Dnes budu za zlou !

Zdá se mě velkým paradoxem, když na světě umírají děti a lidé hladem, jsou války, lidé trpí chudobou, jsou nepřiměřené sociální rozdíly mezi lidmi a někdo miluje víc svého psa, šije na něj oblečky a dělá ze svého zvířátka účelově maškaru, neodsuzuji, je-li to nutnost z nějakého důvodu, aby zvíře netrpělo ( je-li velký mráz ), investuje do jeho oblečků a stravy nemalé částky, kupuje mu šunčičku, protože jeho miláček nic jiného „nepapá“, oslavuje jeho narozeniny a není ochoten se, ba jen podívat na žebrajícího chudáka a věnovat desetikorunu ze své peněženky, projevuje odpor k člověku a nepokrytě dává najevo, že jeho pes, je pro něho cennější, co je příčinou tohoto paradoxu? Je někde napsáno miluj bližního svého ( psa ) jako sebe sama?  Mám pět zvířátek, starám se o ně a o mnoho dalších v lese, aby nestrádali v zimě hladem ale psychopatickou péči nemám ráda. Vznikající hřbitůvky pro zvířátka mě nejen pobuřují ale připadají mě jako v hororu pana Kinga. Kontrastem k tomu jsou někde na hřbitově hroby lidí, na které léta nikdo nepoložil kytičku, zarostlé plevelem, zasypané letitým listím. Mám také ráda svá zvířátka, v životě jsme měli dva psi, máme dalšího psa ale nedávám jim přednost před lidmi, když už si takového tvora pořídím, mám k němu zodpovědnost to ano. Považuji  ale za nepřirozené chovat se k zvířatům, lépe nežli k lidem, nahrazovat si potřebu péče o někoho, kompenzací nedostatku citu, například k starým a bezmocným lidem, péčí o zvíře? A tudíž mám zvířátko, jako zvířátko.  Nedávno jsem zažila nechutnou příhodu a to mě přimělo napsat tento článek, Souvisí to i s vírou, když někdo řekne dítěti, bůh tě potrestá, že si chtělo pohladit psa, vzala bych hůl. Takový člověk je nástrojem zla, a já se nedivím, když mě někdo oponuje v otázkách víry. Je na světě mnoho, velice mnoho špatných vzorů k životu, odolává jim neustále méně lidí, slyším-li o „matce“ a jejich čtyřech zavražděných dětech, a že si vezme život dítě, je to pro mě něco tak hrozného, že ani modlitba nepomáhá.

Kde a jak lidé získávají svůj pohled na svět, kdo a z jakého důvodu ukazuje dva extrémy, jeden pohled na takzvané lidi z vyšší třídy, kteří by pro nás obyčejné měli být jakýmsi řebříčkem, po kterém bychom chtěli vystoupat někam o něco výše, burcováním k trhu, chtít život přiměřený, třeba k tomu televiznímu idolu, být nesoudný ke svým možnostem, brát si příklad z něčeho co je pro mne nedostupné ?  Neschopnost rozlišení reality a snu, jsou to média obecně? Kam se děje slušnost a sounáležitost, co slouží za příklad, brutalita, sadistické obrazy života, negativní správy ? Dojde-li však po takové masáži k tomu, že lidé vezmou tyto návody za své, je nutno je trochu uzemnit například pořadem, Krotitelé dluhů a tady je jim dáno najevo, že oni nejsou ti co si mohou dovolit hýčkat psíčka za několik desítek tisíc, že oni nejsou ti kteří své dluhy mohou dovést do výše několika milionů, že musí krotit své sny, nezadlužovat se, až do té míry, aby se mohli srovnat s nějakou tou vyšší,  celebritní třídou, nekřičte já to chci také, proč ne já, když oni mohou, závist ? Často přemýšlím, kde lidé berou ty novodobé zlozvyky, neopodstatněné touhy, v čem se to zhlídli ? Nesnáším toho záporného šiřitele chaosu a špatných správ, neopodstatněných tužeb, na televizi se pokud možno nedívám, tuším že má špatný vliv na lidskou duši. Často slýchám a čtu, jsem nevěřící člověk, kdyby byl Bůh, nemohlo by se na světě dít tolik špatných věcí, ale mnoho lidí i věřících a často zapomíná na tu druhou stranu mince, a to je zlo a jeho velká moc, když někdo řekne měl jsem víru, ale ztratil jsem ji pro to, či ono, bojím se, co vše může být přisluhováním té špatné straně, dostali jsme svobodnou volbu a máme možnost říci ne, tomu co nechceme a víme že nejsme, jak někdo říká trestáni bohem, to my si vybíráme na které straně chceme stát, co chceme slyšet, co se chceme naučit, co můžeme svou vůlí a prací ovlivnit a pokud chceme jít tou dobrou cestou, bůh nám pomůže obstát. Bojovat s tou temnou stránkou v nás je těžké, obzvlášť, je li nabídka tak bohatá, člověk lehce podlehne, řekne proč bych Boha poslouchal, chci se rozvédst, proč Bůh dopustil, aby mě muž bil, ne to jen naše nezdrženlivost, a nesoudnost dopustila a pomohla zlu k vítěství tím, že jsme si takového muže zvolili. Nesvádějme na boha své úradky se zlem. To my volíme jak budeme žít.

