Byla válka.1

Opravdu, tohle jsem si nevymyslela, to prožila moje rodina, nikdo z naší doby si to neumí představit, ba ani já ne, máme to z vyprávění, známe to z různých dokumentů, i některé filmy jsou svým způsobem a pro některé lidi dokumentem, protože něco jiného je to vidět ve filmu a něco jiného je to prožít, moje maminka to prožila a vyprávěla nám své prožitky, scházeli se u nás lidé, kteří tyto věci prožili a povídali o nich a já jako dítě jsem je poslouchala jako by dnešní děti poslouchali pohádky o zlém drakovi.
MOST PŘES ŘEKU.
Můj dědeček postavil dům vlastníma rukama, těma i vybudoval rybník, koupil kus lesa, a postupem času postavil na nohy hospodářství, které bylo prosperující, zplodil tři děti, dvě dcery a syna, a jak už to tak bývá snažil se je zabezpečit a tak každou uspořenou korunkou své hospodářství zveleboval. Kolem svého nového domu koupil velký pozemek a dvacet hektarů polí, začal vysazovat stromy a těšil se,
až začnou nést první ovoce, ne nebylo to jako dnes, že se jde do pěstitelské školky, koupí se pár zákrsků, které jsou rychle produktivní a potom za pár let, se musejí vykopat a zasadit nové, takový starý sad byl prací na dlouhá léta a nejlepší ovoce sklízeli až děti toho člověka který sad založil. Byl to velký sad, Jabloní, hrušní Višní, Třešní, broskví a Meruněk, trvalo léta nežli nesl své ovoce, děti zatím vyrostli a začala válka. Kolem místa kde se tato rodina usadila, byly husté neprostupné lesy a do města to bylo asi dvanáct kilometrů, tam také děti chodili do školy, ano chodili, každý den a pěšky, dvanáct kilometrů tam a dvanáct zpátky, v zimě bylo-li hodně sněhu a hodně vlků, zapřáhl dědeček saně a děti vozil do školy na saních zabalené pěkně do kožešin, aby nemrzli. V době války v těchto hlubokých lesích, nebyli jen vlci tím nebezpečím, byli to i tlupy, dnes se tomu říká teroristů, kteří usilovali o samostatný stát a Němci, kteří toto území v této době okupovali, byli těmito hlubokými lesy znepokojováni.
Jednoho dne do domu mého dědečka přišel vysoký Německý důstojník a řekl, váš dům a váš sad, překáží Německé armádě ve výhledu na most, co s tím budete dělat, dědeček odvětil, já nic, tak německý důstojník odešel a příští den voják přinesl dopis s razítkem, že dům i sad budou do tří dnů srovnány se zemí, dědeček se zhroutil a onemocněl, babička, následující den plačíc vzala s sebou všechny tři děti a šla k důstojníkovi prosit, jistě že nepochodila, jen docílila jistého odkladu a tedy i nějakého finančního zisku, což ve válce nebylo málo.
Dům se za pomoci sousedů zboural, vše co šlo se rozprodalo, i dobytek z hospodářství, protože se musely bourat i chlévy, sad se seřezal a dědeček se z toho již nevzpamatoval, za nedlouho zemřel, syn, tedy můj strýc odešel na frontu, bojovat proti Němcům, bylo mu v té době sedmnáct let, moje maminka, teta a babička se odstěhovali k příbuzným, u kterých bydleli, až do konce války ve chlévě, Příběh pokračoval, a budete-li chtít, budu vám ho vyprávět.

Uprostřed je moje babička s pohledu, vpravo moje maminka, vlevo teta a za babičkou strýc, který v tu dobu byl doma jako raněný voják, to byla již fronta daleko a německá armáda prohrávala, dědeček již nežil.
 Moje maminka v té době.

4 komentáře: „Byla válka.1

  1. Jistě jste si mé milé dopisovatelky všimly, že tady u mě na WordPressu, je něco jinak, ano je……… a nedá se s tím nic dělat !!!

  2. Ano, určitě Aničko pokračuj! Je to sice smutné vyprávění, ale zajímavé, ze života! Včetně nádherných starých fotek! Dneska by se šlo demonstrovat a bylo by! Tuhle dobu si dnešní mládež nedovede vůbec představit, tak jen povídej dál!

  3. Tenkrat byly hrozne casy ,sice to znam jenom z vypraveni ale muselo to byt neco hrozneho,jen vypravej dal rada si prectu jak to bylo a budu doufat ze se to uz znovu nestane.

  4. Aničko, to je moc smutný příběh a máš pravdu, dneska si málokdo dokáže představit nebo uvědomit, co se za války a po válce dělo.
    My jsme zažili něco podobného za komunistů. Můj dědeček taky postavil domek vlastníma rukama a jeho bratranec postavil o ulici výš pro sebe a syna dva domky. Kromě toho vlastnil velkou zahradu a pole. Představitelé města přišli s tím, že se v naší čtvrti bude stavět sídliště a že všechny nemovitosti vykoupí, samozřejmě za zlomek ceny, a zlikvidují. Bouřili jsme se, ale nikdo nás neposlouchal. Nakonec se to neuskutečnilo, ani vlastně nevím proč. Pořád bydlím v domku, který postavil dědeček a nedovedu si představit, že bych o něj přišla. Stejně jsme na to ale doplatili, protože město postavilo na louce proti našim přízemním domkům velké sídliště s vysokými paneláky. 😦
    Tvoje maminka byla moc hezká. 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s