Co je to druhá strana spektra ?

Jsi posera? Říkám si někdy, chodím číst i na tu druhou stranu, kam nepatřím, občas jsem měla chuť tam také říci svůj názor, dostat po hubě ale není příjemné,  na blogu, a o to víc v životě reálném, i když nutkání mám vždycky, a jak říkal pan Werich, „mě se chce něco říct“ , potlačím v sobě to nutkání a držím jazyk za zuby a přemýšlím dlouho, jestli je správné nechávat se utloukat argumenty, JSEM VĚTŠÍ, MÁM VĚTŠÍ SÍLU, VÍC PENĚZ, a hlavně moc, tě přes ty ručičky pěkně praštit když budu chtít. Ježíš říkal svým učedníkům, nastav i druhou tvář, dostaneš-li políček. Strpěla bych to, vadí mě na té věci hlavně to, udeř když, a až já budu chtít, mám-li dostat po puse, a jsem na to připravena, zatnu zuby a čekám, a potom to tolik nebolí. Vždycky jsem se zastávala těch bezbrannějších, i když jsem, nebyla  vždy přesvědčena o tom, že si zasloužili moji shovívavost za to, že jsou špinaví, nevzdělaní, zlí, kradou a bijí. Vždycky si říkám co by jsi dělala, kdyby jsi spadla na dno, ať nikdo neříká, mě se to nemůže stát, já žiji spořádaně. Mnoho lidí dnes padá na sociální dno, „slušní lidé“, ne jen že jim nepodají ruku, vůbec nejvíce je zřetelný fenomen slepoty, dělám že nic nevidím, nestrkám nos kam nemusím, ještě si do nich mnohdy kopnou, bývalí jejich přátelé, někdy i rodina, odvracejí tvář. Co to je moje dobré jméno, co to je nepokazit si reputaci, a u koho, na kom a na čem mě může záležet víc, nežli na svém čistém svědomí ? Posoudit objektivně, spravedlivě a pomoci někomu se zvednout. Co si prosím o tom myslíte vy ? 
 Martine našla moji berušku na Google, děkuji za její všímavou duši, její lásku ke zvířátkům, to jak jim pomáhá,  za neúnavnou činnost, a také jí i její mamince přeji zdraví, tak jako vám všem a krásný nový týden.

32 komentářů: „Co je to druhá strana spektra ?

  1. Cítím to asi tak jako ty. Pomáhat bysme si měli. Bohužel, jak tu někdo v komentech napsal, lidi raději nevidí. Možná až padnou na úplné dno, pochopí.
    Ke komentářím. kdysi jsem měl blog, taký provokativní. Bylo to na jednom nejmenovaném blogovacím systému a bylo to před volbama 2006. Tehdy jsem si provokativně vypůjčoval slova z blogů, které psali příznivci ODS, převážně hulváti, a dával jsem je do protiOdDSáckých článků. Té negace, té nenávisti co bylo. sami uráželi, ale když jim to někdo vracel, již nechápali a nedokázali to vzít. Nakonec mi administrátor přesně v den voleb smazal.

    1. Milý Jiří, mám za sebou dvě mazačky, za protesty ( Afrika ) a ( indiánská otázka ) v USA.
      Od té doby se chovám jako hloupé pacholátko, a moc málokdy vystrkuji růžky. Nechce se mě začínat do nekonečna nanovo. Některé blogy bych ráda navštěvovala, i když blog se mě třeba líbí, nelíbí se mě ti lidé kteří tam chodí, když se mě někde líbí lidé, nelíbí se mě majitel. tak je to i v životě, když jsou to slušní lidé jsou zahnáni do kouta, a ti co dokáží vylézt na světlo boží a nebojí se nebývají většinou slušní lidé.