27 komentářů: „Dnes budu za zlou !

  1. Bonjour mon amie Anna

    mon passage pour te souhaiter un excellent mardi

    Pour l’instant soleil bien présent mais on nous annonce a nouveau
    beaucoup de pluie pfff

    après-midi dentiste brrrr sourire

    bisous tendresse

    calinous de mes 4 pattes 🙂

    martine

  2. K víře a nevíře – přemýšlela jsem nad argumentem, že kdyby byl bůh, jak by tohle mohl dopustit?
    Nevím. Nejsem bůh a nerozmlouvám s ním, nebo spíš on se nezpovídá mně, na to jsem malá myš a kdyby měl každému na světě vysvětlovat své důvody, tak se asi ukecá.
    Přeháním.
    Ale co když to zlo je působením ďábla? Připustíme-li druhou stranu, tedy zlo, vzniklé působením nějakých „ďábelských sil“, můžeme tedy připustit i první stranu a to je bůh a světlá strana.
    Nejsem teolog, jen tak přemýšlím.
    Říká se, že cesta do pekel je přímá a pohodlná.
    Logicky vzato, pohodlí a lákadla svádějí lidi akorát do extrému, že jsou líní, ješitní a zlostní. Závist je jed. Nemluvím teď o závisti například k mocným a různým papalášům a manažerům, kteří na úkor lidí pobírají obrovské dávky a ještě se ohánějí tvrzením, že za svou „tvrdou práci“ si tu odměnu zaslouží, tohle myslím není závist, že jim nepřeju jejich domy, auta ani dovolené v exotických krajích, protože vím, že k těm penězům přišli neoprávněně.
    Ale závist k člověku, který bydlí poblíž, a je majetný díky tomu, že opravdu pracuje, v práci tráví celé dny a nezná dovolenou, a závist, že si pořídil nové auto nebo nechal postavit dům, tak to už je závist zbytečná, marná a špatná.
    Ještě se sem vrátím, teď musím letět na autobus…

    1. My lidé často chceme svou zodpovědnost na někoho přesunout a šanci jsme již dostali, po vyhnání nám bylo řečeno, a dobývat chléb svůj, v potu tváře budeš.
      Dívám se na přednášky s astrofyziky i nějaké odkazy jsem sem dala, když se pana Grigara za komunistů ptali popřel stvoření vehementně, dnes říká, že ve vesmíru je zvláštní řád, a exoplanety, tedy ty na kterých by z chaosu mohl vzniknout život podle Darwina, zatím neexistují, jsme tedy zatím zázrak a stejně, jako matka boží, když jí anděl zvěstoval a ona počala z ducha svatého, kolik žen dnes prožije tento zázrak, stejně jako panna Marie a kolik je nám neustále těchto zázraků dáváno, ať je to atomová energie, umělé oplodnění, televize, internet, Hubblův teleskop, kterým se můžeme již podívat až na náš počátek a my vždy raději uvěříme v toho ďábla, který vše obrátí na tu špatnou stranu, jdeme mu naproti, místo uvěřit v Boha. Chceme důkaz, i přesto že ho každý den vidíme na obloze a kolem sebe, my sami a naše drahá modrá kulička jsme ten zázrak, jaký větší důkaz lidé chtějí?

