ČEKEJ A NEPLAKEJ.
NĚKTERÉ MOJE OBLÍBENÉ BLOGY KONČÍ. Jsem smutná, nedodává mně to na náladě, dělám co umím, abych se zalíbila, a má to naprosto opačný účinek. Do záhlaví jsem dala krásné hrozny, jako titulní obrázek jsem použila svůj kraj, rozbrázděnou krvácející krajinu, zamlženou zapáchajícím smogem v protikladu s mou touhou, jak by měla vypadat. Prostřednictvím krásné rudovlásky vám pravou rukou podávám pohár, naplněný Chrámeckým divochem, vínem vypěstovaným na rozhraní dvou mně drahých krajin. Levou rukou nabízím symbol štěstí, a moje srdce tepe v rytmu rubínů, pro rozhovory s vámi. Často si říkám, o co to tady vlastně běží, a když vím nejméně o co? Seberu se, a jdu dělat něco užitečného, mimo svých každodenních činností a práce, o které jsem nikdy nechtěla moc psát, vyhledávám to co je podle mých představ důležité, aby lidé věděli, nacházím témata, která jsou nejdiskutovanější, a nejsledovanější, včera četlo můj článek jen šedesát lidí, I cizí návštěvníci se již naučili, nečíst to co není na oplátku komentováno, léta jsem si myslela, že komentáře nejsou pro mne důležité, že stojím hlavně o lidi co si přijdou popovídat o svých, i o mých tématech. Ano půjdu raději udělat něco užitečného, a řeknu si čekej a neplakej.
Čtu často a moc ráda komentáře, jistého básníka mám je moc ráda, snad se nebude zlobit, když jedno z jeho dilek použiji, neb se mě hodí do krámu, Mám poslední dobou v ruce h…o, jsem ale optimistka jako pan Kruger
“ Pět korun spadlo mi do mísy !
…. cožpak jsem Bill Gates jakýsi ?“
Pět korun ? … za to mám bagetu !“
Dann Schoustahll zalovil v klosetu !
“ Věřím, že ruka má zůstane čistá !
Ano ! vždy jsem byl optimista !“
Anna : prostor 