Ovládání emocí ?

Ovládáte své emoce, aby jste si nezadali s etikou, nevím jestli to dá někomu hodně práce, nevím jestli je to v nás pěstováno uměle, mě dá hodně námahy neplakat, když se mě chce, neumím to, já prostě brečím, když je film dojemný, směji se, když je veselý a vůbec mě nezajímá, jestli to bude nějakému psímu čumáku připadat nevhodné, měla bych dnes asi velký problém, šla-li bych na nějaký pracovní pohovor, kde je vyžadováno sebeovládání, přizpůsobení se momentální situaci a chování se podle toho, jak to kdo vyžaduje. Návodů, knížek, ale i blogů, kde to je zjevné, jsem za ten rok co tady píši ty své plky, NAŠLA DOST, moje, které nejsou předem připravené, tedy většinou a i pokud je napíši dopředu je to vždy z jedné vody načisto, nepřemýšlím, píši to co mě momentálně napadne a jak mě to plyne z hlavy, nekalkuluji s úspěchem, nebo neúspěchem, mám teď momentálně nápad, tak to napíši a nebo řeknu, tedy tak, jak píši tak i mluvím, když se nějak ubreptnu, a někdo mě připisuje postranní úmysl, neumím se bránit, jsem emocionální typ člověka. Nevím jak bych dopadla, být mladá, jestli by mě okolnosti naučili a donutili, stát se herečkou?  Na to musí být talent od přírody a genetické vlohy, proč je dnes dávána světově, politikou, životním stylem, pracovní nabídkou, ale i nabídkou partnerství, přátelství i lásky, přednost těm co umí hrát?

ZAJÍMAVÝ ČLÁNEK : http://www.advojka.cz/archiv/2012/5/kritika-emocionalniho-kapitalismu
A POTOM PRÝ ŽE, JENOM LIDI ?

Advertisements

39 thoughts on “Ovládání emocí ?

  1. Wünsche dir eine gute Nacht die Welt ist nicht immer schön und die Menschen sind es die alles zerstören.Ich weiss nicht warum sie das machen aber es gibt viele arme Menschen die unglücklich sind die tun mir Leid.Wünsche dir Morgen einen schönen Tag Grüsse lieb Gislinde

  2. Já se v první řadě také přiznám, že jsem článek „jen projela“, nečetla jsem ho důkladně, protože je to moc zdlouhavé, vedle má manžel puštěnou televizi, která mne také rušila a tak jen přiznám, že se za ty emoce, kdy pláči, když je něco pro mne hodně smutné nebo kruté, kdy se směji, když je něco opravdu k smíchu (někdy až moc a často), tak za tyto emoce se nestydím ani je neskrývám. Dokáži se ovládat jen v případě, že mne někdo rozčílí na veřejnosti neprávem nebo když jsem chodila do práce, pracovala s lidmi, tak jsem si na nich nevylévala vztek, který mi zapříčinil někdo jiný. V podstatě jsem až moc citlivý člověk, až si myslím, že není dobře se takto prezentovat. Stačilo mi vidět jen třeba to zemětřesení nebo smrt někoho malého či mladého a už mi tečou slzy. Tohle nezvládnu ať jsem kdekoliv! Ale myslím, že to tak má nastaveno většina z nás, normálních. Nebo ne?

    1. Jaruška mě nabádá k pozitivnímu myšlení, má velikou pravdu, co vyšleš, to se ti vrátí. Mám spoustu důvodů k radosti ze života, žiji obklopena přírodou, můj manžel je hodný a šikovný, mám chytré, vzdělané, s malou výhradou k četnosti návštěv ? potomky, ale svět a to jak geometrickou řadou narůstají negativní věci, to mě trochu pije krev, na ty největší extrémy občas poukazuji, a hledám jejich příčiny, píši takovou malou práci, a tak čtu některé studované v oboru a dám to sem jako podnět k rozhovoru. Vy všichni moji milí, mě utvrzujete, v tom, že jsou cesty, které nikam nevedou a mohou mezilidské vztahy jen zhoršit. Dej Bůh, aby se lidé zase začali mít více rádi, více spolu mluvili a více si pomáhali.

      Je-li mezi lidmi problém je třeba o něm mluvit, tak dlouho, až si všichni navzájem porozumí.