  3. Aničko, určitě nejsi „za zlou“, podobný názor má hodně lidí. Já mám zvířata moc ráda (zvlášť kočky), ale rozhodně neschvaluji to, co s nimi někteří lidé provádějí. Když člověk vidí na jedné straně bídu a na druhé se plnými hrstmi rozhazují peníze třeba za psího kadeřníka, dělá se z toho zle. Škoda, že bohatství s sebou nenese také ochotu pomoci bližnímu, i když se najdou výjimky.
    Co se týká pejskařů, souhlasím s Danielou, většinou jsou bezohlední, až hrůza. Jedna taková rodina bydlí vedle nás a spousta lidí se psy chodí naší ulicí, taky to zde podle toho vypadá.
    Ještě bych chtěla podotknout, že lidé se nedělí na věřící a nevěřící, ale na dobré a špatné. Co je dobro a co zlo, je někdy těžké rozlišit, ale to by bylo na dlouhé povídání. Je pravda, že záleží na každém jednotlivci, jakou cestu si zvolí a jak se pak případně vyrovná se svým svědomím. 🙂
    Tento článek se mi moc líbí, Aničko! 🙂 Přeji ti pohodový zbytek dne.
    Hanka

    1. I já bych o tvém a vlastně o všech komentářích tady řekla, že to vlastně jsou vynikající články a je mnohdy velká škoda, že to mnohde lidé přeletí očima a napíší nějaký ten blábol, já bych nejraději vaše názory přidala do článku, aby si to všichni přečetli a není pravdou že překlady jsou špatné, zkouším to často dát do jiného jazyka, abych věděla jak je to srozumitelné v jiné řeči, je to naprosto dobře srozumitelné, až na pár výjimek, když nastavím Angličtinu, u té je Čeština špatně přeložitelná a těžká, to je pravda.
      Já problémy s psím životem samozřejmě nemám, pes má celou zahradu, ale také jsem žila v paneláku, a řešila jsem to tak, že jsem to vždy a každému řekla přímo, prosím paní, pejsek se vám tady vykakal a hrají si tady děti, nikdy se mě nestalo že by to někdo neuklidil.
      Také přeji hezký večer Haničko, tobě i všem mým milým přátelům.
      Obrázky na Profil

  4. Moc zajímavé téma a trefné! Také mne vytáčí, když to ti „nahoře“ přehání se starostí o psa. Zvířátka mám také ráda, ale abych jim dávala na úkor dětí nebo to přeháněla se vším, s oblékáním či krmením, to se mi také nelíbí. Je pravda, že v posledních časech platí stále víc to přísloví: Chovej se ke mně jako k psovi, protože leckdy se mají líp než lidi, nebo dokonce děti. Je to ostuda! Dřív byli psi jen jako hlídači, to už dnes dávno neplatí!

    1. Po zprávách, jsme s mužem na toto téma dlouho mluvili, a vzpomínali na dětství a mládí a nepamatujeme si ani jeden na takové hrozné věci, jaké se dnes dějí denně, jediné za našeho dřívějšího života, byly dva případy Mrázek a Čubírková a o těchto se mluvilo jako o největší hrůze deset let, dnes je to denně něco, a když přemýšlíme o příčině a následku, není jednoduché říci proč, paní Witch, poukazuje na hystorii, já to shrnu jen na svůj krátký život, nemá to obdobu, lidská etika je v úpadku, a co s tím ? Když ne víra, tak co ?
      obrazky na profil

  5. Nevím na co reagovat, jestli na chudáky pejsky, kteří jsou šněrováni do šatiček a nucení ťapat jen po čistém chodníku, aby si neošoupali lak z nalakovaných drápků, nebo na Boha a víru v něj. Mít psa, není nic špatného, zvlášť pro staršího a opuštěného člověka je to víc než zvířátko. Je to parťák, je to někdo na koho může takový člověk promluvit, o koho se může starat a kdo mu oplácí bezvýhradnou láskou a oddaností.
    A co se týče zla a dobra, bylo to už Aničko řečeno od tebe i od Jirky. Bůh si z nás opravdu neudělal své loutky, ale ponechal nám svobodnou vůli a jen na nás záleží na kterou stranu se přidáme. Jít s Bohem, někdy není jednoduché. Dokut sloužíme zlu, jsme ponecháni od toho „zlého“ v klidu, nemusí nic dělat má nás jisté, ale jak se mu rozhodneme vzepřít, může se začít vztekat a útočit na nás, může nás vydávat posměchu okolí a může na nás útočit přes slabosti, které všichni máme. Ale přesto je výběr té správné strany osvobozující, protože klid, pokoj a lásku, nám může do srdce dát jen její nositel a to je Bůh.

