Rychlost bytí

Také máte pocit, že ten život utíká čím dál tím rychleji, nebo je to jenom moje domněnka. Vstávám je tma, dvakrát se otočím kolem své osy a už je zase tma, a to se říká, „na nový rok o slepičí krok, na tři krále o hodinu dále, na hromnice o dvě více“. ( Máme to krásná přísloví a pranostiky, je škoda že staré tradice odcházejí ze světa a nové se nerodí, nebo jen málo.) 
Často slýchám kupte si UV lampu, pro pocit, že den je delší světlejší a šťastnější, je to zase jen umělé štěstí, co je nám nabízeno, já i mnoho blogerek, co je občas navštívím má i jiné štěstí a jinou radost ze života, stejně jako já pěstují kytičky a to jim v těžkých zimních chvílích stejně jako mě dá mnoho radosti, letos jsem neostříhala dva, ty největší muškáty a ony ještě nepřestali kvést, jsou v mé malé zimní zahradě, překážejí, ale také mě dělají potěšení i když vím, že se vysílí a potom až bude jaro, nebudou mít dost sil vykvést, musela jsem si nechat trochu léta pro radost. a jdu tam si posedět s kytičkama a načerpat sílu. Nasbírala jsem nějaké na stránkách a pro potěšení oka i duše vám sem také nějaké dám.  
Nové fotky se mě dělat nechtělo, tak sem dám odkaz na ty staré jarní a doufám že se se mnou budete těšit na jarohttps://annapos.wordpress.com/2011/04/13/prislo-i-k-nam/

To ticho a padá sníh, ne tady na horách není sice ponuro, jen ticho, asi budu muset vyprovokovat nějakou činnost, a potom se vesele pohádáme, tak zatraceně kde je to jaro, je ještě někde daleko, sluníčko občas vystrčí prdelku a zasvítí, potom se v domě oteplí a já začnu nadávat, musí se s tím uhlím šetřit, v půlmetrových závějích ho sem nikdo nedoveze a ubývá rychle. Máte také takové ty hloupé nálady a sny fantaskního světa, zdálo se mě jak jdu po blátivé cestě, vpravo takový otrhaný dědeček kope hrob, tak se ptám pro koho to kopete dědečku, a on odpoví, to se dozvíš děvčátko, brzy se to dozvíš a tak jdu zase dál a tam vlevo jiný zas kope hrob, a já se zase hloupě ptám a dědeček říká já nekopu hrob já sázím třešně, ty trdlo,  a to mě tedy namíchlo, mě staré osobě říkat trdlo a tak jsem se vztekle probudila, sešla dolů a sedla si ke svým kytičkám, sice mě tam byla zima a na ty kopající dědky jsem musela myslet, ale bylo mě tam lépe nežli v posteli, nespím a jsem depresivní, to z těch dědků ve snu. A aby toho nebylo málo šumí mně nepřetržitě v uších, jako když praskne potrubí mss přehřátou párou, pšššššššš ššapšššš pšššůůůůůů, jen se zbláznit, prášek na spaní jsem si vzala před hodinou a prd. neusnu a je půl čtvrté. Lehnu si nebo omdlím. Dobrou, dobré ráno děvčata a kluci, pokud je na kytky nachytám.
 

18 komentářů: „Rychlost bytí

  1. Milá Aničko, utíká nám to čím dál rychleji, protože jsme starší? Co myslíš? Já myslím, že něco na tom bude. A ten den je opravdu krátký! Já také říkám, že to není možné, že to tak snad dřív nebývalo, aby byla tak dlouho ráno a brzy večer tma. Ta přísloví už opravdu nějak nefungují.
    Ale víš, co se mi moc líbí? Ta Tvoje zimní zahrada! Tam musí být krásně! Já bych tam také určitě načerpala energii.

  2. Aničko, to bylo moc pěkné povídání. Z muškátů se raduj, až budou po odkvětu odpočívat, zase ti pokvetou jiné kytičky.
    Tvé květinové pozdravy jsou překrásné, a výběr doprovodných písniček k nim je skvělý. Popelky mám ráda i od K.Černocha i od J.Smolíka, líbí se mi obě verze. Anjelik moj je jedna z nejkrásnějších písniček od Dariny , tedy dnes už od Dary Rolinc. A tu třetí jsem neznala, ale je příjemná, pohodová… stejně jako tvé povídání.
    Hezký večer a ať to utíká trochu pomaleji…

    1. Daru, no moc ji nemusí, a také to není ona, zpívá to opravdový anděl, kterého dodnes miluji a velice mě je líto, že k ní byl osud tak nespravedlivý a také se za ni občas pomodlím. Děkuji Vendy za přání a přeji ti také i všem tady.
      je to Marika Gombitová


      Když hezky je, ať volně plyne potůček žití.
      Pomaloučku se ten čas vleče, když sluníčko svítí.
      Popojdou hodiny, za hromu a blesků.
      neznáme trápení, ba ani stesku.

