale také kašlu na ty hnusné broskve zprava.
      Stále chci i pobavit, je to okrajově. A to co se mě líbí pochválím, také okrajově.
      Ptáš se jestli na blogu jsou věci tak podstatné? Je to na tobě, na tom co děláš, kam chodíš a co řešíš, jistě, na hranici „hořet“ za blbosti, bych nechtěla.

      1. Tady je asi problém v tom, že nevím, o jaké téma se jedná, s čím se dá nebo nedá nesouhlasit. Ve svém komentáři ses o tom prozepsala podrobněji a dá se tedy dál rozlišovat, o čem to vlastně je.
        Pokud jde o umění, jistě – máš pravdu, spousta lidí plácá si do ramen, nebo si pochvaluje, jak je to skvělé, i když je obraz jenom shluk barev. Viděla jsem jedno plátno
        , které vyráběl jakýsi malíř, a to sice způsobem, že vzal kybl s barvou, chrstl ho na obraz, vzal druhý, udělal totéž, z jiného úhlu, vzal další a postup opakoval. Vytvořil na plátně několik barevných fleků, nechal to zaschnout a prodal za statisíce. Mně se obraz musí líbíitz, musím z něj něco cítit, pokud jde o abstrakci, a pokud jde o klasické umění, tak tam je co obdivovat, protože za tím stojí spousta píle, práce a dobrého pozorování umění přenést skutečnost do obrazu. Takže, ne, pokud se mi obraz nelíbí, tak se mi nelíbí, i když společnost aplauduje ve stoje.
        Ke společnosti:
        Církevní restituce v téhle době je u mě svinstov. Stejně jako přidávání platu poslancům a soudcům je u mě svinstvo, v době, kdy se škrtají mateřské příspěvky a škrtí se důchody lidem, kteří nemají jiný příjem, totéž invalidům.
        Ještě větší svinstvo je u mě rozhazování peněz za projekty, které jsou zbytečné, pokud staré projekty dostatečně dobře fungují (registr vozidel, například.)
        Svinstvo je, že se přidalo DPH, svinsky se zdražují potraviny a přitom se zvyšuje státní dluh, místo aby ubýval.
        Svinstvo je, že se neustále zdražuje energie, i když společnosti jsou v miliarových ziscích.
        Afriku neřeším, protože mám co dělat, abych řžešila sama sebe. Jsem proto sobecká? Možná jo, ale nikdo mi nic nedá a že vydělám méně, než co musím zaplatit, to nikoho nezajímá. Zajímala bych je v okamžiku, kdybych nezaplatila složenku, elektřinu nebo plyn, nebo nedejbože sociální nebo zdravotní pojištění.
        Svinstvo je, že když se octneš na pracáku nebo později na sociálce, tak protože seš bílá, vyměří ti tak směšnou částku, že nestačí ani k uhrazení poplatků, natož živobytí. A ještě ti řeknou, že máš smůlu, že máš špatnou barvu kůže. (Skutečnost!) Svinstvo je, že přijdeš do lékárny, zaplatíš několik stovek za léky a třicet korun za recept a pak vidíš vedle u druhého ookýnka cikányk, které dostanou léky zdarma a za recet platit nemusí, protože si přinesou jakýsi canc od úřadu, jaké jsou socky.
        A tak bych mohla pokračovat do nekonečna.
        Víš, v tom tvém článku nebylo k rozpoznání, jestli se ti nelíbí pouhé manýry na nějakém blogu, články některých ťulísků, kteří nemají jiné starosti, než co si oblečou za značku, nebo jestli tě zlobí nešvary této doby. Jestli ti vadí pravopisné chyby v některých textech a lhostejnost k rodné řeči (mně teda vadí dost), nebo jestli chceš řešit celosvětovou krizi.
        V prvním případě totiž člověk může být tolerantní, ať si kdo chcce co che píše, mírně kritický k gramatickým chybám, pokud se jedná o jedenáctileté trdýlky, hodně kritický k gramatickým chybám, pokud se jedná o vysokoškoláky, nebo k celosvětové inklinaci k pohodlí, které způsobuje degeneraci.
        Že lidstvo degeneruje a tupne, jsem si taky všimla, bohužel. Stačí se podívat kolem, mně stačí občas mluvit s klienty – na co všechno nemají čas, hlavně na to, někam si zajet, nebo si udělat čas na vlastní rodinu.
        Ale pak se podíváš do nějakého nákupního střediska, nejlépe v sobotu a v neděli, a najednou vidíš, že lidi mají jak čas, tak peníze. I když i tadybych to brala s trochou nadhledu, protože ty plné nákupní košíky tzaky můžou znamenat nákupy jednou za měsíc. Na nikom totiž není vidět, jestli tohle zboží rve denně, týdně nebo jednou za čas.

