Láska k zemi a České oči

Jen jeden další příklad,  Kdo bude na polích pracovat? Zahrada na co v supermarketu je všeho dost, děti mnohdy v životě neviděli krávu, natož aby věděli že mléko, sýr, máslo, jogurt je od ní. Láska k zemi, je to zem, hlína, půda, prsť, každý, kdo ji měl někdy v ruce, kdo si třeba vypěstoval doma na okně kytičku, nebo v kyblíku na balkoně rajské jablíčko, ví o čem mluvím, jen někteří vědí jak tato zem má vypadat, jak má vonět, jaké má mít vlastnosti, aby něco v té zemi vyrostlo a dávalo užitek a radost, v nejhorším případě dojdeme do supermarketu a pytel této hlíny si koupíme, nevěřte, že jste něco vyřešili, je to jako by domorodec v Amazonii vypálil kousek džungle, užitek z toho činu bude velice krátkodobý, tato zem je mrtvá a aby plodila, musí být plná života, za rok, maximálně za dva půjdete vypálit další kus džungle, protože ta zem, hlína, půda, je vypočítána na efekt a vy budete muset koupit další, aby trhu bylo učiněno za dost. A tak budu pokračovat do nekonečna, doma jsme mívali velkou zahradu, nikdy si nepamatuji, že by jsme kupovali nějaká semínka za drahé peníze, okurka se nechala dozrát, zežloutnout, a semínka se příští rok zasela, okurek bylo takové kvantum, že se rozdávaly po celé vesnici, stejné to bylo s čímkoliv ostatním. Zkuste si to dnes s nějakým tím hybridem, to je to o čem se mluví ve filmu v předchozím článku, nestříkejte rajčata, brambory a stromy, tak vás sežerou plísně, hniloby a paraziti, tomu se říká přírodní nerovnováha. Předchozího článku se také týká to, kde bylo vypěstováno hrozno, co jste si koupili v supermarketu, „ano v té špinavé, hladové Africe“, tak často čtu v komentářích, ty hnusné řeči o tom, kdo je bude živit? To oni začínají živit nás, jenže za jakou cenu tam vyrůstají velkokapacitní foliáky, kde zrají tuny banánů, kdo je v sedmdesátistupňovém vedru pěstuje a pro koho ?
Na to abych měla jakýs takýs pojem o České zemi, půdě, hlíně, mě stačí vlezu-li si na mapy a podívám se jak z výšky vypadají pole, jak kdysi hnědozem v Polabí, červené země, na Lounsku a Berounsku, se mění v šedé POLOPOUŠTĚ, mrtvé hlíny bez života, téměř betony, co nepustí kořeny dolů, orání a obdělávání těžkou technikou, má své následky a není mně to jedno. Můj průběžný život, nežli jsem začala odpočívat, se těchto věcí týkal, moje zemědělská rodina, měla selské kořeny a vědomosti, i když já jsem se odklonila, jak je teď v módě říkat i když to nezní moc lichotivě…….. Něco z toho sedláka ve mě zůstalo a jsem na to pyšná.

Každý kdo má alespoň několik pokojových kytek se mnou bude souhlasit co jsou s tím za problémy, jednou je to ten, jindy zase jiný škůdce na kterého není obrana, je na to cizí slovíčko, jsou rezistentní, stejně jako jsme my na penicilín, dával se dobytku, drůbeži, dokonce se zkoušelo s ním i pokusně práškovat proti plísním, jak má tedy být účinný při léčbě. Koupíte li si kytičku, vězte že ji nemáte navždy, takzvaný hybrid je vypěstován pro oči na krátkou chvíli a potom rychle běžte koupit něco nového a také přidejte do košíku, množství umělých hnojiv, pesticidů a herbicidů, jinak vám to nepřežije. Dříve jsem si všechny kytičky vždy namnožila sama řízkováním, z odénků, sadbováním, dnes se vám to povede jen zřídka, nebo vůbec, hybridní rostlinky jsou velice, za jedno choulostivé, za druhé úmyslně tak pěstované, aby se trh hýbal.
Je to stará fotka, ani já nejsem co jsem bývala, ale aby jste dnes vypěstovali pěkné květiny, úsilí vynaložíte nepřiměřené k výsledku, a o nákladech ani nemluvím, o tyhle se celý týden nikdo nestaral, až v pátek je někdo zalil, při příjezdu na víkend. Dnes nedělám nic jiného nežli řeším problémy s molicí, plísněmi, škůdci zahnívající zeminou, která zapáchá a nevoní jako země. Co je příčinou ? Nerovnováha v přírodě, o tom co jíme nebudu raději mluvit, jen jeden příklad za všechny to bylo dávno a tehdy to vše začínalo. Měli vaše vnoučata nebo děti vši ? Dnes jsou tyto paraziti v mnoha případech k nevyhubení, již nám, vyskytlo-li se to ve škole, všem bez výjimky posypali hlavy bílým zapáchajícím práškem, jmenoval se DDT, dodnes se nachází tento jed ve vodě, v půdě, ve zvířatech, mléku, i v mateřském a je to, nevím přesně snad padesát let.
odkaz : http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10266610725-tancici-skaly/310298380170003-zazrak-jmenem-cohn/