  3. Kdyby takle rychle ubíhaly jenom jednotlivé dny. Mě se zdá, že je týden hned pryč a je tu víkend. Když jsem chodila do práce, táhlo se těch pět pracovních dní, jak šnek, teď čas pádí jak splašený.
    Padající sníh ti závidím, máš pravdu, že když padá, celá krajina jakoby utichne, všechny zvuky se utlumí a zaniknou ve sněhové peřině. Taky jsem si všimla, že když nasněží, tak někam utečou barvy a všechno je jen černobílé. Stejně ale ten sníh miluji. Škaredé sny mám málo kdy a spím naštěstí dobře. Moc ti přeji klidnou a dobrou noc. 😀

    1. MOC DĚKUJI ZA PŘÁNÍ a není to formální. Dnes jsem vzala do ruky papíry co mě pan doktor před měsícem napsal, různá doporučení, protože termín je na pátek, zjistila jsem, že se týkají rentgenu plic, což nepotřebuji, vyšetření mamografem, o to jsem si neřekla a revmatologické, o to jsem ho také nežádala, takže mě vůbec při preventivním vyšetření neposlouchal, takže jsem ty papíry roztrhala a hodila vzteky do koše a léta mě tam nikdo zase neuvidí. AMEN

  4. No s tím hrobem Tě podle snáře raději nebudu strašit.
    Ale s tím časem máš pravdu. Pořád to někam sviští rychle a dále. Poslední dobou mám ještě takový pocit, jako bych žil „za igelitovou zástěnou“, jestli to vůbec mohu vyjádřit.

  5. Měla jsi docela zvláštní sen, Anno, nejsem vykladač snů, takže nevím co to znamená, ale přemýšlela jsem o něm, co jej u tebe mohlo spustit…

    1. Spouštěče čehokoliv studují psychologové po dlouhá léta, doufám že návštěvu těchto odborníků nemám zapotřebí i když, kdo ví jestli pokec s těmito by mě neprospěl ?

        1. To jistě ne, milá Naďo, já u tebe vidím tolik radosti z vnučky, těšení se na nově vymalovaný pokoj, mnoho hezkého psaní, a to vše svědčí ve tvůj prospěch. Přeji tobě i všem tady mnoho sil, ať tu zimu ve zdraví přečkáme.

  6. Život opravdu utíká. A mám pocit, že čím dál, tím rychleji. Kdysi jsem četla krásnou větu, ve které je život přirovnán k cestě. “ Nejdříve stojíme pod kopcem, pak malými a nejistými krůčky začneme stoupat a nabíráme sebou vědomosti. Nějakou chvíli potom jdeme po vrcholu kopce a začínáme sestupovat.“ Když jsem toto moudro řekla svému kolegovi, ten pronesl: „My už z toho kopce běžíme a máme uši připlácnuté u hlavy.“

    Blbé sny mám v poslední době také. Také vstanu a jdu se napít, podívat se z okna a pak jdu zpátky do postele, protože vím, že musím ráno ve čtvrt na šest vstávat. A ty sny se vrací. V noci na dnešek jsem vyšla z nějakého neznámého domu, šla krajinou a viděla hrad Kost. Pak jsem si vzpoměla, že jsem v tom domě zapoměla všechny své věci. Vrátila jsem se a ten dům už jsem nenašla. Další z blbých snů.

    Jak vidíš Aničko, nejsi v tom sama. Krásný den přeji

    1. A vše se změní v okamžení, ráno svítilo sluníčko, mám to lehčí nežli ty, už nemusím ráno brzy vstát a jít, vstanu kdy chci a dělám co chci, a není to výhoda, je to záporný element v životě lidském, řád, kdy někdo někomu vládne a něco musíme, není vždy na škodu, je to na tom kdo a komu. Dobu, kdy jsem pracovala ze peníze, jsem měla moc ráda, a dobrovolně bych se nevzdala, od té chvíle se mě zdá že pracuji zadarmo více nežli těch osm hodin a uspokojení nemám žádné. To je ta cesta z kopce, a ty připlácnuté uši cítím bytostně.

  7. Ahojky Anna, děkuji Vám za přání všeho dobrého v roce 2012 .. Doufám, že to je pro vás rok plný lásky a štěstí, s upřímným přátelstvím Rebecca

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s