  3. Holky, vy jste se pěkně rozšouply, už skoro nemám co napsat! ??? Na článek v odkazu jsem se podívala jen zběžně, nemám moc trpělivosti takové vědecké rozbory číst. 😕 Sama za sebe musím říct, že emoce ovládám dost těžko. Dobře znám smutek i zoufalství, pobrečím si u filmu i u knížky, brečím, když na silnici vidím přejetého ježka nebo jiné zvířátko, dokážu i pořádně zuřit, když mě někdo rozčílí, ale taky se od plic zasmát. 🙂
    Nesnáším pokrytectví, závist a zlomyslnost, a dávám to bez sebeovládání najevo, kromě toho nesnáším i sama sebe a nevím, co s tím! 😦

    1. Přesně takhle to máme asi většinou, od přírody, ( neschvaluji tedy ty emoce ) co jsou nad normu. To bylo to co jsem chtěla rozpoutat, když někdo vystuduje, je to pro mě jakýmsi způsobem autorita ? A když jeho návod, mě zavání pokrytectvím, návodem k přetvářce, vychází mnoho knížek, které by měly mladé lidi učit, jak být nepřirozeně afektovaní, aby uspěli v životě, to mě popudilo, a jsem moc ráda, že jsme si tady na to téma popovídali, a svorně tyhle věci odsoudili. Děkuji vám všem děvčata

  4. Tak jsem si konečně přečetla článek z odkazu, který pro mě byl skoro nesrozumitelný a pročetla si i komentáře. Stalo se to, co říká naše české přísloví – kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. S Vendy jste téma tak dokonale rozebraly, že už není pomalu co říct. 😀 Hru na ovládání emocí, bravůrně zvládli američtí filmaři, z něktrých filmů ten záměr úplně vyčuhuje, ale člověk to má rád. Napřed se bojí a drží palce tomu „kladnému“ a pak společně s vítězstvím dobra a lásky, promáčí tři kapesníky. Je tak krásné prožít společně s hrdiny něco správného a prospěšného lidu a světu, je nám fuk, že to byl jen kalkul se znalostí lidské psychiky. 😉 Lidé, místo aby prožívali své city a pocity, prožívají ty cizí. Mají rádi bulvární časopisy a tento bulvár už zachvacuje i televizní zpravodajství. Proč nedal lidem to, co chtějí a zo co jsou ochotni platit. Mě se toto ale příčí, bulvár nekupuji a nesleduji.
    A ještě k těm televizním reklamám. Státní televize už sladila hlasitost reklam a ostatních pořadů, dostala to nařízené zákonem. Na komerční televize, jsou zákony krátké.

    1. Napsala jsem Jaruško dlouhou odpověď, klik a byla pryč, nevím co jsem tam všechno nabreptala, když se rozjedu, jsem jako kulomet, kulomet je věc hnusná, bylo tam spoustu negativních věcí a tak buď ráda, že jsou fuč.

      1. Ještě jednou, jsem si přečetla svou reakci a mám tam tolik překlepů, že by bylo bývalo snad lepší, kdybych o ten komentář taky přišla. 😀 Že bych tě vyprovokovala k tolika negativům? No vidíš to a pak říkáš, jak jsi ráda, když se věc pořádně rozebere a ono je možná někdy lepší mlčet, než si plnit hlavu, těmi negativy hnusnými. 😉

        1. Budeš se asi zlobit, ale já to musím říci, mnoho lidí chce mít duševní klid, a přihlíží jak někomu ubližují, a nereaguje, nejsem už tělesně v takové formě, abych někoho, nebo něco bránila vlastníma rukama, tedy se snažím, alespoň pusou, nebo klábosnicí. Je mě samozřejmě líto, že odrazuji lidi, to se ale nedá nic dělat, nikdy jsem nikomu neodsouhlasila nic, co bylo proti mému přesvědčení a to již nezměním, do konce svých dní. Nemohu říkat svět je krásný, když není. A neřeš, co tě nepálí, to je proti mým zásadám. Tím nechci říci, že je to tvé krédo, jen nabádáš ke klidu, to mám na tobě ráda.

