ÚNAVA ?

JSEM SBĚRATEL STARÝCH KRÁMŮ ? 
Asi ano, celý život vlastně něco sbíráme, koupíme si botičky, moc se nám líbily, co z toho, když je doneseme domů a ony jsou hezké jen na pohled, vezmu si je v neděli do kostela? Ano jednou, a potom ? tu mě tlačí tady puchýřek udělaly, ale jsou nové hezké, přece je nevyhodím. A tak je to se vším, Knihu koupím, přečtu a po zbytek života jí sloužím, otírám kartáčuji z ní prach, udržuji v použitelném stavu, pamatuji si jak jsem vždy byla opatrná, třeba na své encyklopedie, a nabádala děti a vnuky, buďte opatrní, nerozvírejte knihu , aby se nerozlomila vazba, dnes tyto krásné knihy leží, k ničemu nejsou, protože já, mé děti i vnuci si kliknou a rychle najdou to, co potřebují, já stále chodím a utírám prach, vše je pomíjivé, i my, prach jsi a v prach se obrátíš. 
Moje nasbírané a nashromážděné věci, mě dnes obtěžují, doba videokazet pominula tak rychle, doba natáčených filmů, sbírek fotografií, doba mých kytiček, které stále pěstuji a miluji, ale jejich život a udržení při životě mě stojí velice mnoho sil, mnoho času a tak přemýšlím, kde jednou skončí všechno to úsilí a námaha, kterou jsme tomu sběratelství věnovali, jsou věci se kterými, nejsme již schopni pohnout a již se nám nechce je udržovat a věnovat jim péči. Tak velice rychle plyne čas, vše se stává tak pomíjivým, a VĚCI, co se kdysi zdáli důležité, k životu potřebné a chtěli jsme je mít, jsou dnes tak nedůležité a dokonce nás obtěžují, unavuje nás je udržovat v pořádku.
Nasbírané , nádobí, nábytek, ale i památky na minulé generace, skončí jednou na smetišti “ dějin“ a vždy když musím vzít hadr a uklidit to smetí, jsem velice unavená a začínám to považovat za zbytečné, máte někdy také pocit, že by jste to všechno nejraději vyhodili, sedli si, odpočívali a přemýšleli o pomíjivosti našeho konání ?

This slideshow requires JavaScript.

Reklamy

27 thoughts on “ÚNAVA ?

  1. Ten pocit mám při každém stěhování… A pokaždé, když někam přijedeme žít s pár kufry si říkám, jak málo toho člověk opravdu potřebuje…

    1. Hezké od tebe, že si čteš i to co již minulo, tedy ti potají sdělím, představa, že po nás potopa a vše bude v kontejneru na odpad, je dost trauma a upřímně? majetek dám do zlata a diamantů, zetluču do tajných skrýší a až to v tom kontejneru skončí, budu se z nebe smát. ch, ch, cha……… Ty benátské panenky miluji.

      1. Mohlo by se s tím udělat něco dobrého. Můžeš si třeba koupit pár hektarů deštného pralesa 🙂 nebo přispět anonymně tam kde to opravdu potřebují a ocení… Nezlob se, ale tohle je trochu skodolibe… I když chápu, ale přišlo by mi to nakonec asi spíš líto…

  2. Dobrý den , v tomhle to měli jednodušší Indiáni , prostě měli jen , co potřebovali aktuálně k životu a tak si to snadno mezi sebou předávali a ještě se to využilo , také se zbavuji různých věcí a skoro nic nepořizuji , jen to nejnutnější , má to výhodu , že mi zbyde více času na různé věci , co mne baví .

  3. Tohle znám. I na svůj věk se mi již v pokojíčku hromadí nesčetně nepotřebných zbytečností, ale když už se vrhnu na probírání, pak si vždy řeknu:“Ale, co když to třeba budu potřebovat?“
    A zase jsem tam, kde jsem byla. No, co nadělám.. sběratelství všeho je zkrátka můj koníček..

    1. To je to, co je mnohdy těžké, rozlišit, co je balast a co je důležité, nezahazuj své napsané………. a své vzpomínky, to vše, milá Ash, jednou bude pro tebe vzácné a drahé.

