Dnes budu za zlou !

Zdá se mě velkým paradoxem, když na světě umírají děti a lidé hladem, jsou války, lidé trpí chudobou, jsou nepřiměřené sociální rozdíly mezi lidmi a někdo miluje víc svého psa, šije na něj oblečky a dělá ze svého zvířátka účelově maškaru, neodsuzuji, je-li to nutnost z nějakého důvodu, aby zvíře netrpělo ( je-li velký mráz ), investuje do jeho oblečků a stravy nemalé částky, kupuje mu šunčičku, protože jeho miláček nic jiného „nepapá“, oslavuje jeho narozeniny a není ochoten se, ba jen podívat na žebrajícího chudáka a věnovat desetikorunu ze své peněženky, projevuje odpor k člověku a nepokrytě dává najevo, že jeho pes, je pro něho cennější, co je příčinou tohoto paradoxu? Je někde napsáno miluj bližního svého ( psa ) jako sebe sama?  Mám pět zvířátek, starám se o ně a o mnoho dalších v lese, aby nestrádali v zimě hladem ale psychopatickou péči nemám ráda. Vznikající hřbitůvky pro zvířátka mě nejen pobuřují ale připadají mě jako v hororu pana Kinga. Kontrastem k tomu jsou někde na hřbitově hroby lidí, na které léta nikdo nepoložil kytičku, zarostlé plevelem, zasypané letitým listím. Mám také ráda svá zvířátka, v životě jsme měli dva psi, máme dalšího psa ale nedávám jim přednost před lidmi, když už si takového tvora pořídím, mám k němu zodpovědnost to ano. Považuji  ale za nepřirozené chovat se k zvířatům, lépe nežli k lidem, nahrazovat si potřebu péče o někoho, kompenzací nedostatku citu, například k starým a bezmocným lidem, péčí o zvíře? A tudíž mám zvířátko, jako zvířátko.  Nedávno jsem zažila nechutnou příhodu a to mě přimělo napsat tento článek, Souvisí to i s vírou, když někdo řekne dítěti, bůh tě potrestá, že si chtělo pohladit psa, vzala bych hůl. Takový člověk je nástrojem zla, a já se nedivím, když mě někdo oponuje v otázkách víry. Je na světě mnoho, velice mnoho špatných vzorů k životu, odolává jim neustále méně lidí, slyším-li o „matce“ a jejich čtyřech zavražděných dětech, a že si vezme život dítě, je to pro mě něco tak hrozného, že ani modlitba nepomáhá.

Kde a jak lidé získávají svůj pohled na svět, kdo a z jakého důvodu ukazuje dva extrémy, jeden pohled na takzvané lidi z vyšší třídy, kteří by pro nás obyčejné měli být jakýmsi řebříčkem, po kterém bychom chtěli vystoupat někam o něco výše, burcováním k trhu, chtít život přiměřený, třeba k tomu televiznímu idolu, být nesoudný ke svým možnostem, brát si příklad z něčeho co je pro mne nedostupné ?  Neschopnost rozlišení reality a snu, jsou to média obecně? Kam se děje slušnost a sounáležitost, co slouží za příklad, brutalita, sadistické obrazy života, negativní správy ? Dojde-li však po takové masáži k tomu, že lidé vezmou tyto návody za své, je nutno je trochu uzemnit například pořadem, Krotitelé dluhů a tady je jim dáno najevo, že oni nejsou ti co si mohou dovolit hýčkat psíčka za několik desítek tisíc, že oni nejsou ti kteří své dluhy mohou dovést do výše několika milionů, že musí krotit své sny, nezadlužovat se, až do té míry, aby se mohli srovnat s nějakou tou vyšší,  celebritní třídou, nekřičte já to chci také, proč ne já, když oni mohou, závist ? Často přemýšlím, kde lidé berou ty novodobé zlozvyky, neopodstatněné touhy, v čem se to zhlídli ? Nesnáším toho záporného šiřitele chaosu a špatných správ, neopodstatněných tužeb, na televizi se pokud možno nedívám, tuším že má špatný vliv na lidskou duši. Často slýchám a čtu, jsem nevěřící člověk, kdyby byl Bůh, nemohlo by se na světě dít tolik špatných věcí, ale mnoho lidí i věřících a často zapomíná na tu druhou stranu mince, a to je zlo a jeho velká moc, když někdo řekne měl jsem víru, ale ztratil jsem ji pro to, či ono, bojím se, co vše může být přisluhováním té špatné straně, dostali jsme svobodnou volbu a máme možnost říci ne, tomu co nechceme a víme že nejsme, jak někdo říká trestáni bohem, to my si vybíráme na které straně chceme stát, co chceme slyšet, co se chceme naučit, co můžeme svou vůlí a prací ovlivnit a pokud chceme jít tou dobrou cestou, bůh nám pomůže obstát. Bojovat s tou temnou stránkou v nás je těžké, obzvlášť, je li nabídka tak bohatá, člověk lehce podlehne, řekne proč bych Boha poslouchal, chci se rozvédst, proč Bůh dopustil, aby mě muž bil, ne to jen naše nezdrženlivost, a nesoudnost dopustila a pomohla zlu k vítěství tím, že jsme si takového muže zvolili. Nesvádějme na boha své úradky se zlem. To my volíme jak budeme žít.