          1. Chachá, to ty sama jsi Aničko prohlásila, že jsi napsala spoustu negativ a že je dobře, že jsou fuč. Proto jsem si z toho vzala to, že lepší než kulomet, je pro tebe mlčení, vůbec jsi totiž nenaznačila, čeho se vlastně tvůj komentář týkal. Shledávám, jak je to psané slovo nedokonalé a nedokáže vyjádřit barvu a odstín řeči. Někdy může věta vyznít úplně jinak, než když je slovo doprovázeno mimikou a „barvou“ řeči. Třeba jsem si teď po sobě přečetla první větu a zjistila jsem, že by mohla vypadat jako dopálená výtka, ale věř, že se při psaní usmívám a ze všech sil se snažím o vstřícnost a porozumnění. 😉 A už se do toho zamotávám, tak ti popřeji hezký večer a dobrou noc.

            1. S tím bych souhlasila naplno – psané slovo má tu nevýhodu, že si je člověk může vyložit i jinak, protože tu chybí zabarvení hlasu a způsob, jakým je slovo sděleno. Někdy tomu napomáhají smajlíci, kteří se snaží naznačit, jakým způsobem je řečená (psaná věta) sdělena – jestli naštvaně, nebo se smíchem, nebo s pochybami…
              Já je třebas na blogu mám aktivované a mnoho blogerů také. Jiní zas smajlíky nemají, neb je asi považují za příliš dětinské. Myslím, že zas tak dětinské nejsou, opravdu jsou dobrou pomůckou k textu.

              1. Kdysi nic takového nebylo a ani to lidé nepotřebovali, je to můj protest, že je nemám, když byla moje vnoučata v pubertě, se pomalu již nijak jinak neuměli vyjádřit na těch jejich serverech, co jsou dospělí, na ty jejich blbosti se nedívám, nesnáším i Facebook, mladí spolu přestávají komunikovat normálním způsobem, a my by jsme měli být jejich učitelé, ne žáci, často mě to tak připadá, když někde slyším, „ty babi tomu nerozumíš“ ? Respekt ? úcta ke stáří ? Učitelé, profesoři, již i ve školce, se bojí, co tomu ti miláčci řeknou, když se zachovám, jinak nežli čekají ?

  5. Ještě k tomu rozumovému výběru partnerů – něco na tom je. Už proto, že doba je hodně náročná a dnešní člověk bohužel musí myslet ekonomicky, pokud žije v této společnosti. Proto nejen pečlivěji vybírají partneři své partnerky (a naopak), ale také se zdráhají počít a rodit děti, protože dnes mít dítě je opravdu finančně drahá záležitost. Není to hrozné, porovnat dítě jako finančně drahou záležitost? Myslím,že to zní děsivě…
    Zajímavé je, že za časů našich maminek (nebo babiček) bylo normální, že v rodině je šest i více dětí a všichni se tak nějak uživili.
    Jenže dnes to nejde, protože společnost klade nároky – oblečení, vystupování, platíme kdeco od plynu a elektřiny počínaje, přes vodu, dál jízdné, telefony, auta, benzín, povinné ručení, různá pojištění, dětem koníčky (ne ty čtyřnohé), různé kroužky, vlastně jídlo a pití je až to poslední ve výdajích…
    Co se týká emocí a dnešní doby, je docela zajímavé číst recenze na ČSFD (třeba recenzi na horor, když čteš, jak si diváci libují ve vypjatých a krvavých scénách, tak si říkám, co je v nepořádku? Na druhou stranu, je to jen film, uměle vytvořený, a všichni víme, že ti zavraždění herci se pak sbalí a půjdou na pizzu, třebas…
    Ale jiné porovnání – něco, co se skutečně stalo. Úraz, smrt dětí nebo starých lidí, týrání zvířat. Minimálně polovina lidí mi připadá, jako by ztratili soudnost a veškerý cit.

