Ještě než jdeme spát, chodí můj muž na procházku s naší fenečkou Pipi, dlouho se nevracel, tedy jsem měla starost, jestli se mu někde něco nestalo, jestli třeba neuklouzl, nezlomil si nohu, nebo nějaké jiné trápení, když se vrátil samozřejmou reakcí byl můj hněv, jak už to tak ve stresu bývá, představte si jakou jsem dostala odpověď na svou otázku : Hledal jsem venku tu polární záři, chtěl jsem ti ji přinést domů, a ty mě ještě vynadáš.
Aničko, to musí být úžasná podívaná! Kdybych viděla polární září na vlastní oči, tak se nejspíš zblázním!
Tvůj muž je borec, druzí chtějí manželce (nebo přítelkyni) snést modré z nebe a on rovnou polární záři! Vůbec nevadí, že ji nakonec nepřinesl! Ty se máš!!! 😉
Jo šprýmař, to on je, když ho pošlu pro brambory do sklepa, to se mu nechce, on hned něco většího a potom to ani neunese, tak to musím dodělávat na blogu za něj, ještě že ho máme, tedy ten blog, jinak ani já bych ji v životě neviděla, tam na severu jsem viděla bílé noci, ale vidět tuhle krásu se mě také nepoštěstilo, to je jen pro vyvolené, ani ti co tam žijí ji mockrát neviděli. Haničko
Také musím dodat, že ti Aničko rozumím. Taky bych asi vyšilovala, kdyby se manžel někde zdržel déle a já nevěděla proč. Proto mu nutím vždy sebou mobil, kdyby něco… Já se bez něj také nikam už nevydávám. Ale přiznám se ti, že polární záři jsem nikdy neviděla ani na videu. Proto ti moc děkuji, že jsi mi to umožnila. Je opravdu moc krásná.
Jsem ráda, když někoho potěším, proto to dělám, statistika mě nezajímá. Cokoliv dám na blog je pro ty kdož si to nemohou zobrazit sami, ať je to z jakéhokoliv důvodu.
TAK TROCHU JSEM TO POJALA JAKO HUMOR.
A našel? Našel? Jak čtu, tak ne. Také jsem polární záři naživo neviděla a asi neuvidím, protože večer a v noci ven nechodím. 😀 Mám strach, že bych se v té tmě přerazila, když padám ve dne na čisté rovině (viz vloni v Hlinsku v Čechách).
O těch erupcích na slunci jsem slyšela, ale neslyšela jsem, že by mohla být u nás viditelná polární záře. Škoda, že ji manžel nenašel. 😀 Tvým obavám o manžela se vůbec nedivím, už naní žádný mladík 🙂 a být takto dlouho v noci venku, když je nasněžíno a všechno to klouže, vzbuzuje opravdu starosti.
To já jen tak laškuji, on je ještě čupr chlapec, a na klouzačku si troufne bez problémů, horší je to se mnou já raději nevytáhnu paty. O té neviditelné polární záři se mluvilo, ale nikdo ji neviděl, mám pocit, že je to jako se vším u nás, řeč se mluví, voda teče, blázni se radují a nakonec, kde nic, tu nic.
Ta „vejce“ ale stojí za podívání 😀 Nu hlavně, že přived alespoň pejsku a sebe. Můj táta už nemůže skrz obavy ani spát, není sto nechat dojít dítě za světla domů samotné a to je mu teprve dvaapadesát. Řekni mi ty, jako důvěryhodný obavář, nemám se o něj začít obávat? 😕
O paranoie, ta snad lidi nevynechává 😀 Jenom se těžko odhaduje, kdy je toho příliš a kdy je to ještě normál. U tebe hádám nic, co bych nezažila taky, ale u mužů zdá se býti horší. No nic. Krásné sny o polární záři a hoď zahlavu. Já budu ráno moudřejší, když ne příští, tak některé další 😀
Byl to rozhovor s Jarkou, a tak se nediv, že nevím o čem mluvíš, jestli se o tebe tatínek bojí tak, to se nediv, to se většinou u nás starších stává z velké lásky, ke svým dětem.
Jo jo, u nás stojí oba ve stojánku, také týden je nikdo nenabije, a pak se div, že mě může klepnout, když dvě hodiny hledá, to co nikdo neviděl a telefon zvoní na poličce u dveří.
Usmívám se a říkám si, že jsem na tom podobně. Taky hned za každým zpožděním vídám katastrofické scénáře a čím jsem starší, tím je to horší.
Hledání polární záře je romantické. Sama jsem jí nikdy neviděla, ale moje kolegyně, která byla v Norsku, říká, že je to nezapomenutelná podívaná.
Včera byli erupce na slunci tak velké, že při jasném počasí měla být Aurora vidět i u nás, nikdo ji neviděl, nic o ní neslyšel, jen můj drahý sedmdesátiletý d…., se vydá ji v noci hledat, vymlouvá se na to že by byla moje, no nebylo by ti to podezřelé, já mu dám polární záři !!!
Anna : prostor 
Aničko, to musí být úžasná podívaná! Kdybych viděla polární září na vlastní oči, tak se nejspíš zblázním!
Tvůj muž je borec, druzí chtějí manželce (nebo přítelkyni) snést modré z nebe a on rovnou polární záři! Vůbec nevadí, že ji nakonec nepřinesl! Ty se máš!!! 😉
Jo šprýmař, to on je, když ho pošlu pro brambory do sklepa, to se mu nechce, on hned něco většího a potom to ani neunese, tak to musím dodělávat na blogu za něj, ještě že ho máme, tedy ten blog, jinak ani já bych ji v životě neviděla, tam na severu jsem viděla bílé noci, ale vidět tuhle krásu se mě také nepoštěstilo, to je jen pro vyvolené, ani ti co tam žijí ji mockrát neviděli. Haničko
Také musím dodat, že ti Aničko rozumím. Taky bych asi vyšilovala, kdyby se manžel někde zdržel déle a já nevěděla proč. Proto mu nutím vždy sebou mobil, kdyby něco… Já se bez něj také nikam už nevydávám. Ale přiznám se ti, že polární záři jsem nikdy neviděla ani na videu. Proto ti moc děkuji, že jsi mi to umožnila. Je opravdu moc krásná.
