Určitě jsem vám nevyprávěla, jak chodí můj muž na houby, za naším domečkem je cesta, není naše, patří lesům, my ji mnoho let sekáme, proto je krásná a zeleňounká, dlouhá asi tři sta metrů, lemoval ji les, již tam není, zůstala tam jen maličká část něčeho, co ještě žije. Rostly v něm smrky, modříny, borovice i duby a ze semínek mnoho let poletujících bez vlastní vůle, tam vyrostlo i mnoho bříz. Vždycky tady rostly houby, nebylo nikdy těžké najít všechny možné druhy, dnes je to pro mého houbaře i velká legrace. A o samouzdravující moci přírody, není třeba pochybovat, a protože v době, kdy stromy ještě stály a byly živé a krásné, a v dospělém věku, jsem já ještě nevěděla že přijdou ničitelé, divila jsem se jak je možné, že se stalo to, že stromy po dobu několika roků byly obtěžkané šiškami, rodily a rozsévaly svá semínka po lese, já ještě ne, ale ony již tušíc, že brzy umřou a tak zajišťovali potomstvo i přes to že normálně mají šišky jen jednou za mnoho let, chodívali jsme na šišky jako někdo na borůvky, v krbu krásně a dlouho hoří, vydávají vůni která je k nenapodobení, žádná lesní vůně ve spreji, na barvy a obrazy když hoří, jsem se mohla dívat hodiny, uspávaly a navozovaly tajemné sny. Dnes je les opět lesem, nebudete věřit, všude je tisíce maličkých semenáčků, dětiček našeho starého lesa a houby tam rostou, můj manžel, vezme psa, košík, a dalekohled, dojde na konec té proklamované cesty, lehne si na břicho a dalekohledem si vyhlídne ty nejkrásnější, potom se jen nasměruje a dojde si pro ně. Příroda je úžasná, Bohu díky.
Teda jít na houby s dalekohledem, to mně ještě nenapadlo. Přitom doma mám takový ten Made in SSSR. 🙂 Takže musím vyzkoušet, jen nevím, jestli, když si lehnu na břicho, jestli se ještě zvednu…
U nás houby zatím nerostou, Aničko, přestože v poslední době poměrně dost pršelo, v lese je pořád ještě sucho.
Tvůj muž má velice zajímavou metodu hledání hub, zkusím ji doporučit svému příteli, on je docela nadšený houbař. 😉
Máš pravdu, příroda je úžasná, a ten snímek taky! 🙂
Přeji dobrou noc. 🙂 Hanka
Jsem malá podvodnice, vytahuji často , staré fotky na světlo denní, od dovolené jsem foťák neměla v ruce, takže ta fotka je, Bůh ví od kdy, navíc jsem velký nepořádník, naposledy jsem stáhla fotky, tak inteligentně, že se promíchaly s jinými složkami, dokonce i deset let starými, takže vyhledat ty nové musím jen po paměti a protože na některých místech jsme byli několikrát, mám v tom pěkný binec. Houby tady rostou asi proto, že jsme na horách, ony si myslí že je podzim, k ránu bývá některé dny i jen pět stupňů. Tobě také Haničko.
teda Aničko to by si měla obrázkově zdokumentovat jako houbovy šmírák u nás neroste ani šupinka to můj drahouš ten aby šel do lesa s lupou a nic u nás jsou všichni houbovi nadšenci,ale na sbíráni do huby je nedají to ti před nima kolikrát tlačím slzu dojetí stejné to je i s rybama u vody sedí vaření pečení chytají jak o dušu a rybu tež nezežerou
,milá Aničko ja ti dodatečně k narozeninám přeju všechno nej nej nejlepší zdravíčko a štěstíčko objímám a na líčko hubánka posílám
omlouvám se že píšu ze spožděním,ale asi z tych veder mě přepadl jakýsik bacil zatemperovala jsem si až dva stupínky před 40cítku no naštěstí už vyfičel a je mi líp zdravím a měj se moc moc krásně pa
V létě mívám angínu, když jsou největší vedra – každoročně, letos se mě to vyhnulo, doufám že se rychle zotavíš.
