Všechna naše zvířátka.

Nemám to tak jednoduché jako někteří lidé, kteří mají miláčky šlechtěné pěstěné a vychované. Náš pes Pipi, řeknete, proč tak hloupé jméno ? Ona dostala své jméno přímo po krásném ostrově na kterém si jako štěně povídala s delfíny, správně by se jí mělo říkat Phi Phi, ale my jsme si to zjednodušili, tak mimo tohoto psa, není žádné jiné civilizované zvířátko v našem domě. Dnes například kocour, který se jmenuje Lupič (případné jméno) vyletěl po mém těle, až na hlavu, až ze mě krev crčela, jen proto, že kolem něho prošel náš druhý kocour Punťas, a vedou teď, své žabomyší války o kočičí slečny, nevidí, neslyší a mě použili, jako záchranný strom, když jsem ho ze sebe servávala, byl totiž zaseklý všemi svými drápy, jako bych byla kus dřeva, hodila jsem ho vzteky na zem, a ten druhý nepříčetně vřískaje díval se skrze nás jako přes sklo, a já jen čekala co bude dál ? Lupič se zkroutil, vypadal jako hrbáč Quasimodo, plazil se a kulhal na jednu nohu a dělal, že je naprostý chudáček, ale jen dva metry, nežli prošel kolem Punťase, potom pádil, jako blesk po schodech a vůbec nic mu nebylo. V poslední době, si připadám jako zvířecí doktor, včetně té řeči, kterou jsem se v průběhu let naučila, chceš ven? Mňau, říkám nikam daleko, hned domů, nebo přijdeš zase servaný do krve, mňáááááu, mezi dveřmi se s otazníkem v očích ještě ohlédne, co jako budu říkat a jako blesk je pryč, na tři dny. A samozřejmě, když se vrátí, bez půlky ucha, s krvavými šrámy, to se lísá pacholek a s druhým kocourem to mají na střídačku, doma sedí vždy ten co nevyhrál válku o kočky. O obecní zdivočelé kočičí stádo je již postaráno a to obcí. Máme ještě dvě kočičí dámy, slečny se jim říkat nedá, starší je třináct a mladší jedenáct, a jakže se to počítá ? Krát sedm let, tak to by se holky měly tedy usadit a užívat si babkovství, ale také ještě shánějí kocoury, Nepřipadá vám to stejné jako u lidí? O té naší ostatní zvířeně, co nežije s námi, ale je na nás závislá budu povídat zase jindy.
Pipi si se stařenkou nerozumí, dokonce když neposlouchá kočičí výchovné tyrády, dostane od kočky pohlavek, a potom se vyčítavě dívá na mě, jako že co si to ta kočka dovoluje?

 

 

 

Přečtěte si také něco od Petra Hynka :  https://annapos.wordpress.com/2011/07/11/to-o-cem-se-tady-pise-to-moje-hlava-nebere/