Nevím, se svým mužem žiji jen čtyřicet pět let, radit někomu jak žít není těžké, vždy se může hodit nějaká ta dobrá rada do života, poradit si sám se sebou to je těžké, četla jsem kdesi jak, z velké lásky objímat až k zadušení, to je to co myslím, milovat ho tak že ztratí vlastní svobodu, tak si někdo představuje velkou lásku. ( Dokonce jsem četla o tom že to někteří šílení terapeuti používají jako léčebnou metodu). Co je to velká láska , mám ve svém věku jakousi představu, jak je člověk schopen milovat toho druhého k naprostému sebeobětování a chce aby to bylo vzájemné, chvilku to může i fungovat, nemohu bez toho druhého žít ani hodinu, chci pro něho být nejlepší, nejkrásnější, prostředí pro něho tvořím s láskou a péčí, tak aby byl co nejšťastnější, a věřím že to bude beze zbytku opětováno navždy, Ne moji drazí, tak to nefunguje, za jeden den týden, měsíc, této originální snahy se věčné lásky nedočkáte, je to totiž nekonečná snaha, a nakonec je jeden nebo druhý unaven a otráven tou stálou pracnou snahou být nejkrásnějším a nejmilovanějším, a tady většinou ta pohádka končí a jestliže pouto není povoleno, je zpřetrháno. Mnoho mladých lidí dnes, si v takovou chvíli řekne a už mě nemiluje, a jdeme od sebe nemá to cenu. Budu hledat dál a najdu tu pravou největší lásku na světě, ne moji drazí, ona není sama od sebe, ona se neustále musí živit, tak jako člověk není schopen žít bez vody, lásky nejsme schopni bez svobody, důvěry, tolerance a pomoci v nesnázích, a to je velice důležité, pomoc, v čemkoliv, můj ještě stále mě drahý člověk má problém, dostal se do slepé uličky, má pocit, že není tak milován jako před časem a hledá něco co nahradí to krásné co měl doteď, kdo v takovou chvíli neukáže že nic neztrácíme, jen se to kvalitativně mění, otevře tomu kdo hledá cestu ven k novému nalézání a to je proces nekonečný. Kdo je rozumný pochopí, že hledat donekonečna není možné, že je krásné prožít všechny fáze života a každá, že stojí za to aby ji člověk zkusil, ano jsou lidé kteří se neustále vrací k té první základní a zůstávají vlastně dětmi nezralými v lásce, protože každá fáze života je vlastně krásná a je to originál a stojí zato ho prožít.
Opravdová láska miluje i s chybami. Je o toleranci a svobodě. Protože každý z nás jsme svobodný, ale lidé si často přivlastňují druhého jako nějakou věc, ba co víc, chtějí tuhle „věc“ předělat k obrazu svému.. Ale to není láska, to je sobectví.
Měla bych to zkopírovat a přidat ke článku, to přesně tam chybí. Díky Petře.
Tohle je naprosto skvěle řečeno, Aničko.
Tento článek bych doporučovala jako povinný příspěvek při svatbách. Protože, přesně jak říkáš, je spousta mladých, kteří zjistí, že to ve vztahu neklape a tak vycouvají a hledají něco nového, aby vzápětí zjistili, že to neklape ani tam.
Neříkám, někdy jsou výjimky a druhý pokus může vyjít lépe než první, ale hledat stále jen tu jednu největší a maximální lásku, je nesmysl.
Včera jsem četla krátký rozhovor s V.Kratinou (tím hercem, jo) a on vlastně říkal v podstatě totéž…
Na vztahu se musí pracovat, a to oboustranně…
Moc mě mrzí, když si s někým neporozumím, může to vypadat, jako že chci mít poslední slovo, není to tak, snaha si vysvětlit, je základním předpokladem, aby vztahy klapaly, konflikt vzniká tam, kde se lidé nedomluví, a každý si trvá na svém, vždy musí jednou slevit za svého, jeden, a příště zas druhý. A tomu se říká rozhovor, tam kde je to monolog, vztahy nefungují, když jeden nebo druhý již o diskusi nestojí, bývá to velice těžké, ale vždy je ještě naděje si porozumět, Mlčí-li oba bývá to konec. My doma již mlčíme hodně, ale hezky a v klidu, už nemusíme moc mluvit, stačí se jen podívat a oba víme, co ten druhý chce.
BYLA JSEM POZVÁNA NA SVATBU, TAM V TENTO SLAVNÝ A KRÁSNÝ DEN NOVOMANŽELKA PROHLÁSILA, NO KDYBY TO SNAD NEŠLO, ROZVÉST SE MŮŽEME VŽDYCKY.TO BYL POPUD K NAPSÁNÍ ČLÁNKU.