Moc ti děkuji za přáníčko, pokud nemáme návštěvu, den proběhne v klidu a bez velkých ovací, čeká nás to někdy během tohoto týdne, a na to se již teď, duševně připravuji, práci s tím spojenou, je potom potřeba vstřebat a odpočívat týden, takže nadšení vyprchává dříve, než se dostaví, něco jiného by bylo, kdybych já byla vzácným hostem ? Jak si to kdo ale udělá, takové to má ? Pro mě je to velice unavující a již na podobné akce nemám sílu, ani chuť.
S houbami je to naprosto stejné, můj muž nasbírá ty čtyři houby, co já dám do jídla, jinak bych vyběhla s ním i s houbami, sušíme až podzimní a to vždy jen tolik, kolik jich potřebuji na bramboračku, kulajdu a hovězí na houbách, jinam sušené nedávám, to si koupím žampiony. Za mlada jsem takové nesmysly, jako jsou čalamády, sterilované houby, atd ….. dělala po stech skleničkách, mé děti řeknou, když jsem jim to chtěla vnutit, a zlobila se, že to nechtějí, A PROČ TO DĚLÁŠ, tedy již nedělám. I ty se měj hezky a zdravíčko přeji.
Srdce se směje na tak krásnou houbičku! Všichni říkají, že rostou, tak to určitě bude pravda. Já si také jak Jaruška živě představuji Tvého mužíčka, zajímavý sběr hub. 🙂
Legrácky, na to ho užije, není to jen článek, aby řeč nestála, opravdu rostou a opravdu nemusí ani do lesa, jen se dívá po pěšince a za deset minut má košík, máme takový maličký, nám to ale stačí.
Wünsche dir einen schönen Tag und eine gute Woche als Kind haben wir auch immer Pilze gesucht aber heute lohnt das nicht mehr sind fast alle voll Maden. Grüsse Herzlich Gislinde.
E‘ bello vivere a poca distanza da un bosco e potersi, di tanto in tanto, immergersi in mezzo alla natura.
Stupendo questo fungo porcino della famiglia del „Boletus Edulis“. Così bello che sembre quasi finto. Se non lo è appartiene alla famiglia di quelli mangerecci e più saporiti.
Anche qui in Alto Adige nascono nei boschi tanti funghi porcini ed anche tanti „finferli“, scientificamente, gallionacci molto saporiti.
Ciao Anna.Un risottino con i funghi in questa stagione è proprio quello che ci vuole. L’ho fatto la settimana scorsa,
Un abbraccio. Osv
Ano rizoto s houbami, vaříme také, v naší zemi, je sbírání hub národní vášní, někteří lidé houby nejedí, sbírat je ale chodí. já žiji v přírodě, nechodím do ní, ona chodí ke mně, do mého domu. Také zdravím Osvaldo, tebe i Jižní Tyrolsko.
😀 Tvůj muž, má Aničko, zajívavý způsobob hledání hub. Živě si ho představuji, jak leží v trávě a dalekohledem obhlíží okolí. 😀 U nás prý taky rostou, ale ještě jsme se do lesa nedostali. Manžel jezdí 3x denně venčit pejska k mamince, kterou tak bolí kolena, že nemůže na nohy. Ve středu jdou k ortopedovi, tak snad jí zase na chvilku pomůže a bude trochu běhat. Stáří, když bolí, tak nestojí za nic. 😦 Ale tím snímkem jsi mě hodně namlsala, snad se i my na chvilku do toho lesa dostaneme. 😉
Je to kříž, když bolí kříž. Do lesa již nechodím, jsem ohleduplná, nerada bych obtěžovala záchrannou službu, helikoptéra je drahá. Na rozdíl od mého houbaře, ten si klidně vyjde, nevezme si telefon, a já tady vyšiluji. Přeji ti Jaruško bohaté úlovky v lese, a mamince, ať se jí i vám uleví. I ve stáří naděje umírá poslední, stále věřím, že ještě omládnu, a že mé tělo bude zase skákat přes kaluže.