  2. Dnes som si urobila trošku času na tvoj blog, prešla som aj staršie články. Nebudem písať k jednotlivým témam, pretože nemám toľko času, keďže som stále na vypožičanom notebooku. Nutkanie, aby som niekedy napísala pod nejaký blog svoj – hlavne teda nesúhlasný názor, mávam často. Som tiež typ človeka, ktorý si rád povie svoj názor nahlas. Vieš, kto ma v tom krotí? Moji synovia. Vraj je zbytočné ísť hlavou proti múru, hlavne vtedy, keď mnou vyjadrený názor aj tak nič nezmení. Takže sa radšej konfliktom na blogu vyhýbam, dokonca aj vtedy, keď ten svoj vlastný názor vyjadril ktosi pod môj blog 🙂 Lebo je to naozaj tak, že často je komunikácia s takými ľuďmi len stratou času.

  3. Elity na wordpress neznám a jak tak čtu, jsem ráda že neznám.
    Elity se najdou i na blogu, můžeš tam napsat slušný komentář, stejně ti elita neodpoví.
    Ale zdá se mi, že na blogu se najde víc příjemných lidí. Kdoví proč.
    Jestli jde o to, že se někdy zamíchám do věcí, po kterých mi nic není – tak, ano, zamíchávám se. A to přes moje neustálé a opakované přesvědčování sebe sama, že příště budu držet hubu a krok a nestarat se o nikoho. Nedá mi to.
    Jestli jde o podání pomocné ruky takzvaným bezdomovcům, tak ne, nedělím se o cigarety ani o peníze. Netvrdím, že jsou všichni špatní, ale své peníze můžu zužitkovat jinak.
    Ale zase ocením snahu a když se dostanu do města a vidím tam prodejce s časopisem Nový prostor, tak si časopis koupím. Půlka z toho prý jde těmto prodejcům, a tak proč jim nedat vydělat.
    U nás je jeden chlapík, který je napůl bezdomovec. Ale protože si to zavinil sám, tak ho moc neřeším. Něco mu dají místní (většinou na oblečení, občas jídlo, zimu trávívá většinou zavřený v blázinci. Když potřebuju s něčím pomoct, tak se domluvíme, a za tu pomoc mu dám nějakou korunu a sváču a kafe. Dávat mu víc nemá cenu, on to rozhází po cigaretách.
    Takhle na dně jsem zatím nebyla a nevím, jestli se tam někdy neoctnu. Zatím to jde, jakžtakž, ale je fakt lehké přijít o všechno, příklady už jsme často viděli – kvůli dluhu dvaceti nebo padesáti tisíc přišli někteří o barák.

    1. Mě nejde ani tak o tu druhou a třetí fázi pádu dolů, tam se většinou již nedá nic dělat, já myslím tu fázi, kdy člověk volá o pomoc, ať je to tady u nás, v této zemi, nebo kdekoliv na světě, a není to většinou jeho vina, psala a píši si s mladými lidmi z Afriky a i jiných zemí a oni žádají o podporu, ne finanční, třeba dopisování a podpisy na amnesty, nebo doma, tam kde žiji, pomoci tomu kdo to potřebuje třeba tím, že s ním promluvím, nebo dám to co mohu, přesně jak říkáš, dám mu práci a adekvátní odměnu. Mám ráda Libušku Ježečkovou, když píše jak šla nakoupit a sousedka na ni již čekala, tam je mě jasné, jak ji ty babky vyhlížejí a těší se, že si s ní popovídají. Když někde čtu opovržlivá a ponižující slova na úkor slabých, říkám si, nikdy nikdo neví kam až může dojít. Někdy jsou ti lidé i zlí, jen si člověk musí uvědomit co je za tím ? A zásadní je pro mne nepodporovat ty co rozdmychávají nenávist. Je pravda, že pokud nechodíte na mé zdroje, někdy to moje psaní ztrácí souvislost, ale nakonec si porozumíme. Trochu nerozumím tvým prvním větám ?

