Trochu radosti

Tak a je to zase tady, mě to připadá jako by na nás dolehla nějaká epidemie, maminka táhne za sebou děcko, škube mu ručičkou, vleče ho jako kus hadru, chápu ji je smog, doba depresí, předčasného shonu, a potom je vidím v oddělení hraček, jak se ho se zarputilým výrazem ptá, tak co tedy chceš od Ježíška,  Já bych tedy nechtěla nic, být tím dítětem a vůbec se nedivím že se mračí, na mámu, která chudák ani neví proč ty vánoce vlastně budou a proč ten shon, když nejsou peníze, a cit pro dětské sny, se ztratil někde v nacpaném autobuse plném zapařených kabátů. Děti se netěší, nehrají si, na ulici je nikdo nepustí, nějaký vagabund by jejich beztoho vratký charakter, mohl zkazit. Tvrdá slova říká ta zarputilá babka v čase předvánočním, ano rádoby navozená atmosféra nepřináší žádané ovoce, PROČ ? Zatím je brzy na přetvářku zvanou vánoční idylka, a jak jinak nazvat to co mnoha lidem nic neříká, čas adventní je pro ně jen něco nepříjemného jako ten úklid, co je nutno vykonat, úklid ve svém nitru dělá málokdo. Pro věřící je důležité uklidit si především v sobě, smířit se se svými špatnostmi, odpustit si je a věřit, že mě budou odpuštěny a s pocitem radosti se těšit na nejkrásnější křesťanské svátky, těšit se klidně, tiše, s pokorou, a neokázalými nároky. Být spokojen s tím co mám, a dát jen co mohu a z láskou a péčí dát těm malým dětem více pozornosti a méně drahých dárků. 

Advertisements

25 thoughts on “Trochu radosti

  1. Krásná slova, Aničko.
    A tak trochu je mi líto – kupodivu ne toho dítěte, ale té maminky. Její život se zřejmě omezil na lítání kolem rodiny a ona má třeba pocit, že to nezvládá. Naordinovala bych jí tři dny volna někde v lázních. A pak by se vidělo, jestli by i nadále byla tak nervozní a zamračená, nebo by získala odstup a dobrou náladu…
    A bohužel máš pravdu i s tím, že vánoce si dnes málokdo umí užít. Ne ve smyslu, že se nakoupí co nejvíc dárků. Ale že se užije čas s rodinou, trochu si mezi sebou popovídají, jdou se někam podívat, a trochu se bavit.
    Pěkný den!

  2. Jak si čtu komentáře, Aničko, tak vidím, že tvůj článek pěkně rozbouřil emoce.
    Je pravda, že by měl člověk vidět spoustu věcí v širších souvislostech, jenže to není dost dobře možné, proto se stane, že občas odsoudíme chování nebo jednání, které se nám v dané chvíli zdá nevhodné, aniž bychom věděli, co mu předcházelo. No, musím přiznat, že mám tyhle tendence taky, možná to bude věkem nebo taky krátkou pamětí. Věřící sice nejsem, ale v jednom máš pravdu, člověk by si měl udělat pořádek ve svém nitru, čili zamést před vlastním prahem. Ani nevíš, jak bych to sama potřebovala!
    Posílám pozdrav a přeji krásnou první adventní neděli s optimističtějším pohledem na ten dnešní svět! 🙂 Hanka
    P.S. Jarka a Signoraa napsaly svůj komentář moc dobře, souhlasím s nimi.

    1. Já už nějak ani nerozeznám Haničko, jestli kladně nebo záporně, mám připravený článek a ani nevím jestli ho mám publikovat,asi nebudu, něco dělám blbě, mám divné odezvy a nevím proč, vždy si říkám, jak to bude hezky přijato, já když mě někdo lehce kárá jdu do sebe a odezva mě nakonec přesvědčuje, že to co říkám je nesmysl, a tak že to není, že to já jsem výjimka a dělám to špatně a jinak nežli ostatní. Mohu si samozřejmě vymyslet sebekrásnější svět a namalovat ho sebelépe ale realita je jiná. Vidím jiná procenta lidí již dlouho, to mě ovlivňuje a nebudu si na stará kolena nasazovat růžové brýle, aby můj blog vypadal hezky a přívětivě, jsem na to stará a asi nevrlá. I já tobě přeji tolerantní svět, hodně zdraví a klid v duši, nejen tu první adventní neděli i pro ty tři zbylé.