Určitě jsem vám nevyprávěla, jak chodí můj muž na houby, za naším domečkem je cesta, není naše, patří lesům, my ji mnoho let sekáme, proto je krásná a zeleňounká, dlouhá asi tři sta metrů, lemoval ji les, již tam není, zůstala tam jen maličká část něčeho, co ještě žije. Rostly v něm smrky, modříny, borovice i duby a ze semínek mnoho let poletujících bez vlastní vůle, tam vyrostlo i mnoho bříz. Vždycky tady rostly houby, nebylo nikdy těžké najít všechny možné druhy, dnes je to pro mého houbaře i velká legrace. A o samouzdravující moci přírody, není třeba pochybovat, a protože v době, kdy stromy ještě stály a byly živé a krásné, a v dospělém věku, jsem já ještě nevěděla že přijdou ničitelé, divila jsem se jak je možné, že se stalo to, že stromy po dobu několika roků byly obtěžkané šiškami, rodily a rozsévaly svá semínka po lese, já ještě ne, ale ony již tušíc, že brzy umřou a tak zajišťovali potomstvo i přes to že normálně mají šišky jen jednou za mnoho let, chodívali jsme na šišky jako někdo na borůvky, v krbu krásně a dlouho hoří, vydávají vůni která je k nenapodobení, žádná lesní vůně ve spreji, na barvy a obrazy když hoří, jsem se mohla dívat hodiny, uspávaly a navozovaly tajemné sny. Dnes je les opět lesem, nebudete věřit, všude je tisíce maličkých semenáčků, dětiček našeho starého lesa a houby tam rostou, můj manžel, vezme psa, košík, a dalekohled, dojde na konec té proklamované cesty, lehne si na břicho a dalekohledem si vyhlídne ty nejkrásnější, potom se jen nasměruje a dojde si pro ně. Příroda je úžasná, Bohu díky.
Anna : prostor 
Teda jít na houby s dalekohledem, to mně ještě nenapadlo. Přitom doma mám takový ten Made in SSSR. 🙂 Takže musím vyzkoušet, jen nevím, jestli, když si lehnu na břicho, jestli se ještě zvednu…
Já bych tě Mirku tipovala na mlaďocha, ten můj, má sedmdesátku na zádech, sedí mu za krkem, ještě se zvedne aléééé jen tehdy, když on chce.
U nás houby zatím nerostou, Aničko, přestože v poslední době poměrně dost pršelo, v lese je pořád ještě sucho.
Tvůj muž má velice zajímavou metodu hledání hub, zkusím ji doporučit svému příteli, on je docela nadšený houbař. 😉
Máš pravdu, příroda je úžasná, a ten snímek taky! 🙂
Přeji dobrou noc. 🙂 Hanka
Jsem malá podvodnice, vytahuji často , staré fotky na světlo denní, od dovolené jsem foťák neměla v ruce, takže ta fotka je, Bůh ví od kdy, navíc jsem velký nepořádník, naposledy jsem stáhla fotky, tak inteligentně, že se promíchaly s jinými složkami, dokonce i deset let starými, takže vyhledat ty nové musím jen po paměti a protože na některých místech jsme byli několikrát, mám v tom pěkný binec. Houby tady rostou asi proto, že jsme na horách, ony si myslí že je podzim, k ránu bývá některé dny i jen pět stupňů. Tobě také Haničko.
teda Aničko to by si měla obrázkově zdokumentovat jako houbovy šmírák u nás neroste ani šupinka to můj drahouš ten aby šel do lesa s lupou a nic u nás jsou všichni houbovi nadšenci,ale na sbíráni do huby je nedají to ti před nima kolikrát tlačím slzu dojetí stejné to je i s rybama u vody sedí vaření pečení chytají jak o dušu a rybu tež nezežerou
,milá Aničko ja ti dodatečně k narozeninám přeju všechno nej nej nejlepší zdravíčko a štěstíčko objímám a na líčko hubánka posílám
omlouvám se že píšu ze spožděním,ale asi z tych veder mě přepadl jakýsik bacil zatemperovala jsem si až dva stupínky před 40cítku no naštěstí už vyfičel a je mi líp zdravím a měj se moc moc krásně pa
V létě mívám angínu, když jsou největší vedra – každoročně, letos se mě to vyhnulo, doufám že se rychle zotavíš.