Reklamy

11 thoughts on “Láska k zemi a České oči

  1. Taky naprosto souhlasím, a je mi smutno. Smutno z lidí a z toho, jak se k planetě chovají. Lidi si myslí, že planeta je jejich. Ale nejsou lidi spíše návštěva??????

  2. Aničko, naprosto souhlasím. Můj tatínek měl po dědečkovi pole, které mělo 20 arů, nic moc velké, ale jen tak na ruční spravování toho bylo moc. Pamatuji si, že pěstoval okurky přesně tak, jak píšeš, dokonce si sám pěstoval stromky. Štěpoval, rouboval, byl moc šikovný a bavilo ho to. Měl plno ovocných stromů, ale byl na poli denně po práci, Chodil dokonce i rýt, když měl jednu protézu. Maminka to pak po jeho smrti nestačila sama, my, děti byly všichni pryč. Nakonec to prodala. Ale vzpomínky mám krásné a tatínek uměl a sám!

  3. Máš pravdu, Aničko. I moje babička mne učila schovávat semínka, sázet si jahody, pěstovat kytičky, máme na zahradě maliny, ostružiny, rybíz, petržel, pěstujeme bylinky v květináčích, pozorujeme s dětmi, jak roste řeřicha ap. Učím je lásce a úctě k přírodě, ke všemu živému.
    Líbí se mi, jak se zamýšlíš nad světem, nad životem.

  4. Toc toc…è permesso…???
    Si sono proprio io,dopo una lunga latitanza….durante la quale ho comunque sempre pensato ai miei cari amici!!!!
    Ora passo x lasciare il mio più affettuoso saluto in attesa di tornare a leggerti con calma…
    Buon tutto!Ciao.

  5. Dobrý den , já se sice v zahradničení naprosto nevyznám , ale kupodivu se mi podařilo z jednoho letitého ibišku udělat sedm dalších ,jen jsem ustříhl konce delších větví a zapíchl do hlíny a zapustila kořeny a za rok měla dokonce i červené květy a roste dál . To samé se mi podařilo i s růžemi , jen odstřihnu kus větve , dám do hlíny a mám za chvíli z jedné růže tři a nepotřebuji nic kupovat a vůbec nic s tím nedělám , než zalévám . Jinak tomu ale vůbec nerozumím .

    1. Jste dobrý s tvořitel, je to možná tím že máte starý dobrý původní druh, a ne nějaký hybrid, nechci zase použít přísloví, znělo by trochu hanlivě, ale přeji vám mnoho úspěchů v pěstování kytiček, Ibišky mám moc ráda, mívala jsem jich hodně a různé, časem jsem je rozdala, těm, kdo měli více místa, neb mě přerostli přes hlavu, moc zdravím a těším se zase někdy. Anna

    2. i já si takhle pěstuji ibišky… Ustřihla jsem si větvičku na úřadě a u tchýně…a po létech jsem se dočkala květů. Je krásné pozorovat, jak větvička zapustí kořeny, jak se ujme, roste, vyráží nové lístky….a když rozkvete po letech, je to malý zázrak.

      1. Dobrý den , dokonce mi i v několika případech od ustřihnutí z velkého po dání do hlíny vykvetly za méně než 12 měsíců ibišky z červenými květy . Ale jinak se v těchto věcech vůbec nevyznám .

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s