Výprask za pionýrský šátek

Vysvětlit dítěti, co mu sluší, v čem je hezké, že děvčátko má krásné vlasy od přírody, a že když si je vyžehlí žehličkou jsou jako sláma, zničené a že jí to nesluší, N E L Z E. Slečnám oblečeným do uniformního oblečení utahaného trika a džín nevalné kvality, že jim to nesluší ? Ale má to každá, tedy to musím mít, musí se přece někam zařadit, do nějaké třídy ( nejlépe té elitní ) jsem moc ráda jako babička, že tato móda, se zařadit odchází do nevytopených komnat minulosti, a formovala charakter u nás doma jen málo. Vzpomínám si ale také na své dětství, jak jsem trpěla pod „jhem svých rodičů“, kteří by ani za celý svět nedovolili aby jejich dítě vstoupilo, do organisace zvané „PIONÝR“, byl to můj velký sen, mít na krku červený šátek, jako ostatní děti, skoro všichni ho měli, jen já ne. Bylo to před celoškolním focením, nechápala jsem proč já nesmím mít bílou košilku s odznakem na kapsičce, modrou sukénku, červený pionýrský šátek, tak jsem prohledala skříň, našla kus červené látky, vystřihla z ní patřičný cíp, sedla k maminčinu šicímu stroji, obšila ten hadr, a stala se pionýrkou, bez svolení rodičů, byl k tomu nutný aby to bylo zlegalizováno, jejich podpis na jakémsi kusu papíru, což by moji rodiče nikdy neudělali. V den focení jsem svůj kus touhy po uniformitě, chodila jsem do druhé třídy školy obecné, byl konec školního roku a focení…, vytáhla ze školní tašky, po důkladné instruktáži ostatních děvčat, jsem si ten červený hadr uvázala na krk, na své hezké hedvábné bílé šatičky, které mě moje maminka oblékla, abych byla krásná holčička, ( papírem podloženou uniformu jsem neměla ) a fotky s pionýrským šátkem na krku byly na světě. To co nastalo po přinesení fotek domů, je vám asi jasné, po prvé a naposledy, jsem od tatínka dostala důkladný výprask páskem, vysvětlování následovalo potom, vlastně celý můj život, formovalo to můj světonázor, mělo a má to až dodnes vliv na mé postoje. I když se po desetiletích na tu fotku dívám, na to jak, jako puchýř nafukuji pusu, nepamatuji si přesně své pocity, radost z vítězství to zřejmě nebyla, spíše to byla asi obava co tomu řeknou doma, mám i společnou celoškolní, a tam jsem se dokonce postavila tak aby mě nebylo moc vidět, asi už v tu chvíli došlo mé malé hlavě, že nebude lichotivé to, co řekou doma a asi mě na tom záleželo, i přesto že většina dělala něco jiného. A dodnes jsem pyšná, když nejdu s davem.

CHTĚLA BYCH DODAT NĚCO PRO TOHO PITOMCE, CO NEUSTÁLE HLEDÁ TENTO ČLÁNEK, JDI NAVŠTÍVIT LÉKAŘE, PRÝ SE TO DÁ LÉČIT.

14 komentářů: „Výprask za pionýrský šátek

  1. Také přiložím své polínko. Naši také nechtěli, abych chodila do pionýra. Já jsem jim tam však utíkala. Samozřejmě ne pro ideály, ale proto, že tam děti hrály různé hry, pořádaly se akce, kde jsem chyběla a chtěla být. Šli na to ti nahoře dobře. Tak pionýrkou jsem nebyla, ale svazáci mne napřed zvolili předsedkyní organizace, abych tam pak vstoupila. Také vymakané. Ale bylo to tenkrát pro nás opravdu o všem možném, jen ne o politice.

    1. Víš Libuško, já jsem to téma již omlela, a tak to vezmu z jiného soudku a když použiji zdravý rozum, soudnost a odstup mnoha let, k té době minulé, tak přemýšlím o dnešních dětech a lidech kteří nemají na to, aby svým dětem zaplatili drahé kluby, kurzy, nebo jinou zábavu, kam chodí ty děti, družina kde moje děti trávili čas do našeho příchodu z práce NENÍ, zábava pro mladé je za peníze, co tyto děti dnes dělají ??? Každá idea se dá znehodnotit lidmi, myslím že dnes to není o nic lehčí a to je svoboda, jenže svobodný v tomto, je jen ten kdo na to má. většinou ty děti jsou bezprizorní, někde venku, bez dozoru, a nikdo nemá dobrý vliv na jejich vývoj.

