Také máte pocit, že ten život utíká čím dál tím rychleji, nebo je to jenom moje domněnka. Vstávám je tma, dvakrát se otočím kolem své osy a už je zase tma, a to se říká, „na nový rok o slepičí krok, na tři krále o hodinu dále, na hromnice o dvě více“. ( Máme to krásná přísloví a pranostiky, je škoda že staré tradice odcházejí ze světa a nové se nerodí, nebo jen málo.)
Často slýchám kupte si UV lampu, pro pocit, že den je delší světlejší a šťastnější, je to zase jen umělé štěstí, co je nám nabízeno, já i mnoho blogerek, co je občas navštívím má i jiné štěstí a jinou radost ze života, stejně jako já pěstují kytičky a to jim v těžkých zimních chvílích stejně jako mě dá mnoho radosti, letos jsem neostříhala dva, ty největší muškáty a ony ještě nepřestali kvést, jsou v mé malé zimní zahradě, překážejí, ale také mě dělají potěšení i když vím, že se vysílí a potom až bude jaro, nebudou mít dost sil vykvést, musela jsem si nechat trochu léta pro radost. a jdu tam si posedět s kytičkama a načerpat sílu. Nasbírala jsem nějaké na stránkách a pro potěšení oka i duše vám sem také nějaké dám.
Nové fotky se mě dělat nechtělo, tak sem dám odkaz na ty staré jarní a doufám že se se mnou budete těšit na jaro : https://annapos.wordpress.com/2011/04/13/prislo-i-k-nam/
To ticho a padá sníh, ne tady na horách není sice ponuro, jen ticho, asi budu muset vyprovokovat nějakou činnost, a potom se vesele pohádáme, tak zatraceně kde je to jaro, je ještě někde daleko, sluníčko občas vystrčí prdelku a zasvítí, potom se v domě oteplí a já začnu nadávat, musí se s tím uhlím šetřit, v půlmetrových závějích ho sem nikdo nedoveze a ubývá rychle. Máte také takové ty hloupé nálady a sny fantaskního světa, zdálo se mě jak jdu po blátivé cestě, vpravo takový otrhaný dědeček kope hrob, tak se ptám pro koho to kopete dědečku, a on odpoví, to se dozvíš děvčátko, brzy se to dozvíš a tak jdu zase dál a tam vlevo jiný zas kope hrob, a já se zase hloupě ptám a dědeček říká já nekopu hrob já sázím třešně, ty trdlo, a to mě tedy namíchlo, mě staré osobě říkat trdlo a tak jsem se vztekle probudila, sešla dolů a sedla si ke svým kytičkám, sice mě tam byla zima a na ty kopající dědky jsem musela myslet, ale bylo mě tam lépe nežli v posteli, nespím a jsem depresivní, to z těch dědků ve snu. A aby toho nebylo málo šumí mně nepřetržitě v uších, jako když praskne potrubí mss přehřátou párou, pšššššššš ššapšššš pšššůůůůůů, jen se zbláznit, prášek na spaní jsem si vzala před hodinou a prd. neusnu a je půl čtvrté. Lehnu si nebo omdlím. Dobrou, dobré ráno děvčata a kluci, pokud je na kytky nachytám.
Anna : prostor 