    1. Zase jsi to rozbalila milá Vendy, přesně jak se dalo očekávat, tolik jsem od této diskuse očekávala, Bohužel, nikdo mimo tebe nepřišel, nevadí, neb ty jsi ten kámen úhelný v mých článcích napsala jsi vše podstatné o čem jsem myslela že tady budou lidé mluvit, prostě jsi fantastická. Chci dodat, třeba problém malých dětí ve školce, poslední dobou se řeší i dětská agresivita, a tady bych chtěla říci, že potlačení emocí, hlavně těch kladných musí být hodně frustrující a musí se to zásadně projevit v pozdějším věku, chodila jsem se k mamince pomazlit, ještě jako vdaná žena a nikdy mě to nepřipadalo divné, kdo jiný by měl být mojí oporou, dnes se děti stydí projevit city. Cynické projevy jsou odpozorované “ TELEVIZE“, to je velký učitel, hlasatelka hlásí tragedii, a usmívá se, děti uložené k této vymoženosti i když se zdá že si hrají, vnímají každé gesto, každé slovo, aniž si to kdo uvědomí, je to největší výchovný prostředek na světě, ať se jedná o nižší třídu lidstva, nebo tu nejvyšší, desítky let utváří světonázor a deptá. Já například, se již téměř nemohu dívat, deptá mě, řvoucí reklama, hudba přehlušující mluvené slovo, nás nutí více se soustředit, vyvolává napětí. Měli by uvést v platnost zákon o zvuku v reklamách a tak již teď se televize přeorientovala na důraz jinde, řvou upoutávky, ty v zákoně nebudou a jednání se zase o nějaký rok odloží, zajímalo by mě, jestli se psychologové tímto zabývají, deptá-li to mě starou a hluchou, jaký vliv to má asi na dítě a mladé lidi, děti na hřištích spolu nemluví, oni na sebe řvou. Je mnoho psycho problémů, o kterých nikdo nechce, ani diskutovat, natož je nějak řešit. Děkuji ti milá Vendy že jsi přišla a mluvila o tom a řekla jsi skoro vše, co trápí, alespoň se mnu, když už nebylo s kým jiným, nevím proč ke mě všichni přestali chodit, nikdo se asi nechce zabývat čímkoliv, říci byla jsem tady i přesto že mě to nezajímá, zabere méně času.

      1. Promiň Jaruško, ta poslední věta, byla napsána dříve nežli jsem si přečetla všechny komentáře, a to se nedělá, Někdo by třeba jak jsem již byla svědkem jindy, mohl vzít osobně moje slova, já vím že ty ne .

      2. Vidíš, ohledně reklam – zrovna o tom jsme se bavily s kolegyněmi předvčírem. Jedna má teď mimčo a ještě malého chlapečka a tak mu třeba pouští televizi, mají to většinou jako kulisu, nějaké animačky – a protože je zvuk tichý, tak to zesílí – a pak tam švihnou reklamu a ta se rozeřve aspoň o dva stupně hlasitější. Takže oni letí k ovladači, honem to ztlumit, protože malá třeba zrovna spí.
        Sice to mají blízko, kuchyň mají propojenou s obývačkou, ale než se zvuk zeslabí, nějaká ta vteřiny uteče…
        A mně to taky vadí, někdy je film děsně potichu a musím dost zesílit zvuk, pak do toho zařve reklama a to je jako bych to měla na plný pecky.
        Nechutná praktika. Ale asi je tím splněn účel – lidi musí zareagovat na reklamní blog, ať chtějí nebo nechtějí.
        Leda, vypnout televizi.
        Ale proč, když třeba běží fakt zajímavý film?

        1. Kdybych teď, v tento moment něco řekla, zřejmě bych hluboce urazila tvou známou, možná že by se to dotklo i tebe ? Nevím, jsem staromódní bába ? Chudák dítě !!!