Moc ti děkuji za přáníčko, pokud nemáme návštěvu, den proběhne v klidu a bez velkých ovací, čeká nás to někdy během tohoto týdne, a na to se již teď, duševně připravuji, práci s tím spojenou, je potom potřeba vstřebat a odpočívat týden, takže nadšení vyprchává dříve, než se dostaví, něco jiného by bylo, kdybych já byla vzácným hostem ? Jak si to kdo ale udělá, takové to má ? Pro mě je to velice unavující a již na podobné akce nemám sílu, ani chuť.
S houbami je to naprosto stejné, můj muž nasbírá ty čtyři houby, co já dám do jídla, jinak bych vyběhla s ním i s houbami, sušíme až podzimní a to vždy jen tolik, kolik jich potřebuji na bramboračku, kulajdu a hovězí na houbách, jinam sušené nedávám, to si koupím žampiony. Za mlada jsem takové nesmysly, jako jsou čalamády, sterilované houby, atd ….. dělala po stech skleničkách, mé děti řeknou, když jsem jim to chtěla vnutit, a zlobila se, že to nechtějí, A PROČ TO DĚLÁŠ, tedy již nedělám. I ty se měj hezky a zdravíčko přeji.
Srdce se směje na tak krásnou houbičku! Všichni říkají, že rostou, tak to určitě bude pravda. Já si také jak Jaruška živě představuji Tvého mužíčka, zajímavý sběr hub. 🙂
Legrácky, na to ho užije, není to jen článek, aby řeč nestála, opravdu rostou a opravdu nemusí ani do lesa, jen se dívá po pěšince a za deset minut má košík, máme takový maličký, nám to ale stačí.
Wünsche dir einen schönen Tag und eine gute Woche als Kind haben wir auch immer Pilze gesucht aber heute lohnt das nicht mehr sind fast alle voll Maden. Grüsse Herzlich Gislinde.
E‘ bello vivere a poca distanza da un bosco e potersi, di tanto in tanto, immergersi in mezzo alla natura.
Stupendo questo fungo porcino della famiglia del „Boletus Edulis“. Così bello che sembre quasi finto. Se non lo è appartiene alla famiglia di quelli mangerecci e più saporiti.
Anche qui in Alto Adige nascono nei boschi tanti funghi porcini ed anche tanti „finferli“, scientificamente, gallionacci molto saporiti.
Ciao Anna.Un risottino con i funghi in questa stagione è proprio quello che ci vuole. L’ho fatto la settimana scorsa,
Un abbraccio. Osv
Ano rizoto s houbami, vaříme také, v naší zemi, je sbírání hub národní vášní, někteří lidé houby nejedí, sbírat je ale chodí. já žiji v přírodě, nechodím do ní, ona chodí ke mně, do mého domu. Také zdravím Osvaldo, tebe i Jižní Tyrolsko.
Kikou ma chère Anna,
J’espère que tu as passé un excellent week-end,
Pour ma part j‘ ai eu du monde sourire.
Passe une belle journée en ce lundi
bisous tendresse
Calinous de ma princesse Laika et mes chatounets
super ton billet sur les champignons, c’est super que ton mari va les cueillirs
😀 Tvůj muž, má Aničko, zajívavý způsobob hledání hub. Živě si ho představuji, jak leží v trávě a dalekohledem obhlíží okolí. 😀 U nás prý taky rostou, ale ještě jsme se do lesa nedostali. Manžel jezdí 3x denně venčit pejska k mamince, kterou tak bolí kolena, že nemůže na nohy. Ve středu jdou k ortopedovi, tak snad jí zase na chvilku pomůže a bude trochu běhat. Stáří, když bolí, tak nestojí za nic. 😦 Ale tím snímkem jsi mě hodně namlsala, snad se i my na chvilku do toho lesa dostaneme. 😉
Je to kříž, když bolí kříž. Do lesa již nechodím, jsem ohleduplná, nerada bych obtěžovala záchrannou službu, helikoptéra je drahá. Na rozdíl od mého houbaře, ten si klidně vyjde, nevezme si telefon, a já tady vyšiluji. Přeji ti Jaruško bohaté úlovky v lese, a mamince, ať se jí i vám uleví. I ve stáří naděje umírá poslední, stále věřím, že ještě omládnu, a že mé tělo bude zase skákat přes kaluže.