    1. To jsem to zase naplácala, všechno dohromady, viť Jaruško ? To jsou takové ty moje emotivní výlevy z momentálního popudu, potom se zdá, že to nemá ani patu, ani hlavu, musela jsem si to po sobě znovu přečíst, ale nakonec mám stejně pocit, že neúcta k životu, nakonec stejně vychází z nedostatku etické výchovy a nevýchovy k víře a pokoře. Malé cikánské dítě jež si chce pohladit krásného pejska ( až vyroste, co můžeme čekat ?) je-li takto zle odpuzeno, zůstane to v něm, pocity méněcennosti ? A dáma u které je pes na přednějším místě ? Vyvolá jistě negativní emoci, já se sobě nedivím, že jsem něco takového napsala, ani po druhém přečtení, musela by jsi tam být a vidět to. Ono vše nakonec souvisí se vším. A kdo zlu neodporuje, ten ho podporuje a ono neusiluje o ty co už je má. Ale i těch je škoda a je mě jich líto, pokud to není jejich vina, pokud to zavinil někdo jiný.

  6. Milá Anno, ti psi jako náhražka kabelky nebo děcka, to je u mladších dost výraz nedospělosti a sobectví. Připomnělo mi to ten starý slavný článek v Mladém světě, kde se rozebraly důvody, proč chtěly mít tehdy šestnáctky dítě. Protože to byl někdo, kdo je bezvýhradně miloval, byl na nich závislý, mohly o něm rozhodovat. To, že vyplývají ěnjaké povinnosti, tak ty dívčiny nebraly. Prostě musely něco udělat se svým životem a protože byly ještě nezletilé, unikly do těhotenství, staly se středem pozornosti a vzutahy vůči nim se nějak změnily.
    U starších lidí také podobně psiska vítám, i když městské dámy hodně na ty pejsky dbají, ale většinou nejvíc peněz utratí za veterináře, ty oblečky si dovedně zhotoví. Na oplátku mají společnost, rozdělený den a musejí se hýbat. (Ti mladí, co musejí mít nakoupeno pro psa od pelechu po dietní granule, ti by si ani nic hezkého udělat neuměli, nemělo by to značku – jsou jen povrchní a svou péčí-nepéčí umějí i psiska týrat.)
    No a k těm hladovým a strádajícím dětem? To je přece základ toho, jaká společnost je. okud kašle na děti, zahazuje vlastní budoucnost. A vždycky v každé společnosti platilo, že právě bohatší dbali, aby část strčili tam, kde to bylo k obecnému blahu. Znal to i ten otrokářský starověk, Židé, hodně se to zvedlo (a poničilo) během křesťanství…

    1. To je vynikající rozbor, jen k tomu přidám to jak se to dospívání posunulo do vyššího věku, a u žen tohoto tipu to není nebezpečné u mužů ano, často je o tom slyšet i já o tom slyšela a nakonec, jsem to i viděla na zahradě své kamarádky. Velký podnikatel, velký muž, musí mít velkého bojového psa, všichni v pokoře a bázni obejdou jeho dům, až jednou uslyšíme v televizi že, zapomněl zavřít bránu, nakonec se sám bojí svého psa. Když budeme mluvit třeba o šlechtě, tak to u nás už není možné, to je definitivně ukončená kapitola, žel…… plemena loveckých, oddaných zvířat a rodokmenů, je ta tam jak u nich tak i u jejich pánů, i když mnozí by si na šlechtu rádi hráli.