  4. Aničko, tímhle článkem jsi mi udělala radost, jsem úplně ve svém živlu! 😉 Nějaký velký sběratel sice nejsem, ale přesto mám úctyhodnou sbírku různých „nepotřebných“ věcí. Vlastním třeba spoustu kuchařských knížek a časopisů s recepty, které prolistuji, ale nic podle nich většinou nedělám. Těch se ovšem rozhodně nehodlám zbavit, uchovám je pro příští generace. 😉 Knihy máme skoro všude, vzhledem k tomu, že jsem schopná přečíst knížku během dvou až tří dnů, mám hodně velkou spotřebu. Některé knihy jsem četla už několikrát, jenom mě štve, že je všechny nemůžu mít ve skříňkách s dvířky, takže je taky pořád oprašuju. Potom mám hromadu věcí na pečení (formy na bábovky a na dorty, silikonové formičky, vykrajovačky na cukroví, …) úplné železářství. Tyhle věci ovšem potřebuji dost často. Našlo by se u nás i dost různých bot, které jsou skoro nové, ale už je nemůžu nosit. Oblečení mám taky pořádnou kupu, to naštěstí občas přeberu, něco dostane mamka, něco tchyně a něco charita. 🙂 Takhle bych mohla ještě pěknou chvíli pokračovat. Mojí úplně největší sbírkou jsou fotografie, mám je v tištěné i digitální podobě. Chudák syn, co ten s tím bude jednou dělat?! 😉 😀
    Aničko, zdravím tě a přeji pohodový víkend! 🙂 Hanka

    1. Nejlépe mě padla do oka tvá poslední věta Hanko, chudák syn, chtěl by člověk tu složku nějak komprimovat, nežli přijde chvíle, kdy chudáci děti, budou muset likvidovat naše společné vzpomínky a celý náš život. Jsou věci se kterými se kdokoliv z nás rozloučí, bez mrknutí oka, ale jsou i takové které říkají, kdo jsme, a my toužíme je zachovat, na mnoho věcí jsem kdysi také nemyslela, a mnoho věcí po mých rodičích vyvanulo s časem, já ale v té době, NEMĚLA ČAS !!! A dnes je mě to líto, a je to obrovská ztráta.

      1. Nejvíc člověk nemá čas v době, kdy ti blízcí ještě žijí. A taky proč by si měl dělat hlavu s nějakým zajišťováním a schováváním jejich věcí, když ještě žijí? To je totiž zase dost blbý pocit… Stejně tak jsem se nestarala o to, co mamka vykládá, protože tu prostě byla a to její vykládání jsem slyšela každý den. Zato dnes mi chybí, a jak. Protože tenkrát jsem věděla, že ji ještě uvidím a uslyším znova a znova a teď je to pryč.
        Naštěstí jsem taky sběratelka, takže spoustu věcí dlachním a vozíme je pořád sebou, něco se bohužel ztratilo při stěhování, ale většinu věcí máme. Teda takových těch nepotřebných krámů, jako staré fotky, knížky, ale i hrnky, mísy, ttalíře, různé formy a tak…
        Když jsem po mamčině smrti dělala první pořádek, tak jsem zjistila, že na spoustu věcí nemůžu šáhnuot, natož je vyhodit. A tak ještě pořád má v prádelníku prádlo, ve skříni oblečení a její krémy a mazání je pořád v poličce, kde bylo. Asi je časem vyhodím, protože ty přípravky stárnou a žluknou, ale třeba osmisměrky, co luštila, s jejími poznámkami na okraji, ty vyhodit nemůžu.
        Možná časem nějaká probírka bude, ale asi jen pomalu, pomaličku. Zatím šly do popelnice boty (ty opravdu neobuju, měla jinou nohu) až na její oblíbené pantofle, a nějaké nenositelné halenky. Zbytek prostě zůstává…