      1. No, mně přišlo, že píšeš k někomu na wordpressu komentáře a oni ti neodpovídají. Nebo že ti z wordpressu nechodí k tobě na tvé stránky.
        Tak jsem to pochopila. Jestli jsem to pochopila špatně? I to je možné, občas si dělám jiné závěry, než kdo čeká…

        1. Dodávám – vyvodila jsem to z tvého komentáře trochu níže:
          „…Spíše mám na mysli nadřazený kastovnický přístup k životu, rádoby elity, tady na, Word Press. Nechodí ke mně diskutovat skoro nikdo, kdo tady publikuje i když mám odkaz na http://wordpress.com/#!/fresh/ , a také ho skoro nikdo z Čech nečte a některé moje snahy se míjí účinkem. Povýšenost k prostým lidem mě velice vadí a ještě více komentování fašounkovských názorů, v tomto případě si myslím, že mlčeti zlato, nikdy bych tam nenapsala jediné slovo,…“
          Opravdu nevím, jak si to jinak vyložit.

          1. Já třeba Vendy vůbec nevím na jakém jsi blogu, (nedá se to poznat) ba ani kdokoliv z vás, několikrát jsem se snažila to vysvětlit, já nerozumím některým systémovým věcem na vašich blozích a vy zase neznáte souvislosti na (Word Pres a ten je jednoznačný) samozřejmě že pro něj píši, máš pravdu, vůbec mě nezajímá jestli komentují, hlavně že to čtou, je to druhá strana spektra a nejvíce mě prudí právě to jak se“ Češi „nejvíc angažují na NÁCÍČCÍCH. Najdeš tam i vynikající lidi, vy ale všichni vehementně zamítáte moje návrhy, třeba s překladačema, já píši pro Čechy ale také pro jiné státy. Někdo z nich vůbec nepíše proto, aby mu bylo komentováno, mají to dokonce zablokované, někdo jich má stovky, nejvíce je ten markant rozbujelý v Americe, prázdné fráze o ničem a mladí se to od nich učí, ovládají lépe jazyk. Mnohokrát jsem usilovala o to aby se tam někdo díval, získává se tím jiný náhled, překlad není stoprocentní ale jde to číst. Pokud někdo chce napsat něco soukromého, nebo intimního, politický názor, píše mailem a dokonce se nejvíc čtou rozhovory, články nejsou hlavní, lidi zajímá naše diskuse, nejvíc v Kanadě.
            http://happiestbabyintheworld.wordpress.com/2012/04/22/a-little-house-on-the-prairie-of-our-own/
            http://purelyphotography.wordpress.com/2012/04/19/and-it-was-all-yellow/

              1. Vůbec nic jsi nepochopila špatně, mám pocit, že ty chápeš rychle, velice dobře a všechno, moc se mě líbí jak vždy nadhodíš vhodně téma, mám vždycky pocit spolupráce.

  4. Jsem jeden z těch, který si něco takového prožil, spadnout z ničeho nic až na samé dno. Ani si nedokážete představit, jak to je „jednoduché“ a jde to strašně rychle. A najednou je člověk pro ostatní jen lůzou, který je rád i za krajíc suchého chleba a že najde v kontejneru starý kabát, aby mu nebyla v noci zima……….
    Dolů to jde vždycky rychleji. Zpátky nahoru je to neuvěřitelně těžké. Však také v této situaci poznáš opravdové přátele a na druhé straně falešné kamarádství. Dokud máš, jsi náš kamarád. AHA!!! Ty už nic nemáš?! Ruce od tebe pryč. Podat ti pomocnou ruku? To tedy ne!
    Jojo, takhle to chodí.