      1. To už jsou asi magoři, kteří si potřebují dokazovat své velikášství. Takový superpodnikatel se nespokojí s věrným voříškem, jezevčíkem nebo retrívrem, kdepak. Ten musí mít dogu nebo pitbula, případně několik rotwailerů. K tomu ještě tygra, krokodýla a hada a pak to všechno vypustí do přírody, protože nezvládá se tomu věnovat.
        Neměla bych nic proti novodobé šlechně, kdyby se chovala normálně, ale novodobá šlechta není vlastně vůbec žádná šlechta, jsou to jen zbohatlíci, póvl bez skrupulí, nemají v sobě ani špetku noblesy, natož dobrého chování nebo velkodušnosti.
        Rozdíl mezi skutečnou šlechnou a zbohatlíky už mohlli porovnat za dob války jihu proti severu, ve stejnojmenném románu – tam se to taky řešilo, doba po zničení jedné éry, chamtivci, kteří se napakovali díky neuvěřitelným podvodům, zbohatlíci, kteří si hráli na primadony a stará zchudlá garda, které nezbylo nic než čest a slušné chování.
        Ale to už jsem někde jinde, já vím…

  7. Dnes budeme za zlé dve 🙂 Chcem sa vyjadriť k prvej časti článku a súhlasím s tým, čo si napísala. Tiež sa mi zdá divné, keď čítam napríklad aj profily na blogoch a je tam napísané niečo v zmysle – deti mi odrástli, tak som si namiesto nich zadovážila psa, či psov. Podľa mňa je choré, aby nahrádzal niekto starostlivosť o deti starostlivosťou o psov. Oblečky, cintoríny a podobné „výstrelky“ ma tiež poburujú. Možno som na psov a psíčkarov zaťažená preto, že tu, kde žijem, sa stretávam s bezohľadnosťou psíčkarov voči deťom, ale aj tým, ktorí psov nemajú. My sme tí, čo musíme obchádzať ich exkrementy, deti sa chodia hrať na miesta, kde si psy vykonávajú svoje potreby. Niekedy mám pocit, že niektorí ľudia, v momente, keď si zadovážia psa, strácajú súdnosť.

    1. A co mají ti lidé s odrostlými dětmi dělat? Vzít si do pokojíčku místo nich bezdomovce?

      1. Tak to jste mě nerozuměli obě, v žádném případě neodsuzuji staré, dětmi opuštěné lidi, kteří si potřebují s někým popovídat, potřebují se o někoho starat, nebo pořídí zvířátko dětem, a zodpovědně mají zvířátko pro radost, já odsuzuji to že to někdo udělá na úkor dětí. Nechci psát vulgárně o tom co jsem zažila, napíši, že je mě proti srsti takové to „fuj je to miláčku“, a to “ fuj „, má být malé děcko, tak to mě vadí víc nežli to lejno na chodníku. Je očividné, že z článku jste si přečetli jen první řádky, a nic vám to neřeklo.

        1. Odpovedám týmto na oba príspevky – veľmi dobre som rozumela, s češtinou problémy nemám, nemusím pri nej použiť ani ten nemožný google translator, ktorý prekladá totálne nezmysly. Ale v opačnom garde ten problém asi nastal. Veľmi dobre poznám jednu pani, ktorá si po odrastení svojich detí tiež zaobstarala psa. S deťmi, kým boli malé, nechodila skoro vôbec na prechádzky, nikdy sa s nimi toľko nemaznala ako sa maznala so psom, psa išla venčiť 20x za deň. To je choré. O tom som písala. Nikto si žiadneho bezdomovca do bytu som nemusí zobrať. Ale to je typická reakcia majiteľa psa – že, veď kto si môže dať nick studený čumák? O psích exkrementoch na sídliskách miest samozrejme písať nebudeš, ani ti nebudú prekážať, pretože tam nežiješ. Viackrát som si povedala, že na tomto blogu už na nič reagovať nebudem, tentokrát je to naposledy. Teší ma, že aspoň v talianskom jazyku ste si porozumeli. Toto nie je prvý raz, čo si takto zareagovala na môj diskusný príspevok. Potom sa nečuduj, že ti sem ľudia prestávajú chodiť. Dovi!

          1. Dnes jsem zase na jednom z předních míst na řebříčku nejlepších blogů wordprss a všem co můj blog čtou, velice děkuji a jsem jim vděčná, že je mé názory zajímají.

