DŮVĚRYHODNÉ ?

MÁM DŮVOD ? Být krásnější nežli jsem, chytřejší nežli mě někdo vidí, mít atraktivnější stránky nežli ti druzí, říkat pravdu nebo lež, co si myslíte o blogování a o tom proč to vůbec někdo dělá? Mám letitý kontakt s dívkou, ženou, paní, slečnou, nevím, píše vytrvale a já jí vytrvale odpovídám a za tu dobu jsem si ji velice oblíbila, její pošta je vždy směřována směrem jež mi imponuje, týká se většinou charity, humanitárních akcí, ekologie, světově hledaných dětí, podpisových akcí na podporu dobrých věcí.  http://www.amnesty.cz/career/positions.php
Tento člověk byl pro mě roky důvěryhodným přítelem, až na to že jsem ji nikdy a nikde nenašla jako konkrétní osobu, až nedávno jsem zjistila, že si založila stránky a dala tam i svou adresu, což neprozřetelně děláme všichni, a tak se staneme kdykoliv a pro kohokoliv dohledatelní, většinou to nemůžeme vzít zpět, i když by jsme moc chtěli, přes GPS na Google, kdokoliv může přijít FIKTIVNĚ, AŽ K VAŠIM DVEŘÍM, a podívat se do vašich oken, já to udělala, může to udělat kdykoliv, kdokoliv, i když to jistě odsoudíte, a já se za to stydím, ale jen trochu, šla jsem se k této, pro mne dnes záhadné ženě, podívat domů, byla to daleká cesta, až do Brazílie, našla jsem místo kde žije a dokonce je ukážu i vám, ne tedy konkretně, to by ode mne bylo sprosté. Vím že není důležité v jakých poměrech někdo žije, ale to jak na nás působí, jaké v nás vyvolává emoce, pocity a jestli na nás má kladný vliv. Často vídám, že mladí lidé, a nejen oni, neprozřetelně na sebe prozrazují i to co sami o sobě ještě nevědí a každý lump to může zneužít, proč to dělám i já ? Můj pocit sebezáchovy je slabší nežli touha něco se dozvědět, poznat nové lidi, poznat život jinde ve světě a tak občas na sebe něco prásknu, jak řekla jednou jedna blogerka. Co myslíte musíme se bát ???
Brazílie byla do nedávna jednou se zemí, které tuto novodobou vymoženost neměli, nebylo možné se tam podívat, stejně jako u nás, jsou tam zmapovány jen některé úseky země, toto je Sao Paulo, dobře jsem si prohlédla to obrovské město, taková je převážná část, lidé žijí očividně v bídě a kultura života je pro nás nepředstavitelná. Je obrovským ponaučením pro mě, ale věřím a těším se že to budou číst i jiní a uvěří že nelze soudit člověka podle toho kde žije, co si obléká, jestli byl u kadeřníka, má upravené nehty, na rukou a nohou, ale hlavní je k čemu dokáže přimět své okolí, blízké i vzdálené v mezích svých možností.
 Ne, nepřestala jsem si jí vážit, jen proto že žije v nuzných podmínkách, mám ji o to víc ráda, jistě ví co a proč dělá, je to pro mě úctyhodný člověk, a nikdy jí nenapíši, že vím, abych neuváženě nepoškodila její sebevědomí, něčím nešetrným.
 Tyto okrajové čtvrtě města jsou obrovské, nechtělo se mě to propočítávat podle měřítka, ale kolem dokola by to bylo několik našich Prah, kde lidé žijí v chatrčích padajících jim na hlavu, zamyslela jsem se jak by byli vděční za náš blahobyt.
V pravém rohu obrázku je takový stojánek, zkoumala jsem co to asi je, připadá mě to jako by tam někdo dával v igelitech nějaké své přebytky pro ty nejchudší, nejsem si jistá, je to vidět u mnoha příbytků.
Nevím jak tady na tom místě někdo chce stavět, ale bydlení je často, třikrát tři metry a tak to bude asi budoucí plácek pro život ! Většinou to vypadá jen jako přístřeší, u nás by jsme tam nestrčili ani kozu.
 Jistě, našla jsem i lepší sídliště, mnoho jich není, jsou blíže k centru, sem tam uvidíte i květiny, ale chleba bude přednější si myslím, v této bídě žijí miliony lidí, neslyšíme to, máme své starosti, ale jak mě připadají žabomyší proti těm jejich a jak by to chtěli řešit, například rasistické skupiny lidí, jsem realista, nefandím úpadku, nevěřím však že náprava není možná.