Novomanželka byla asi praktická osoba. Ale určitě to nemyslela vážně… 🙂
To máš těžký. Mně by třeba vadilo uzavírání předmanželské smlouvy, protože automaticky připouští možnost rozvodu. Ale paradoxně taková předmanželská smlouva v případě rozvodu dokáže věci ohromně zjednodušit…
Ale to už jsem poskočila až k rozvodu, a to jsem nechtěla…
Nevím kam se řadíš, milá Vendy, já to celý život nepoznala, co je to patřit do nějaké třídy, nebo vrstvy, bylo přirozené v té době, v té naší, brát se z lásky, no tedy někdy to bylo i tak že se takříkajíc museli brát, to už dnes není, a nebo v době přede mnou, že je nutili pro půllán, jako ve furiantech, ale taková svatba je vlastně smlouva sama o sobě, a pokud neproběhne v chrámu páně a tam se říká dokud nás smrt nerozdělí, tak můj skoro syn říká, letos mu bude pětadvacet, to by to měl mít v hlavě srovnané, že děvčata dnes zajímá, ne jestli ji má rád, ale kolik má na kontě a nechce se ani vázat, ani ženit. Je to těžká doba.
Krásně napsáno… řečeno bylo vše důležité a já s tím souhlasím!
Ani já nemám co dodat.
Krasne si to napisala. Ja vzdy si spomenem a pripomenem co je laska, ked uvidim dvoch odlisnych ludi, dlhe roky zijicich bok po boku. Napriek tomu, ze iny by sa uz davno rozviedol ten clovek drzi sa po boku svojho partnera. Miluje ho. Je to.. je to zaujmave, sokujuce, pohorsujuce, fascinujuce a krasne zaroven. A ja? Ja na lasku verim.., ale ona neveri na mna :))).
DĚKUJI ZA NÁVŠTĚVU, A VÍTÁM NA MÉM BLOGU MLADÉ DĚVČE.
kikou mon amie ANNA
c’est avec un beau soleil mais frais
( ce que je préfère ) sourire
que je te souhaite une
Mes bisous tendresse
gros poutoux de mes 4 pattes
martine
Je souhaite que le soleil dans l’âme, le week-end entier. Pour nous vint à l’hiver République tchèque réel est de -25 ° degrés de gel.
Lidé dnes netuší, že láska není ten ajfr zamilovanosti, ale pouto, které se pomalu posiluje a roste na společných starostech a radostech. Nikdy nevíte, jak to dopadne, hodně manžele přetvoří rodičovství. Láska je plod roků, u Vás dozrála vlastně několikanásobně 😀
Byla jsem v Istanbulu a viděla největší diamant světa, od té doby se ale něco změnilo, jsou další, ještě větší, a dnešní mladí takový originál vezmou, rozřežou na mnoho drobných bezcenných kamínků, navěší si je všude po těle a myslí si že to je štěstí, když ty jejich kamínky na krátkou chvilku zasvítí a zhasnou.
Píšeš „jen 40 let“… to je ti málo? 😀 Máš s článkem pravdu, ale na to musí být oba a právě často se stane, že jeden o tom nestojí.
O pět let se mýlíš Pavle, máš pravdu, je mě to ještě málo na to abych věděla že, na lásku jsou potřeba dva a stále je co se učit, a tebe že to hodně trápí, ale ty jsi právě ten muž co se vrací do těch let, kdy si muž chce něco dokazovat, nikdy nenajdeš to co je pryč, bude to něco nového, ale čas a kvalitu nedohoníš. Až se začneš dusit, přetrhneš ty pouta znovu.
JE TO JEN KOMENTÁŘ, FRÁZE, ŘEČ CO SE MLUVÍ A VODA TEČE, PŘIPOMÍNKA, ŘEČIČKY, A T D ……. A T D ……………. A JÁ SI ROZMYSLÍM S NĚKÝM MLUVIT PŘÍŠTĚ JAKO DOSPĚLÁ HOLKA, NO BUDU TO MÍT ALE TĚŽKÉ, TAKOVÉ TO PÍSNI MI, TO SE BUDU TĚŽKO UČIT, NA TO JSEM OPRAVDU UŽ MOC STARÁ !
Moc jsem tvé odpovědi nerozuměl, ale nevadí. Nic si dokazovat nemusím, to si snad dokazují lidé kteří trpí nedostatkem sebevědomím. Vím co v životě chci a co je důležité. Komentář jsem myslel tak, že když jeden z manželů nechce ve vztahu pokračovat (mojí ex byla přednější sekta), nemůže ji ten druhý k něčemu nutit. Kde chybí důvěra a láska je pak pro oba manželství jen vězení. A v tom souhlasím s Amelií. A proto ani nechápu, proč proč bych se měl v novém vztahu dusit. Žít v lásce je to podstatné co člověk v životě má.