          1. To dítě není chudák, to jen tak vypadá, oni je k televizi neodkládají, jen ji mají puštěnou. Když je tam víc děcek, stejně si hrají a na televizi jen občas kouknou. Mají tam dětský stolek, židle, stavějí „bunkry“, na terásce mají dětské malé pískoviště, to s televizí a reklamou jsem psala spíš jako příklad.
            Doma mám taky puštěnou televizi a přitom se na ni nedívám – většinou ji mám jako kulisu. Ale rozdíl mezi filmem a reklamou poznám právě díky té uřvanosti.
            P.S. k tvému dotazu ohledně kvízu – prakticky jsem žádný kvíz nevyhlašovala, jen jsem psala v článku Po vlastních stopách (o pár článků dozadu) o jednom projektu a tam bylo několik otázek, které chci dát sobě i mým bráchům. A Nadi se otázky zalíbily, takže si je hned stáhla a udělala z toho malý dotazník, z čehož jsem měla radost, ani jsem nečekala, že by to bylo tak inspirativní.
            A Ježurka to viděla taky u mě nebo u Nadi a tak se také inspirovala. Tohle jsou prima dotazníčky.
            Jinak, jak to funguje? Ani nevím. Prostě přečtu článek a když se mi nějaká myšlenka zalíbí, chytnu se jí. Takhle jsem si zapsala několik projektů do jednoho článku, co jsem kde zahlédla.
            U komentářů to platí taky, někdy mě komentář inspiruje k napsání článku.
            Nějaké blogové centrum nemáme, když pominu oficiální Autorský Klub, nebo Téma týdne. Asi to funguje tak, že se k sobě dostáváme přes komentáře (hlavně napoprvé, pak už není žádný problém…)

            1. Ještě chci říct – Naďa je sice na wordpressu, ale to jí nebrání, aby navštěvovala také Blog. A nové články blogerů se mi objevují v administrativě v případě, že je mám zapsané v Oblíbených odkazech. Ale asi se to týká jen těch, kteří jsou na blogu, možná i na blogspotu, wordpress, myslím, není do tohoto systému zahrnut, dokonce se mi objevuje v seznamu zakázaných serverů a pořád mi vyhrožují, že když nesmažu wordpressové adresy, smažou mi blog. Ale těch wordpressových nemám moc, tak snad to půjde. Zatím mi blog funguje.

              1. Teď tomu trochu rozumím, je to podobné jako tady, něčí nové věci se mě zobrazí a některé blogy musím na RSS, na Word press vidím komentáře i odpovědi, u vás co jste na Českých „blog“, a ne na všech, vidím jen když někdo píše mě, nebo vůbec nic a musím se chodit dívat, to zabírá mnoho času. V posledním týdnu tady zase něco vylepšovali a zase v tom mám zmatek, tedy se ptám, jak to funguje jinde a moc děkuji za pomoc, vrtají se v tom teď všude a ty novinky jsou stále složitější. a moje hlava je čím dál blbje..í

                1. Neboj, ono to půjde! 🙂
                  U nás občas taky bývají zmatky, když blog dělá změny, tak je polovina blogerů z toho na prášky, protože najednou nic nejde, články se ukládají samy od sebe nebo mizí úplně (myslím ty rozepsané, na kterých se zrovna pracuje, ty uložené zůstávají)…
                  Některé změny jsou dobré, jiné jsou k zlosti a další úplně zbytečné…

            2. Možná jste vy mladší adaptibilnější, a já jsem zaujatá a stará, ale vzhledem ke každodennímu přísunu negativních a brutálních věcí co se valí s té bedny, můj muž se dívá……. přes jeden pokoj, za dvojími pootevřenými dveřmi, a i tak mě to deprimuje poslouchat, neumím si představit, že bych nechala malé děti v současnosti, ( mám to dávno za sebou, a nemusím to řešit ) bez dozoru a výběru, dívat se, třeba jen po očku na některé programy, to jen my si myslíme že to mají jako kulisu, oni se ale učí, desetkrát rychleji, nežli jejich rodiče a velice rychle chápou, napodobují a zkoušejí, a my potom slyšíme šokující věci a divíme se jak je to možné a kde to ty malé děti pochytili.