Centrum velkoměsta působí trochu přívětivěji, podíváte-li se ale zblízka, sociální rozdíly jsou zjevné. Abych nebyla jen skeptik, dám sem odkaz na jinou tvář Brazílie, tu překrásnou, přepychovou, luxusní, i tam se však musíte podívat tam dolů, aby jste viděli tu pravou podstatu a tvář jižní Ameriky, podobné je to i v Mexiku. Na druhé straně oceánu jsou kontrasty a rozdíly v sociálním kontextu obrovské a liší se to zem od země, ale i na každém kilometru.


Něco co by se hodilo k tapetě:


Odkaz na Rio de Janeiro : https://skydrive.live.com/redir.aspx?cid=d85a5621ed43d02b&resid=D85A5621ED43D02B!5477&parid=root
http://www.youtube.com/watch?v=CJTPTGBm5Fk

16 komentářů: „DŮVĚRYHODNÉ ?

  1. Do oken se dnes dívá kde kdo a mnoha způsoby. A přece si můžeme ponechat hodně soukromí. Na Google Earth jsem se už také podívala na náš vpastní dvorek, ale také jsem mohla někomu ukázat ulici a domek, kde kdysi žil, a byl šťastný, jako blecha. Všechno se dá vzít z obou hledisek, černé i bílé. Nebo jsem známému napsala, že za tím jejich hezkým hotelem je bordel jak v tanku 😉
    Pěkný článek.

    1. To je pravda, nastavit se dá na G. E. i minulost také jsem si to vyzkoušela, bylo zajímavé jak zmizeli některé domy, obchody typu supermarketů a přibyla ta zeleň, která byla vykácena, také je tam zajímavé dívat se třeba do vesmíru, vidět Venuši, nebo měsíc zblízka, těch divů je tam hodně a proto tak často o Google píši, mám ho ráda, otevřel pro mne nové cesty a pohledy do světa.

  2. Tak to jsem opravdu koukala, i když vím, že je to asi ve většině zemí běžné, že je tam vidět velká propast mezi bohatstvím a chudobou, divit se budu vždycky, protože to podle mne není normální, ale to nezměníme.
    Pochopitelně soudit nemůžeš podle toho, jak je kdo bohatý majetkem. Znám hodně lidí, chudších než ti ostatní a jsou povahově „bohatší“ než ti ostatní. Hezký večer přeji!

  3. Ještě jsem se takto projít po světě nezkoušela, vlastně ani nevím, jak se to dělá. A je to fuk, protože toto mě neláká. Raději než města, vesnice a lidská obydlí, mám přírodu a zvířátka. 😉
    Myslím si, že je jedno jak tvá známá/neznámá žije, víc o tom jaký je člověk, vypovídá to, jak přemýšlí a co dělá a v tomto ohledu, je podle toho co o ní píšeš člověk, který si zaslouží náš obdiv. 😀

    1. Máte obě pravdu, Jarko a Libuško i když pan Werich o tom zpíval jinou písničku a to „že je pravda odvěká a šaty dělaj člověka“ i když já přihlížím hlavně k tomu jakou má člověk duši a charakter, jestli si stojí za svými principy.
      A to cestování prstem po mapách se týká i krajiny a mnohdy se jede tak krásnými místy že v životě, je člověk za jeden život není schopen obsáhnout, Například se můžeš podívat do kráteru sopky, a i tam žijí lidé mají tam krásné zahrady, vinice a pole a dokonce se nebojí tam bydlet.
      odkaz: https://profile.live.com/cid-d85a5621ed43d02b/?mkt=cs-cz&wa=wsignin1.0#!https://skydrive.live.com/?cid=d85a5621ed43d02b&sc=photos!cid=D85A5621ED43D02B&id=D85A5621ED43D02B%215505&sc=photos

  4. Aničko, tvůj článek je opravdu obdivuhodný. Kdo má snahu a trpělivost, jako třeba ty, dokáže na internetu najít úplně všechno, ale už k tomu možná nedokáže napsat tak působivý komentář. Jinak máš pravdu, v dnešní době nemá člověk vůbec žádné soukromí, o každém se ví všechno a sama za sebe můžu říct, že to zrovna není moc dobrý pocit. Je spousta lidí, kteří dokáží jakoukoliv informaci pořádně zneužít.
    Co se týká karnevalu v Riu, je to tradice, na kterou se šetří snad i za cenu hladovění. Každý se chce průvodu zúčastnit v kostýmu co možná nejkrásnějším a nejoriginálnějším. Prostě jiná země, jiná mentalita. Pro mě je to naprosto nepochopitelné, i když podívaná stojí za to.