    2. Ale tohle je docela normální řešení. Co chceš dělat, když ti děti vyrostou a vyrazí do světa? Najednou jsi v domě sama (případně s manželem), životní náplň, kterou jsi dosud měla (starání se o děti, vaření, praní, pomoc s úkoly, kontrola, povídání si), chybí – najednou je prázdno a pusto. Můžeš začít pěstovat kytky, vyšívat, zavařovat ve velkém (aby to pak kyslo ve špajzce), cestovat. No, cestování by bylo fajn, ale vyžaduje dost velké investice a taky dobré zdraví. A jinak? Vždyť ten pejsek je věrný přítel a dokáže pěkně zaplnit život.
      Jen by se to opravdu nemělo přehánět, ani ta láska ke zvířátkům. Tyhle výstřelky ohledně oblečků (s výjimkou malých pejsků, kteří to potřebují v období mrazů), a hlavně psích salonů, kadeřníků, hotelů, a ve finále i psích hřbitovů, to už je fakt máklý.
      I když lidi, kteří mají pejsky a ti jim odejdou, tak si je taky pochovávají doma, třeba na zahradě – ale nestaví náhrobky a nechodí dávat kytky. Jim stačí, že jejich pejsek zůstal s nimi doma, svým způsobem…
      Neodsuzovala bych lidi, kteří si pořídí pejska (nebo kočku) i třeba jako náhražku za dítě – ale neměli by z pejska (nebo kočky) dělat „dítě,“ to je fakt.

  8. Chtěl jsem ti napsat o svobodné vůli, ale ty jsi sama toto napsala. Takže snad ani nemám komentář. Snad jen, že jsem potkával kdysi pravidelně jednoho bezdomovce a občas jsem mu dal desetikorunu či dvaceti, občas koupil něco dobrého do žaludku či ho pozval do bufetu na polívku bez alkoholu. Už ho nemám, vypařil se, je pryč už skoro dva roky.
    A ještě k té svobodné vůli. Chtělo by o tom s lidmi mluvit, jenomže oni nechtějí. To je celý problém, nějak se nám ta lidská rasa ve vývoji zasekla.

    1. Mám Jiří takových charitních záležitostí několik, u některých platí české přísloví o podaném prstu ale i přesto, jedni manželé, když řeknou to poameričtělé, Bůh vám žehnej, mám pocit dobrého skutku i když vím že peníze použijí jinak nežli na vykoupání a přespávání v ARMÁDĚ SPÁSY. A o tom ostatním musím jen říci že, co zasejeme, to sklidíme.
      PS. Byla bych bývala ráda kdyby někdo rozvedl debatu i o psech, vídáme to stále častěji, zrovna včera. A můj názor na to že zvíře třeba ublíží dítěti, je takový, že špatný pán, vychová špatného psa.

      1. Chování psa je opravdu odrazem svého pána. Špatný pán má špatného psa. Dokonce i pitbull může být docela mírumilovný, má-li pořádný výcvik a dozor. To, co se tu několikrát předvedlo (napadení a potrhání lidí psy), je jen důsledek špatné výchovy a špatného vedení…
        Psiska nemusí mít výcvik, při kterém dokážou přebíhat přes žebříky a prolézat tunely (to už je opravdu specialita), ale takové základní povely jako sedni, lehni, zůstaň a k noze, to by měl mít zažitý snad každý pes.
        K čemuž ho musí dovést a naučit ho to jejich páníček.

  9. Ciao, Anna. Sono d’accordo con te. Amare gli animali non vuol dire sicuramente. nella scala dei valori,metterli prima dei nostri simili. Sarebbe una vera bestemmia pretendere questo!
    ČESKY:Dobrý den, Anna. Souhlasím s vámi. Milovat zvířata neznamená určitě, první v žebříčku hodnot, čož je… před našimi vrstevníky. Bylo by rouháním tvrdit, že!

    1. Come è possibile che si capisce che quello che dico meglio del ceco uno. Grazie Anna
      ČESKY:Jak je to možné, že vy rozumíte tomu co tím chci říci lépe, nežli Český člověk. Děkuji vám Anna

      1. Ciao, Anna sai perchè io capisco ciò che dici meglio di un Ceco? Perchè leggo ciò che tu scrivi con gli occhi del cuore. Ti voglio bene!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s