Nerozuměl, Je to zřejmé z toho co jsi dal do závorky, když chceš o tom mluvit, já mám ale jen ženské zkušenosti, necítím to co muži, já považuji to co tvá bývalá paní dělá za volání o pomoc, a ty jsi jí nepomohl, když ti ukazovala jak je cokoliv na světě zajímavější, tys ji nepodržel, ty jsi ji opustil, ona spadla někam, odkud je moc těžké se dostat když jsi nakousl ty závislosti, já i některé druhy lásky považuji za závislost, je to možná horší nežli nějaká droga, a tvou povinností bylo jí ze všech sil pomoci, , píši to sem nerada, když už mluvíš o Amélii.
Aničko, skvělééé.
Musím to znovu odpovědět, že nerozumíš jaké to je, když lidé padnou na léčky sekty. Pomoc nechtějí ani od odborníků, kam jsem byl ochoten s ní jít a každé konkrétní vysvětlení o co těm podvodníkům v sektách jde odmítají. Měla by ses o nich lépe informovat, když mne chceš kritizovat. Je to vymývání mozků a dokonce do té sekty tzv. boží matky Diesany zatáhla i našeho syna. Jediné východisko pro mne bylo to s nimi po deseti letech vzdát. Není to dlouhá doba? A co se týče tvého „některých druhů lásky“, byl bych rád aby ses mírnila ve výrazech a neodsuzovat lidi, když je neznáš. Mám pocit, že ráda dáváš rady a možná ani ta tvoje pravá láska není tak úplně dokonalá. Nech někdy k tomu něco říct manžela. 😀
Teď zase já nerozumím tobě Pavle, já ve článku nepoužívám žádné dvojsmysly, píši svůj všeobecný názor, a konec konců se to netýká tebe konkretně, v komentářích, jestli si čekal nějaké plané tlachy o ničem, tady se nevedou, ty jsi se ptal, já odpověděla, a nechápu co tě pobouřilo, já těmi závislostmi, vlastně myslím přesně to co ty, tedy to jak jsou sekty nebezpečné a ničí lidi. ( to právě jsem taktně řekla jen pro tebe a ty jsi to vůbec nemusel komentovat), co za emoce v tobě vyvolám, to já přece nevím, já tě opravdu neznám a nic o tobě nevím, to je jen tvůj subjektivní pocit, že se tě to týká. Víš, ono je někdy dobré nejdříve si přečíst to, co je všeobecně řečeno, a potom se ptát, jestli se mě to dotklo a pokud, tak v čem a rozmyslet si jestli na to téma chci na veřejném fóru diskutovat? Ještě bych chtěla říci, já když tady budu vyprávět pohádku o drakovi a princezně, nemám se obávat, že na mě podáš žalobu ? Žádný život není dokonalý, nejméně náš, nikdy nebyl, jen je třeba si přečíst ten článek do konce. A třeba si i přečíst co o tom píší jiní lidé, někteří řeknou něco všeobecného, někdo to cítí jinak, a já jim odpovím.
Jóóó, můj manžel??? ten by se neobtěžoval, ten dělá to co baví jeho, a já zas dělám to co baví mě.
Aničko, četla jsem tady tu rozpravu mezi vámi dvěma a mám dojem, že jde jen o nedorozumění.
Každý asi myslíte něco jiného.?
Oba mluvíme o stejné věci, ale každý z jiného úhlu pohledu. Jsem žena a je tedy zásadní, že jsem na straně ženy. Důvod je prostý, mám obavy. Lidé se mohou rozejít, ale jejich minulý život zůstane s nimi navždy, nelze ho smazat, to je život, ne počítač. Je pravdou, že je třeba jít dál, ale je to třeba udělat tak, aby člověk měl dobrý pocit.
TOTO JE VŠEOBECNÁ ÚVAHA, NETÝKÁ SE NIKOHO KONKRETNĚ !
Aničko, ty jsi velice hloubavý člověk, dokážeš jít až na kořen věci a ještě to pěkně napsat. Dávám ti za pravdu. Láska, to je velká míra pochopení, tolerance, vzájemná důvěra a je to i spousta maličkostí, kterými si dva lidé navzájem zpříjemňují život, aniž by čekali oplácení stejnou měrou. Láska není „má dáti – dal“! V opravdové lásce nemá místo žádné citové vydírání a žárlivost, … na tohle téma by se dalo psát donekonečna, jenže zrovna já nejsem z těch nejpovolanějších.
Jsem věřící člověk, ze své pozice bych neměla, ale chci jen dodat, že pokud je míra překročena nezavrhuji ani krajní řešení, život v pekle na zemi neuznávám, v takovém případě, je lepší cokoliv a pro všechny zúčastněné.
A za tyhle 3 řádky Ti děkuji.