        Na začátku ses ptala, proč opatrně, jestli ze strachu, abys nebyla vyčleněna. Ale když jsem psala o obezřetnosti při kritice, nevěděla jsem přesně, o jaké téma se jedná. Někdy je dobré přiostřit, jinde ne.
        Brala jsem to obecně. A obecně si myslím, že lžička medu udělá víc než pytlík pepře.

        P.S. a když už jsem u těch stížností, tak bych si chtěla postěžovat na tenhle server, který mě vykopl z komentáře, který jsem dopsala asi do této délky a všechno , co jsem napsala, se ztratilo.
        To dovede opravdu namíchnout.

        1. Vidíš milá Vendy, Teď, a tady jsi udělala to, co mě vadí, pláčeš? Vlastně nad sebou ? Hodně lidí se obrátí ke mně zády, po tom, co to tady napíši. Hledáme jak něco opravdu řešit? Jdeme na blogu, ale i v osobním životě, ve vesnici, městě, TAM, kde nám někdo inteligentně říká pravdu? HLEDÁME TYTO LIDI? A jsou tací-co chtějí poradit, a možná bezradným i pomoci se rozhodnout, kudy vede cesta, jak otevřít oči, lidem co nevědí, kudy kam? U mě radu nehledej, jsou jiní, a já ti nick na to nedám, protože když to dělám, a udělám, nikdo to stejně nerozklikne, každý si musí najít toho svého člověka, nebo lidi, co mu kápnou do noty, A TAM ŘÍCI TO SVÉ, KONSTRUKTIVNÍ, ne bláboly.

          Ne já to obecně neberu, moje nároky jsou JIŽ velice skromné, a svými silami je dokáži uspokojit, tedy zatím, na nic a nikoho jsem se nikdy nespoléhala.

          Dnes mám pocit, že bych měla, říci tam nechoďte, to nečtěte, je to nebezpečné, tam jděte je to pro lidi přínosné, ale nejdříve doufám, že lidé sami najdou to, co je dobrý názor, a správná cesta. Ty Vendy víš, jak by slušný život měl vypadat? A aby to nebylo zase na úkor někoho dalšího? Čtěte tam, kde je to ke čtení. NEBOJME SE! Dnes jsou tak obrovské možnosti. Já tady na chvilku zase skončím, dám si pauzu, děkuji všem, co je dnes považuji za přátele.

          1. Tak tady, Aničko, už fakt nevím, co říct. Když něco pochválím, je to špatně. Když napíšu kritiku, pláču. No, lidskej život je opravdu moc krátkej na pitvání takových věcí. Oči mám otevřené, myslím si, že dost. Ale nedokážu na sebe vzít bídu celého světa a pomoct všem lidem. Nejsem Bůh.

            1. Já nechci říci, TY jsi to myslela špatně, JÁ CHCI ŘÍCI, že jsem jen stará babka, a u mě řekneš jen, ten svůj názor, a nic to neřeší, to tady blekotám, a už to začíná být únavné. Jsou články, které by si zasloužily komentáře a diskusi slušných lidí, buď tam nepíše nikdo, nebo sprostá banda, ZAMĚŘENÁ JISTÝM SMĚREM, u kterých mám obavy, aby neuspěli v tvoření CESTY NĚKAM, DO PEKLA, kam se lidé přikloní? Různé extrémní skupiny začínají ovládat náhled slušných lidí, na tuhle zemi. Protože jejich řečičky jsou líbivé, a je to voda na mlýn mnoha.