  2. Anno, Vaše příhoda odráží schizofrenii té doby, kdy se veřejně mluvilo (a oblbovalo) jinak, než doma mlčelo – protože malé děcko by mohlo něco plesknout a ohrozit rodinu. Kdo se v tom ale měl vyznat? Když pionýr měl být čestný a úžasný, všichni jsme přece takoví chtěli být. Kodex mladého budovatele komunismu později – vylepšené Desatero. A všichni se tvářili, že je to myšleno vážně. Jenže ty ctnosti byly jen pro řadové lidi, aby drželi hubu a krok. Což se nám dospělí nemohli odvážit říct…

    1. Ono to tak docela nevyhraněné nebylo, to až dnes po letech, se to tak trochu přehání, a svatozář se dává takzvaným hrdinům, ani dnes nikdo nikoho nenutí aby dělal špatná rozhodnutí a přesto mnoho lidí je dělá a přidá se, i tenkrát se prostě přidávali lidé k většině, a výjimky které trpěly za to že to neudělali ??? O tom bych raději pomlčela, to je pořád stejné, podle principu CO KOMU PROSPĚJE ŽE??? Moji rodiče se v těch letech jen nechtěli k té většině přidat, z jednoho prostého důvodu, že to měli zažité, dobře to znali, že to už jednou prožili, tam kde to prožili to byla opravdová zvěrstva.

      1. A ještě musím dodat, že špatně se lidi k sobě chovali až po šedesátém osmém roce, avšak vůbec nejhorší za celý můj život je to v době současné, a to by se dalo říci, že dnes by z lidí měli být andělé protože „ÚTLAK“ na jejich ego neexistuje.

  3. To bude asi tím, že ten červený šátek byl pro tebe symbol něčeho jiného, pocitu, že někam patříš, že máš kolem sebe stejně nebo podobně smýšlející kamarády a kamarádky…
    Dítě v tom nehledá politiku.
    Taky jsem chodila do pionýra a tyhle věci jsem brala jako automatický doplněk, my jsme stejně tyhle věci jako nástupy a hlášení moc neprožívali, prostě to byl oddíl, ve kterém se podnikaly různé akce. I když, hlavně za tím stáli lidi, kteří to trochu rozhejbali po svým, dřív jsme měli několik vedoucích a skončilo to tím, že jsme hrávali vybíjenou nebo na slepou bábu, až ten poslední se toho chytl trochu víc a organizoval různé akce, soutěže, občas exkurze a v létě stanový tábor.
    Skaut to sice nebyl, ale politicky laděný oddíl jsme taky nebyli.
    A mimochodem, moc ti to sluší. A vlastně, to , že sis ušila šátek, znamenalo, že ses rozhodla vydat svou cestou. Prostě, něco udělat…

    1. Ono to že se někomu rozsvítí v hlavě, záleží na výchově, a na tom kdo, jak vychovává, jakou má dítě k rodičům úctu, a respekt se pozná až v dospělosti, a musím podotknout, že dnešní benevolentní výchova, není zrovna to čemu bych nějak fandila, ono se to potom slyší ve zprávách, a není moc hezké to poslouchat, zase jsem to špatně napsala, já plně schvaluji, že jsem dostala napráskáno, postoj mého tatínka byl tak ovlivňující, že jsem jaká jsem, a dodnes, jsem již stará a můj tatínek nežije..

  4. Tak to já byla jiskřička i pionýr a dokonce si pamatuji na dobu, kdy jsme ten červený šátek museli nosit do školy každý den (k civilnímu oblečení)a soudružky učitelky na chodbách jsme zdravili, čest práci. 😀 Ale jinak jsem měla díky báječné rodině i báječné dětství a život brala, tak jak šel. 😉

    1. To Jarko nebyla stížnost na mé rodiče, to byla pochvala za výprask pro neposlušnost, také jsem chtěla říci že, když už tu politiku Naďa tak hezky nakousla, že já tu Kalouskovu facku, všemi deseti schvaluji, ale víc bych ji schvalovala, kdyby on sám byl vzorem. Vzorem jakým byli moji rodiče pro mne.

  5. No dobře, Anno, myslím si, že ty dnešní slečny časem taky na to přijdou, že je lépe se lišit. Nějak se přeci vyvíjejí. Jsi moc přísná Anno, možná až trošku zlá. Možná máš dnes stejný výraz v obličeji, jako tenkrát na připojeném fotu. Respektuji ale, že je to tvůj názor. Co si o něm myslím jsem napsala tak, jak si to myslím.
    Nemyslím si, že by se děti měly mlátit i za to, že mají nějakou touhu si ji splnit a zrovna to nezapadá do politického dění. Facka (mlácení) není argument.

    1. Článek jsem měla napsaný dávno před tvým, tu žehličku jsem tam tak trochu přimastila, a k tomu co píšeš já nemám co dodat, ty máš dost často pocit že jsi středobodem vesmíru a vše, že se týká tebe osobně.

        1. Jestli to tak vidíš, s tím nic nenadělám. Slovo od slova, naprosto stejnými slovy reaguje moje vnučka, když mně chce naznačit, že jsem b..á a že tomu nerozumím.

          1. Jsem ta poslední, která by něco naznačovala a už vůbec bych si nedovolila tvrdit, že jsi taková, jako jsi mi napsala. Měj se hezky, Anno.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s