  5. tak milá Aničko knihy pro naši familii jsou asi jediné věci,kterých se asi nikdy nezbavíme i v době internetu není nad to lehnout si a zalistovat načichat se vůně papíru každá voní jinak a vracím se i k těm už několikrát přečteným,kytičky jak doma tak venku jsou něco co mě ještě drží nad vodou,myslím,že až se vzdám kytiček a zahrady tak to bude pro mě finito,jinak pár takových bebechu co jsou pro mě srdeční záležitost tak to vymyslela moje snacha koupila takový parádní zavírací košík pojmenovala ho babiččina truhlička a jak se mi zasteskne si sednu truhličku otevřu prohrabu se jak se pokochám zavřu a je to a jestli je důležité aby po nás něco zůstalo no to záleží na úhlu pohledu a na každém z nás dlouhé roky jsme jezdívali Aničko šmatlat po Tatrách milujeme hory je tam hřbitov pro ty co si na nich hory vybraly svou daň vždycky jsem koupila kytičku a pokládala ji na ten nejstarší náhrobek nevím ani proč toho človíčka jsem nikdy neznala ani ho poznat nemohla odpočívá tam už nějakých 90 let,ale z úcty k životu,protože už asi není nikdo kdo by jeho památku uctil ani nevím jestli po něm něco zbylo,ale jsem asi úchylna děkuji ti za tvoje písmenka a pipena aničko nám ulovila mrcha liška ryšavá měj se krásně pa

    1. Máme většina, takovou truhličku nějaké úcty a vzpomínek, nechci aby vážila tunu, to ne, jak člověk stárne, přemýšlí o nesmrtelnosti chrousta, a ty jsi to moc krásně vystihla s tou kytičkou na devadesát let starém hrobě, ne že bych se chystala, to ne, pánbíček mě má rád a já to vím, ale „pořádek hold muší bejt“, napsal kdysi někdo moudrý, a moc hezky to napsala Ash, vezmeš to do ruky, a jsou v tom vzpomínky, mám je vyhodit ? Nebo rozhodování nechat na rozhodnutí těm příštím, co je důležité a co je balast, ať rozhodnou jednou oni? Protože já na ten celoživotní úklid, nějak nemám sílu? A vím, že jí bude čím dál méně a budu se muset rozhodovat, kdo, kde a kdy se postará ? Děkuji Marcelko, za to že jsi, a krásně zachováváš naše tradice.

  6. Nejsem sběratelem věcí a když se nakupí a přerostou mi přes hlavu, bez mrknutí oka se jich zbavím. Před pár lety, jsem udělala raziji po poličkách, spoustu serepetiček jsem rozdala a něco si prodal synek do bazaru. Nechala jsem si opravdu jen pár kousků, které jsou po babičce. A co se týče bot a oblečení, čas od času vezmu velký igelitový pytel a proberu skříně. Dřív jsem ty věci dávala k popelnicím a bezdomovci si je rozebrali, teď už o „hadry“, nemají zájem ani ti bezdomovci. 😉 Pokojových květin mám tak akorát, v našem malém bytě, na ně nemám tolik místa, takže ty zvládám bez problému.

  7. Tak trochu mně úklid čeká,nechce se mi do toho a selekce je třeba a mně se vrací vzpomínky a kvílím.Posílám odkaz,co potěší,tedy doufám :-)Nejlepší je,když po člověku zůstane,že je v srdcích a dokud je,tak může aktivně rozdávat lásku,štěstí,tvořít vlastní vesmír,jak umí.

    http://www.selmy.cz/o-nas/vysledky/

    1. Óóó, další dobrá a živá voda na můj mlýn, hezká slova, mám jich často plnou pusu, jsou častým tématem mých zamyšlení. Odkaz mě opravdu potěšil, neznala jsem tuto stránku, jen jsem nahlédla a asi se mě bude líbit. Děkuji kočičko, je to hezký dárek.