      1. Aničko, jsi taková, jaká jsi, nemusíš se nikomu zpovídat. Máš právo na svůj názor a jestli ho zveřejníš nebo ne, je čistě tvoje věc. Pokud se to někomu nelíbí, nemusí tvoje články číst.
        Nedávno jsem byla taky hodně rozčarovaná, když jsme se synem úplně změnili moje „sladké“ stránky. Měla jsem z nich ohromnou radost, ale odezva některých návštěvnic mi tu radost dokonale zkazila. Jedna z nich mě „seřvala“ tak, že by si ode mě pes ani buřt, natož kůrku chleba, nevzal! Překonala jsem to a jedu vesele dál.
        Zdravím tě, přeji ti totéž, co ty mně a děkuji za krásnou básničku na fotoblogu. Hanka

  3. Kikou mon amie Anna
    mon tit passage pour te souhaiter une belle journée et un excellent

    mes bisous tendresse

    gros poutoux de mon bébé d’amour Laika
    martine

    merci pour ce billet un peu de joie

  4. A mně se článeček líbí, protože to cítím jako Anička…kouzlo vánoc, ztišení, blízkost mých blízkých, sdílení, povídání, to je to, oč tu běží. Ne, negruntuji, uklízím s klidem jen to, co vždycky ) nebo vlastně letos ještě mnohem méně při 11 tabletkách denně od bolesti mi to nejde, okna umývat nebudu..nikde není psáno, že před vánoci musí být umytá okna), ale jsem šťastná. Nechodím do obchodů, do hyper (super) skoro vůbec, neberu tam děti, jsme doma a užívám si svých dětí. Povídáme si o vánocích, o Ježíškovi, hrajeme si, malujeme, vyrábíme vánoční ozdoby, holky hrají každý rok ve vánoční hře v kostele, budeme péct pár druhů cukroví. A i přesto, že v domácnosti vládne pevnou rukou tvrdohlavý syn s autismem a často unavený, depresivní manžel, přesto pořád doufám, že mé děti jsou štastné, spokojené, že v jejich očích i dušičkách září klid a mír. Dárečky z lásky mám dávno nakoupené..v době, kdy ještě žádný frmol nebyl….
    Naše vánoce budou vánoci plnými lásky, smíchu, vzájemné blízkosti a pohlazení. A tak to má být. A snad se z toho holky jednou poučí i do budoucna…nezáleží na množství peněz a darů, ale na množství lásky věnované bližním.
    Krásný advent, Aninko.

    1. Milá Amelie nebudeme spolu poplakávat, že ne, budeme se radovat. Protože víme z čeho a naše rodiny se také budou jen radovat, v to doufáme ze srdce všichni. Tvá babča Anna

      1. Nepláču, Aničko, nad životem, ale raduji se z každého nového dne. Učím tomu umění i děti. Každý den přináší spoustu radostí. Hezký víkend, Aninko.

  5. Já chci za sebe říct, že mám Vánoce ráda pořád. Není mi nic zatěžko, mám radost i z toho, že i když uklízíme průběžně, se přece jen bude všechno trochu víc lesknout, nevadí mi lákadla a shon, záleží na každém, jak to vezme. Těším se na to, že se zase všichni sejdeme, uděláme si drobné radosti, já si popláču jako vždy, navštívím o svátcích maminku, sourozence. A úklid v duši? Ten si dělám běžně a dost často. Jakmile něco provedu, určitě ne schválně, nemohu ani spát a ihned se kaju. No, dnes jsem už umyla od pondělka třetí okno, už mi to jde hodně ztuha, ale nevadí! I to udělám ráda! Musíme být optimisté a těšit a radovat se z každé chvilky, z každého okamžiku, nebo ne?

    1. Děkuji ti Libuško, tak hezky jsi to napsala, přála bych si mít tvůj optimismus, tento článek si přečetlo sto devatenáct lidí a já věřím, že k srdci si všichni vzali tvá milá slova, a ne má příkrá .

    1. Promiňte prosím paní jolano 88, můj překlik v komentářích, stalo se to mojí chybou. Ale máte-li zájem se něco dozvědět o mé rodině, na blogu toho je hodně.

      1. není zač se omlouvat – já se Vás ptala úmyslně. Přečetla jsem pečlivě Váš článek – dvakrát – a Vaše odpovědi na komenty – také. Víte – zamrzí mne vždycky rychloodsouzení (zamračená mamina) – nemusí mít vždy náladu a děti nejsou pouze „roztomilá zlatíčka“ .. Pokud žehráme „na konzum“ – určitě se nevzal jen tak – za uplynulých pár let ..někdo ty dnešní „dospělé“ k němu vychoval – a přesto nikdy neslyším „někde JSME udělali chybu“…pouze „jak kdysi..“ ..

        1. Nevím paní Jolano, Moje děti v době kdy, jak píšete člověka začal ovlivňovat konzum, byli natolik dospělé že jsem na jejich výchovu, již neměla vliv ale doufám, že jsem je dobře vychovala, to co odsuzuji, není jen věcí etickou, ale hlavně morální, také těžko posoudím váš věk a jeho vliv na vývoj, stejné je to opačně, komentář mě zněl s despektem a tyto reakce jsou časté, pokud se jedná o víru, a to hlavně je pozadím mého článku, na mém blogu se navštěvujeme většinou ti, kdo jsme podobného věku a většinou se podobnému tématu všichni vyhnou, nebo ho taktně všichni obejdou, také odsoudí. Ano mně již zbývá říkat, jak kdysi………….. nebudu to vypisovat, to jak naši rodiče vychovávali nás a jakou nám byli schopni dávat lásku. I já již jen vzpomínám a v tom smyslu i něco napíši, a doufám že to bude mít vliv na ty mladší, protože to co kolem sebe vídám, není moc povzbudivé. Já přesto věřím, že mnoho mladých lidí začíná hledat i jiné hodnoty nežli konzum, i na blogu nacházím mnoho příkladných rodičů, kterých se mé výtky netýkají.