Moc hezky jsi to napsala, Aničko.
Láska? Pro mne jedna z nejdůležitějších věcí v životě. MILUJI Boha, miluji své děti, ale strašně mě mrzí, že nemohu napsat to samé i o manželovi. Snažila jsem se. 16 let.
Ne, už nemůžu. Vím, že mi Bůh odpustí, až najdu odvahu k rozvodu, ale nenechám si ubližovat věčně. Snad na mě ještě nějaká pravá láska čeká a když ne, využiji svůj život pomocí bližním. Ale živořit a přežívat pod psychickým násilím už nechci. A jak říká psycholožka – děti získávají velmi špatný vzor do života.
SNAD jednou bude líp.
VELICE RÁDA BYCH TI PORADILA, MOŽNÁ I POMOHLA, JEN NEJDE NA TVÝCH STRÁNKÁCH PSÁT A POSÍLAT, KOMENTÁŘE.
A hlavně svou neodbornou radou bych věci mohla více uškodit, něco ještě více pokazit, protože ty opravdu potřebuješ odbornou pomoc.
Už jsem ji vyhledala…jen na nějaké kroky při 10 tbl. na bolesti nemám sílu. Ten správný okamžik snad jednou přijde.
Lékař, nebo dobrý psycholog, pomůže vám všem, tvému muži přeji hodně lásky, on potřebuje také pomoc, jste jen bezradní, to se dá ale řešit, a vás je na to pět.
To jak popisuješ velkou lásku, podle mě patří do doby zamilovanosti a každá taková zamilovanost nemůže trvat věčně, to by nebylo k přežití. Po pár měsících zamilovanost přechází v lásku, která je vyjádřena porozumněním, tolerancí a sounáležitostí. Nemusíme se pořád pusinkovat a objímat, stačí vědomí, že máme vedle sebe někoho, na koho se můžeme spolehnout, když bude potřeba. Vloni v červnu, to bylo čtyřicet let, co jsem se vdávala, nebyla do vždycky jen procházka růžovou zahradou, ale jsme stále spolu a co se týče mě, neměnila bych. 😀
Již jsem odpovídala Libušce, ve stejném duchu, my myslím si, tyto starosti již pomíjíme, byla bych ráda, kdyby to četli ti, co při prvním konfliktu, mnohdy zanedbatelném, žádají o rozvod, a sobecky pominou děti, společnou, někdy i mnohaletou práci, nezamyslí se především, sami nad sebou, nevzpomenou si které přednosti dříve viděli, a dnes je již nevidí, nezamyslí se, jestli oni sami udělali dost, hlavně po stránce duševního soužití, jestli se nevěnují různým činnostem, víc nežli je zdrávo, nevěnují svůj drahocený čas prkotinám a nešidí tím sebe a rodinu a potom soudí jen chyby toho druhého. A že život je přesně taková zahrada jak ji osázíme, a vždy je třeba, myslet léta dopředu, co z toho stromečku vyroste za deset, nebo třicet let, ne jen jak to vypadá dnes.
Moc hezky jsi to napsala, Aničko. Vše beru. Víš to, že jsi vlastně moc šťastná a bohatá žena? Ne každý má takové štěstí. Já si myslela, když jsem si brala svého prvního kluka, že bude i poslední, že spolu budeme stále, celý život jako mí rodiče. Bohužel. on měl na to jiný názor, ale také mne to už dávno nemrzí. Děti, které jsme spolu zplodili, stojí za to. Povedly se.
Já doufám, že to nebudou číst, jen ti kdo jsou mnohaletými, věrně milujícími manželi a manželkami.
O SVÝCH DĚTECH NEPÍŠI, NEB SI TO NEPŘEJÍ, A JÁ TO RESPEKTUJI. Děkuji i Daniele.
Pekné.
Je mnoho blogů, kam bych chtěla něco napsat a nejde to, nevím co je toho příčinou a tak po čase rezignuji a je mě to mnohdy líto, například tedy u vás jsem se snažila mnohokrát, bohužel, bílé béčko v červeném poli je začarované !
BLOGER V SOUVISLOSTI S TWITER, NEJDOU KOMENTÁŘE PSÁT NIKDY A NIKDE.
Tú poslednú vetu nerozumiem, pretože komentáre idú písať, keď sa neoznačíš ako wordpress, proste len ako anonym. Už som ti to písala viackrát.
Některé blogy se vzájemně podporují, jiné ne, a jakmile máš víc blogů v jednom, tak to zřejmě chce nějaké nastavení, já bohužel nemohu zatím přijít na to jaké, nejde mě psát nikomu, kdo to tak dělá-má víc blogů, různých serverů v jednom. U tebe je to Word a Bloger, jinde zase Word-twiter. Mě nejdou ať dělám cokoliv.