              Budete brzy rozhodovat o budoucnosti svých dětí, hledejte postupně, a včas lidi, kteří za něco stojí, vybírejte, čtěte jejich názory, O D K A Z U J T E, a šiřte články těch, KDO LIDEM ŘÍKAJÍ PRAVDU, A NA KTERÉ JE MOŽNÉ SEBE I SVÉ ZNÁME NASMĚROVAT, ABY LIDÉ BYLI INFORMOVANÍ. Fňukání v kuchyni a hospodě, nic neřeší, je dobré ukázat, Hlavně mladým, (těm je to putna, jako to bylo nám za mlada) kde hledat nové vzdělané lidi, Nebo tam TITÍŽ zůstanou „na věčné časy“. Tři dny před volbami, vždy poslouchám „a koho volit, jsou tam všude zase ti stejní“, Hledejte doma, A VČAS TY, co pro vás udělají něco konkrétního, ne ty co si budou hrát na svém písečku.
              Když vidím, třeba u Hanky na fotkách, městečko, které je krásné, čisté a upravené, řeknu si, tam je starostou dobrý hospodář, když vidím zanedbané památky a vesnice, napadne mě, tam má starosta určitě vilu s bazénem, nebo má na svém, stejný binec, jako v obci, jdu si najít informace a většinou se nemýlím. Pomoz Vendy sobě, budeš tím pomáhat i druhým.

  7. Jsem naprosto nekonfliktní člověk, ale už se mi párkrát stalo, že jsem si svojí pravdu řekla. A teď nemyslím na blog, ten mám pro zábavu a potěšení, myslím pěkně naživo, z očí do očí. Takto mě poslední rok v práci vytáčela jedna spolupracovnice ze Slovenska. Byl to typ člověka, který všechno zná, všemu rozumí a od všeho má klíče. Když se stalo, že jsem nevydržela a řekla co si myslím a zároveň i patřičně zvýšila hlas, neměla jsem z toho žádné potěšení. Tak mě vždycky do konce pracovní doby hryzalo svědomí, že jsem nedokázala v takovém stavu odejít domů a ještě před odchodem jsem za ní zašla a omluvila se jí za to, že jsem se na ní rozkřikla i když jsem byla 100% v právu. Až když jsme se na sebe usmály, mohla jsem jít domů a večer klidně usnout. 😉 Takže na blogy se hádat nechodím, nedělá mi to dobře. Vždycky se spíš toho druhého člověka snažím pochopit a přemýšlím o tom, co ho vede k tomu, že je takový jaký je. Snažím se na každém vidět jeho lepší stránku. 😀

    1. Víš Jaruško, nechci se nikdy hádat, chci říci jen to co cítím, a není to vždy láskyplné porozumění, někdy mám tak dost těch falešných cintů, že když se podívám do zrcadla, ne opravdu nemám svatozář, že jsem vydržela neříci……. Není moje přednost, to právě to, považuji za pokrytectví. Ono ani tak nejde o to, co nakonec uděláme v reálu, ale o to co opravdu cítíme. Vím, mnohokrát jsi říkala že není dobré přilívat olej do ohně, ale říci to své, k různým nešvarům lidským, takovou formou, aby to bylo účinné. Nemusím nikoho urážet, ani ubližovat. Tvůj příklad o kterém píšeš, může být poučný, jen tehdy, kdyby to mělo kladný výsledek, a ta tvá spolupracovnice, se ve svém chování zlepšila natolik, že by jsi byla, tam, kde jsi pracovala, šťastná, pokud se nic nezměnilo, byla tvá omluva chybou a ty máš, nebo jsi měla, klidné spaní neoprávněně a je to sebeklam.

      1. Máš pravdu, že se z ní svatá nestala, ale nakonec jsem byla skoro jediná, která s ní vycházela a mohla s ní spolupracovat. Povaha se hned tak nepředělá, ale přesto si myslím, že si aspoň něco o svém chování musela uvědomit. A nebo taky ne, jsem prostě takový „iluzionista“! 😉

        1. Jak říkáš Jaruško, někdy je sebezapření nutné, pokušitel má velkou moc, někdy je nutné říci dost. A pokud v takovém případě nedojdeme klidu, potom se modlím, za toho kdo mě pokouší k hříchu. Je dobré rozlišit, jestli zlý člověk je oběť, a nebo zdroj špatnosti.

  8. Na úvod hned řeknu, že pana Wericha mám mooooc ráda, byl to moudrý pán a jeho citáty miluji, a HOVORY H, které se vysílaly, ty měly myšlenku, humor a moudro. A jak se vyjadřovat? Já myslím, že pravda je opravdu relativní a vyjadřovat se ke všemu opravdu nemusím, obzvláště když toho dotyčného neznám a třeba mi ani nestojí zato. Pokud by mne nějak neprávem urážel, to se ozvu. Já myslím, Aničko, že Ty si víš vždy rady.