    1. Nechodím k tobě Pavle tak dlouho, nečtu všechno, ale mám pocit, že pokud jsi někdy někam padal, tak to máš úspěšně za sebou a máš o zkušenost víc a naučit se rozlišit lidi, a poznat ty, kteří lžou není tak těžké, lháři musí být inteligentní, mít velice dobrou paměť, protože jinak je brzy odhalíš. Nikdy tě nepodrazí jedině máma a táta, pokud se k nim sám neotočíš zády, nepíši to jako osobní poučku, ale jako všeobecnou věc, kterou mě dovoluje věk a životní zkušenost.

  5. Nevyhledávám střety v diskuzích, to jsem dělala po revoluci, ale brzo jsem pochopila, že to nemá cenu. Většina lidí, si totiž udělá nějaký názor a ten pak obhajuje a zdá se mi, že z těch diskuzí vyjdou ještě víc zabetonovaní ve svých názorech. Tak nechám každému jeho názor, má na něj nárok, stejně jako já a snažím se dál vyhledávat spíš body kde si můžeme porozumnět, než pořád dokola omýlat to, co už o sobě dávno víme. Mám to takle doma s manželem. Máme rozdílný názor na víru i na politiku a přesto spolu může žít v míru a pokoji. 😉

    1. Mám pocit, tedy já osobně, nevím jestli si to myslí i ostatní, že u mě na blogu je ta nejlepší atmosféra k rozhovoru, v žádném případě a nikdy nemám v úmyslu navodit spor, jde o rozhovory a to se děje a já jsem moc ráda, naše , (nebudu již psát diskuse, je to takové neosobní), budu psát rozhovory, si lidé chodí přečíst i z jiných zemí a ty Jarko jsi ten tip člověka co nerad odporuje, a má chuť k slušnému rozhovoru a to je to o čem mluvím, monolog vedu doma na zahradě při pletí a sem, s vámi si jdu popovídat, ne psát dvouslovné fráze a každému komu se chce, jsem vděčná, proto blog dělám.

      1. Až v této chvíli mě došlo, jak mě Jaruško bereš doslovně, to dostávání po hubě je obrazné, nikdy bych své pře s kýmkoliv a o čemkoliv, nenechala dojít tak daleko a doufám že jsem se nikdy nikoho nedotkla tak, aby měl chuť to udělat, i když někdy jsem protivná, to dělá to stání si na svém.

        123Friendster.Com

        1. Aničko, to víš, že ses mě nedotkla. Naopak, když jsi nejvíc sptavedlivě rozhořčená, nejraději bych se na tebe usmála a objala tě, bez ohledu na to, jestli s tebou souhlasím, nebo jsme „vepři“. 😀

          1. Perfektní…. když mám důvod se od srdce zasmát, je to nejlepší rozhovor. Díky Jaruško a doufám, že nejsme a nikdy nebudeme „vepři“.

  6. Aničko, přidávám se. Taky jsem spíš „posera“, ale někdy se také dokáži „pochlapit“. Pořád říkám mamince, že ze mne vychovali moc slušnou osobu.

    1. Nedá se říci, že někdy se to vyplatí říci rovně co si myslíme, je to vždycky o hubu, mnoho let se mě nestalo, že bych po ní nedostala, když jsem se ozvala, a přesto to dělám, snažím se vždy říci to, co já považuji za pravdu, je to moje pravda a nemusí každému být po chuti, jak na blogu, tak i v životě, je potřeba diskutovat a toho co si o své pravdě myslí, že je jediná a ta pravá, přesvědčit, pokud tomu tak není. T o j e d i s k u s e . Jinak je to fraška a není to k ničemu.
      A to, co říkáš považuji za velice důležité, musí se to dít, slušně.

  7. Milá Anno, taqké chodívám tam, kde mohu dostat přes… NĚKDY JDE SPÍŠ O POCIT MLAĎOUSE, ŽE MÁ VŠECHNO SROVNANÉ, A I KDYŽ NEODPOVÍ NEBO SE OFRŇUJE, VÍTE, CO MŮŽETE ČASEM NAJÍT? VAŠI NÁPOVĚDU SI NĚJAK PŘIVLASTNÍ A PŘIJME 😉 (omlouvám se za velká písmena, nechce se mi to psát znovu) Takže je to vlastně věc docela záslužná.

