V jednom z mých minulých článků,“ Cesty do Francie“ popisuji cesty reálné i cesty prstem po mapě, tak tahle je naší cestou reálnou a vzpomínám na ni velice ráda a přes mé povídání, počínaje královstvím pana Disneye a pohádkou o betonovém stromu, přes povívání o Tyrolsku, dojedeme dnes až na palmovou riviéru a z Itálie, až do Cannes, kde v současnosti probíhá festival a tehdá když jsme tam pobývali, tak to tam byl také svátek a Francouzy pompézně oslavovaný tenkrát stejně jako dnes. Oni Francouzi, milují své revoluční dny a slaví je v každé malé vesničce a natož ve svých nejatraktivnějších místech, jako je Cannes.
Přijeli jsme po desetidenním cestování na jih, jak já tomu říkám do teplých krajů jako ptáčci, vymrzlí a promočení deštivým počasím v Paříži, nevlídným zacházením ubytovatelů, hlásajících pohostinnost pensionů u Galského kohouta a jejich předražené ubytování, které nás vyčerpalo a nejen finančně. A tak těšíce se na teploučký a pohostinný jih hledali jsme ubytování, samozřejmě jsme skončili opět v drahém a otřesném kempu, kde v osm hodin večer, už netekla teplá voda a tak to na co jsme se těšili všichni, že se vykoupeme, zrekapitulujeme co je třeba přeprat a zařídit, vše padlo z prostého důvodu, směnárna je funkční do dvacet nul nul, a tak půjdeme brzy spát a ráno bude moudřejší večera.
Po hlučné noci velice unavení, jsme udělali vše co večer nebylo možné z objektivních důvodů, sbalili se a odjeli, Menton nás přivítal vlídně, krásným a slunečným dnem, svými krásnými parky, jak vidíte Markétka se tváří nadmíru spokojeně, moře je za rohem a nádherné hory má za zády, co dodat, je to pohádka, škoda jen, že si ji nemůžeme hned užívat, musíme hledat bydlení, oba i Martin škemrají, nechte nás na pláži a jeďte sami hledat, říkám jim jóóó vy se utopíte a já vám pak ještě budu muset naplácat na zadek, tak to ne. V Nice jsme našli podle nás a dohody s majitelkou, levné ubytování, které nás ve výsledku přišlo sakra draho, ubytovali, vybalili jsme a jeli jsme na výlet do, na začátku inzerovaného Cannes a začali jme se orientovat, velice pomalu, je to nádherné město s mnoha zahradami , parky a kolem celého pobřeží vedoucími silnicemi lemovanými vzrostlými palmami a to je ta blbost, která nám brala dech do slova a do písmene. Francouz krok pěšky neudělá a kolem pobřeží a myslím tím celé to proslavené od San tropez až po Monaco popojíždí, jede a jede smrdí a čoudí, parkuje dá se říci přímo na pláži a nějaké životní prostředí mu může být u p….ky.
Tak to je ta mekka Francouzské riviery, ta ulice ty hotely kde potkáte, nó, možná, protože slavného jsme tam nikoho za celou dobu neviděli a ani se nedivím ti už jezdí někam úplně ale úplně jinam, kdo by se tam také plážoval v tom smradu z milionů aut co kolem pláží projedou, ale my v tu dobu jsme byli jako v Jiříkově vidění, uvelebili jsme se u moře a pozorovali cvrkot, slyším češtinu a tak popojdu blíž, pozdravím a sleduji naše děti, tedy ,“ děti “ jak se rychle seznámili a tak se pomalu také dáváme do řeči a dozvídáme se mnoho užitečných informací, že například, ubytování ve francii se kupuje za třetinovou cenu, za celý apartman, už v lednu a jestli nebydlíme v Cannes, takže v sobotu musíme určitě přijet, že se bude konat velkolepá událost a tu že mísíme vidět, tedy jsme přijeli a viděli.
Ale předtím jsme podnikli mnoho velkolepých výletů, do Monte Carla, Antibes, Mentonu, dojeli jsme až do Italie a tam zažili také úžasné dobrodružství, ale o tom vám povím někdy jindy.
V sobotu jsme tedy přijeli do Cannes a to jsme již velice dobře věděli co se tam bude konat a moc jsme se těšili, jak jsem naznačila na začátku vyprávění, slavilo se již několik dnů, revoluční nadšení a pád Bastily se po nocích ozývalo téměř všude v každé vesnici, městečku, ba snad i na samotách, tedy ne že by jsme nějakou na cestách po jihu Francie potkali, je tam tak husto, že není kam šlápnout.
Cote D´Azur
Tak a je to tady, soutěž ohňostrojů celé pobřežní Evropy, tedy mimo Turecka to patří do Evropy jen malým kouskem před Bosporem, nebo za ???. ale byli tam a jako všichni ostatní připluli nádhernou lodí, všechny byli nádherné, ozdobené a postupně se z každé ozývala hudba na kterou bude soutěžní ohňostroj vystřelován, připlulo toho hodně, jachty v přístavu, tak ty byly doménou mužské poloviny, nás s Markétkou zajímali spíše šatičky co měla honorace na sobě a ty se tedy chtěli blýsknout to tedy ano. Pomalu se sluníčko sklánělo k hladině a začalo zapadat a tak jsme šli někam povečeřet, nebyla to selanka, všude bylo narváno k prasknutí a tak to skončilo obrovskou bagetou a zmrzlinou do ruky a bylo po večeři a i to přišlo zatraceně draho v ten den, tisíc korun, za bagetu i Čech zvyklý na ledasco zíral.
Vykládat vám a popisovat samotný ohňostroj by byl holý nesmysl, mám ten film dobře, ááále dobře schovaný, a někdy příště, až se najdou lidi, oni totiž, nejsou lidi, tak potom ho sem dám, no jo to by se ale musel najít někdo kdo by poradil jak se analog…. film dává do počitače a to je ten problém a také, jak říkám, nejsou lidi !!!
Tak tahle fotka se moc nepovedla ale z toho místa je jediná, tak ji sem dávám, tohle jsou radostné obličeje našich drahých tančících vnoučátek, a já to toleruji neb byli, velice, ale velice unavení a velice se při cestách nudili, neb o to nestáli, chtěli totiž ležet na pláži, tedy jsem se, moc těmto ksichtíkům po uložení fotek nedivila. Otrávené obličejíčky, nebyly pro mne překvapením.
Naše děťátka před hlavní hlavní, přijíždějí princezna a princ, Čestná stráž je nastoupena a čekám Marketa se kroutí, nemůže se dočkat, kdy už se bude z toho děla konečně střílet?
Anna : prostor 