Somnambulismus

Co jsou biologické hodiny? Pokoušíme své zdraví celý život a doufáme že vydrží, náš organismus, naše orgány i naše psychika a věřte že jednoho dne naše tělo řekne dost, celý svůj aktivní život jsem doufala, že to tak bude a vždy jsem říkala, je mě dobře, nic se neděje, až teprve ve chvíli, kdy jsem odešla do vytouženého nebe mnoha starších lidí, do důchodu se to začalo projevovat. První příznak jsem prožila ještě v době kdy jsem pracovala ale o řádnou pensi jsem již měla zažádáno. 
Probudila jsem se, koukla na hodiny a zděšeně vyletěla z postele s myšlenkou, že jsem zaspala, nedbale jsem na sebe naházela oblečení a neupravená, nenalíčená letěla na autobus i přesto že cesta byla velice krátká, na zastávku, kam jsem běžně chodila jsem to měla sto metrů, i přesto jsem stačila zaznamenat, že stav věcí je poněkud divný, že všude je mnoho lidí, je nezvyklé teplo a vůbec, lidé se chovají na tuto dobu neobvykle, někteří mě připadali jako že zrovna jdou s koupaliště, čerstvě opálení do červena, byla totiž neděle a já v neděli, celý život a na stejném místě pracovala od 18 00 do 06 00 a nebo opačně, ve všední dny to bylo osm hodin, buďto ranních, odpoledních, nebo nočních a dokonce několik posledních let, jsem navíc vypadávala z rytmu z důvodu změn v organisaci chemického režimu toho pracoviště. Věřte nebo ne já jsem přesvědčena že vám všem jistě došlo to co mě tenkrát ne, že jsem si odpoledne zdřímla. Autobus nejel, ani nemohl, na ráno jezdil na šestou a na noční byl už pryč, tedy jsem se vrátila vzala klíče a jela autem, dorazila jsem a zase koukám jako špatně vyoraná myš. Co tady děláš, ty máš přece ranní. A tak to začalo, neustálý pocit, že zaspím, buzení se desetkrát za noc, neustálý pocit, je večer nebo ráno, když jsem se probudila, nikdy jsem neměla jistotu, museli jsme nakoupit digitální hodiny se dvaceti čtyřhodinovým režimem. Je to již mnoho let co nespím, léky nezabírají, pokud po dlouhém, únavném období usnu, je to spíše mdloba než spánek, kdybych svá slova lépe poskládala, byl by  z toho docela dobrý humor a mnoho lidí by se té mé epizodce i třeba zasmálo. Ale věřte, že já už to beru jako nemoc a dost nepříjemnou, má únava někdy dosáhne takové míry, že padám se schodů, zakopávám o své vlastní nohy a když padnu tak vždy na hubu, s prominutím.

Tak mám občas sen, že spím, jako když mě do vody hodí.

 

Advertisements

14 thoughts on “Somnambulismus

  1. Dobrý den ,
    já naštěstí se spaním nemám žádné problémy , kdyby den měl 36 hodin , tak je zase noc , mám pořád co dělat a tak mi stačí , když se unavím prací a spát mohu kdykoliv , stačí mi říci si , že teď budu spát a do deseti vteřin usnu .
    Jinak máte hezké obrázky .
    Na shledanou
    Milan Kochaník

  2. Zkuste před spaním vypít meduňkový čaj nebo sklenku vlažného oslazeného mléka. Nebo, když nemůžete usnout únavou – to se občas stává mně – vypít si, klidně i v posteli, šálek kávy.
    Po dvaceti letech nepravidelné pracovní doby (různá délka směny – od šestihodinovek po celotýdenní s kraťoulinkými zdřímnutími za stolem na pracovišti; různý začátek směny – od sedmi ráno do desíti večer; různé konce – od klasické půl čtvrté odpoledne až po pravé poledne) se mi můj soví metabolismus dává do normálu také obtížně. Navíc jsem pracovala duševně, mozek se vypnout nedá, práce se nosí s sebou i domů a nemocný dítě a rozmrzelost nad připálenou svíčkovou zase do práce, spánkovou deprivaci i rozhozený metabolismus znám důvěrně. Nehledě k tomu, že teď mám absolutně šílenou pracovní dobu – ob den, včetně víkendů, od pěti ráno do půl osmé večer. A příšernou nudu na směně k tomu. Zabavuji se nepovolenými činnostmi… Ještě klika, že jsem tam sama se sebou. Bo ve dvou a více by to byly ponorkové psychózy jak z učebnice. A klika, že mám velký domácí zvěřinec, práce ve stáji a se stádem je vyloženě léčivá, ale to už je moje meducína a chápu, že pro většinu nedostupná a nepochopitelná.
    Ale to mlíko, meduńka a vyvětraná ložnice před spaním zabírá spolehlivě. Jo, celkem dobrej odháněč spánku je hlad. Tak k tomu mlíčku přikousnout sušenku. Stačí ten pidikeksík, co občas dávají v kavárně k šálku pressa. Taková malinká lehoulinká svačinka.
    No a pak, když mám pocit, že pár nocí doopravdy nespím, jen se převaluju, ale nevstávám, abych nerušila ostatní spáče, tak si vzpomenu na CELOU nesmrtelnou scénku z Vesničko má, středisková, kde doktor v podání pana Hrušínského doporučuje hostinskému v podání pana Líra výlet do Pelhřimova.

