Byla válka. 2

Dnes jsem u Libušky četla jak měla sen, ve kterém, se dostavilo mimosmyslové spojení s maminkou, která má zdravotní potíže, považuji to za věc přirozenou a v životě lidském běžnou. Jeden takový příběh vám budu vyprávět o své mamince a bude to příběh pravdivý, nevymyšlený, který se mojí mamince stal. Mladí lidé, pokud to vůbec budou číst, se možná usmějí, mávnou rukou, protože v životě žádné útrapy neprožili, tedy jejich intuice a mimosmyslové vnímání zaniká, pud sebezáchovy, není-li používán se zmenšuje, třeba i zanikne, a potom si vyvolávají uměle to, co jim život nepřipravil přirozenou cestou, hledají naplnění v různých adrenalinových sportech, neváží si života jako takového a myslí si třeba na silnici, že jsou nesmrtelní.
DLOUHÁ CESTA.
Když se moje babička se svými třemi dětmi a nemocným manželem stěhovala do chléva své bohaté švagrové, nebyl to počin takový, že by šli bydlet přímo někam na hnůj, ne, přivezli si vše potřebné z bývalého domu a také velké jmění, nahospodařené za tu dobrou část života, které ve válce, kde chleba se vyvažuje zlatem, ztrácí hodnotu. Bylo mnoho žebráků, kteří putovali stovky kilometrů, pro pár kůrek z chleba, za pytel brambor byli ochotní platit vším co měli, zlata se nenajíš a moje babička se rozdělila s každým, maminka vyprávěla….. že u nich byla žebračka, týden strouhala vyžebrané brambory a ždímala z nich škrob, protože s bramborama, by ji do vlaku, kde v každém dobytčáku jelo tolik lidí, že spali ve stoje, by ji nikdo nepustil, babička jí potom ještě na cestu dala mouku a česnek, to byla ve válce velice důležitá surovina a lidé ho užívali jako lék tak, že stroužky česneku, který je ostatně dezinfekční, i dnes se to ví, drželi v puse a požvýkávali celý den, pokud by měli přijít do styku s vojáky, kteří roznášeli tyfus.
Život i ve válce musí jít dál, musí se sít a sklízet, nikdo nemůže dát ruce do klína a čekat až to skončí, krávy bučí hlady a chtějí podojit, jestli je válka nebo mír. Strýc byl jak jsem psala v předchozí kapitole na frontě, jeho dopisy, tak ty bych nepřála nikomu, z dnešních mladých lidí, aby je četl, horor je slabý odvar té dávno minulé reality a nikdy a nikdo nenatočí takový film. A tak když přijel po těžkém zranění, na doléčení domů a každou noc křičel ze spaní, říkala babička nikam tě už nepustím, ale přesto se na frontu vrátil, a došel až do Berlína. Moje maminka vyprávěla, že nebylo jen trápení, že život se musí žít, za všech okolností, na koncert se jelo, a svátky se oslavovali, skromněji, ale tak aby alespoň trochu radosti se do těch hrůz vneslo a hlavně důvěra v boha lidi držela při životě.
Jednu ledovou noc měla moje maminka sen, šla po dlouhé cestě, po kolena v blátě a po obou stranách cesty stáli lidé a loučili se s ní, říkali jí žij tam dlouho a blaze, ptala se jich kam pojedu, a oni jí odpovídali na dlouhou cestu, ale neboj se nepojedeš sama, pojede s tebou tvá babička a tvá malá sestra a proč nepojedou tatínek s maminkou, a oni jí odpověděli, ti půjdou s námi a tak se také za nějaký čas stalo, moje babička a dědeček zemřeli a maminka se svou babičkou a sestrou se vydali na dalekou cestu., cestou zemřela i babička na tyfus a sestry zůstaly na té dlouhé cestě samotné.
Moje teta, po válce, vdaná a s dceruškou, říkají že jsme si podobné.

Reklamy

7 thoughts on “Byla válka. 2

  1. Byla to hodně těžká doba a já si myslím, že někteří mladí si stále myslí, že je to vymyšleno nebo aspoň přibarveno.
    Ještě k těm snům. Asi se už budu bát, když se mi bude zdát něco podobného.

  2. kikou mon amie Anna

    c’est sous un beau soleil que je te souhaite un excellent mardi

    bisous tendresse

    poutoux de ma princesse d’amour Laika et miaouuu de tit Moustique

    une bien triste période que la guerre et combien de morts -(

  3. Dobrý den Anno, vždy najdu čas jít dál, pak překlad .. Myslím si však, a občas krok sem, aby se moje pozdravy .. Rebecca v přátelství

  4. Asi je nevhodné, vzhledem k tomu, že jsi psala o válce a válečných útrapách napsat, že to bylo hezké vyprávění. Ale já si opravdu pěkně početla. Mám takové povídání ráda. Moc ráda poslouchám mamku, když vzpomíná na své dětství a na to jak tenkrát žili, ráda se dívám i na staré fotky a je báječné, když se o lidech z těch snímků můžu něco dozvědět. Nevím jestli toto všechno ještě mladé lidi zajímá, ale já si pamatuji, jak jsme s mamkou a bráškama mívali černou hodinku. Vždycky jsme si sedli na koberec u topení, aby nám bylo teplo a mamka vyprávěla a taky jsme společně zpívali, krásné moravské písničky, protože moje maminka odtud pochází.

    1. Nežije již nikdo koho by to mohlo pohoršit, a myslím že i kdyby žili, že by si jen zavzpomínali a řekli by že je dobře, že se někdo dozví co vše prožili a jaký byl v té době život.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s