VYPRÁVĚNÍ O KONI

ZAČÍNÁ TO JAKO POHÁDKA ? 
Byl jednou jeden dědeček a babička, a ti si udělali radost, a při odchodu do penze si koupili koně, no tedy kůň to nebyl, spíše koníček, takový úplně malý, tedy ale řeknu vám zralý, na výprask skoro každý den, nebylo dne, aby nevyvedl nějakou a jak byl malý tak tedy hodně velkou lumpárnu, na příklad jednou za týden mu dědeček čistil a vyškraboval kopýtka a při každé této proceduře, Jurášek, tak se ten rošťák jmenoval, počkal až děda nebude ve střehu a pokaždé do něho čumákem strčil a protože děda v rukou držel koníkovu nohu, spadl většinou do trávy na nos, vstával těžce s pampeliškou v puse a Jurda se chechtal, jako kůň.
Jindy zase, přišli babička s dědou k nám na návštěvu, na kafíčko a slivovičku, říkám, kde máte koně, nechali jsme ho uvázaného u branky, já na to, tak to ani náhodou, toho rošťáka nenechám bez dozoru ani minutu, jen ho vezměte hezky dovnitř a taky že jo, byl tam sám asi deset minut a stihl ožrat všechny květy muškátů, kam až dosáhl, nejdříve se mu dovnitř nechtělo, měl rád drbání na nose a můj muž myslel že ho tím naláká, aby bez obav navštívil náš dům, Jurášek byl lotr kousavý a já už s tím počítala, jednou mě kousl do zadku při tom, když jsem něco trhala na zahradě, že jsem měla modřinu měsíc, a teď to tedy ukázal i mému muži,  on vždycky říkal, měěě, mě by nííííkdy nekousl, chytl ho za prst a držel, nestiskl, jen tak jemně aby se mu nevyškubl, mohli nadávat, vyhrožovat, prosit, Jurášek držel a očima se zase chechtal, jako kůň, a když pustil, skákal jako bláznivé kůzle, a můj muž také, ale bolestí, pofoukání nepomohlo musel k doktorovi, zlomené to nebylo, jen pohmožděné, na Jurdu si ale od té doby dával majzla. Byl to milovaný poník, celým okolím a jestli se vám vyprávění o Juráškovi líbilo, tak se vyjádřete a já si ještě na něco snad vzpomenu. 
Jestli milujete koníčky, stejně jako my,
tak vám sem dám nějaká hezká videa. 

Můj dopisující  Italský přítel Cordialdo, na svých stránkách uveřejňuje protest proti oslavám, vojenské přehlídce a veselí horních vrstev Italského národa, když národ trpí následkem těžkých zemětřesení. Je nemorální vyhazovat peníze na oslavy když postižení zemětřesením, nemají co jíst a kde hlavu složit, jsem stejného názoru a proto jsem se k tomuto připojila.


Advertisements

27 thoughts on “VYPRÁVĚNÍ O KONI

  1. To bylo krásné i vtipné vyprávění! Koníky mám také ráda, i když se přiznám, že jsem nikdy na žádném neseděla, ani ti žádného nepohladila! Určitě bych žádnému zvířátku neublížila, to by mi bylo líto! A s tím zemětřesením v Itálii – když jsem to viděla, šel mi mráz po těle, je to veliké neštěstí a souhlasím s tím Tvým italským přítelem i s Tebou! Více citu by to chtělo, hlavně u těch tam nahoře!

    1. Někdy je lépe mluvit o koni, Vzhledem k oslavám britského královského páru, mě napadla asociace s naším Rathem, divím se, že když ho dnes vezli k tomu divadelnímu představení do sněmovny, že před ním nešli družičky, nesypaly mu květiny pod nohy, a Prahou se nerozléhalo troubení fanfár. Soudný a slušný člověk, by se schoval pod zem, při takové ostudě a charakter by tam jezdit nemusel, položil by mandát.

  2. Aničko, pořádat oslavy a rozhazovat peníze plnými hrstmi, když lidé postižení zemětřesením trpí nedostatkem čehokoliv, není jen nemorální, to je přímo trestuhodná zvrhlost. Nikdy nepochopím lidskou bezcitnost a lhostejnost. Bohužel, setkáváme se s ní hodně často. 😦
    Co se týká tvého vyprávění o koníkovi, to se mi líbilo moc. Moje neteř měla velkého koně, který se taky jmenoval Jurášek. Byl úžasný a vůbec nezlobil. Ovšem s vaším poníkem musela být ohromná legrace. Já mám koně, a zvířata vůbec, moc ráda. 🙂 Z tvého povídání vidím, že máš někde v koutku srdíčka schovaný smysl pro humor. 😉

    1. No tedy Hanko, ? já…………. Která jsem samá sra..a, od rána do večera, se mnou, se můj „dědek“, ten je na tom ještě móóóc dobře, neudrží smíchy několikrát za den, když padám ze schodů, nóó, blbý sarkasmus ? Moc ten humor, pravda, nevyužívám, ono nikomu není každý den do smíchu, zprostředkovaně, tady ale je.
      https://annapos.wordpress.com/tag/humor/
      Není vždy můj autorský, něco a někdy ale je.

