JSEM SBĚRATEL STARÝCH KRÁMŮ ? Asi ano, celý život vlastně něco sbíráme, koupíme si botičky, moc se nám líbily, co z toho, když je doneseme domů a ony jsou hezké jen na pohled, vezmu si je v neděli do kostela? Ano jednou, a potom ? tu mě tlačí tady puchýřek udělaly, ale jsou nové hezké, přece je nevyhodím. A tak je to se vším, Knihu koupím, přečtu a po zbytek života jí sloužím, otírám kartáčuji z ní prach, udržuji v použitelném stavu, pamatuji si jak jsem vždy byla opatrná, třeba na své encyklopedie, a nabádala děti a vnuky, buďte opatrní, nerozvírejte knihu , aby se nerozlomila vazba, dnes tyto krásné knihy leží, k ničemu nejsou, protože já, mé děti i vnuci si kliknou a rychle najdou to, co potřebují, já stále chodím a utírám prach, vše je pomíjivé, i my, prach jsi a v prach se obrátíš. Moje nasbírané a nashromážděné věci, mě dnes obtěžují, doba videokazet pominula tak rychle, doba natáčených filmů, sbírek fotografií, doba mých kytiček, které stále pěstuji a miluji, ale jejich život a udržení při životě mě stojí velice mnoho sil, mnoho času a tak přemýšlím, kde jednou skončí všechno to úsilí a námaha, kterou jsme tomu sběratelství věnovali, jsou věci se kterými, nejsme již schopni pohnout a již se nám nechce je udržovat a věnovat jim péči. Tak velice rychle plyne čas, vše se stává tak pomíjivým, a VĚCI, co se kdysi zdáli důležité, k životu potřebné a chtěli jsme je mít, jsou dnes tak nedůležité a dokonce nás obtěžují, unavuje nás je udržovat v pořádku. Nasbírané , nádobí, nábytek, ale i památky na minulé generace, skončí jednou na smetišti “ dějin“ a vždy když musím vzít hadr a uklidit to smetí, jsem velice unavená a začínám to považovat za zbytečné, máte někdy také pocit, že by jste to všechno nejraději vyhodili, sedli si, odpočívali a přemýšleli o pomíjivosti našeho konání ?
Anna : prostor 