  8. Tak přesně tenhle problém znám, Aničko. Nedávno jsem dokonce na tohle dávala i článek…
    Věci pro nás důležité jsou pro jiné nedůležité.
    Ale při pomyšlení, s jakou láskou jsme je sháněli (někdy i dlouho), a pak mají přijít na smeťák, se mě chytá tak trochu lítost. V podstatě hloupá, protože ve chvíli, kdy budou třeba moje věci vyhozeny, mě to už bolet nebude.
    Ale mám kazety, které jsem nahrávala docela pracně, písničky, které jsem sháněla několik měsíců nebo let (dnes je to jednodušší, ale v té době to byl opravdu problém), filmy, knížky – to samé.
    Vázičky a podobně, to mě tak nebere, vlastně mám jen pár kousků, ke kterým mám vztah. Ale třeba nádobího jsme si nasbírali časem docela dost a některé věci (i po mámě) by mohly ještě sloužit. Jenže dnes každý raději koupí nové, je to levné a prostě – nové.
    Kytky si udržuj, je to sice náročné, ale odmění se ti nádhernými květy a zkrášlí ti domov.
    Jestli máš hodně váziček a hrníčků, můžeš udělat jednu věc – naskládej je do krabice a dej do nějaké komory. A vystav si pár kousků. A pak to jednou za čas vyměň – ty vystavené kousky zase schovej a vytáhni ty schované. Tak se ti to bude hezky obměňovat, na utírání toho budeš mít méně. Je to sice jen optický manévr, ale docela účinný.
    Pak ještě zbývá – rozdat ty věci, nebo je zkusit dát na bazar – nebo vyhodit. Ale vyhodit pěké hornky? To je škoda…

    1. Začala jsi dobře, to byla voda na můj mlýn, a to je to, co jsem vlastně chtěla říci, co je v našem životě podstatné ? jestli jsme schopni, dokud máme sílu, rozlišit důležitost toho co děláme, věci ??? Většinou jsou nakonec, jen tím čemu sloužíme a otročíme a zdaleka je nepotřebujeme, mnoho lidí vlastně říká nemám čas, musím posloužit svým věcem a hlavně, zapomínají myslet při tom třeba, na svou rodinu, na lidi kolem sebe, na svou duši.
      Když jsme byla mladší, netrápilo mě, že pro jednu nepodstatnou věc, třeba zanedbávám jinou podstatnou, dnes, kdy už vím co je důležité, a mám relativně dost času se zamyslet, jsou tyto chyby nezměnitelné.
      Někdo by mohl říci, tobě se to mluví, nemáš existenční starosti, neřešíš dnešní problémy, máš to za sebou, ale i já jsem byla mladá, a vím kde jsem dělala chyby, honba za tím vším vzala tolik mé síly, duševní i tělesné, že dnes lituji, a jen Bůh ví že nic vlastně nepotřebuji. Ptáš se ve svém druhém komentáři, není ti to líto ? Je mně hlavně líto, že tyto chyby se generačně neustále opakují.

      1. Některé chyby se asi opakují a opakovat budou, stejně jako některé zkušenosti jsou nepřenostné. A tak se pořád dokola pálíme a zraňujeme a zraňujeme své okolí a okolí zraňuje nás…
        Protože máme pocit, že budeme žít věčně. Asi…

  9. Tak to já si ráda s tebou o těch pivoních poplkám, mám je moc ráda a tak by mne zajímalo i něco nového o nich 🙂 a zvu tě k sobě na návštěvu. Sice teď nejsem doma abych vyfotila ty svoje, a asi už po těch deštích ani nebude co, ale v loňském roce se pár fotek najde v rubrice Květy. VendyW

    1. Dobrý den, vítám vás, občas někdo ke mě zabloudí, znám zběžně jeho komentáře u lidí, kam ráda chodím já, vaše reakce na komentář u Jarky mě těší, vy mě vlastně zvete na návštěvu na váš blog, občas někam také zajdu, podívám se, ale nejsem roznašeč každodenních frází, a tak každý ke mně přijde jednou, dvakrát a pak zapomene že jsem, uvidíme jestli se najdeme a budeme si rozumět. Děkuji za návštěvu Anna

        1. Možná, Aničko, zkus vybrat pár věcí, ke kterým máš opravdu vztah. Které mají kousek historie. Řekni tu historii i svým dětem a vnukům, ať vědí, co která věc znamená, protože v ten okamžik hrnek nebo vázička nebo soška přestávají být hrnky nebo vázičkami nebo soškami, ale stávají se symboly – připomenutím místa, kde jsem je získali, nebo lidí, od kterých jsme je dostali. Až i oni uvidí příběh a ne jen krám, na který se práší, třeba se jednou budou k těm vzpomínkám stavět jinak.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s