          1. rozhodně to nebyl despekt – jen povzdechnutí nad tím, jak málo lidé občas přemýšlí nad ostatními /mamina/ a také o skutečnosti, že konzum do společnosti „nevtrhl“ r.89 – ale existoval a rostl a stoupal daleko dříve. Co se víry týče – je na každém, jak se rozhodne a co přijme za své. Nikdy jsem lidi podle těchto měřítek neposuzovala – a začínat s tím nebudu – ani téma s ní není příliš spojené – Užívat si dne a radosti – a o svátcích více duchovního než materiálního – by měli všichni lidé bez rozdílu. I ateista se přeci může potěšit z přítomnosti osob, které jinak vlivem okolností nevídá. Překročila jsem 40, Vánoce jak je popisujete Vy slavíme vcelku pravidelně, a to hodně let. Odmítám se na „šílenství“ podílet – což jde, pokud se chce – od úklidu po shánění vůbec. Dárkujeme dle možností a potřeb celoročně, takže maličkosti a hlavně milá společnost a hezký čas. Co se vytýkání čehokoli ostatním týče – snažím se je obejít či nechat pro sebe, neboť jeden nikdy neví – a druhému být těžko soudcem

            1. Moc vám paní Jolano děkuji, já znám vaše aktivity a jsou pro mne cenné. Jsem šťastna, že jsme se nakonec shodli, to považuji za nejdůležitější na světě, když si lidé nakonec porozumí a najdou společnou řeč.

  6. Souhlasím s Jarkou. Opravdu je těžké nepodlehnout. Všude kolem nás jsou Vánoce připomínány, reklama v televizi, v novinách a v podstatě všude. V obchodech je vánoční zboží už od září a znějí tu koledy. Jak odolat?
    Vánoce mám ráda pro jejich atmosféru. Milovala jsem je jako dítě, pak i jako dospělá. Dnes je mám ráda už jen pro to, když vidím rozzářené oči svých vnuček a vnímám radost těch všech kolem sebe. Asi to bude vypadat jako fráze, ale mojí největší radostí je to, když mým dětem a vnoučatům chutná a když mají radost z dárku. Nikdy jsem se ale neptala svých dětí takhle násilně. Když byly malé, tak kreslily a pak později psaly „dopis pro Ježíška“, který jsem já pak dávala za okno. Můj syn věřil na Ježíška díky tomu ještě ve druhé třídě a dodnes říká, jaké ty vánoce díky tomu měly kouzlo. Ač to bude vypadat divně, já se svých dospělých dětí ptám, zda už Ježíškovi napsaly.
    A tak pokračuji v rodinné tradici, dělám to, co dělávala babička a pak maminka. Peču cukroví, uklízím, zdobím dům a přitom vzpomínám, jak bývaly krásné vánoce, když se celá rodina scházela u babičky. Jednou tohle „žezlo“ převezme moje dcera.

    1. Souhlasím s vámi oběma, z tvého blogu vím, že v rodině máš ještě malé děti a to jsou vždy krásné vánoce. S lítostí musím říci že loňské vánoce jsme prvně v životě byli sami, děti jsou ve středním věku a vnoučata dospělá, dvacet jedna a třiadvacet let a já se neumím smířit, bohužel s tím, že jak jsi to hezky napsala, nikdo nechce převzít to žezlo ?

  7. Ono je to Aničko, tak těžké nepropadnout tomu shonu kolem Vánoc. Ráda bych se vybodla na všechno okolo a jen prožívala poklidný čas adventní. Klidně bych se vykašlala na shánění dárků a nesmyslného gruntování. Vždyť stejně uklízíme průběžně celý rok. Fakt by mě stačila jen ta pohoda u stromečku, něčehoho dobrého na zoubek a vánočních pohádek, ale moc se mi to nedaří. Tak přeji nám všem, abychom ten letošní čas předvánoční i vánoční, prožili v lásce a klídku. 😉

  8. Já nevím, Anno, ale tyhle nabádací a mravokárné články sice vyjadřují názor autora, na což má samozřejmě právo a hlavně právo psát na svém blogu, co sám chce, ale já jako komentující zase vyjádřím svůj názor, že se mi moc nelíbí. Ne pro jejich obsah, ale pro jeho podání. Dle mého názoru, je to takové kázání…

    1. Pokud jsem v tobě vzbudila hlavně negativní pocity, tak musím s lítostí přiznat, že to se mně poslední dobou velice daří, i když záměr je jiný. Ale popsaný zážitek je autentický.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s