Jsem ráda, když někoho potěším, proto to dělám, statistika mě nezajímá. Cokoliv dám na blog je pro ty kdož si to nemohou zobrazit sami, ať je to z jakéhokoliv důvodu.
TAK TROCHU JSEM TO POJALA JAKO HUMOR.
A našel? Našel? Jak čtu, tak ne. Také jsem polární záři naživo neviděla a asi neuvidím, protože večer a v noci ven nechodím. 😀 Mám strach, že bych se v té tmě přerazila, když padám ve dne na čisté rovině (viz vloni v Hlinsku v Čechách).
Nenašel, nenašel, pane králi.
Jsme na tom Jarmilko podobně, i já padám moc hezky, vždycky na pusu, ale zuby tedy mám ještě svoje, kupodivu.
O těch erupcích na slunci jsem slyšela, ale neslyšela jsem, že by mohla být u nás viditelná polární záře. Škoda, že ji manžel nenašel. 😀 Tvým obavám o manžela se vůbec nedivím, už naní žádný mladík 🙂 a být takto dlouho v noci venku, když je nasněžíno a všechno to klouže, vzbuzuje opravdu starosti.
To já jen tak laškuji, on je ještě čupr chlapec, a na klouzačku si troufne bez problémů, horší je to se mnou já raději nevytáhnu paty. O té neviditelné polární záři se mluvilo, ale nikdo ji neviděl, mám pocit, že je to jako se vším u nás, řeč se mluví, voda teče, blázni se radují a nakonec, kde nic, tu nic.
Oj! Tak to odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil. Doufám, že tvůj muž nechodí k tobě na blog, ten by mi asi za toho „nemladíka“ dal. 😉
Někdy tady tedy sedím, jako kvočna na vejcích, otočí jen oči v sloup, ale nechodí, neboj.
Ta „vejce“ ale stojí za podívání 😀 Nu hlavně, že přived alespoň pejsku a sebe. Můj táta už nemůže skrz obavy ani spát, není sto nechat dojít dítě za světla domů samotné a to je mu teprve dvaapadesát. Řekni mi ty, jako důvěryhodný obavář, nemám se o něj začít obávat? 😕
Ráda bych ti s tvým tátou poradila, kdyby mě bylo jasné o čem je řeč.
O paranoie, ta snad lidi nevynechává 😀 Jenom se těžko odhaduje, kdy je toho příliš a kdy je to ještě normál. U tebe hádám nic, co bych nezažila taky, ale u mužů zdá se býti horší. No nic. Krásné sny o polární záři a hoď zahlavu. Já budu ráno moudřejší, když ne příští, tak některé další 😀
Byl to rozhovor s Jarkou, a tak se nediv, že nevím o čem mluvíš, jestli se o tebe tatínek bojí tak, to se nediv, to se většinou u nás starších stává z velké lásky, ke svým dětem.
Kikou mon amie Anna
Déjà le milieu de la semaine,comme ca passe vite
C’est en compagnie de c’est petits chatons que je te souhaite un
et une bonne journée si possible ensoleillée
mes bisous tendresse
calinous de mes 4 pattes 🙂
martine
magnifique billet et photos sur les feux rouge
merci pour ton joli écrit déposé sur mon espace
Cher Martin, et le chien bien-aimé, maintenant tu la fois la santé, avec amour à partir des bancs de neige. Anna
Já bez mobilu nejdu ani se psem. Obava o toho druhého je celý život, možná na stará kolena je větší. Chápu tě, Anno,.
Jo jo, u nás stojí oba ve stojánku, také týden je nikdo nenabije, a pak se div, že mě může klepnout, když dvě hodiny hledá, to co nikdo neviděl a telefon zvoní na poličce u dveří.
Usmívám se a říkám si, že jsem na tom podobně. Taky hned za každým zpožděním vídám katastrofické scénáře a čím jsem starší, tím je to horší.
Hledání polární záře je romantické. Sama jsem jí nikdy neviděla, ale moje kolegyně, která byla v Norsku, říká, že je to nezapomenutelná podívaná.
Včera byli erupce na slunci tak velké, že při jasném počasí měla být Aurora vidět i u nás, nikdo ji neviděl, nic o ní neslyšel, jen můj drahý sedmdesátiletý d…., se vydá ji v noci hledat, vymlouvá se na to že by byla moje, no nebylo by ti to podezřelé, já mu dám polární záři !!!
🙂 🙂 🙂
No viď Naďo.
Milá Anna, s takým mužským to môže byť docela fajn……..
Po čtyřiceti pěti letech, mám někdy tu záři před očima rudou, ale jinak to jde.
Všetky ženské sme asi rovnaké. Hneď si predstavujeme tie najkatastrofickejšie scenáre. Niečo tak romantické nás vôbec nenapadne.
Dobrú noc!
Přesně tak Danielko, a pak se divíme, že princové jsou na draka.
Tak tohle je jedna z veci kterou si preji videt,musi to byt krasne.Doufam ze se na manzela uz nezlobys.
Bylo by to ode mě mystifikací kdybych ti Eiško neřekla, že se nezlobím, že tu záři kterou ty by jsi chtěla vidět, nepřinesl.