    1. Děkuji za kompliment, hřeje to u srdíčka, Jóóó tak je to, karneval za každou cenu, neodsuzuji to, ani u nás ne, mnoho lidí si takto půjčí na vánoce, jede do Alp na lyžovačku, dopřeje si „malé divy“ a potom deset let dře bídu, ne opravdu to neodsuzuji, udělat si nějakou, jednu, jednou krásnou radost, dokonce to u lidí kteří pracují a mají jiné náklady a závazky na dlouhá léta, považuji za rozumné, protože není čas čekat, na co, až se poměry zlepší, až naši ekonomové zmoudří ? Až zestárnou ? Život je tak krátký.

  5. Pozoruhodné momenty a vskutku velký rozdíl – na jedné straně krásné atraktivní a moderní město, a přitom čtvrti, kde je skutečná bída. (Ale kdyby někdo zabral u nás v Brně třeba jednu ulici v Zábrdovicích, řekl by, že je to podobné. Hádej, jaká skupina lidí tam bydlí.)
    My jsme vážně asi uremcanej a nespokojenej národ.
    I když, já se raději dívám tak, že bych se mohla mít líp, než abych se utěšovala myšlenkou, že jiní se mají hůř. Přesto se snažím mít radost z věcí, které mám – a kdyby nebylo toho věčného předraženého placení, tak mi celkem nic nechybí.
    Nevím, jestli jsem na onom gůglu taky, ale jestli se mi někdo dívá do oken, tak potěš.

    1. U nás je zmapována jen velice malá část, a pokud do ní tvá adresa spadá je možné, že se někdo dívá.
      Globálně vzato je těch co se mají „dobře“, velice málo a z vlastní zkušenosti vím že s bohatstvím klesá spokojenost, Tibetský šerpa se cítí bohatý, má-li čtyři kozy a jídlo jednou denně, je nabíledni že šest koz, by pro něho byl blahobyt, ale svět se mění, stali se nejbohatším kmenem v Nepálu, jediným, který si v této chudé zemi může dovolit posílat své potomky nejen do běžných škol, ale i na studium do zahraničí. Někteří z nich vlastní hotely i restaurace a staví další turistická zařízení, jsou ale šťastnější než když měli čtyři kozy ? Jejich děti uvidí televizi, splachovací záchod, koberce v kuchyni, mikrovlnku a stanou se nespokojenými a nešťastnými.

  6. S Brazilíí mám osobní cestovatelskou zkušenost -Rio a Salvador (de Bahia) jsou na jedné straně nádherná místa -protože jsou pro nás exotická svojí krajinou, klimatem, vegetací a oceánem, ale život běžných lidí tam vůbec není jednoduchý. Souhlasím s Vaší myšlenkou, že mnozí naši nespokojneci by se měli občas zamyslet nad tím, jak skromně žijí lidé jinde, aby si více vážili toho, co mají i když se jim zdá, že jiný má víc.
    V Riu jsou luxusní bytové domy s bazény na střechách a stejně luxusní hotely pro turisty fakticky jen u pláže, ale ani tam není vše krásné a luxusní, stačí se rozhlédnout a všude uvidíte lidi, kteří tam fakticky žijí na ulici, často ještě děti. Každé odbočení do vedlejší ulice je rizikem, že se ocitnete v méně bezpečné části města a spatříte místně všudypřítomnou bídu. Ale v tom všem na mne udělala nejsilnější dojem skutečnost, že všichni Brazilci se stále usmívají a ze všech sil se snaží, aby si našli a užili nějakou radost -ať už je to fotbálek nebo veolejbal na pláži, tanec na ulici nebo jen posezení s přáteli na zídce u silnice -ohromný rozdíl mezi lidmi u nás věčně zamračenými, plnými zloby a nadávekl na všechno okolo, ač vlastně podle meřítek brazilských jsou nesmírně bohatí, žijí v blahobytu a mají všechny důvody cítit se šťastnými. 😀