    1. V Pelhřimově jsem už byla a s tím co mě čeká jsem smířena, není to pro mne žádná bolestná záležitost, všechna vaše doporučení znám a mám vyzkoušena, i to co píšete o domácím zvěřinci a jeho schopnostech léčit cokoliv, mně není cizí, byl čas v mém životě, kdy deset krůt, stejně tolik husí, několik prasat, hambrdink na klobásy, perličky brojleři a různá jiná domácí havěť, nám dělala i jiné potěšení, nežli je hladit, manuální práci, jako je shazování řepy, osekávání, vybírání brambor ručně bez kombajnů, a ne deset keřů, ale deset hektarů, to mám ve svém životě za sebou, neb jsem holka z vesnice, ne rozmazlený fracek , ale život nezastavíte paní oldwomen. Za dobré rady děkuji i za ty, komu by třeba mohly pomoci, já věřím že je budou číst i jiní lidé.

  3. Nemyslím si, že je to k smíchu, já jsem vždycky spala dobře, v posledním roce je to ale spíš výjimka, takže vím co to je. Když usnu ve dvě v noci, tak se mi honí hlavou kde co jako bych vůbec nespala a ráno se vůbec necítím vyspalá. Možná je to u mě stářím, nevím. Přeji ti milá Anno, aby se to zlepšilo, možná časem, že se spánek umoudří.

    1. Bylo mně po odmítnutí různých prášků ne spaní řečeno, že se to ještě bude zhoršovat s věkem, zvykla jsem si, do ordinace, dokud jsem měla snahu se léčit, chodili i mladí a dokonce i děti, dnes už to neřeším, spím když to jde.

        1. Děkuji milá Naďo, já to již neřeším, je to jen článek, aby řeč nestála, a bylo o čem povídat, mohli by jsme to všichni ještě rozvést, na lékařskou péči, na její svízele a úskalí, o mé nechuti běhat od doktora k doktorovi, vysvětlovat něco mladému lékaři, který se teprve učí, to co já deset let vím, se starším doktorem se ztotožňovat a poslouchat jak ho bolí přesně to co mě, a tak dále. Vždyť to všichni určitě známe. A odborná pomoc, opravdu odborná, je drahá, stejně jako každá dobrá rada.

  4. Ani ja si neviem predstaviť, že by som mala pracovať v noci. Vždy som pracovala iba ráno. Dlhé roky som bola skôr typ ranného vtáčaťa, ako nočnej sovy. Teraz si už niekedy dovolím byť v noci dlhšie hore, lebo viem, že si to môžem nahradiť ráno, alebo aj cez deň. Ale to, čo sa stalo tebe, sa stáva mnohým ľuďom. Aj ja som sa už zobudila v sobotu ráno so strachom, že som zaspala do práce. Aj z poobedňajšieho spánku som bola zmätená o čase. No vždy som sa zorientovala skôr, ako som vyrazila do práce. Píšeš, že tvoje biologické hodiny sa ohlásili s príchodom času odchodu do dôchodku. Predpokladám, že to bolo skôr ako v 62-och rokoch. To je totiž teraz doba, kedy ženy aj muži odchádzajú u nás do dôchodku. Ako budeme vyzerať v takom veku? Áno, sú profesie a zamestnania, kde sa človek nezderie ani fyzicky, ani psychicky, ale takých je podľa mňa málo.

    1. Nechci tě děsit Danielko, a nejsme všichni stejní, mezi mládím a středním věkem, není velký rozdíl, myslím fysicky, mám dojem že jsem téměř žádný nepociťovala, nebývala jsem nemocná a žádné závažné zdravotní problémy jsem nemívala, až do šedesátky a potom to jde fofrem, to ti musím říci a neumím si představit, co po vás budou chtít až vám nastane pensijní věk, pěkně děkuji, nechci, jsem ráda že jsem, tam kde jsem, i když být o desítku mladší, by zase nebylo tak špatné, já bych si to ještě uměla užít. Tak si děvče užívej, hrozně rychle to potom utíká.

  5. To musi byt velice unavne ,nekdy spim spatne ale dalsi noc to dozenu .Delat nocni si nedovedu predstavit nikdy jsem to nemusela delata nevim jestli bych to zvladla.Na mem blogu jsi se ptala jestli muzes pouzit neco z meho blogu ,muzes jsem rada ze mas zajem.Doufam ze ted kdyz to pisu yak uz pekne spis.

    1. Nespím Eliško, doufám, že ti smím tak říkat, tvé přání zkusím realizovat, dnes, za pomoci prášku. Časem i zkusím nějaké další pokračování ságy o Austrálii. Mám mnoho plánů, je za rohem čas adventní, takže budu asi blog šidit.

  6. Aničko, tohle není vůbec k smíchu. Já jsem vždy obdivovala lidi, kteří dělali na směny. Já měla vždy pocit, že bych na noční usnula, že bych to nevydržela nespat a pak zase usnout ve dne, je to opravdu těžké. Někdo se s tím vyrovná, jiný ne. A ty pořád ještě teď tak špatně spíš, nebo vlastně vůbec nespíš? To musí být únavné a ty musíš být na tom nejen fyzicky, ale i psychicky dost zle, ne? Já si to aspoň myslím. A bereš něco na spaní? To přece není možné si řádně neodpočinout, to si nedovedu vůbec představit! Já mám taky někdy noc, někdy i dvě, když spím – nespím a ráno jsem jak po flámu. A spím ráda, ne sice dlouho, ale ráda ano.

    1. Když to děláš skoro třicet let, zvykneš si, jak se u nás říká i na šibenici, ono se to nakonec projevilo, právě proto, že jsem již nemusela, a mohla jsem spát jak mě bylo libo, tak to nešlo a trvá to mnoho let, co můj muž říká, VSTÁVÁŠ ??? NEBO SI JDEŠ LEHNOUT ???

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s