              1. S tím učením máš pravdu, a nejvíc se kupodivu děcka naučí ve školce. Minulý pátek jsme byli zapíjet mimčo, které se narodilo naší paní domácí (myslím v práci) a tak jsme se o tom bavili, jak o těch reklamách v TV, tak o tom, jak ty děcka hbitě pochytí to, co nemají, jak jim to neomylně ulpí v jejich hlavičkách a s jakou chutí to pak používají, nejlépe na veřejnosti.
                Také nejsem zastáncem odkládání dětí k televizi, ale tahle rodina je ok, malej je nádherný usměvavý kluk, naprosto pohodový, hravý – jsou mu asi tři roky, nebo mu budou čtyři? Tak nějak… Naše paní domácí je různá, ale musím uznat, že rodinu má dobrou, s děckama to umí dobře a doma vládne pohoda. I manžela má fajn, takového šikovného borce, celkem pohodáře…
                K těm televizím ještě: nemám nic proti občasnému koukání na televizi, ale k filmům by měli rodiče děckám vysvětlovat, proč to tak funguje ve filmu, ale ne v životě. Že film je film a skutečný život je jiný – hlavně, nedá se zvrátit, není nějaký náhradní život jako v počítačové hře, ve skutečném životě se dítě může zranit tak, že napořád, a když člověk umře, tak definitivně.
                Když v životě někdo někomu ublíží, tak to druhého skutečně bolí.
                Pokud tohle rodiče nebudou dětem vysvětlovat, pak je hlavní vina na rodičích, nikoliv na televizi nebo počítačích. Protože od toho rodiče (taky) jsou, aby udělali dítěti v hlavě jasno…

                1. Nedávno jsem Vendy psala článek, Je škoda, že se nevracíte, a to je to . Napsala jsi to tak perfektně, jak bych to nedokázala, moc se mě vše co říkáš líbí, a dobře ti rozumím, jen je velká škoda, že to čtu již jen já, protože nikdo se nevrací, mám pocit, že by bylo hodně lidí, kteří by si měli to co píšeš přečíst, ty píšeš o jedné konkrétní rodině, on je to problém ale všeobecný, ty to víš o čem je řeč, já to vím ale kdyby to četli lidé kteří by měli, byl by to dobrý počin

  6. Článek jsem četla, ale tak moc významný mi nepřipadal. Myslím, že výzkumnice to vidí poněkud zjednodušeně, hlavně tvrzení, že emoce se dají zvládnout študováním příruček, je podle mě mylné. Tyhle příručky určitý smysl mají, ale nejvíc záleží na povaze.
    Já jsem emočně labilní a mám s tím hodně velké problémy, když jsem naštvaná nebo smutná, nedokážu se přetvařovat a tvářit se mile, jako že je všechno v pořádku a závidím každému, kdo to dokáže. Jsem hodně empatická a mám asi silné sociální cítění, proto mě pobouří každá nespravedlnost. (V poslední době jsem se ale naučila říkat si – počkat, každá věc má dvě strany a nevěřit všemu, co se napíše).
    Při hledání nové práce jsem několikrát docela selhala, protože jsem se neuměla tvářit sebejistě a přitom mile. No, řeč těla a zdravě asertivní chování, to je kus kumštu. Někdo to má vrozené, někdo se to musí pracně učit.
    Já se s tím peru už šestý rok a určité pokroky jsem udělala. Ale nikdy to pro mě nebude samozřejmost.

    1. Vidíš Vendy něco………. okolnosti, třeba v pracovním procesu, tě chce vlastně donutit, k jakési přetvářce, sebeovládání, nic jiného to není, učit se tomu co ti není vlastní, a na to jsem chtěla poukázat a zeptat se, je to přirozené a nutné ? Něco jiného jsou negativní emoce a vztek, ty by se potlačovat měli a ty se všude projevují, až extrémně.

  7. Článek ztrácí na významu, bez přečtení odkazu, je totiž smyslem toho co jsem napsala a vlastně komentářem na něj.
    Přeji všem krásnou a pohodovou neděli.

    123Friendster.Com

      1. Děkuji ti Jaruško a těším se, i když to zdánlivě nic neřeší, přesto mám pocit, že číst lidé začnou vždy až tady začne nějaká debata, čekají jak kdo bude reagovat, jsem moc ráda, o to jsem usilovala rok, aby lidi zajímalo, co je v komentářích, snažím se aby článek byl jen podnět k nějakému rozhovoru, vždy se na tebe a na Vendy těším. ( No on už nikdo jiný se mnou nechce diskutovat ?) I když čtenářů přibude.

        123Friendster.Com

  8. Kikou mon amie Anna,

    mon petit passage pour te souhaiter un bon week-end

    Si tu as l’occasion profite bien de ton samedi, demain
    journée pluvieuse

    pour ma part ce sera une belle balade en forêt avec ma Louve
    Laika

    bisous tendresse

    pas toujours façile le controle de nos émotions

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s