    1. Svět je úžasné místo, poznávat ho mě kdysi těšilo a s manželem jsme to na vlastní kůži vyzkoušeli hojně také a bez prostředků, mnoha lidem a hlavně mladým, bych to ze srdce přála, dojít se dá daleko i bez konta v bance a cestovek, které vás připoutají na řetízek polopenze a ušmudlaného hotýlku a cesta se zcvrkne na chodník na pláž a večeři v podobně ušmudlané hospůdce. Sleduji občas i mladé lidi kteří se vydají na nákladnou cestu luxusními autobusy, vyčíslují náklady z tatínkova konta a nic nevidí, ale jsou i tací co svou prací vydělají na další cestu a opravdu poznávají a nalézají zajímavosti a mají otevřené oči. A tací jsou mojí radostí, tam čerpám některé znalosti a zkušenosti, ale bohužel moc mladých lidí to nečte. Neříkám, že jsme nejezdili i na dovolenou s Čedokem i to byl mnohdy zážitek, jednu takovou, která se od těch druhých odlišovala jako nebe od dud, na kterou vzpomínám dodnes popisuji tady: https://annapos.wordpress.com/2011/03/10/recko/
      Štěstí je divná věc, jo ale prachy si za něj nekoupíš, jak zpívá R. M.

  7. Ano, jsou tam veliké rozdíly mezi skupinami lidí a doufám, že se k nim nebudeme, jako společnost, přibližovat. Jinak si myslím, že člověk toho na sebe svými články řekne hodně, aniž by to původně tak zamýšlel. Nevím, zda se mám bát, možná někdy v budoucnu, kdyby se dostavilo takové bezvládí, že by si lidi mezi sebou začali vyřizovat své účty. Sice jsem nikomu vědomě neublížila, ale co já vím, co všechno může být spouštěčem pro lidskou agresi…

    1. Sama za sebe se nebojím již ničeho, co mě čeká to mě tak jako tak nemine, spíše mám obavy o mladší lidi, to že data jsou dnes drahá komodita, mě znepokojuje čím dál víc, celosvětově měnící se režimy a možnost lidstvo ovlivňovat pomocí těchto vymožeností je znepokojující a to že kdejaká babka, jako například já by mohla……….. cokoliv, podívám se klidně do okna mrakodrapu v New Yorku, sice to bude fotka z 29. 12. 2011, ale ten kdo tam bydlí ani snad neví, že se k němu do okna dívala babka z Čech a přitáhnu si detail tak že vidím co mají na stole k jídlu. Zatím jsme u nás v Česku chytří a ne všude jsme to dovolili, Německo například to vyřešilo velice dobře, kdo nechce není tam, jeho dům je vyjmut a místo něj je tam neprůhledné okno.

  8. Anna priznám sa, ešte som nečítala ani jeden tvoj geografický článok o krajine, v ktorej si nikdy nebola. (čítala som o ostrove Kos, to som pochopila tak, že si tam naozaj bola) A to teda čumím, čo všetko dokážeš napísať, aké fotografie máš k dispozícii. Veľmi rada by som vedela, ako to robíš. Ako napríklad nájdeš fotografie tej ulice, kde býva tvoja známa. Si hotový detektív oriešok 🙂
    K chudobe, k sociálnym rozdielom v uvedenej krajine sa dá súhlasiť s tým, čo píšeš. Ale keď si pozerám zábery z týchto miest v časoch karnevalov, tak by som nikdy neverila, že žijú v takej chudobe. Na mňa pôsobia ako šťastní ľudia.

    1. Je to jednoduché, a proto bych tím článkem chtěla varovat mladé lidi, kteří lehkomyslně dávají všanc svá data, ty toho umíš také hodně a zase jiné hezké věci, co já neumím a nemám na ně grif. Jsem přítelem a stálým uživatelem Google a Google Eatrh patnáct let, je to i moje domovská stránka, system podobný GPS a máš-li adresu, najdeš vše, pokud je to zmapováno Googlem. Cokoliv vystřihneš nůžkami (počítačovými)
      Před lety jsme cestovali hodně, nafotili mnoho diapositivů, natočila desítky kazet analogového materiálu, který dnes neumím použít, vidíš není člověk ten co by se na počítači naučil vše, každý umíme něco jiného a mám ráda každého, kdo něco dá ostatním, také jsem kdysi sbírala pohlednice, někdy je skenuji a dám je na blog, jsou vždy perfektní a krabice co je v nich ukládám jsou opravdu těžká váha, ukládala jsem i různé prospekty a kupovala si všude, kde jsme kdy byli propagační knihy, v té době u nás nic takového neexistovalo a já jak říkají má vnoučata, jsem ne sběratel ale sběrač všeho a chudák ten kdo bude po nás likvidovat pozůstalost, řešit co do popelnic dát a co ne bude dilema, A NEBO TAKÉ NE.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s