Všechna naše zvířátka.

Nemám to tak jednoduché jako někteří lidé, kteří mají miláčky šlechtěné pěstěné a vychované. Náš pes Pipi, řeknete, proč tak hloupé jméno ? Ona dostala své jméno přímo po krásném ostrově na kterém si jako štěně povídala s delfíny, správně by se jí mělo říkat Phi Phi, ale my jsme si to zjednodušili, tak mimo tohoto psa, není žádné jiné civilizované zvířátko v našem domě. Dnes například kocour, který se jmenuje Lupič (případné jméno) vyletěl po mém těle, až na hlavu, až ze mě krev crčela, jen proto, že kolem něho prošel náš druhý kocour Punťas, a vedou teď, své žabomyší války o kočičí slečny, nevidí, neslyší a mě použili, jako záchranný strom, když jsem ho ze sebe servávala, byl totiž zaseklý všemi svými drápy, jako bych byla kus dřeva, hodila jsem ho vzteky na zem, a ten druhý nepříčetně vřískaje díval se skrze nás jako přes sklo, a já jen čekala co bude dál ? Lupič se zkroutil, vypadal jako hrbáč Quasimodo, plazil se a kulhal na jednu nohu a dělal, že je naprostý chudáček, ale jen dva metry, nežli prošel kolem Punťase, potom pádil, jako blesk po schodech a vůbec nic mu nebylo. V poslední době, si připadám jako zvířecí doktor, včetně té řeči, kterou jsem se v průběhu let naučila, chceš ven? Mňau, říkám nikam daleko, hned domů, nebo přijdeš zase servaný do krve, mňáááááu, mezi dveřmi se s otazníkem v očích ještě ohlédne, co jako budu říkat a jako blesk je pryč, na tři dny. A samozřejmě, když se vrátí, bez půlky ucha, s krvavými šrámy, to se lísá pacholek a s druhým kocourem to mají na střídačku, doma sedí vždy ten co nevyhrál válku o kočky. O obecní zdivočelé kočičí stádo je již postaráno a to obcí. Máme ještě dvě kočičí dámy, slečny se jim říkat nedá, starší je třináct a mladší jedenáct, a jakže se to počítá ? Krát sedm let, tak to by se holky měly tedy usadit a užívat si babkovství, ale také ještě shánějí kocoury, Nepřipadá vám to stejné jako u lidí? O té naší ostatní zvířeně, co nežije s námi, ale je na nás závislá budu povídat zase jindy.
Pipi si se stařenkou nerozumí, dokonce když neposlouchá kočičí výchovné tyrády, dostane od kočky pohlavek, a potom se vyčítavě dívá na mě, jako že co si to ta kočka dovoluje?

 

 

 

Přečtěte si také něco od Petra Hynka :  https://annapos.wordpress.com/2011/07/11/to-o-cem-se-tady-pise-to-moje-hlava-nebere/

14 komentářů: „Všechna naše zvířátka.

  1. Aničko, máš pěkná zvířátka a mají zajímavá jména.
    Náš kocour by luxování nestrpěl. Když nahoře mladá luxuje, hned utíká spát k nám, protože se asi bojí nebo ho ruší zvuk vysavače. Já raději luxuji, když je nahoře nebo venku. 😀

    1. Nevím jestli je to jen tvůj slovní obrat, ale na videích nejsou zvířátka moje, na to mám malou tvořivou trpělivost, čekat na okamžik, kdy se něco takového dá natočit, celosvětově řečeno, je málo lidí, kteří to dokáží, když posoudíš kolik je lidí na světě, tak těch roztomilých videí je hodně málo, takže je již viděl skoro každý a několikrát. Naše, stejně jako tvé kočiny, vysavač nesnášejí a klidí se z domu, již při sebemenším náznaku této činnosti. Zdravím tě Jarmilko

  2. Aničko, krásná zvířena.
    Když vypouštím naše kočky na ulici nebo na dvůr, vždycky jim říkám: a dávejte na sebe pozor!
    Když uteče několik dnů a ony se mi nevrací, tak si říkám: ten už je pryč… (a většinou je.)
    Teď postrádám Matýska. Už je pryč víc než týden a přestože je asi akurátní kočičí doba k namlouvání, myslím že bude pryč. Je to už přece jen víc než týden…
    Zbytek kočičího nadělení se zatím drží v domě a na dvoře.
    Tvoje micinky se mají dobře – i když přijdou k úhoně, ví, že se o ně postaráš… pak jsou chvíli hodní a pak jim zase otrne 🙂