  3. Se zvářaty se člověku otevírá jiný svět. Pokud je znakem rozumu a člověčenství humor, tak opravdu nevím, proč z toho vyjímat zvířata, která se spokojeně chechtají po vyvedené lumpárničce. 🙂

    1. Jak stárnu, učím se od nich jejich filosofii, je to jako z bible, neorají, nesejí, a přesto umění být šťastní ovládají lépe nežli my lidé.

  4. Mně se líbilo, jak píšeš o Juráškovi, jako by to byl člověk. Tedy, člověčí reakce, potutelnost, taškařice. Ale fakt, zvířátka občas dokážou být velmi lidská. Mazaní, miloučcí, naštvaní, simulující…
    Ta soutěž poníků mě zaujala, ale připadali mi příliš malí i na poníky. To je nějaké mini plemeno?

      1. No, po pravdě, připadali mi spíš odrostlé psy, tedy, velikostí .-)
        Je možné, že je to speciál plemeno. Ale jsou pěkní!

  5. Einen schönen Tag wünsche ich dir sieht ja schlimm aus auf den Bildern schlimmes Erdbeben die Armen Menschen sie tun mir so leid ist ja alles zerstört .Wünsche dir ein schönes Wochenende und liebe Grüsse von mir Gislinde

    1. Vždy když se na světě příroda obrátí proti člověku, bojím se, že se jen brání ?
      Také ti Přeji prožít klidný víkend. Anna

  6. Moc hezka vzpominka a jeste k tomu vesela. My jsme take mely jednoho kone vlastne patril mladsi dceri a letos 29 unora se s nami rozloucil ,myslim ze to pro nej uz bylo vysvobozeni uz mu bylo skoro tricet a pro kone je to uctihodny vek. Kun sice nekousal ale muj novy pes ten stipe nevim jak to ta potvurka dela ze dokaze jenom stipnout a zanecha modrinu ale ja mu to stejne odpustim.

    1. Jurášek byl veselý kůň až do konce, umřel když byl třiceti stupňový mráz, a vykopání hrobu byl oříšek, pro celou obec.
      Náš pes Pipi, to dělá také, můj muž má od ní modřinku každý den, oni takhle projevují lásku, říkají, jsem tady a ty si mě nevšímáš, nehraješ si se mnou.

  7. Podle mého selského rozumu, by dva tisíce vážených pozvaných hostů, mělo sáhnout hluboko do svých bohatých kapes, a přispět na postižené zemětřesením, to by myslím bylo morálnější, nežli pořádat oslavy v době smutku Italského národa.

  8. Povidka je srandovní,Jurášek nevyzpytatelný.
    Kolika let se vůbec dožívají koně.Vy píšete,že ten váš se dožil 30 let,což si myslím,že je hodně.
    Co dělá člověk,když mu odejde kůń?Ono to musí hodně bolet,Ale když už je pak nemocný,tak je to pro něho vysvobození.
    Podnikla jste něco o tom odčervení?Já včera mluvila mluvila se segrou,a ta se chce na to dát o prázdninách.

    1. Koně jsme mívali, když jsem byla malá holka, to je již hodně dávno Heleno, nevím tedy jakého věku se kůň může dožít, Jurášek nebyl náš, nevím, snad to z děje vyplývá ? Poslední větě nerozumím vůbec, a nemám ponětí o čem je řeč ?

  9. Na videa jsem se podívala, bylo zajímavé vidět, jak skáčou poníci a na těch dalších jsem obdivovala nádheru koní, nikdy jsem neviděla koně s tak dlouhým ohonem a hřívou.
    Tvoje povídání o koni se mi líbilo, ale Juráška bych se asi bála, byl to podšívka a nedalo se mu moc věřit. Jestli si vzpomeneš na další příběhy, ráda si je přečtu. 😉

    1. Myslím Jaruško, že by jsi strach brzy překonala, protože tolik legrace a radosti z jeho lumpáren jsem už potom nikdy nezažila a budu na něj vždy s láskou vzpomínat, musela by jsi vidět, jak se uměl řehtat, a jak byl chytrý a inteligentní, všechny ty bolístky mě, i každému kdo s ním přišel do styku, za to stály.

  10. Kikou mon amie Anna,

    C’est sous un jeudi mitigé que je te souhaite
    une belle journée ( par chez nous on nous annonce de la pluie )
    note c’est pas pour déplaire a Laika sourire
    amitie de maman
    bisous tendresse

    calinous de ma louve


    merci pour l’histoire du cheval

  11. Koně jsou krásná zvířata! Vznešená, plná elegance… ne. Není zvíře, které by mne natolik okouzlilo. A příběh je moc pěkný, Jurášek je sice, jak se zdá, pěkné kvítko, ale jistě nepostrádá notnou dávku koňské krásy…

    1. Zahrnula jsem tento můj článek, žel Andělko, do rubriky moje vyprávění, je to moje vzpomínka na dobu vzdálenou, až někam tam, kde už jsou jenom vzpomínky, Jurášek BYL PONÍK, asi tak metr dvacet v kohoutku, dožil se třiceti let.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s