    1. Milá Aničko, vaše články čtu moc ráda, jste činorodý, stále aktivní, tedy mladý člověk, bohužel tentokrát jste mě nepochopila tak docela, nemluvila jsem o mladých lidech, do této kategorie se já vůbec, tedy skoro, nevměšuji, neboť nemám dostatečný přehled, k tomu abych jim porozuměla ale máte pravdu, někdy si rýpnu a když se to nemine účinkem a výsledek je positivní, mám radost, nejsem škodolibá. Spíše mám na mysli nadřazený kastovnický přístup k životu, rádoby elity, tady na, Word Press. Nechodí ke mně diskutovat skoro nikdo, kdo tady publikuje i když mám odkaz na http://wordpress.com/#!/fresh/ , a také ho skoro nikdo z Čech nečte a některé moje snahy se míjí účinkem. Povýšenost k prostým lidem mě velice vadí a ještě více komentování fašounkovských názorů, v tomto případě si myslím, že mlčeti zlato, nikdy bych tam nenapsala jediné slovo, i když by se mě po nějaké té sprosťárničce, zřejmě také ulevilo. Děkuji Paní Aničko za komentář, vím, že při svém současném studiu, toho času máte málo. Přeji mnoho úspěchů…..

      1. Děkuji, Anno, za přání, ale nemyslete, těch komentářů má leckdo jak šafránů a často ještě míń. Čtete seasi dost, když jste na dobrých místech žebříčku.
        S tou výchovou jsem sice mluvila jakoby spíš o mladých, ale věřte, že i ti děsní a povýšení se dají zdolat kapičkou po kapičce – jak říkám, a to mne leckdy dost překvapilo, najednou někde objevíte svá tvrzení – a samozřejmě je k Vám ten dotyčný už nepřiřadí, vždyť na to přišel sám, že. No, Vy sama jste duší taky mlad¨á dost, jinak byste tady nebyla Vy ani Váš blog. 😉

        1. Trochu se červenám, trochu jsem pyšná, tohle je již příjemná lichotka, komentáře typu nějakých řebříčků vůbec nepovažuji za důležité, mě potěší, si jen popovídat a téma k rozhovoru se hledá těžko a když si myslím že tohle nebo tamto, bude lidi hodně zajímat, nepříjde vůbec nikdo, mimo věrných přátel, pořád se ztrácím v tom který blog, ke kterému serveru patří a stále mám pocit, že Word Press u nás málokdo používá a čte, potom vznikají hluchá místa, někteří lidé nevědí co jsem měla tím či oním na mysli a já zase neznám jejich systém. Kdo si myslí, že přátelství na blogu není, mýlí se, jen je třeba se domluvit a porozumět.

  8. Bon début de semaine mon amie Anna

    J’espère que tu as profiter de ton week-end.

    Les prochains jours a venir on nous annonce beaucoup de pluie
    ca commence a bien faire 😦

    Bisous tendresse

    Poutoux doux de ma princesse Laika et doux ronrons de mes chatounets

    Martine

    Můj drahý Anna,
    děkuji za slunéčko sedmitečné a zdraví pro maminku, měla by maminka malheureuseument dialýza pokračovat její životnost
    km děkuji za myslel, že byl
    polibky

    1. Jsem ráda že je maminka po dialýze na tom lépe, budu se modlit. Věřím, že vše bude v pořádku a zdraví se vrátí. Anna

      Je suis heureux que la mère après la dialyse faire mieux, je vais prier. Je crois que tout ira bien, et de la santé revient. Anna

  9. Vážení Anna: Chystáte se nechat své pozdravy. Odtud, přeji vám vynikající start do týdne. Hodně lásky a požehnání, aby vás přítel vzdálenosti.
    Objetí a polibky

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s