    1. Kočky se neztrácejí, jen v tom případě, když jim někdo ublíží. Moje známá měla kocoura, vozili ho z paneláku na chalupu a zpět mnoho let, kocour se nikdy neztratil, až jednou, potřebovali odjet z chalupy a kocour nikde, hledali, volali, potom poprosili sousedy a odjeli. Kocoura oplakali, pořídili nového a po třech měsících se kocour vrátil do padesát kilometrů vzdáleného paneláku, a čekal na ně za dveřmi zamčeného domu. Kočky jsou velice inteligentní a nezávislá zvířátka.

  3. kikou mon amie Anna

    c’est avec a peine un petit 10 degrés que je passe te souhaiter
    un bon samedi, mais soleil dans le coeur sourire

    En principe demain après midi je vais chercher l’ancien * propriétaire de poussinette * pour le sortir quelques heures de son home, mais tout dépendra de l’avis des infirmiers sont état étant changeant d’un jour à l’autre

    avec toute ma tendresse

    calinous de mes félins et ma Princesse te fais de gros poutoux

    Martine

  4. Aničko, děkuji moc, Zase jsem si o něco prodloužila život. Všechna videa jsou skvělá a kočičky miluji, není co řešit. Ani nevím, které se mi líbily nejvíc. Asi všechny. A ta Tvoje zvířátka jsou také kouzelná a ta neobvyklá jména jim ještě přidají na zajímavosti! No, zvířátka nemáme, ale mají je všichni kolem a dřív, to jsme měli aspoň nějaké. Jo, ještě něco. Neznám kočku, která se nebojí vysavače. Tahle na videu byla první a jak dlouho!

  5. Domácí zvířátka nemaje, užila jsem si aspoň ta videa. Kočičky jsou zvědavé, hravé a přítulné, ale mazlit se prý nechají, jen když ony samotné chtějí, jsou to osobnosti a ke svému pánečku necítí takovou oddanost jako pejsek. Toto mám jen načteno a odposlechnuto, vlastní zkušennost mi chybí. 😀 Aničko, fotka ze tvé kvetoucí zimní zahrady je úžasná o něčem takovém si můžu nechat jen zdát, ale vím, že je za tou krásou spousta práce, které já jsem ušetřena. 😉 Měj se hezky.

    1. Je dost hodin, a tenhle článek je předzvěst dalšího krátkého, který se mě nechtělo ani psát, můj stres trvá již delší dobu někde jsem se jistě zmínila o tom že se nestaráme jen o domácí zvířata, ale i o ta divoká, co kolem nás a vlastně s námi žijí, někdy jsou šťastná, jindy méně, zásluhou lhostejnosti lidí, celá léta se také staráme o les v okolí, když tady před lety vykáceli ty nejkrásnější stromy, sázeli jsme semenáčky a když to začínalo být zase hezké, je všechna práce zmařena, bojím se i vyjít za dům a podívat se směrem k lesu.

  6. Aničko, ať je to jak chce, kočky jsou úžasná zvířata, zažije se s nimi spousta legrace, osobně na ně nedám dopustit. Mívali jsme dvě kočky a dva kocoury, teď už máme jen jednu kočku a jednoho kocoura, je to matka se synem. Ovšem matka je krkavčí, nemůže kocourka vystát, příšerně na něho vrčí a prská, občas mu i nějakou flákne, někdy až chlupy lítají, jinak jsou to náramně milá a přítulná zvířátka.
    Tvoje povídání i fotka se mi moc líbí. Poslední dvě videa znám z dřívějška. 🙂 Hanka

    1. Příroda je moudrá, JDI A STAREJ SE není až tak od věci, a to že opičí láska není vždy ku prospěchu věci, znám z vlastní zkušenosti. A to že zvířátko může hodně obohatit život, je víc nežli jisté.

  7. Kikou mon amie Anna

    Je te souhaite un bon jeudi sous une légère brume, mais le soleil
    commence à montrer le bout de son nez

    Bonnes vacances de Pâques a ceux qui sont qui sont en congés !!!

    Ce n’est pas mon cas sourire 🙂

    Bisous tendresse

    Gros poutoux de mes 4 pattes

    très joli billet merci pour ce joli partage

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s