    1. Jsi již druhá kde musím citovat Claudia. “ Pravdou je především věrnost sobě samému. Pokud existují okolnosti, které nám brání říkat pravdu, spíše než lhát, je lépe mlčet“. Vím Libuško, že ty se nevracíš, se zájmem se mnou diskutovat, tvé komentáře jsou sladké a přesto tě mám moc ráda, proto že v sobě máš něco utěšujícího, jako doktor.

  9. Cara Anna. La verità, se è sincera, è quella che deriva dai fatti che analizziamo senza pregiudizi nei confronti di nessuno. Tu lo fai, lo sai fare ed io ti ammiro. La nostra, la tua e la mia verità, è sì cronaca ma non può prescindere dai fatti storici che l’anno determinata o provocata. La verità è anzitutto lealtà verso se stessi. Se esistono circostanze che ci impediscono di dire la verità, piuttosto che dire una bugia gradevole al potente di turno, meglio tacere!
    Con molta stima ed amicizia, un forte abbraccio. Ciao Osv

    1. Molto bene con te caro Osvaldo capire. Succede di rado che la gente sappia solo brevemente e sono denominate nella stessa stringa. Capisco che lusingarmi e, come uomo, ma è bello e carino. Grazie a Dio ho trovato un amico. Anna
      Si guardò HOME? Quale film ti piace?

  10. Milá Aničko, z Tvého zamyšlení jsem si vybrala tuto větu: Řekněte prosím, co si myslíte, má nějaký smysl se někde prát za svůj názor, říkat věci na rovinu, dělat si nepřátele, protože málokdo má rád, když se mu něco vytkne a již nejméně když někdo oponuje, pravda je věcí relativní.

    Ano, pravda je věcí relativní. Je škoda, že jsi nedala odkaz na článek, který Tě inspiroval k napsání tohoto zamyšlení. Už jen dodám. Pokud jsem mohla posoudit, tak i ty jsi ta, která není ráda, když se jí něco vytkne. Toto je zase můj názor, se kterým se nemusíš ztotožnit.
    Pokud nejsou články militantní, ale třeba se nám zdají i hloupoučké, tak si myslím si, že o nějaké posudky nestojí. Ano, stojí o komunikaci…

    1. Víš Naďo, já stojím o objektivně vytknuté cokoliv, ať už je to ztráta, nebo přínos, velice se snažím, aby to co řeknu bylo, jen natolik hloupoučké, aby jsme si porozuměli, když někdo nechce diskutovat, nemusí. Nějakých závěrů a posouzení, jaký ten člověk, nebo lidé jsou se doberu já, ale i ty, jen dlouhou známostí a ani potom, třeba by jsi s ním, nebo s nimi i strávila celý život, ho tak docela neznáš, a ty soudíš po několika větách kontaktu, tedy mně ty neříkej, něco o mé netoleranci. Ano……. Stojím o komunikaci.

  11. no milá Aničko to je teda téma do pranice můj názor je pravda je jen jedna a to že všichni jednou umřeme to nelze vyvrátit ostatní už je úhel pohledu a věc názoru co člověk to názor otázkou je jak kdo umí přijmout myšlenku či názor druhých a taky jak kdo si dokáže obhájit svůj názor z toho plyne jak dojdou argumenty přijdou na řadu facky a urážky no a ještě je nutné,aby si každý stál za svým protože jinak bychom byli jako stádo ovcí které jak pes zaštěká se seběhnou a všechny svorně dělají béééé zdravím Aničko a měj se moc hezky pa

    1. Začnu u tebe Marcelko, a u té stádovitosti, mám ráda lidi co jdou do stáda, protože sám, člověk není nic. Ať je to církev, nebo nějaké jiné sdružení lidí, u nás třeba blog, vždy se dávají dohromady intuitivně lidé, nějak si podobní, není tam podstatné jestli mají stejný názor ale jestli jsou schopni akceptovat, ten určitý kolektiv, dělat s nimi bééé, táhnout za jeden provaz a cestou nabrat nějaké nové ovečky. Například Osvaldo, včera psal o tom, že tam u nich v Tyrolsku, chtějí zavřít horskou řeku do potrubí a zamezit mnoha lidem přístup k neplacené pitné vodě, já se přidám k protestu, protože jako velké stádo mají větší šanci na úspěch.

  12. Na světě je mnoho lidí, které nemusíme milovat, a přesto k nim máme úctu, říkají pravdu tak, aby nebolela. Jejich hlas zní dlouho a do daleka. Potom jsou jiní, jejich plané řeči tečou jako voda, ta se vypaří, a neštěkne po nich ani pes.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s